V přírodě neexistuje odpad - všechny organismy (rostliny a živočichové) se po smrti rozloží na jiné organické a minerální látky, které se vracejí do přírodních cyklů jako substance využitelné pro jiné formy života.
Světová populace roste a roste i světová prosperita, což se v neposlední řadě projevuje i spotřebitelským chováním lidí. Současně čelíme výzvě zvyšujících se emisí skleníkových plynů a rostoucího znečištění vody v důsledku průmyslového odpadu a odpadu z domácností.
Klimatická změna a její projevy, jako důsledek emisí fosilních skleníkových plynů, patří v současnosti k nejvíce sledovaným tématům. Rozhodnout, co s tím, již řadu let ovlivňuje dění na celé planetě.
Proto je nejdůležitější vzniku odpadů předcházet. Až 85 % uhlíkové stopy odpadů je spojeno s jejich produkcí.
Recyklace zbytkových produktů a jejich využití jako druhotných surovin vede prakticky vždy ke snížení emisí oxidu uhličitého. Předcházením vzniku odpadu vyřešíme najednou dva problémy: ztenčování nerostných zásob i nadměrné produkce oxidu uhličitého.
Čtěte také: Více o koloběhu vody v přírodě
Ve výrobě jsou naopak často přírodní materiály značně změněny, nebo výrobky vznikají uměle, takže „návrat“ do přírody po skončení jejich životnosti je těžký - nerozkládají se, vytváří více či méně trvalé odpady. Také samotná výroba i používání věcí nejsou přírodě blízké procesy, a tak umělé výrobky většinou škodí přírodě v celém svém životním cyklu.
Myšlenka zbavit výrobu všech nepříznivých dopadů se stala základem konceptu cirkulární ekonomiky - jde v něm o to, přiblížit procesy vzniku a zániku výrobků tomu, co se děje v přírodě. To lze učinit různými způsoby.
Z pohledu zdrojů lze definovat cirkulární ekonomiku jako ekonomický model zaměřený na efektivnější využívání primárních zdrojů, snižování odpadu, uzavření materiálových toků a vznik produktů, které zohledňují environmentální a socioekonomické přínosy s cílem dlouhodobé udržitelnosti (Morseletto, 2020)[1].
Cirkulární ekonomika, na rozdíl od lineárního ekonomického systému, bere v úvahu celý životní cyklus produktu včetně zpracování odpadu, a má za cíl opětovné použití nebo recyklaci materiálů. Tento přístup přináší změnu v celém výrobním cyklu: od těžby/nákupu surovin až po hledání cest, jak použité materiály dostat zpět do oběhu na konci životního cyklu výrobku. Spolu s tím přináší také změnu myšlení - což se odráží v designových postupech a pečlivém zvažování alternativ.
Radikální podobou cirkulární ekonomiky je koncept Zero Waste. Zero Waste znamená, že design a užívání výrobků a související procesy jsou utvářeny/formovány takovým způsobem, aby se systematicky snižoval objem i toxicita materiálů a odpadů, šetřily se a obnovovaly všechny zdroje a nedocházelo k jejich spalování či skládkování.
Čtěte také: Krása a síla života v koloběhu přírody
Všichni přibližně víme, co si pod pojmem recyklace představit, a pokud ne, tak nejspíš alespoň tušíme, že nějak souvisí s tříděním odpadu. Recyklace, neboli znovuvyužití, je technologicky nejjednodušší a zároveň i nejdokonalejší koloběh vůbec.
Odpad můžeme třídit tak, že jednotlivé druhy odpadů odnášíme do barevných kontejnerů, sběrných nádob u domů, některé domácnosti využívají tzv. Recyklace odpadu je pojem, který zahrnuje širší spektrum činností - jedná se totiž o proces specifických činností, které na sebe navazují.
Kromě samotného třídění odpadu je proto velmi důležité, abychom odpady třídili správně! Pokud si nevíme rady, informace o správném třídění odpadů v dané obci najdeme vždy na samolepkách kontejnerů, příp. papíru - jsou to např.
Na obalech produktů jsou uvedeny tzv. recyklační značky, které nám říkají, z jakých materiálů je obal vyroben, zda lze třídit a kam. Obvykle se jedná o trojúhelník z plných šipek, doplněný písemným a číselným kódem, podle kterého lze určit, o jaký materiál se jedná.
Recyklace papíru je proces, který zásadním způsobem šetří stromy. Tedy spíš celé lesy. Ale abychom mohli papír recyklovat, je nutné jej vytřídit a zpracovat. Recyklační proces začíná u každého z nás, a to správným tříděním.
Čtěte také: Fosfor v přírodě
Do modrého kontejneru patří časopisy, noviny, letáky, krabice, sešity, lepenku, dokonce také papír s kancelářskými sponkami, obálky s fóliovými okénky i ruličky od toaleťáku a plata od vajíček. V některých obcích třídíme spolu s papírem také nápojový karton.
Takto připravený materiál putuje k tzv. rozvláknění. Při recyklaci jde totiž zejména o celulózová vlákna. Čím více těchto vláken papír obsahuje, tím méně nového dřeva je nutné přidat.
V rozvlákňovači se papír máčí ve vodě až do vzniku kašovité hmoty, která je dále nanášena do lisu a na obrovská síta. Při lisování dojde stlačením k odstranění přebytečné vody a proces sušení dále urychlují litinové válce o teplotě 100 stupňů.
Dále jsou na povrch nanášena různá pojidla a další přísady a posledním krokem tzv. kalandrování, něco jako žehlení do požadované podoby. Díky tomuto procesu je možné vrátit do oběhu noviny, sešity, krabice i lepenku a vznikne třeba i lehký nábytek.
Konečně jsme si uvědomili, že vrátit skleněnou láhev k jejímu znovunaplnění nestačí a je zapotřebí sklo efektivně recyklovat. Třídit sklo se tedy opravdu vyplatí! Neváhejte proto a využívejte bílé a zelené sběrné kontejnery.
Vytříděné sklo z různých zdrojů, se dostává ke zpracovateli. Zajímavý je následující, již mechanický krok recyklačního procesu - čištění skla od doplňkových materiálů - etiket, špuntů, ale i nečistot a zbytků obsahu. Následuje drcení na střepy.
Recyklace skla probíhá poměrně jednoduše, po roztřídění a očištění je rozdrceno na střepy, ty jsou pak znovu předány jako materiál do výroby.
Džusy, smetany, kefíry, ale třeba i víno - tyto a další nápoje mohou být uchovávány v nápojových obalech, které označujeme pojmem nápojové kartony. Tříděním nápojových kartonů také snížíme množství odpadu, který je uložen na skládku.
Tyto obaly patří do sběrných nádob označených oranžovou samolepkou. Při vhazování do sběrných nádob je nesmíme zapomenout pořádně sešlápnout, díky tomu v kontejnerech šetříme místo a vejde se do nich mnohem více odpadu.
Vytříděné nápojové kartony jsou svezeny k dotřídění a připraveny v balících putují ke zpracování do specializovaných zařízení. Tam jsou namlety a rozvlákněny, oddělí se tzv. papírovina, která může sloužit k výrobě kartonových jader a tubusů, diářů, toaletního papíru a papírových ubrusů, krabic z vlnité lepenky, papírových tašek, kartonových krabic či obalů na vejce.
Získaný polyethylen může sloužit například k výrobě regranulátu, hliník můžeme použít při výrobě rámů oken či autodílů. Směs polyethylenu a hliníku může posloužit k výrobě nábytku, střešní krytiny, paliva apod. Další možností je výroba stavebních a izolačních desek, které najdou uplatnění ve stavebnictví.
Tak jako v domácnosti separujeme papír, plast a sklo, můžeme třídit i organické zbytky. Kompostováním v bytě získáme hnojivo, které je výsledkem procesů probíhajících ve vermikompostéru. Klíčem této formy recyklace biomateriálu jsou žížaly.
Odpady, produkce surovin a nakládání s odpadem, mají výraznou uhlíkovou stopu. Analyzovali jsme situaci v Praze, kde se odpad energeticky využívá, a přes to zde na 1 obyvatel připadá uhlíková stopa produkce a nakládání s odpady 1200 kg CO2.
Komunální odpad je směs různých materiálů, každý z nich má jinou uhlíkovou stopu a u každého z nich se liší dopady, v závislosti na tom, jak s nimi nakládáme. Výpočet ovlivňuje i používaná metodika.
U papíru je nejhorší jeho skládkování, recyklace i jeho energetické využití emise snižuje. U plastů vidíme, že kromě produkce má vysoký dopad i jejich energetické využití (plasty se podílí na výhřevnosti komunálních odpadů z 50 až 60 %). Uvolníme tak fosilní uhlík. A nezáleží na tom, zda ve spalovně či cementárně. Klíčové je spotřebu plastů snížit.
U skla má největší význam jeho recyklace. Sníží se tím jeho dopad na polovinu. Nízký dopad mají vratné skleněné obaly.
O vysoké uhlíkové stopě hliníku už asi většina lidí slyšela. Omezení produkce tohoto materiálu by mohlo ušetřit hodně energie (recyklací masivních kusů hliníku lze ušetřit až 90-95 % vložené energie, u tenkostěnného hliníku (plechovky) to však je jen 75 %.
Velmi vysokou uhlíkovou stopu má produkce textilu. Nejde jen o vstupní suroviny, náročně je i zpracování vláken a celý výrobní proces. Když uvážíte, že i v EU za posledních 10 let spotřeba textilu vzrostla asi o 40 %, je to na pováženou.
Hodnota uhlíkové stopy produkce směsného odpadu je odvozena od jeho složení a uhlíkové stopy jednotlivých materiálů, který směsný odpad obsahuje. S časem se vyvíjí.
Utěšeně roste i celkový objem vytříděného odpadu. Zatímco v roce 2000 podle statistik Eko-komu průměrný Čech vytřídil 12,4 kilogramu odpadu a odpad třídilo pouze 38 % obyvatel, letos to je již 42,3 kilogramu na osobu a třídí již 72 %.
Samotná recyklace je až posledním prvkem ekologické zásady 4R, tedy reuse (rovnou nevyhazuj, ale používej opakovaně), repair (radši oprav), reduce (redukuj, snižuj množství) a recycle (recykluj).
Češi mohou třídit odpad už do více než 473 tisíc barevných kontejnerů a menších nádob. S naprostou samozřejmostí to dělají už bezmála ¾ obyvatel v ČR. Díky jejich odpovědnosti se tak v roce 2019 v obcích a městech vytřídilo přes 693 tisíc tun papíru, skla, plastů, nápojových kartonů a kovů.
Vytříděné odpady se k nám tedy díky materiálovému využití vrací v podobě nových výrobků.
Správné třídění a recyklace je klíčem ke spokojené budoucnosti. Jste první článek řetězce, od kterého se vše odvíjí! Proto je vaše role tak důležitá!
V dnešní době podporují společnosti v obalovém průmyslu po celém světě udržitelná řešení a rozvoj i rozšiřování recyklační infrastruktury.
Tam, kde sběr, třídění a recyklační procesy uvedou do pohybu koloběh materiálů, se snižuje spotřeba energie a vody, protože k výrobě obalů je zapotřebí méně primárního materiálu.
tags: #koloběh #odpadu #v #přírodě #proces