Kolkové známky Československa: Přehled emisí a typů (1919-1992)

Kolková známka, známá také jako kolek, je cenina, která slouží jako doklad o zaplacení správního nebo soudního poplatku, případně daně, pokud to stanoví zvláštní předpis. Používají se obdobně jako poštovní známky.

Historie kolkových známek

Tradice používání kolků na území dnešní České republiky sahá do druhé poloviny 17. století. Zavedena byla patentem císaře Leopolda I. z července roku 1686, který nařizoval povinné kolkování všech právních a obchodních listin v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pomocí otisků kovových razidel.

K významné změně došlo v roce 1854, kdy bylo na základě nařízení rakouského ministerstva financí č. 70 ze dne 28. března téhož roku zavedeno kolkování prostřednictvím papírových nalepovacích známek. Nová právní úprava stanovila účinnost tohoto způsobu od 1. května 1854.

Zrušení kolkových známek

V České republice byly oficiálně zrušeny k 1. lednu 2024, v rámci přechodného ustanovení zákona je však bylo možné používat až do konce roku 2024. Jejich zrušení bylo součástí konsolidačního balíčku. Tiskové oddělení ministerstva financí v souvislosti s tím uvedlo, že v období 2014-2021 činily kumulované náklady v souvislosti s kolky téměř půl miliardy Kč. Zrušení bylo zdůvodněno také tím, že v souvislosti s nárůstem elektronických a bezhotovostních plateb se potřeba kolků snížila.

Nepoužité kolkové známky bylo možné odprodat na vybraných pobočkách České pošty s tím, že žadatel musí o odkup písemně požádat a v žádosti uvést své osobní údaje včetně adresy a rozpis kolkových zámek podle jejich hodnot a vlastnoruční podpis.

Čtěte také: Exploring Revenue Stamps of Czechoslovakia

Vzhled a charakteristika kolkových známek v ČR

V České republice byly před rokem 2024 kolkové známky vydávány ministerstvem financí ČR v hodnotách 1, 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 a 1 000 Kč.

Kolkové známky jsou po celé ploše opatřeny hlubotiskem ornamentální linie se stylizovanými lipovými listy. Kolkové známky jsou dvoudílné; oba díly dělí perforace.

Na horním dílu kolkové známky je vyobrazený velký státní znak České republiky, číslo označující hodnotu kolkové známky, označení peněžní jednotky „Kč“, nápis „Česká republika“ a nápis „Kolková známka“.

Na dolním dílu kolkové známky je pak číslo označující hodnotu kolkové známky, označení peněžní jednotky „Kč“ a nápis „Kolková známka“.

Správní a soudní poplatky bylo možné platit kolkovými známkami, jestliže poplatek nepřevyšoval 5 000 Kč. Kolkovými známkami nebylo možné platit poplatky, které plynou do rozpočtu obcí.

Čtěte také: Německé ekologické známky

Koruna československá (1919-1992)

Koruna československá (v období první republiky zkratka Kč, v období druhé republiky K, od roku 1945 Kčs, mezinárodně v ISO 4217 CSK) byla měna, která platila v Československu od roku 1919. Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě byly mezi 3. až 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky.

Koruna se dále dělila na 100 haléřů. Zpočátku obíhaly i drobné haléřové mince (za první republiky dvouhaléře, po roce 1953 dokonce jednohaléře a tříhaléře), avšak s postupující inflací nejdrobnější mince postupně mizely z oběhu. V roce zániku ČSFR 1992 byl již nejmenší reálně obíhající mincí pětihaléř.

Prvním penízem nového státu byla stokorunová státovka z 15. dubna 1919. Prvními mincemi byly dvacetihaléř a padesátihaléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922. První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922 (platila od 31. května 1922 do 31. května 1953).

14. dubna 1920 byl přijat zákon o bance cedulové, který předcházel vzniku centrální banky, která však definitivně vznikla až 21. března 1926 a svoji činnost zahájila až 1. dubna 1926. Národní banka byla založena jako akciová společnost se základním jměním 4 000 000 Kč ve zlatě.

Poté byly vydány bankovky I. a II. série, které se v tu dobu řadily mezi nejkrásnější (a poměrně snadno padělatelné) oběžné bankovky na světě. Spolupracovali na nich např. Alfons Mucha, Max Švabinský, Otto Gutfreund a mnozí další významní umělci.

Čtěte také: Německá ekologická známka

Po obsazení českých zemí německými vojsky v březnu 1939 byla zrušena Národní banka Československá a nahradila ji Národní banka pro Čechy a Moravu, která začala vydávat protektorátní koruny a začala provádět měnovou politiku podle nařízení říšské banky z Berlína. Říšská banka určila kurz 1 Říšská marka (RM) = 10 K, což bylo záměrné podhodnocení koruny, aby mohlo Německo zemi ekonomicky vysávat. Reálný kurz koncem roku 1938 byl 1 RM = 8,33 Kč.

Německá okupační moc zavedla povinné odvody pro Říši a národní banka musela na tzv. Girokonto odvádět peníze pro německé hospodářství a na vedení války. Koncem války bylo na tomto kontě zhruba 58 miliard K, které představovaly značný zdroj inflace. Dále musela banka odevzdat 45,5 tuny měnového zlata deponovaného v Praze a ve Švýcarsku.

Navíc pro zprostředkování plateb za německé občany byl zřízen zvláštní účet u Reichsbank, kde se peníze vyrovnávaly v kurzu stanoveném Říšskou bankou nebo nebyly vyrovnány vůbec. Takové zásahy a finanční vyčerpávání země vedly k růstu inflace a rozmachu černého trhu. Tyto jevy musely být po válce složitě odstraňovány.

Od r. 1941 se začaly razit mince v hodnotě 1 K, které vydržely až do konce existence protektorátu.

Exilová československá vláda v Londýně podepsala v roce 1944 zakládající listinu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Po druhé světové válce byla 1. listopadu 1945 provedena měnová reforma, která řešila problém, že na území Československa kolovalo příliš mnoho platidel - kromě pěti měn (protektorátní, říšskoněmecká, slovenská, maďarská a polská) i různé vojenské poukázky. Tato reforma byla navíc spojena se znárodněním bank a podniků podle Benešových dekretů. Situace se částečně stabilizovala, ale nadále byl v zemi hospodářský chaos z důvodu znárodnění a nového postavení klíčových firem v průmyslu.

Další měnová reforma přišla k 1. červnu 1953. Nová československá koruna byla vyměňovaná v poměru 1:5 u částek do 300 (starých) Kčs, vyšší částky byly vyměňovány v poměru 1:50. Navíc přestalo být Československo koncem roku 1954 členem MMF a Světové banky, které v roce 1944 spoluzakládalo.

Po měnové reformě v roce 1953 byla většina lidí ožebračena a navíc ceny začaly stoupat. Do konce 50. let se podařilo situaci stabilizovat, ale ukázalo se, že centrálně řízená ekonomika začíná vykazovat značné nedostatky.

V 60. letech přišla liberalizace poměrů v Československu, která však byla zastavena sovětskou invazí v srpnu 1968. Poté přišla normalizace, kdy byla celá ekonomika odtržena od reálného vývoje ve světě a nastávala postupná izolace ekonomiky ČSSR. Narůstala inflace, kterou vláda skrývala měnovými dotacemi a izolací koruny vůči jiným měnám. Ekonomické problémy centrálně řízené ekonomiky byly jedním z důvodů pádu komunistického režimu v ČSSR v listopadu 1989 a k sametové revoluci.

Téměř po celou dobu se v Československu platilo také mincí v hodnotě 1 Kčs, jejíž autorkou byla medailérka Marie Uchytilová, která na minci zobrazila politickou vězeňkyni Bedřišku Synkovou. Motiv ženy, která sází pravou rukou do země lípu a v levé ruce drží sazenice lip, byl na rubu 1 Kčs až do konce existence československé koruny, tj. přes 36 let (2. září 1957 - 30. září 1993). Stala se tak mincí s nejdelším reálným oběhem v moderních dějin našeho mincovnictví. Měnil se ovšem avers mince.

1. ledna 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy a k 8. únoru 1993 proběhla měnová odluka, kterou československá koruna zanikla. Výměnný poměr k nástupnickým měnám byl 1:1.

Zajímavostí bylo, že se do roku 1938 objevily celkem 3 typy pětikorunových mincí, jejichž autorem byl známý sochař Otto Gutfreund. První a zároveň nejstarší typ předválečné pětikoruny byl i největší o průměru asi 2,95 cm (byla tudíž větší než moderní padesátikorunová mince, která má průměr 2,75 cm) a platila do roku 1931. V roce 1928 byl zaveden do oběhu druhý, již menší typ, který byl zároveň nejtenčí. Tato mince byla ovšem vyrobena ze stříbra a znamenala spolu se stříbrnou pamětní desetikorunou vydanou k 10. výročí ČSR návrat československé měny ke stříbru. Roku 1938 pak byl zaveden třetí a poslední typ pětikoruny, který byl zase silnější, avšak nepatrně tenčí než typ první (existují i zkušební odražky tohoto typu s ročníkem ražby 1937, ty jsou však sběratelsky velmi vzácné). Tato mince byla vyrobena z niklu. Druhý a třetí typ měly jinak prakticky stejný průměr 2,7 cm, který byl tudíž jen nepatrně menší než průměr moderní české padesátikoruny. Dále se všechny tři typy mezi sebou lišily odlišným vzorkováním na hraně. Design lícové a rubové strany všech tří typů byl jinak identický. Druhý stříbrný typ a třetí niklový typ pak byly platné dokonce na území Protektorátu Čechy a Morava, přičemž stříbrné platily na území Československa oficiálně bez přestávky až do roku 1947. Ostatně i platnost niklové pětikoruny 1938 byla po válce na krátkou dobu obnovena.

tags: #kolkove #znamky #typy #emisi #ceskoslovensko #1919

Oblíbené příspěvky:

• Metody recyklace v umění
• Čistič odpadů HG: Jak používat
• Průvodce tříděním směsného odpadu
• Dílo Antonína Bučka
• Platnost STK a emisí