Zákulisí komentátorského stanoviště a pohled Roberta Záruby a Martina Hostáka na hokej

Česká televize zveřejnila neobyčejný pohled do zákulisí sportovního komentování. Při včerejším dramatickém utkání mistrovství světa v hokeji mezi Českem a Finskem se děly věci. Při včerejším vypjatém zápase proti Finsku se českému národnímu týmu podařilo během pár minut dotáhnout třígólovou ztrátu a vyrovnat tak zdánlivě ztracený zápas. Tato skutečnost rozradostnila nejen všechny fanoušky, ale i komentátora Roberta Zárubu.

Finové si však chtěli napravit reputaci, na svěřence trenéra Jandače „vlétli“ a už po dvou minutách zápasu vedli 2:0. Voráčkův tým nedokázal na tempo seveřanů odpovědět a do konce třetiny inkasoval třetí gól. Sám kapitán byl navíc vyřazen ze hry po tvrdém zásahu Fina Oskara Osala. V druhé třetině se nasazení mužstev vyrovnalo, ale skóre zůstalo pořád stejné. V tu chvíli již však probíhalo živé vysílání na facbookové stránce ČT sport, které mělo původně jen ukázat komentátorské stanoviště a jak vypadají komentátoři Robert Záruba a Martin Hosták při práci.

Geniální načasování však způsobilo, že záznam zachytil atmosféru během kontaktního gólu na 3:2 a vyrovnávacího na 3:3, po kterém Záruba v rámci bouřlivých oslav porouchal technické vybavení stanoviště.

Martin Hosták o své kariéře a komentování

Už přes dva roky je v čele zlínského hokejového klubu Martin Hosták. „Přiznám se, že jsem nějakou dobu přemýšlel nad tím, jak by se dalo komentování skloubit dohromady s prací ve Zlíně, ale Robert Záruba mi dal jasně najevo, že to je hloupost,“ zamýšlí se bývalý hokejový útočník, který odehrál dvě sezóny i ve slavné NHL za Philadelphii Flyers.

V podstatě šlo o shodu okolností. Sedmnáct let jsem komentoval hokej v České televizi a u toho jsem dělal manažera v Hradci Králové nebo třeba u juniorských reprezentací. Nicméně to všechno na mě bylo už nějaké dlouhé a cítil jsem, že by bylo dobré, abych přijal další výzvu. Bylo to těžké, v mém rozhodování to hrálo podstatnou roli, a to nejen proto, že před námi byla olympiáda v Koreji v roce 2018, kam jsem se těšil. Přiznám se, že jsem nějakou dobu přemýšlel nad tím, jak by se dalo komentování skloubit dohromady s prací ve Zlíně, ale Robert Záruba mi dal jasně najevo, že to je hloupost.

Čtěte také: Stanice STK recenze

Co bavilo Martina Hostáka na práci komentátora?

Bavilo mě být u vývoje, protože za těch sedmnáct let, co jsem seděl za mikrofonem, udělal hokej obrovský skok dopředu. Já tento sport miluju a jako komentátor jsem u něho mohl zůstat v dost velké blízkosti a zažít další krásné věci. Nezapomenutelný byl například Světový pohár v Torontu, na kterém nastoupil tým Severní Ameriky složený ze samých mládežníků a hrál se tam fantastický hokej. To byl neskutečný zážitek… A ptáte-li se na přenos zkušeností, tak odpovídám, že jsou uplatnitelné. Například mám díky komentování velmi dobrý přehled o tom, jaký se kde hokej hraje a kam se ubírá, protože veškeré trendy se prvně objeví v Kanadě a na mezinárodní scéně, a taky vím o hráčích, kteří se pohybují nejenom na mistrovství světa.

Že se bývalý hráč stane klubovým manažerem je tak nějak přirozené, ale že začne komentovat hokej, to je přece jen ojedinělejší. Poprvé jsem se potkal s Robertem Zárubou na mistrovství světa dvacítek na přelomu let 1986 a 1987, kdy on tam byl jako novinářský elév a já jako jeden z reprezentantů našeho týmu. Bavili jsme se, hecovali se a taky jsme se dohodli, že až bude nejlepším komentátorem v Evropě, tak mě zaměstná… (smích) Uplynula řada let, má kariéra se pomalu ale jistě chýlila ke konci, zrovna hrál jsem ve Švédsku a Robert mě oslovil s tím, zda bych s ním nechtěl komentovat Švédské hokejové hry.

Ptám se na zrod vašeho komentování i z toho důvodu, že zřejmě nestačí mít v hokeji jen dokonalý přehled a čerpat ze zkušeností, které se vám dostaly během kariéry, ale je nutné, abyste zvládl i mluvit k lidem a předávat informace dál. Já jsem to samozřejmě netušil, ale řekl bych, že Robert to vycítil velmi dobře. Koneckonců, podle toho si lidi do svého týmu vybírá. Ono podle mě není nejtěžší hokej správně vidět, protože kdo ho hrál, tak moc dobře pozná, co se na ledě děje. Nejtěžší je dostat ty myšlenky z hlavy ven a naformulovat, aby se u toho odborník nenudil a zároveň to něco dalo i babičce, která si zrovna pustí ten jeden zápas v rámci mistrovství světa, protože hrají naši.

Tady je potřeba rozlišit dvě věci. Komentátoři, jako jsou Robert Záruba, Michal Dusík nebo třeba Ondřej Zamazal, se musí důkladně připravovat, protože jejich úkolem je předávat informace statistické, informace o jednotlivých hráčích a taky musí divákům sdělit, co se zrovna na ledě děje - kdo má puk, kdo přihrává, nebo kdo střílí. Kdežto úloha nás - spolukomentátorů - je odlišná. Naším úkolem je dodat tomu všemu potřebnou šťávu a barvu. Můžeme například divákovi vysvětlit, proč se na ledě děje zrovna to, co se děje.

Na první zápas už si bohužel nevzpomenu, ale tuším, že to bylo na zmíněných Švédských hrách v roce 2001. Tam jsme poprvé společně komentovali právě s Robertem Zárubou a on mi vysvětloval, jak na to.

Čtěte také: Bosákova komentátorská stanoviska

Role Roberta Záruby v hokejové redakci

Celou dobu kroužíme kolem Roberta Záruby, tak mi to nedá, abych se neujistil. Jednoznačně. Vděčím mu za hodně. On je opravdu velký profík a tahoun celé hokejové redakce. Neustále něco vymýšlí, přináší a díky němu je hokej v České televizi celé roky na tak vysoké úrovni. Dokonce si troufám tvrdit, že máme jeden z nejlepších hokejových pořadů v celé Evropě.

Každý hokejista nese konec kariéry jinak. Někdo se s tím nikdy pořádně nevyrovná, někdo má naopak plán, ke kterému se v momentě, kdy to nastane, upne. Jak to bylo u vás? Určitě. To je věc, která mi velmi pomohla. A pak byl taky jeden člověk, který mi výrazně celou situaci usnadil, a sice Zbyněk Kusý, jenž mě angažoval na přelomu let 2001 a 2002 na mistrovství světa juniorů v Pardubicích vhledem k tomu, že jsem uměl komunikovat.

Byla to spíš shoda náhod. Celou tu kariéru jsem přece jen plánoval trošku jinak, ještě jsem klidně dva tři roky mohl ve Švédsku zůstat. Vždyť když jsem končil, tak mi bylo třiatřicet let, což je z dnešního pohledu velmi brzy.

Vzpomínky na hokejovou kariéru

Tuzemskou kariéru jste spojil s pražskou Spartou. To je velmi zajímavá otázka… (smích) Pamatuji si velmi dobře, jak jsem se jednoho pozdního večera vrátil domů ze zápasu, hrál jsem druhou ligu za Hradec Králové, a v kuchyni na stole jsem měl položený přestupní lístek, na kterém bylo napsáno: „Jestli se chceš cítit aspoň trochu jako Sparťan, tak to podepiš. Bylo. Zažil jsem tam nádherné čtyři roky. Zpětně musím poděkovat panu trenérovi Wohlovi, který nás mladé obrovsky podržel a spoustě z nás rozjel krásnou kariéru, o které jsme asi ani nesnili. Takže ano, Sparta byl můj klub, ačkoliv jsem narozený v Hradci Králové a na toto město nedám nikdy dopustit.

Je toho víc, ale rád bych zmínil pro mě osudný a velmi magický přelom let 1989/1990. V létě jsem se oženil, na podzim přišla revoluce, na jaře jsme vyhráli titul se Spartou a během dalšího léta jsem podepsal smlouvu s Philadelphií Flyers. Krásné období, viďte? (začne se smát) To ano! A ještě jsme byli třetí na mistrovství světa, nicméně musím přiznat, že v reprezentaci jsem byl tehdy nový a jenom se vlastně rozkoukával.

Čtěte také: Analýza fotbalu - komentář

Sedíme u vás v kanceláři a kousek opodál se na ledové ploše rozbrusluje legendární Jaromír Jágr, který dorazil do Zlína se „svým“ Kladnem. V podstatě nepříjemné i příjemné… (úsměv) Nepříjemné z toho důvodu, že nám solidně zatápěl v play-off 1990, kde jsme se Spartou narazili právě na Kladno. Po ledě tehdy lítal nějaký mladý dlouhovlasý kluk a vodil si nás jak medvědy. Moc jsme z něho radost neměli. Krátce na to jsem se s ním potkal na mistrovství světa, kde tehdy měl tu slavnou lajnu s Roberty Holíkem a Reichlem, ale tím to v podstatě končí.

Vy jste byl na pomyslném vrcholu kariéry v devadesátých letech a já osobně na ten „devadesátkový“ hokej vzpomínám moc rád, možná i z toho důvodu, že jsem na něm vyrostl a přišel mi tak nějak víc na dřeň. Mně se často zasteskne po hokeji sedmdesátých let, na kterém jsem vyrostl pro změnu já. To je přesně ten náš generační rozdíl… (úsměv) To byl nádherný hokej, na který jsem se jezdil dívat s tátou do Pardubic, když hráli pánové Martinec, Šťastný, Nový nebo Hlinka. Radost. Naopak ten hokej devadesátých let, hlavně jejich druhé poloviny, mi vůbec nechybí. Vždyť to připomínalo wrestling a moc hokejové krásy to nepobralo. Hodně lidí si to už nepamatuje, ale tehdy se nepískaly fauly holí, dokud někdo nespadl. To znamená, že když jste chtěl vyjet s pukem z rohu, tak na vás visel obránce, hokejku jste měl zaraženou bůhví kde a hrálo se do té doby, dokud jste neležel na zemi. Takže, ano, bylo to opravdu na dřeň!

tags: #zaruba #komentatorske #stanoviste

Oblíbené příspěvky:

• Podrobnosti o skládkování odpadů
• Uhřice: Klima a jeho charakteristiky
• Ukládání odpadu v Smolině
• Výroba elektřiny z řek
• Ekologická Daň a Emise v ČR