Vrcholem tohoto týdne ve fotbalové Chance Lize bude 313. derby pražských „S“, které tradičně vysíláme v rámci velkého studia v přímém přenosu. Pro nás to bude poslední víkend pod značkou O2 TV Sport.
Je tomu přesně deset let, co jsem od výkonného ředitele Marka Kindernaye dostal nabídku postavit s ním novou televizi. Znali jsme se už dlouho, a proto jsem se moc nerozmýšlel. Lákala mě představa zkusit zase něco jiného.
Měl jsem v životě to štěstí, že jsem byl často u nových projektů. Již na začátku své komentátorské kariéry jsem dostal jedinečnou možnost učit se od televizních legend v české verzi Eurosportu, která krátce předtím vznikla. Pak jsem stál se spoustou dalších špičkových profesionálů na startu Sportu 1 a zase to byla výborná škola. S Markem Kindernayem jsme rozjeli Galaxii Sport a posléze Nova Sport a získali řadu užitečných zkušeností, které nám v roce 2015 pomohly při zrodu zbrusu nové sportovní stanice.
Vybral jsem si jako šéfkomentátor do týmu nové kolegy. Některé starší osvědčené, jiné zase mladší neokoukané. A pustili jsme se do práce. Byla jí fůra. A je pořád. Myslím, že na ni můžeme být hrdí.
Kdyby mi tenkrát někdo řekl, kam až to dotáhneme, možná bych mu ani nevěřil. Dostali jsme za úkol přilákat statisíce diváků. Letos už to budou v podstatě miliony.
Čtěte také: Bosákova komentátorská stanoviska
Začínali jsme s jedním kanálem a jedním přenosem z české ligy týdně. Dnes vysíláme všechny a poskytujeme divákům servis, jaký zde nikdy v historii nebyl. O totéž se neustále snaží kolegové z hokejového, tenisového či basketbalového oddělení.
To vše samozřejmě něco stojí, a tak jsme museli všechny zájemce naučit, že za kvalitní sport v televizi se platí. Tak, jak je to běžné všude ve světě. Bylo těžké přesvědčit českého televizního diváka, protože v řadě případů měl pocit, že mu bereme něco, na co má nárok zadarmo.
V současnosti už to snad vnímá jinak. Obrovský rozmach placených platforem zcela proměnil svět na obrazovce. Pryč jsou doby, kdy člověk běžel domů, aby stihl svůj oblíbený program. Lineární sledování televize je minulostí. Každý si dnes může pořad pustit a zhlédnout zpětně, nahrát si jej, nebo využit multidimenze a přepínat.
Za těch deset let se toho stalo opravdu hodně. A nejen v televizi. Svět kolem nás prošel neuvěřitelnými turbulencemi. Zažili jsme někdy hezké, občas i těžké časy. Ta černá skříňka tu však s námi byla pořád. A zase bude. Jen se v budoucnu bude nadále vyvíjet. Kam až a do jaké podoby? To se dá těžko predikovat, ale odhaduji, že jednou úplně zmizí televizní vysílání, jak jsme jej znali kdysi. A zůstane jen televizní sport. Všechno ostatní člověk uvidí jinde. Filmy, seriály, dokumenty, reality show, hudbu, dětské pořady, koneckonců i zpravodajství. Opravdu nebude nutné čekat do půl osmé večer, abyste se dozvěděli, co se ten den událo.
Jediná věc, která se vždy bude odehrávat tady a teď, je přímý přenos sportovního utkání. Pak už nemá smysl se k němu vracet. Všichni znají výsledek a baví se o něm.
Čtěte také: Pohled Záruby a Hostáka na hokej
Naším úkolem je přemýšlet o tom, jak vám ten vjem co nejlépe zprostředkovat a zpříjemnit. Samozřejmě, ne vždy se to povede. Udělali jsme i chyby a byli jsme za ně právem kritizováni. Včetně mě. Dodnes si vyčítám třeba komentář k nafilmované Mingazovově penaltě z derby Slavia - Sparta na jaře 2017. Tehdy mi to sparťané vytýkali a bylo to tak naprosto v pořádku. Jindy si mě na paškál vzali zase slávisté, nebo příznivci Plzně.
Takhle to v naší branži chodí. Nikdy se nezavděčíte všem a pokaždé vás někdo považuje za něčího fanouška. Naštěstí to jde zcela mimo mě, protože je mi skutečně ukradené, kdo v české lize vyhraje titul. A jestli někomu držím palce, tak to určitě není klub z naší nejvyšší soutěže a naší země.
Daleko důležitější je, že jsme časem přišli na způsob, jak neusnout na vavřínech, chyby odstraňovat a neustále se zlepšovat: zvýšit konkurenci a dát prostor mladým! Díky projektu Akademie O2 TV Sport má každý šanci přijít a ukázat, že je lepší než my. A když se to podaří, bude dostávat složitější úkoly a větší příležitosti. Mnozí už to dokázali. A další to jistě ještě čeká. Naše společné dílo tím získává zcela jinou dynamiku.
Zároveň to pro mě osobně jakožto garanta a šéfa projektu byla příležitost podívat se do zrcadla a zjistit, kolik toho ještě neumím a na čem musím zapracovat. Je toho stále hodně, takže i v bezmála padesáti letech mám před sebou stále velkou motivaci. V tak náročné práci, kterou jsem kdysi musel dočasně přerušit kvůli syndromu vyhoření, je to neuvěřitelně silný hnací motor.
Musím říci, že Akademie je pro mě za tu uplynulou dekádu jedním z největších úspěchů, kterého jsme dosáhli. Tím jsme totiž dokázali, že myslíme na budoucnost a perspektivu.
Čtěte také: Analýza fotbalu - komentář
A tak se dostávám ke zlomu, který nastane v pondělí. Vstoupíme do nového světa a já mám tedy opět kliku, že budu u něčeho, co se rodí. Snad se vám nová služba bude líbit a strávíte u ní příjemné chvíle. Nejen se sportem.
Jak se stát sportovním komentátorem?
Práce sportovního komentátora je snem nejen mnoha malých chlapců, ale také o něco dospělejších fandů. Jako u každé jiné profese, cesta na vrchol není snadná, provází ji všemožná úskalí a nástrahy. Dokáže však zprostředkovávat radost divákům u televizních obrazovek.
Ondřej Voršilka: Od malička mě sport fascinoval. Touha měřit síly s ostatními, touha překonávat ostatní v čemkoli. Asi v šesti letech jsem dostal první brusle a hokejku a už jsem se vezl. Sport miluji celý život a každý moment, kdy jsem hrál hokejový zápas, ať už za klub nebo jen na hřišti za domem, vždy jsem si představoval nějaké okamžiky ze zápasů, které jsem sledoval v televizi. Vždycky mě fascinovala práce komentátorů, vždy mě zajímalo, jaké to musí být v emocích přibližovat národu ty krásné momenty velkých zápasů. Často jsem si na komentátora hrával už při těch zmíněných mačích za barákem. Pravda, teď už bych ty výkony asi zpětně slyšet nechtěl. Ale podstatné je, že mě to nepustilo. Po dokončení studií na konzervatoři jsem se rozhodl pokračovat studiem žurnalistiky. Pracoval jsem několik let jako editor sportovních rubrik elektronických mutací deníků či ryze sportovních serverů. Když přišla šance absolvovat výběrové řízení na komentátora, pojal jsem to jako životní příležitost a vyšlo to.
Michal Micka: Hlavní motivací byla rozhodně možnost spojit svou celoživotní lásku, tedy sport, s prací. Takřka každý mladší nebo starší sportovní nadšenec někdy alespoň zapřemýšlel, jaké to je usednout na komentátorské stanoviště na stadionu a snažit se zprostředkovat událost, kterou sám považuje za výjimečnou. Ve studentských letech mě tahle představa provázela tak často, že jsem se po střední škole rozhodl změnit obor a jít studovat žurnalistiku.
Úskalí komentátorské práce
Ondřej Voršilka: Do úskalí se dostane komentátor poměrně často a kolikrát za to ani nemůže. Různé náhlé změny na hřišti, které nejsou zřejmé z komentátorské pozice, ale divák je v přenose vidí. Pak jste samozřejmě chvilku za ňoumu. Kapitola sama o sobě jsou přeřeky. A ano, jeden z těch nejšílenějších, který si každý velmi rychle představí, se mi podařil. V exponovaném okamžiku nejmenovaného hokejového utkání, útočná akce, jde o všechno….a ve větě vyslal střelu na branku, jsem ve slově vyslal zaměnil první L za R.
Michal Micka: Jeden největší trapas se popravdě hledá těžko, nicméně je to kompenzováno spoustou trapasů menších. Ty se týkají nedokonalé připravenosti či nervozity v prvních komentovaných zápasech, kdy mě v úvodu při soustředěném čtení sestav překvapila náhlá střela do tyče nebo dokonce branka. Běžné byly také chyby v identifikaci hráčů, zvláště když hráč už třeba byl střídán, ale já jsem v danou chvíli nezkušeně listoval ve své přípravě a nezpozoroval jsem, že dotyčný už v zápase vůbec nefiguruje. A možná vůbec „nejoblíbenější“ jsou situace, kdy se mi do komentáře vkrade delší, na výslovnost složitější slovo, které natřikrát nebo na čtyřikrát nedokážu říct správně.
Největší zážitky
Ondřej Voršilka: Všeobecně se dá říci, že to jsou velké finálové zápasy komentované z místa. Ta atmosféra, emoce které prožíváte, těžko se to popisuje, ale v těch okamžicích si říkám, pro tohle to děláš. Samozřejmě přistupuji profesionálně ke všem zápasům, které komentuji a je úplně jedno, jaká je to soutěž, finále nefinále, své práce si vždy vážím. Někdy ale máte adrenalin prostě až za ušima. V roce 2014 hrál finále KHL český tým, HC Lev Praha. Nikdy nezapomenu na bouřící vyprodanou O2 arénu, na neskutečný obrat v šestém utkání a pak samozřejmě na sedmý rozhodující zápas v Magnitogorsku a následný let s týmem na palubě do Prahy.
Michal Micka: Él Clásico na stadionu Santiago Bernabeu v Madridu. Bezmála 100 tisíc fanoušků, kteří jednohlasně zpívali klubovou hymnu Realu Madrid natolik hlasitě, že jsem neslyšel vlastní komentář ve sluchátkách, která jsem měl nafest naražená na hlavě. Vidět Messiho, Ronalda a další legendy přímo na trávníku, absolvovat nabušenou tiskovou konferenci před zápasem a obecně nasát lokální nadšení z největšího klubového fotbalového svátku, to prostě stojí za to.
Sportovní aktivity komentátorů
Ondřej Voršilka: Upřímně řečeno, neuměl bych si bez toho život představit. Od malička jsem hrál hokej i fotbal závodně. Ještě dnes hraju hokej dvakrát týdně v rámci neprofesionálních soutěží či prostě jen tak pro zábavu. Mám i svého crossfit kouče, který mi dost nakládá. Dělám to jednak pro to, že chci být kvůli práci v kontaktu s reálným sportem a také kvůli kondici. Udělal jsem si základní hokejovou trenérskou licenci. Ne proto, že bych chtěl komentování pověsit na hřebík a dotáhnout to na kouče nároďáku. Chtěl sem získat jen další vhled do hokeje, abych byl lepším komentátorem.
Michal Micka: V současné době se věnuji především vytrvalostnímu běhu a sekundárně posilovně. Na další rekreační sporty, včetně milovaného fotbalu, už bohužel tolik prostoru není.
Dopad krize na sport
Ondřej Voršilka: Sport jako takový se nezmění. Změní se ale dočasně přístup k němu. Myslím si, že to, co jsme prožili a ještě prožíváme, trochu upraví lidem hodnotové žebříčky. Zavedou se jistá pravidla, která budou přetrvávat hodně dlouho. Všichni pocítíme, že „svoboda“, kterou jsme při konzumaci sportu brali jako samozřejmost, prostě zmizí. Vše se bude hodně kontrolovat, pohyb hráčů na stadionech bude mnohem striktněji separován od fanoušků či pracovníků médií a bojím se, že práce sportovních novinářů a následné zprostředkovávání sportu divákům se hodně ztíží. Ale je nutné to respektovat.
Michal Micka: Nemyslím si, že by se po krizi profesionální sport z dlouhodobého hlediska měnil nějakým zásadním způsobem. Určitě bude kladen větší důraz na hygienické podmínky a různá drobná opatření týkající se diváků i sportovců. Nicméně se domnívám, že dříve nebo později se začne trénovat běžným způsobem a samotná utkání v různých sportech budou vypadat stejně jako před krizí.
Vliv výpadku na sportovce
Ondřej Voršilka: U profesionálů si troufám tvrdit, že žádný. Pakliže budou zdraví, nemůže je ten výpadek zápasového vytížení a následné zhuštění v případě dohrávaných sezon nijak ovlivnit.
Michal Micka: Vliv bude patrný především v následujících týdnech. Dohnat tréninkové manko v přerušené sezóně, zvláště u fyzicky náročnějších sportů, není legrace. Každé přerušení kontinuity může mít negativní dopad. Na druhou stranu by důsledky neměly být tak zásadní, abychom jako diváci sledovali výrazně zhoršené výkony v čemkoliv.
Návrat fanoušků na stadiony
Ondřej Voršilka: Trochu se bojím, že ano, že to bude problém. U nás se všeobecně na sport tolik nechodí jako jinde ve světě a už před krizí měla řada klubů daleko k návštěvnostním ideálům. To, co prožíváme s COVID 19 je pro drtivou většinu z nás bezprecedentní. Nemyslím jen fakticky, ale vzhledem k medializaci, vládním opatřením a celému tomu kolotoči. Málokdo z klíčových generací současných návštěvníků sportovních utkání zažil třeba válku nebo jiné tak psychicky náročné hrozby. V lidech chvíli zůstane, že něco není v pořádku a bojím se, že nejít na stadion a kouknout se raději z domova bude velké lákadlo.
Michal Micka: Krátce po krizi se asi dají očekávat snížené počty fanoušků přímo na sportovních akcích. Strach nějaký čas přeci jen bude přetrvávat. Nicméně pokud se situace nebude zhoršovat, nepřijde výraznější druhá vlna epidemie, v nové sezóně už se vše může vracet k původním počtům s tím, že někteří třeba na velké akce budou nosit roušky, že na stadionech dlouhodobě budou instalovány zásobníky s dezinfekcí a podobně.
Ekonomická situace klubů
Ondřej Voršilka: Budou to mít těžké. Pocítí to i ty největší, i když samozřejmě ne tak, jako ty lokální, které jsou závislé opravdu na „každé koruně“. Menší regionální firmy si nebudou moci dovolit sport podporovat ve stávající míře, větší firmy je zahrnou do úsporných opatření. Třeba v KHL mají problémy nejen ti, kteří balancovali na hraně ještě před krizí, viz Vladivostok, jelikož gubernátor ruské Přímořské oblasti okamžitě utnul veškeré státní dotace pro sport, čímž tamní klub Admiral fakticky odsoudil, ale pocítí to i silní hráči. I některé velké hvězdy budou muset se svými platy dolů. Známý je případ norského klubu Valerenga Oslo, který skončil mezi prvními.
Michal Micka: Mnoho klubů bude po krizi jednoznačně ve ztrátě především kvůli odchodu sponzorů, ale většina klubů prvoligových by snad zásadnější finanční problémy směřující k bankrotu nebo konci mít neměla. Nejproblematičtější situace samozřejmě bude pro kluby z nižších soutěží, jejichž rozpočty jsou napjaté dlouhodobě. Tam zánik bohužel vyloučit nelze.
Změny v osobním životě
Ondřej Voršilka: Fakticky se nezměnil. Spíš po stránce vlastní sebereflexe. Člověk tak nějak vystoupí ze svého mikrosvěta a uvědomí si, že ať chce nebo nechce, jeho všední starosti a radosti musí počkat, jít do ústraní, nebo se prostě nějak změní. Každý člověk má svou malou míru latentní sobeckosti a štve ho, když se musí něčeho vzdát. Když ho něco omezuje. Na druhou stranu si znovu uvědomí, jak důležité jsou jiné věci. Rodina, blízcí, zdraví.
Michal Micka: Aniž bych chtěl snižovat váhu toho, co se v posledních týdnech dělo, pro mě osobně se změnil svět spíše v praktickém ohledu. Získal jsem hlubší povědomí o hrozbách, které můžou mít vliv na naše zdraví. Budu ještě více dbát na hygienické návyky, zvláště pokud se zúčastním větších sportovních akcí, budu připraven na to, že mohou přijít další karanténní opatření a omezení. Ale jinak se budu snažit optimisticky navázat na způsob života, který jsem vedl před krizí.
Změna v práci sportovního komentátora
Ondřej Voršilka: Pro mě osobně to byla velká změna hlavně na začátku, kdy byly přerušené všechny hlavní soutěže. Zrovna začalo playoff KHL, těsně před startem mělo playoff švédské ligy, takže pro mě, hokejového komentátora, to bylo, jako když vrazíte v plné rychlosti do zdi. Je to jako u sportovců, ve vrcholné formě najednou stopka. Ale televize je naštěstí médium, které prostě musí jet dál a naopak se snažit nějaký obsah generovat. Tak jsem se z hokejového komentátora přenastavil na komentátora dřevorubeckých soutěží, šampionátu v plivání třešňové pecky či mistrovství světa v tetris. No opravdu, náhodou je to skvělá zkušenost, zařadili jsme do vysílání podle mě zajímavý seriál ESPN Funny sports, vysíláme online šipky elitní organizace PDC. Vybíráme co nejzajímavější reprízy z minulých sezón či virtuální fromuli 1.
Michal Micka: Sport, pro mě konkrétně fotbal, v takové situaci samozřejmě neskutečným způsobem chybí. Rekreačně, divácky i profesionálně. Ale jinak je to samozřejmě prostor pro sebevzdělávání, kterého v této profesi není nikdy dost. Já osobně jsem času využil především k četbě knih s fotbalovou tématikou a za dva měsíce se mi jich podařilo přečíst zhruba 30, a to od biografií fotbalistů přes taktické analýzy až po skládání tréninků, což doufám vše budu schopen využít při komentování.
O2 TV Sport a televizní práva
Televizní kanál O2 TV Sport vysílá všechna utkání Ligy mistrů i šlágry české Fortuna Ligy. "Česká liga je pro nás dobrá akvizice," říká jednoznačně moderátor a komentátor stanice Petr Svěcený.
O2 TV Sport je na scéně už čtvrtou sezonu. Myslím, že část veřejnosti se to už naučila a část se to ještě bude muset naučit. Říkám bude muset, protože je to celosvětový trend. Jen pro nás je to nevděčná role v tom, že nám lidi nadávají, že za něco musí platit. Je to přitom normální, rohlíky si taky nevezmu zadarmo. Lidi si na to holt musí zvyknout. Přijde mi, že se v Česku peníze řeší víc než v jiných zemích. Všichni chtějí všechno zadarmo, řeší slevy, co je nejlevnější, to je nejlepší. Tohle v lidech přenastavit je trochu složité.
Sledovanost a atraktivita české ligy
Mezi hlavní esa vašeho programu patří Liga mistrů a česká Fortuna liga. U Champions League veřejnost uzná, že jde o fotbal nejvyšší úrovně, ale určitě jste už zaslechli argument, že za strašlivý český fotbal přece nemůže nikdo soudný platit.
Samozřejmě, když ale srovnáme sledovanost české ligy a Premier League, jsou to diametrálně jiná čísla. Jsme zvyklí na český fotbal plivat. Na to se nedá koukat, to je strašný, tahle holomajzna, podívejte se do Anglie. Někdo je sparťan, někdo slávista, někdo baníkovec a kdyby tihle lidi svůj klub pravidelně neviděli, tak je to zasahuje nejvíc. Zasahuje je to víc, než když neuvidí Real Madrid. Na sledovanosti je vidět, že česká liga je pro nás nejatraktivnější produkt. A tím pádem patří na placené patformy.
Samozřejmě když přijde semifinále nebo top šlágry typu United - PSG, je to srovnatelné. My ale z české ligy vysíláme ty nejatraktivnější duely, vždy tam je Slavia, Sparta, Viktoria, a tyhle zápasy jsou z hlediska zájmu lidí srovnatelné s Manchestery, Barcelonou, Juventusem. Česká liga je pro nás dobrá akvizice.
Formát komentování na O2 Sport
Na O2 Sport fotbal komentují vždy dva rovnocenní komentátoři. Podle mě je model komentátor - expert pro fotbal nevhodný. Pro hokej je ideální, hra se tam přerušuje - to je prostor pro spolukomentátora. Když se hraje, tak komentátor komentuje a expert nevstupuje do hry. Ač ve fotbale může být sebevětší nuda, tak se stokrát může stát, že když spolukomentátor začne mluvit, přijde padesátimetrový pas, jediná šance zápasu - kterou propásne. Přeruší řeč, už se nevrátí... Myslím, že tahle forma výborně funguje u lyžování, kde expert komentuje jízdu odborně.
Určitě dá. Mám ale rád emoce, živý způsob komentování, a tady může vzniknout i nějaký komentátorský dialog. Je to dynamické, máme rychlá střídání ne po pěti minutách, ale po třiceti vteřinách. Je to trochu americký způsob komentáře.
Závěrem
Svět sportovního komentování se neustále vyvíjí a přizpůsobuje moderní době. Důležitá je vášeň pro sport, neustálé vzdělávání a schopnost reagovat na aktuální situaci. I přes veškeré změny a výzvy zůstává cílem sportovního komentátora zprostředkovat divákům co nejlepší zážitek z přímého přenosu a přiblížit jim dění na hřišti či stadionu.
tags: #komentatorske #stanoviste #O2 #Sport #nazory
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]