Komunální Odpad: Recyklace a Využití

Recyklace odpadů a materiálové využití je cestou úspory primárních surovin, a tedy ekologického chování. Toto téma hýbe evropskou i národní legislativou, pojmy „cirkulární ekonomika“, česky „oběhové hospodářství“, jsou všudypřítomné. Stále platí, že nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Legislativa to označuje jako předcházení vzniku odpadů, známý je také pojem „vedlejší produkt“, který lze v některých případech s úspěchem použít. Vzniklé odpady se mají především opětovně používat, je-li to možné, nebo recyklovat a vytvářet z nich nové výrobky.

Druhy Odpadů a Možnosti Jejich Využití

Abychom zjistili, které odpady jsou vhodné pro recyklaci, zda pro ně máme vyhovující technologie a zda jsou produkty vzniklé jejich zpracováním žádané na trhu, musíme se na různé druhy průmyslových odpadů podívat komplexně. Podívejme se na některé odpady, které by se měly stát opětovně použitelnými surovinami nebo materiály.

Stavební a Demoliční Odpady (SDO) a Zemina

V ČR nejvíce produkujeme stavební a demoliční odpady (SDO) a zeminu. Recyklace SDO je řešena ve vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady v § 83, zatím ale dočasně do konce letošního roku. Velký problém je přitom se zeminou, pokud není v režimu „vedlejšího produktu“. Její využití v režimu odpadu k zasypávání je omezeno velmi malou kapacitou takových zařízení. V současné době čekáme, jak se situace změní s plánovaným vydáním vyhlášky, která má řešit nakládání se zeminou a SDO.

Plasty

Další velice zajímavou skupinou odpadů jsou plasty, jejichž technologie zpracování jsou relativně složitější - čištění, třídění, regranulace. Jejich vyvedení z režimu odpadu by mělo probíhat podle výrobkových norem, ale zároveň se musí brát v úvahu i plánované materiálové využití recyklátů, aby byla stanovena požadovaná minimální kvalita recyklátu; jiná kvalita bude např. pro automobilový průmysl, jiná pro obaly apod. Dále se u plastů posuzuje nutnost registrace látky podle evropského nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek REACH (pokud neznáme původ primární látky).

Textilní Odpady

Velkým tématem jsou i textilní odpady, jejichž zpracování (jiné než opakované použití např. jako oblečení) je náročné na kvalitu vstupní suroviny a důležité je proto jejich správné vytřídění. Potom se z nich dají vyrobit například netkané textilie.

Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny

Kovy a Papír

Historicky není problém s kovy, které se bez větších problémů sbírají v „kovošrotech“ a následně zpracovávají. Obdobné je to se sběrem papíru, oleje, obecně s tradičně vykupovanými surovinami. Pro recyklaci je přitom vždy klíčové, zda je produktivní a zisková, bez dotací, bez podpory státu a zda je pro materiál odbyt.

Technologie Zpracování Odpadů

Podívejme se na jednotlivé technologie zpracování odpadů. Ty jsou definovány v zákoně o odpadech v příloze č. 2, katalogu činností:

• mechanické úpravy - demontáž, drcení, dělení, třídění, lisování odpadů
• biologické úpravy - biodegradace, bioplynové stanice, kompostování
• chemické, fyzikálně-chemické úpravy - biodegradace, stabilizace, solidifikace, deemulgace, regenerace kyselin a zásad, rozpouštědel
• termické úpravy - tavení skla, kovů, natavování plastů (pro regranulaci).

Zpracování Elektroodpadů a Baterií

Příkladem spojení řady recyklačních technologií je zpracování elektroodpadů a baterií různého druhu. Při zpracování baterií s náplní, ať již alkalickou, nebo kyselou dochází k oddělení hlavy baterie a prvotnímu zpracování náplně. Probíhá demontáž kovů a plastů, ty jsou od žíraviny a musí být očištěny před dalším zpracováním, např. drcením plastů před dalším využitím. Kovy jsou dále zpracovány - provádí se jejich demontáž a dělení anod, katod, případně barevných kovů, ze kterých jsou připojovací konektory. Kovy jsou recyklovány tavením - termickou úpravou. Vidíme tedy, že již u baterií jsme si ukázali procesy, jako jsou mechanické úpravy, fyzikálně chemické a termické úpravy. Která část je ze získaných odpadů zisková? Někdy jsou to elektrolyty, pokud jde o plasty, většina jich končí ve výrobě TAP (ať z kyselých, nebo alkalických baterií). Ziskové jsou nepochybně kovy. U kyselých baterií olovo, u alkalických nikl a především kadmium, obojí na nosiči železa. Potom lze lehce dovodit, že tyto technologie budou ziskové a surovina má odbyt, recyklace tedy má smysl.

Pokud se podíváme na elektroodpady, je způsob jejich úpravy ještě složitější. Tyto odpady jsou složeny z poměrně velkých a sofistikovaných obalů okolo cílové elektroniky. Stačí se podívat např. na mikrovlnnou troubu, vysavač, kuchyňský sporák, z menších např. fén, žehličku, rádio. Zde je potřeba oddělit kabely, plasty, příp. kovy tvořící obal elektrozařízení. Tyto části je nutné vytřídit do použitelné podoby - směs kovů a plastů, směsi plastů a jejich určení podle typu. U kovů je potřeba oddělit železné a neželezné kovy a ty dále roztřídit na jednotlivé druhy, většinou hliník a měď. Pokud se mají dále využít plasty, potom je potřeba roztřídit je podle druhu (PE, PP, PS apod.) tak, aby bylo možné jejich další zpracování. Velice často mají tyto komponenty sekundární znečištění, jako jsou zalisované malé kovové části, konektory apod., i s těmi je potřeba nakládat a plast pro finální zpracování vyčistit. Samotné elektrodíly a drobná elektronika potom prochází drtičem, drť je čištěna profouknutím (lehké podíly - papír, folie), magnetickým separátorem (železné kovy), nebo na plavícím stole plavením na hladině na základě rozdílné hustoty u potápivých dílů (potápivé a plovoucí díly).

Teprve v tuto chvíli jsou rozděleny materiálové toky a čeká je finále, využití z pohledu materiálu, v tomto případě jde především o barevné a speciálně o vzácné nebo drahé kovy. Plasty a ostatní oddělené odpady jsou využity obvykle na výrobu TAP nebo energeticky.

Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu

Kdy se Recyklace Vyplatí?

Z uvedených příkladů vyplývá:

• Recyklace se vyplatí ve chvíli, kdy je vstupující odpadní surovina jednodruhová a ve větších objemech (kovy, papír, plasty apod.).
• Recyklace se vyplatí, pokud získaná složka je dostatečně cenná (elektroodpady - drahé kovy).
• Recyklace se vyplatí tam, kde výsledek vede k náhradě primární suroviny (např. textilie, které lze zpracovat v takové ceně a kvalitě, aby konkurovala primární surovině).

Zároveň bohužel často platí, že nejdražší výrobek je z recyklátu, protože celý proces od získání odpadu, jeho přepravy, zpracování, třídění a další úpravy končí zjištěním, že sekundární surovina je kvalitativně horší a dražší než primární. Procesní postupy jsou také často nákladnější než výroba primárních surovin. A nakonec je problém najít využití pro vytříděné odpady, jejichž část končí ve spalovnách; těch však není dostatek a jejich provozovatelé některý z těchto vytříděných odpadů ani nechtějí. Cementárny kvůli kontaminaci výrobků, spalovny kvůli nevyhovující výhřevnosti.

Stát a Oběhové Hospodářství

Stát nastavil podmínky využití pro složky komunálních odpadů, určil procento jejich sběru (vytřídění) a využití. Nastavil tedy kvóty pro plnění této povinnosti, jejich využití však nezajistil. Stát nevlastní technologie ani pro úpravu odpadů, ani pro finální využití. Dalšími zákonnými podmínkami nastavuje povinnosti i pro firmy a opět nezajistí podmínky pro jejich snadnější využití, když už ne technologické, tak alespoň legislativní.

Pokusme se tedy na závěr zamyslet, jak by oběhové hospodářství mohlo fungovat lépe. V první řadě pomůže legislativní jistota. Musí být vydány právní předpisy s trvalou účinností, v tomto případě vyhlášky pro nakládání s odpady a jejich zpracování na výrobky. Tyto předpisy by měly být dostatečně srozumitelné. Také by mělo být jasné, jaké parametry musí mít výrobek vzniklý vyvedením z odpadového režimu.

Dále musí být dostupné technologie, nejen z hlediska vědeckého vývoje, ale také fyzicky vybudované a fungující. Některé jsou relativně jednoduché, jiné vysoce sofistikované a drahé. S vývojem technologií je spojena i spoluúčast státu například formou dotací. Investice a jejich zajištění jsou jednou z nejdůležitějších částí pro zajištění procesu zpracování. Stát přitom stále výrazně dotuje třídění, domácí kompostování a podobné „vedlejší“ aktivity místo velkých investic do zásadních technologií.

Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad

S novými technologiemi je bohužel spojeno často velmi složité zajištění povolení k provozu takového zařízení. Ve většině případů se bude jednat o technologie, které díky své plánované kapacitě vyžadují posouzení dle EIA. Není takový problém zpracovat dokumentaci, je složité přesvědčit úřad, ale ještě spíše veřejnost a orgány státní správy na uvedeném území, kde by měla být technologie provozována. Znalý a zkušený úředník je v takovém případě neocenitelnou pomocí.

Třídění Odpadu v Domácnostech

Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob. Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je každý povinen zbavovat se odpadů předepsaným způsobem. Zákon o odpadech stanovuje povinnost třídění pro domácnosti i firmy a podnikatele. Sklo se vhazuje do zelenobílého DUO kontejneru či popelnic. Třídíme podle barev: barevné sklo do zeleného kontejneru, čiré do bílého.

Bioodpad (biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu) pocházející především z kuchyně patří do hnědé popelnice. Patří sem: kuchyňské zbytky (slupky, jádřince, pecky, odřezky ovoce a zeleniny), pokojové rostliny, zemina z květináčů, popel z dřevěného uhlí, kávová sedlina. Nepatří sem: rostliny napadené plísní, živočišné zbytky (maso, kosti, kůže), skořápky od vajíček, mléčné zbytky (sýry, jogurty, mléko), oleje ze smažení, exkrementy, uhynulá zvířata, cigaretové nedopalky. Bioodpad je nutné vyhazovat bez sáčků, i když jsou kompostovatelné.

Zahradní odpad, jako je listí, tráva, spadané ovoce, posekané větve či plevel vkládejte do černých kontejnerů s hnědým víkem o objemu 1100 l. V případě, že tento kontejner nemáte poblíž, prosím odevzdejte zahradní odpad na sběrná střediska odpadu.

Do sběrných středisek odpadu můžete zdarma odložit baterie, zářivky a malé i velké domácí elektrospotřebiče - vše, co lze zapojit do elektrické zásuvky nebo co funguje na baterie. Jedná se výhradně o celé kusy bez vyjmutých částí. Patří sem: elektrozařízení (chladničky, pračky, myčky, sušičky, sporáky, mikrovlnné trouby, vysavače, topinkovače, fény, holicí strojky, televize, rádia, mobilní telefony, počítače, pily, vrtačky, elektrické hračky aj.), baterie, „obyčejné“ žárovky, reflektorové a halogenové žárovky, výbojky, trubicové zářivky (lineární, kruhové), úsporné zářivky, LED žárovky

Nebezpečné odpady nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí. Patří sem: barvy, kyseliny, zásady, laky, lepidla, rozpouštědla, pesticidy, motorové a jiné minerální oleje, domácí chemikálie a podobně. Nepoužitelná léčiva včetně jejich obalů jsou nebezpečným odpadem.

Využití Odpadů a Komunální Odpady v Ostravě

Využití odpadů zahrnuje řadu procesů, které ve svém důsledku představují přínos z použitého odpadu. Využití zahrnuje opakované použití, recyklaci, energetické využití (spalování odpadu a zužitkování získaného tepla) a organickou recyklaci (kompostování biologicky rozložitelných složek). Nakládání s komunálními odpady v Ostravě je upraveno vyhláškou č. Zjednodušeně můžeme komunální odpady rozdělit na směsný komunální odpad a tříděný odpad. Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO).

Produkce a Třídění Komunálních Odpadů

Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok. Aby průměrná obec v roce 2025 vytřídila 60 % odpadů, musí k materiálovému využití předat 210 kg surovin, odstranit může pouze 140 kg (směsný odpad, objemný odpad, část nebezpečného odpadu). Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru.

Doporučení pro Zadavatele Svozu Odpadů

Pro správné nastavení svozu odpadů je tedy nevyhnutelné znát data (současný stav), a dle nich dále nastavovat systém odpadového hospodářství. Doporučujeme, aby dodavatel 1-2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění. Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob.

Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů. Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů. Toho lze docílit vážením odpadu při svozu, proto je důležitým požadavkem, aby dodavatel buď měl svozová auta vybavena váhou, nebo zajistit vážení auta před vjezdem do obce/města a při výjezdu z ní.

Informace o Způsobech Konečného Nakládání s Odpady

Pro úplné zavedení správného systému odpadového hospodářství je důležité vědět, kde jednotlivé druhy odpadů fyzicky končí. Dodavatel by měl zadavatele informovat o způsobech konečného nakládání s odpady. Tyto informace poslouží k hodnocení, zda je s odpady nakládáno v souladu s hierarchií odpadového hospodářství dle zákona. V praxi se velmi často setkáváme s tím, že zadavatel neví, kde jejich odpady končí. Jde především o to, aby vytříděné složky komunálního odpadu (např. plasty, papír, sklo) skutečně skončily v recyklačním zařízení. Totéž platí i pro zpracování vytříděných složek ve sběrném dvoře.

Správnému nastavení systému odpadového hospodářství napomáhá i zřízení technických služeb (TS), které se mohou lépe přizpůsobovat změnám při optimalizaci systému nakládání s odpady. Navíc má zadavatel i lepší dohled nad tím, kde odpady končí. Jednou z dalších příležitostí je zřízení (či využívání blízké) kompostárny s cílem zpracování biologického odpadu (odpady z údržby zeleně, ovoce a zelenina). Zadavatel by neměl zapomínat i na sběr bioodpadu ze zahrádkářské kolonie. Gastroodpad z kuchyní by se měl zpracovávat v bioplynové stanici (pozn. některé kompostárny zpracovávají i gastroodpad, závisí od nastavení zpracování kompostárny).

Při nastavování funkčního efektivního systému, který je v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, je vhodné pro výběr konečného zpracovatele odpadu využít portál Informačního Systému Odpadového hospodářství, kde mj. nalezne i elektronickou mapu - Registr zařízení. V tomto registru nalezne zadavatel zařízení dle typu (např. zařízení pro energetické využití odpadu).

Motivace Obyvatel ke Třídění Odpadu

Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty.

Recyklace a Likvidace Odpadu

Recyklace je procesní postup, který z vytříděných odpadů, resp. z jejich dále zpracovatelných částí, umožňuje výrobu nových produktů, dochází k tzv. použití druhotných surovin na výrobu nových výrobků. Zbytkový odpad má pak dvě možnosti likvidace: skládkování a energetické využití. Tenhle proces se správně jmenuje „energetické využití odpadu (EVO)“. Při tomhle procesu se zbytkový odpad přeměňuje na tepelnou nebo elektrickou energii.

Energetické využití odpadu (přeměna na energii ve spalovnách) neboli EVO Spalovny komunálního odpadu (odborně zařízení pro energetické využití odpadu - tzv. ZEVO) jsou zdrojem energie, který nám dodává teplo a elektřinu. Využití směsného odpadu přeměnou na zdroj energie je tedy vhodnější alternativou než skládkování. Díky spalovnám se odpadky můžou přeměnit na energii, kterou si topíme, ohříváme vodu apod.

Likvidace zbytkového komunálního odpadu, tedy toho, se kterým už dále nikdo nic jiného než likvidaci udělat nemůže, probíhá tzv. skládkováním. Skládky mají přísná pravidla, jejichž porušení je ošetřeno zákonnými sankcemi. Skládka se buduje na místě s vhodným geologickým podložím a musí se izolovat. Z ustanovení zákona nesmí skládka ohrožovat životní prostředí a zdraví lidí.

Aktuální Data z Odpadového Hospodářství za Rok 2023

V roce 2023 bylo využito 57 % vyprodukovaných komunálních odpadů, jedná se o nárůst o 4 % oproti roku 2022. Z celkového odpadu z domácností bylo 43 % recyklováno a 14 % energeticky využito. Na skládkách bylo uloženo 42 % komunálních odpadů. V roce 2022 to bylo 45 %, meziročně tedy došlo k poklesu o tři procentní body.

V roce 2023 byl celorepublikový průměr dosažení cíle třídění 44,4 %. Na prvních čtyřech pozicích ve třídění se stejně jako v roce 2022 drží: Olomoucký kraj (51,6 %), Pardubický kraj (51 %), Kraj Vysočina (50,2 %) a Moravskoslezský kraj (48,7 %). Nejméně třídí využitelné složky komunálních odpadů v Praze (32,3 %), Ústeckém (35,9 %) a Libereckém kraji (40,1 %). Podle zákona o odpadech musí obce zajistit, aby třídění komunálního odpadu dosáhlo v kalendářním roce 2025 a následujících letech 60 %.

Celková produkce všech druhů odpadů v roce 2023 dosáhla 38 milionů tun. To znamená, že celková produkce klesla o 1 milion tun v porovnání s rokem 2022. Z toho činily 1,6 milionu tun nebezpečné odpady a 36,4 milionů tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR připadá 3 494 kg všech odpadů. Ze všech druhů odpadů jich bylo 87 % využito, z toho 84 % materiálově a 3 % energeticky.

Faktory Ovlivňující Recyklaci

Recyklace je technologický proces, který ovlivňuje řada faktorů. Od dostupných technologií a vlastností využívaných odpadů, přes ekonomiku celého procesu včetně poptávky po recyklátech až k ekologické stránce recyklace týkající se například množství energií potřebných pro recyklaci. Řada lidí stále ještě zaměňuje pojmy třídění a recyklace. Jako třídění, jak už sám název napovídá, označujeme oddělené sbírání odpadů. Recyklace je proces nakládání s odpadem, který vede k jeho dalšímu využití.

Na cestě k reálné recyklaci nás čeká ještě dlouhá cesta, než se dostaneme ke skutečné cirkularitě. První kroky v legislativní oblasti byly učiněny. Vznikla celá řada projektů podporujících oběhové hospodářství. Odpad je surovina - tak zní známá fráze. Aby odpad byl surovinou i ekonomicky a průmyslově využitelnou je nutné jej držet odděleně po jednotlivých složkách.

Druhy Odpadů v Domácnostech a Živnostech

V běžném provozu domácností a malých živností se setkáváme s různými druhy odpadů. Speciální skupinu odpadů tvoří i stavební odpad a mezi stavebními odpady zaujímá speciální místo azbest. Důležité je totiž nejenom odpady recyklovat, ale také jim v rozumné míře předcházet a se surovinami lépe a hospodárněji nakládat.

Evropská Legislativa a Ochrana Životního Prostředí

Hlavním hnacím motorem je evropská legislativa. Je patrné, že předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi souvisí také v nemalé míře s ochranou životního prostředí, ochranou zdraví člověka a trvale udržitelným rozvojem. Díky sběru a recyklaci elektroodpadu chráníme přírodu a nebezpečné látky se tak nedostanou do půdy, vody ani vzduchu - navíc vracíme materiály zpět do oběhu.

tags: #komunální #odpad #recyklace #a #využití

Oblíbené příspěvky:

• Básně o přírodě: Česká inspirace
• Tipy na výlet v Linci
• Likvidace autovraků zdarma v Čepirohách
• Analýza vlivu Andreje Babiše
• Výpočet ekologické stopy: Jak zjistit svůj dopad?