Kolorit Přírody: Význam a Ochrana v Současném Světě

16.04.2026

Kolorit přírody má nezastupitelný význam pro naše životní prostředí a kulturní dědictví. V současné době se stále více lidí angažuje v ochraně přírody a snaze zachovat její jedinečnost pro budoucí generace. Tento článek se zaměřuje na různé aspekty této problematiky, od dobrovolnických aktivit v Orlických horách po ochranu ptactva v zemědělské krajině a sledování života divokých zvířat.

Dobrovolníci v Orlických Horách: Zachraňují Mokřadní Louky

Mokřadní louky v údolí Olešenky, která protéká severním okrajem Orlických hor, představují pokladnici vzácných druhů, které se dříve v naší krajině vyskytovaly zcela běžně. Jsou jimi třeba prstnatec májový, vachta trojlistá, vrba rozmarýnolistá, rosnatka okrouhlolistá nebo vzácná tolije bahenní. Díky partě nadšenců, kteří do těchto opuštěných končin zamířili se svými kosami hned po Sametové revoluci, se povedlo zachránit druhy, které v širokém okolí již vyhynuly.

Na Olešence vítají každého člověka se zájmem o přírodu a životní prostředí, to znamená i nováčky, kteří se skupinou JARO dosud neměli nic společného. S rodiči mohou přijet i děti. Dobrovolníci se schází na loukách u Olešenky, které společně mozaikovitě pokosí a poklidí, popovídají si nejen o místní přírodě, udělají si výlety po okolí, čeká je i spousta zábavy a zpěvu u večerních táboráků. Spí se ve vlastních stanech nebo pod širákem na louce.

Muži a ženy kosí na mokřadních loukách, kde kromě některých druhů orchidejí rostou i masožravé rosnatky. Z orchidejí to je například prstnatec májový, vemeník dvoulistý, na jedné louce roste hlavinka horská. Je tu spousta bledulí, úpolíny, i například kosatce sibiřské. Žije tady celá řada bezobratlých živočichů, třeba vzácnější motýli modrásci, kteří jsou chráněni po celé Evropské unii, protože se nikde ve větším množství nevyskytují," připomíná David Číp druhovou rozmanitost krajiny.

Místní obyvatelé nám většinou fandí, už to berou jako takový místní kolorit, že tu na přelomu července a srpna chodí sekáči s kosami a dotváří prostředí horské krajiny. Šetrné ruční kosení má i jiný přínos. Zachraňujeme i zvířata, která jsou vázaná na toto prostředí, jsou to nejen motýli, ale i obojživelníci a plazi. Po mnoha letech naší práce se ukazuje, že jsou louky hezčí a že to vše funguje lépe a lépe.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Snažíme se sekat mozaikovitým způsobem - na jaře se posekala jen některá místa a teď zase jiná. Právě díky mozaikovitému způsobu sečení je například vidět, že na jaře posečená agresivní rostlina vlčí bob/ lupina nestačila vykvést a vytvořit další semena jako lupina na sousedním neposečeném pozemku. Lupina sice vypadá krásně, ale velmi agresivně se šíří, protože produkuje velké množství semen, která snadno zaklíčí. Za pár let kromě ní na zaplevelené louce nic jiného neroste," dodává David Číp, že lupina pak z louky vytlačí ostatní zde rostoucí druhy.

Ochrana Ptactva v Zemědělské Krajině

Ornitologové z České společnost ornitologické (ČSO) ve spolupráci s odborníky z Akademie věd ČR a České zemědělské univerzity zkoumají, zda změna hospodaření na zemědělské půdě v majetku hlavního města Prahy přinese kýžené zlepšení stavu ptactva. Od roku 2020 mapují ptactvo na polích, na nichž se má nově hospodařit způsobem šetrným k přírodě. Ptáky sledují také na kontrolních plochách, kde se způsob hospodaření nemění. Výzkum umožní zhodnotit, nakolik změna hospodaření ptákům pomohla.

Již před několika lety vedení hlavního města Prahy rozhodlo, že na zemědělské půdě, kterou město vlastní, se bude hospodařit šetrným způsobem. Tyto zahrnují např. zmenšení půdních bloků na maximálně pět hektarů či jejich rozdělení mezemi. Meze budou zatravněny nebo na nich budou vysazeny stromy či keře. Na polích by měla být půda co nejdelší dobu pokrytá vegetací, nutné je střídání plodin a osevní postupy obsahují další podmínky nutné k tomu, aby hospodaření bylo přátelštější k přírodě.

Vedení města si od těchto změn slibuje, že na pole se vrátí příroda, kterou moderní průmyslové zemědělství skoro úplně z polí a luk vytlačilo. Vedle botaniků či entomologů se do sledování, zda změny skutečně přírodě pomohou, zapojili i ornitologové. Abychom mohli doložit, zda změna v hospodaření vedla také ke změně v avifauně pražských polí, sledujeme stejnou metodou ptáky také na tzv. kontrolních plochách. To jsou pole, kde se způsob hospodaření nemění, ale jinak jsou svým charakterem co nejvíce podobná polím, kde se hospodaření mění.

Kromě porovnání stavu na polích, kde se hospodaření změnilo, s kontrolními plochami, zahájili ornitologové sledování všech polí ještě před tím, než ke změně došlo. Díky speciální aplikaci vyvinuté pro sčítání ptáků mohou ornitologové pozorované ptáky a jejich chování zapisovat přímo v terénu do chytrého telefonu, který následně odešle data do centrální databáze.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Mapování ptáků na mnoha relativně malých plochách vyžaduje velmi detailní záznamy o výskytu každého zjištěného jedince. Díky vlastní aplikaci, kdy lze zjištěné ptáky zaznamenávat přímo v terénu, takové problémy odpadají. Mapování ptáků na polích v hnízdním období roku 2020, tedy v době před změnou hospodaření, přineslo údaje o výskytu 55 ptačích druhů, napočítali jsme 667 jedinců na obou typech ploch. Nejčastějším ptačím druhem na polích v Praze byl skřivan polní.

Z dalších pozorovaných ptáků lze zmínit například koroptev polní, pták, který mnohému ornitologovi dnes udělá větší radost než kdejaký vzácný druh. Na polních loužích a malých mokřadech se občas vyskytují třeba kulíci říční, jindy narazíme na bramborníčky hnědé či jiné méně časté druhy. Již v průběhu sčítání mohli ornitologové potvrdili, že skřivanovi nevyhovují pole s vysokým a hustým porostem bez ohledu na druh plodiny. Druhové složení a početnost ptáků se na kontrolních plochách nelišila od stavu na polích, kde později mělo dojít ke změně hospodaření.

Nový druh ptáka v České republice: Skřivánek krátkoprstý

Český seznam avifauny se rozrostl o další nový druh. Doposud čítal seznam ptáků zjištěných v České republice 400 druhů, 401 druhem se pro Českou republiku stal dne 13. května 2021 skřivánek krátkoprstý (Calandrella brachydactyla). Skřivánka nalezl Miloš Peitner u obce Žichlínek na Orlickoústecku.

Skřivánek krátkoprstý byl jedním z druhů, jejichž výskyt jsme v České republice očekávali. Domovinou skřivánka krátkoprstého je jižní Evropa, severní Afrika a palearktická oblast přes Turecko a jižní Rusko až po Mongolsko. Vyhledává úhory, pastviny, polopouště a písčité oblasti.

Online Přenos ze Života Kalousů Ušatých

Právě v těchto dnech se odehrává nejzajímavější část unikátního online přenosu z hnízdění jedné z našich sov - kalousů ušatých. Divoký pár kalousů si pro výchovu svého potomstva vybral speciálně upravenou budku s kamerami umístěnou ve Valticích na Břeclavsku. Na webových stránkách www.budkyonline.cz mohou zájemci ve dne i v noci sledovat tři dorůstající mláďata, která se už za několik dní vydají do světa.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Kamerové sledování hnízdění kalousů ušatých se břeclavští ochránci přírody věnují už čtvrtým rokem. V tom letošním roce se v budce usídlil zcela nový rodičovský pár. Budku obsadili kalousi k velké radosti ochránců přírody už v únoru a samice postupně snesla 6 vajíček, Jedno z nich se ale během inkubace zničilo. Kalousi se živí především drobnými hlodavci a lze se o tom snadno přesvědčit i záznamech online přenosu.

Kalousi nepatří k tradičním obyvatelům budek - podobně jako poštolky si sami hnízda postavit neumí a využívají obvykle stará hnízda po jiných ptácích (nejčastěji po dravcích, strakách, sojkách a vránách). V zemědělské krajině Břeclavska se kalousi naučili využívat budky, které byly původně určené pro poštolky obecné. Cílem online přenosu je především zprostředkovat všem nadšencům a zájemcům o přírodu zajímavý život kalousů, který by jinak nebylo možné sledovat.

Mláďata kalousů v budce rychle rostou a budku opustí ve druhé dekádě května, i když ještě nebudou zcela vzletná. Pokud byste proto někdy v přírodě nalezli zdánlivě opuštěnou malou (nezraněnou) sovičku, je nejvhodnější ji umístit z dosahu psů a koček ze země někam na keř nebo na blízký strom a ponechat na místě.

Rorýsi Obecní: Tajemní Letci Ohrožení Zateplováním Budov

Rorýsi jsou velcí letci, kteří tráví ve vzduchu většinu svého života. Za letu mohou jíst, pít i spát. Jsou k tomu vybaveni svou unikátní anatomií křídel a fyziologií svého mozku, kdy může „spát“ jen jedna hemisféra jejich mozku. Početnost rorýse obecného v ČR klesá spolu s nárůstem rekonstrukcí a zateplováním budov. Jejich hnízdiště z měst mizí a zachování stávajících je na místě. Přílet rorýsů na lokalitu bývá na začátku května.

Křížlický evangelický kostel v Jestřabí v Krkonoších je po desetiletí oblíbeným hnízdištěm rorýsů obecných. Všechna hnízda jsou pravidelně monitorována od roku 2012. Pravidelně bývá obsazeno 6-7 hnízd. Pan farář Weinfurter je přírodě velmi nakloněn stejně jako místní obyvatelé. Dá se říct, že tu rorýsi mají i svou strážkyni paní Fabiánovou, která o rorýsy pečuje už mnoho let a zajistila také vyvěšení budek či přístupnost věže rorýsům.

Rorýsi nejsou jediní obyvatelé tohoto malebného horského kostelíka. Žijí tu také netopýři ušatí a velcí. V letošním roce Východočeská pobočka ČSO přispěla na výrobu 3 nových dvoupatrových rorýsovníků. Počet hnízd má tak možnost ještě narůst.

Tendinkoto: Oáza Klidu v Gambii

Tendinkoto znamená v místním jazyce mandinka „ve stínu palem“. Oliver zde ve čtyřech pokojích vytváří společně se svou gambijskou manželkou Helen druhý domov lidem, kteří chtějí v Gambii poznat nejen pláže. Každý den se setkáváme se zajímavými lidmi. Maírtín je hrdý na svoje irské dědictví a domluví se i keltskou irštinou. Jeho humor má hodně společného s naším Švejkem. Dorothy se sice narodila v Německu a vzpomíná na filmový festival v Aši, kterému říká Selb, ale dnes žije v Austrálii a provádí charitativní činnost v Gambii, kde adoptovala dceru a pomáhá místním lidem i jinak.

Prvním naším cílem je hlavní město Gambie - Banjul (dříve Bathurst). Je to tak trochu jiná Gambie. Banjul leží na ostrově a byl založen britskými kolonizátory v roce 1816. Banjul je poměrně malé město. V centru je velmi živý trh. Typicky africký chaos. Po vjezdu do města padne hned do oka Pamětní oblouk 22. Byl postaven v roce 1996 jako upomínka vojenského převratu z 22.

Kdo by chtěl dojet až konec transgambijské silnice, může být odměněn vřelým přátelstvím Gambijců. V odlehlé části země jsou vesnice, kde místní obyvatelé nikdy neviděli bílého člověka. Zlatým hřebem prvního dne je návštěva přístavu v Banjulu. Dechberoucí scenérie s loděmi, rybáři a poletujícími ptáky. Na oběd jsme si zajeli na břeh Atlantiku do restaurace Calypso ve městě Bakau. Večer opět ve společnosti Maírtína, jeho anglické manželky a Dorothy. Nově příchozí Petra je Holanďanka toužící po relaxaci a odpočinku.

Oliver se svým hostům nevyhýbá, naopak vyhledává jejich společnost. Je mu 52 let, otec Angličan, matka Švédka. Od května do září pracuje ve Stockholmu jako „bridge master“. Otevírá mosty, aby mohly proplouvat lodě. Když v Evropě začíná být sychravo, vrací se do tepla a provozuje Tendinkoto. Vypadá jako švédský Viking a je to jeden z nejlepších hostitelů na našich cestách. Pomáhal nám před cestou a během pobytu se nám snažil ve všem maximálně vyhovět.

Naše cesta vede na přítok řeky Gambie, kterému zde říkají Creek. Jinde v Africe bychom se rozmýšleli, zda nabídku prohlídky vesnice přijmout, v Gambii lze ale lidem věřit. Na břehu Creeku pozorujeme rybářské lodě a rybáře. Místní průvodce nám ukazuje, jak zde konzervují ryby. Vystaví je prudkému slunci a posypou je tlustou vrstvou soli, která potravinu chrání před nálety much.

Náčelník vesnice nás mangrovými porosty vede dále k mohutným „sloním“ stromům a baobabům. Plody obou těchto stromů se jedí. Ke stavbě lodí vesničané používají mahagonové dřevo. Prohlídka vesnice končí u rýžového políčka, kde ovšem není nic vidět, protože rýže již byla sklizena. Ve stejné vesnici jsme cestou spatřili domek s českou vlajkou a nápisem „Czech Republic“. Náčelník vesnice nám vysvětlil, že se jedná o českou rodinu, které se v Gambii tak zalíbilo, že si zde koupila pozemek a nechala si postavit domek. Údajně sem jezdí dvakrát za rok.

Jsme nedaleko hranice se Senegalem, takže nás láká podívat se i tam. Není to nic obtížného. Na gambijské straně jsou kontroly přísné, jsme odvedeni do temné kanceláře, kde nás důležitě vypadající úředník pět minut vyslýchá. Nakonec jsme propuštěni do Senegalu, kde všechno probíhá rychleji, možná i díky naší francouzštině. Vstoupili jsme do jižní části Senegalu, který je v podstatě rozpůlený vloženou Gambií.

Jsme však v Casamance, kde turistický ruch není ještě příliš patrný. Nejprve jsme zajeli do vesnice Abene. Místní restaurace vypadá dobře, čistý záchod a lákavá nabídka jídel. Sotva si sedneme, hned naproti přes ulici začíná kdosi řezat kovové plechy. Nesnesitelný hluk. Odcházíme a jedeme dále do města Kafountine.

V restauraci nám poradili snazší cestu zpět na hlavní silnici. Ousman se podíval na zadní pneumatiku a s bohorovným klidem sdělil, že máme skoro prázdné kolo. Uprostřed křovin v senegalském lese. Bylo asi pět hodin, hranice zpět do Gambie zavírá v sedm. Evropan by propadl zoufalství, pro Afričana se jedná o běžnou záležitost. „Dojedeme na prázdné gumě do nejbližšího pneuservisu a tam nám to opraví," prohlásil Ousman. Přesně to se stalo.

V tomto případě zaplatí 400 euro na osobu za sedmidenní cestu Atlantickým oceánem na Kanárské ostrovy. Budou cestovat namačkáni na lodi ve společnosti dalších téměř padesáti lidí. Oliver nám doporučil další skvělou restauraci - Ngola. Je to pravděpodobně nejlepší restaurace v Gambii. Pro nás cenově přístupná. Posilněni se jedeme podívat na opice v Monkey Park. Těsně vedle stojí moderní Konferenční centrum financované Čínou.

Na betonové podlaze je několik hromad čerstvě ulovených ryb. Odvezou je otlučené dodávky. Ryby budou prodávány v okolních vesnicích a městech přímo spotřebitelům. Údajně vydrží týden v lednici, kterou zde ovšem má málokdo. Cestou na pláž, kde se hemží pestrobarevný dav, se musíme vyhýbat mladíkům, kteří v běhu nesou na hlavě těžké bedny plné ryb. Pokračujeme dále do vesnice Kartong na senegalské hranici. Nachází se zde neoficiální přechod do sousední země.

V samotné Gambii se jedná o čtvrť, kde se nachází hotely a restaurace pro turisty, kteří tráví dny na nedaleké pláži a večery v místních barech. Obdivovali jsme výdrž většinou starších lidí opalujících se na lehátkách na prudkém slunci. Rádi se vracíme do oázy klidu u Olivera, kde nehrozí hlučná noc jako v Senegambii, kde do červena opálení turisté do pozdní noci bujaře popíjejí. U večeře slyšíme zpěv ptáků a chvíli i podivné skřeky znepokojených opic, na které štěkají dva psi Olivera.