Komunální Odpad: Co se s ním Děje Dál?

Mnozí lidé se snaží nějak odpad roztřídit a zbytkový odpad zabalí do černého pytle a ten vyhodí do směsného komunálního odpadu (zelená popelnice). Myslíte si, že vše, co vytřídíte, skončí na hromadě? Omyl! Nakládání s odpady má svůj řád a pravidla. Co se ale s odpadem děje potom?

Některé materiály jsou vytříděny a recyklují se, tyto recyklované materiály ve formě nových výrobků se následně vrací do oběhu.

Česká republika je jednou z předních evropských zemí v třídění odpadu. Každý občan ČR vyprodukuje v průměru 544 kg komunálního odpadu za rok 2018 dle údaje MŽP a toto číslo se každoročně bohužel zvedá. Z této produkce odpadu průměrně vytřídí občan ČR přibližně 50 kg odpadu.

Co je Komunální Odpad?

Komunální odpad (KO) je v podstatě odpadem obecním. Dle litery zákona se přitom skutečně jedná o veškerý odpad, který vzniká činností fyzických osob - typicky tedy domácností - na území obce. Ta se také obvykle stará o jeho svoz a likvidaci. Komunální odpad je celebritou mezi ostatními odpady. O komunálních odpadech se mluví, píše, vztahuje se k nim řada povinností a specifických opatření. Když se však podíváme už na samotnou definici komunálních odpadů a na její pojetí v českém a evropském právu, pak zjistíme, že obsah pojmu není zdaleka tak jednoznačný a každý stát do skupiny komunálních odpadů zařazuje trošku jiné odpady. K pojmu komunální odpad se často řadí ještě pojmy tuhý komunální odpad, domovní odpad, objemný odpad, komunální odpad ostatních původců apod.

Ve stávajícím zákoně o odpadech je komunální odpad definován jako veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Definice se pak odkazuje na Katalog odpadů, který ale vymezuje skupinu 20 mnohem šířeji, a to jako komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek odděleného sběru. Rozsah skupiny v katalogu odpadů odpovídá více definicím evropské směrnice o odpadech a definicím, které používají některé státy pro vymezení pojmu komunální odpad. Právě rozdílnost definice komunálních odpadů a rozsahu skupiny 20 v Katalogu odpadů vede v praxi k nesrovnalostem v evidenci odpadů a následném statistickém hodnocení nakládání s komunálními odpady např. v rámci Eurostat. Nový, připravovaný zákon o odpadech by měl jasně vymezit definici komunálních odpadů. Tato definice by měla jasně vymezovat původ komunálních odpadů a jim podobných odpadů a vymezovat komunální odpad z obcí tak, aby odpovídal běžné praxi. V reálu jsou v komunálním odpadu včetně odděleně sbíraných složek obsaženy odpady podnikajících fyzických a právnických osob.

Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny

Definice a Rozdělení Komunálního Odpadu

V rámci Tezí k rozvoji odpadového hospodářství ČR byl vypracován návrh základních definic, které by měly být použity při přípravě nového zákona o odpadech. Do komunálního odpadu je pochopitelně začleněn i odpad vznikající při údržbě veřejných prostranství včetně hřbitovů a ostatních činnostech při zajištění čistoty obce. Tato definice lépe vystihuje stávající stav v obcích a přibližuje se definicím KO v jiných evropských státech.

Systém nakládání s KO v obci by se měl (za splnění určitých podmínek) rozšířit i na "živnostenské" odpady podobné komunálním pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce. Tyto odpady jsou již v současné době odkládány na místa určená obcí pro občanyfyzické osoby a nová definice pouze potvrdí stávající stav. Definice odpadu podobného komunálnímu odpadu se zavádí z potřeby odlišit jednoznačně komunální odpad původem z obcí a odpad s vlastnostmi podobnými komunálnímu odpadu od ostatních původců, na které se nevztahují specifické povinnosti obcí. Toto rozlišení bude podkladem i pro upřesnění statistik v oblasti nakládání s odpady. Původ komunálních a jim podobných odpadů je již v současné době evidenčně rozdělen a ISOH umožňuje výstupy pro obě navržené skupiny KO. Definice jsou již částečně upraveny nedávno schválenou euronovelou. V novém zákoně je však potřeba je upravit na požadovaný stav.

Velmi často užívaným pojmem v odpadovém hospodářství je pojem domovní odpad. Pojem není v současné době definován žádným právním předpisem. V souvislosti s cílem evropské směrnice o odpadech vyvstala otázka, zda je nutné tento pojem zavést v novém zákoně o odpadech. Směrnice požaduje zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u materiálů jako papír, plast, kov a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností. V návrhu jsou zvažovány čtyři varianty výpočtu, přičemž se vztahují ke komunálním odpadům, a nikoliv jen k odpadům z domácností. České praxi odděleného sběru komunálních odpadů odpovídá výpočet recyklace papíru, plastů, skla a kovů k jejich celkovému výskytu v komunálním odpadu z obcí (viz výše uvedená definice), tedy i včetně odpadů od původců, kteří využívají systém obce.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že pro účely plnění cíle evropské směrnice nebude nutné zavádět do zákona pojem domovní odpad či odpad z domácností. Z hlediska vykazování v rámci Eurostatu bude pod pojmem "household waste" uváděn komunální odpad z obcí, což odpovídá realitě i praxi ostatních států EU. Tento postup je vztažen k produkci odpadů i způsobům nakládání s nimi. Další disproporce mezi stávající zákonnou definicí komunálního odpadu a vymezením odpadů podle Katalogu odpadů existuje již řadu let u zařazení odděleně sbíraných využitelných odpadů v obcích. V rámci skupiny 20 01 jsou uvedeny kódy pro odděleně sbíraný (tříděný) papír, plast, sklo, kov a další odpady. Zároveň je však v Katalogu uvedeno, že se odděleně sbíraný obalový odpad (včetně jeho směsí) i v případě, že byl vytříděn z komunálního odpadu, zařazuje do podskupiny 15 01, tedy k obalovým odpadům.

Na základě tohoto ustanovení vznikl chaos, protože část využitelných odpadů je evidenčně sbírána ve skupině 20 01 a část ve skupině 15 01. V praxi je toto rozdělení nesmyslné, protože v ČR není zaveden samostatný sběr spotřebitelských obalových odpadů, jak je tomu v některých evropských státech s duálními obalovými systémy. Praxe posledních deseti let ukázala, že není nutné v obcích zavádět samostatný sběr použitých obalů, aby byly splněny požadavky zákona o obalech. Obaly jsou nedílnou součástí komunálních odpadů a jsou sbírány v rámci obecních systémů nakládání s komunálními odpady. Podíl využitých obalů je pak stanovován na základě systematických analýz složení vytříděných komunálních odpadů. Systém je velmi efektivní, a to jak po finanční, tak i po evidenční stránce. Do skupiny 20 01 - KO se vykazuje zhruba 70 % veškerých vytříděných odpadů z obcí a do skupiny 15 01 necelých 30 %. Pokud bychom se měli držet klasifikace odpadů, pak do využití komunálních odpadů můžeme započítat pouze odpady z podskupiny 20 01, a nikoliv obalové odpady, a konečná míra využití je nižší, než je skutečnost.

Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu

Proto se pro nový zákon navrhuje úprava, která popíše reálný stav odděleného sběru využitelných odpadů v obecních systémech. Tříděný odpad v rámci obecních systémů bude vždy klasifikován jako KO (s obsahem obalové složky), tj. podskupina 20 01, a nikoliv jako obalový odpad, i kdyby byl sbírán samostatně. Novým vymezením a upřesněním definic pro komunální a jim podobné odpady by se nám mohlo podařit popsat v zákoně realitu nakládání s odpady v obcích. Kromě toho umožní lépe vyhodnocovat stav odpadového hospodářství a prognózovat jeho další vývoj s ohledem na rozvoj a budování potřebných zařízení v rámci regionálních integrovaných systémů nakládání s KO.

Definice komunálního odpadu dle zákona:

• Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů a rovněž odpad podobný komunálnímu odpadu uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů pocházející z činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, pokud jsou tyto osoby zapojeny do systému obce k nakládání s komunálním odpadem dle tohoto zákona.
• Odpad podobný komunálnímu odpadu - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů.

Složení Komunálního Odpadu

Komunální odpad může obsahovat veškeré typy odpadků - od těch živočišného původu až po recyklovatelné suroviny jako plasty, papír či sklo. Z tuhého komunálního odpadu lze přitom vytřídit tzv. druhotné suroviny jako plasty, papír, sklo, textil, kovy, ale i odpad biologický.

Komunální odpad se ukládá do vlastních či obecních popelnic a kontejnerů (černé či šedé barvy). Komunální odpad je tedy domovní odpad a jemu podobný odpad z obchodů, řemesel, služeb, různých úřadů a institucí i z průmyslu. Směsný komunální se nezařazuje do kategorie nebezpečný, i když může vykazovat nebezpečné vlastnosti, a původce a oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s nebezpečným.

Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které produkují odpad podobný komunálnímu, se mohou smluvně zapojit do systému nakládání s odpady, který je v souladu s obecně závaznou vyhláškou příslušné obce. Objemný odpad se vyskytuje ve větším množství po velkých úklidech, výstavbě a renovaci domů, stěhování obyvatel a je složen především ze železného šrotu (chladničky a mrazničky, pračky, televizory, sporáky, díly automobilů, atd.), ze stavebního odpadu vznikajícího při drobných opravách a údržbách domácností, koberců, podlahových krytin, pneumatik.

Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad

Odděleně sebrané využitelné složky KO jsou nepřesně označovány také jako „druhotné suroviny“. Jako využitelnou složku KO označujeme takový materiál, který je po úpravě a vyčištění z technologického hlediska schopen průmyslového zpracování. Nemusí však ještě být surovinou. Tou se stane ekvivalentně k přírodní surovině až tehdy, je-li pro tento účel zakoupena. Mohou být použité oleje a tuky, zbytky barev, lepidla a pryskyřice, rozpouštědla, kyseliny, hydroxidy, detergenty, odmašťovací přípravky, zbytky kosmetických přípravků, fotochemikálie, léky, pesticidy, baterie a akumulátory, mastné hadry, brzdová kapalina, brzdové destičky, zářivky a ostatní odpad s obsahem rtuti, zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků, televizory atd.

Komunální odpad obsahuje směs výše uvedených odpadů, z nichž některé mohou obsahovat také toxické a karcinogenní látky, a při jejich zneškodnění skládkováním, spalováním i kompostováním vznikají nebezpečné produkty ohrožující životní prostředí. Roční produkce komunálního odpadu v České republice představuje cca 4 mil. tun. Každý Čech ročně vyprodukuje průměrně půl tuny odpadu.

Rozdělení Komunálního Odpadu:

• Tuhý komunální odpad: To je ta část komunálního odpadu, která si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části za normálních atmosférických podmínek uchovává svůj tvar a objem. Je to domovní odpad.
• Živnostenský odpad: Vzniká při tzv. nevýrobní činnosti právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (v úřadech, kancelářích apod.).
• Využitelné složky komunálního odpadu: Sklo, papír, plasty, železné a neželezné kovy, textil, ale i o nepříliš druhotné suroviny, jako je například biologický odpad.
• Nebezpečný odpad.
• Biologicky rozložitelný odpad: Odpady, které se dokáží rozkládat spolu s kyslíkem nebo bez kyslíku. Tato skupina komunálních odpadů v sobě zahrnuje odpady z často až přemrštěné údržby veřejné zeleně, separované kuchyňské odpady, odpady z dřeva a přírodních textilií.
• Velkoobjemový odpad: Opad větší než ten, který můžeme nacpat do popelnic a kontejnerů.
• Zbytkový komunální odpad: To je to, co se nedá zařadit do žádných z výše zmíněných kategorií.
• Ostatní odpady z obcí: klasické pohozené odpadky, zbytky po poutích, trzích a veřejných akcích, z provozu na pozemních komunikacích, cigaretové vajgly, apod. A když jsme u těch odpadů z měst a obcí, připomeňme si ještě odpady ze septiků a žump což je odpad vskutku nevábný a technicky vzato je to výsledek přírodních nebo umělých procesů.

Je nutné zdůraznit, že názvy použité v odstavci výše jsou pouze orientační a zákon o odpadech s nimi v současné podobě ne nezbytně musí pracovat.

Co se Děje s Vytříděným Odpadem?

Odpad, který doma vytřídíme, a měl by správně putovat k recyklaci, nesmí obsahovat zbytky potravin, nebo chemických látek. Na těchto dotřiďovacích linkách jsou odpady dále tříděny na různé druhy, podle jejich materiálového složení nebo podle potřeb a technologií konečných zpracovatelů. Například dovezený papír z modrých kontejnerů se dále roztřídí na noviny, časopisy, kartony, lepenku a další druhy. Takto roztříděné odpady, zbavené nežádoucích příměsí, se lisují do balíků a jsou odváženy ke konečným zpracovatelům k recyklaci. Z odpadů se pak pomocí tohoto procesu vyrábí buď úplně nové výrobky, nebo se přidávají k dalším surovinám pro výrobu nových předmětů.

Vytříděné odpady sváží speciální vozidla. Každý odpad se může vozit pouze zvlášť, nikdy ne dohromady. Pokud někdo vyhodí například celý pytel bioodpadu z kuchyně do vytříděného odpadu, je tento odpad znehodnocen a nejde dále využít.

Kam Putuje Směsný Komunální Odpad?

Když vytřídíme vše, co lze recyklovat a nějak využít, zbyde nám směsný komunální odpad, který putuje buď do zařízení na energetické využití odpadů (zde se z odpadu vyrobí teplo nebo elektrická energie) nebo na skládky.

Na skládkách končí zhruba 46 % komunálního odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Každá skládka musí být dobře zabezpečena, a to kvůli možnému průsaku škodlivých a toxických látek do půdy a do podzemních vod. Jedná se o biologický odpad, který tvoří různé bakterie způsobující nemoci a také odpad chemický, který zahrnuje např. mastné kyseliny, těžké kovy a další. Na některé skládky v ČR přijede s odpadem až 150 nákladních aut denně. Jsou tak velkým záborem půdy. Skládkování v ČR funguje stejně tak jako i v jiných státech. Co je na tom nejvíce nebezpečného? Po možném průsaku odpadních látek do podzemních vod jsou to například požáry. V roce 2018 bylo evidováno zhruba 20 tis. požárů skládek. Požár skládky je velmi nebezpečný, protože při něm vznikají toxické zplodiny, které se dostávají do ovzduší, požáry mohou být nepřesně definovatelné a mnohé můžou mít skrytá ohniska. Hašení takového požáru je komplikované a obtížné. Někdy se při něm musí skládka rozebírat, či injektovat vodu dovnitř skládky k ohnisku.

Dalším místem, kam se mohou dostat věci z našeho odpadkového koše, jsou spalovny. V ČR je přibližně 40 takových zařízení v provozu a spálí 11,7% odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Ty největší z nich se nacházejí například v Praze, Brně a v Liberci. Každý měsíc se spálí cca 77 tis. tun odpadu, což tvoří pouhý zlomek z celkové produkce. Odpad je používán jako palivo k energetickým účelům. Odpad, který do spalovny přiveze popelářské auto, je nejprve roztříděn. Ne všechen odpad je totiž možné spálit a některé odpady se dají nadále využít pro recyklaci. Odlišně se spaluje také zdravotnický odpad, který je spalován vyšší teplotou, a to kolem 1200-1500 stupňů, zatímco komunální odpad při teplotě 500-900 stupňů. Spalování opadů přece jen není 100% a i po spálení nám zůstane struska, popel. Podíl strusky je asi 300 kg na 1 spálenou tunu odpadu. Struska je dále ukládána na skládky. Dalším faktorem jsou toxické zplodiny vznikající při spalování. Každá spalovna má však velice účinné filtry, které zachytávají nejen prach a popel, ale především chemické sloučeniny vznikající tepelnou přeměnou. Množství vypuštěných látek do ovzduší je řízeno přesnými limity. Po srovnání výsledků měření škodlivin ve vzduchu jsou na tom města se spalovnou mnohem lépe, než města s továrnami a průmyslovými objekty (teplárny, elektrárny, hutnické objekty apod.).

Černé Skládky

Každý z nás už někdy ať už v okolí města, či v přírodě viděl hromady odpadků a vyhozených věcí, byly a jsou to černé skládky. Jsou to místa s hromaděním nelegálního odpadu. Často obsahují věci velkých rozměrů nebo věci, které nelze běžně odhodit do popelnice, jako je třeba nábytek, staré elektrospotřebiče, koberce, rozbité věci a také pneumatiky. Jsou to vysoce nebezpečné skládky, protože nejsou nijak zajištěny vůči životnímu prostředí. Každá legální skládka musí splňovat určité parametry a kritéria, která zohledňují životní prostředí a místní přírodní poměry a celkovou vhodnost místa pro vytvoření skládky, což černé skládky nesplňují a právě kvůli černým skládkám nejčastěji unikají nebezpečné látky do půdy a spodních vod a kontaminují okolní prostředí. V minulém roce bylo v ČR evidováno přibližně 2000 černých skládek, které je snaha postupně likvidovat a okolní prostředí vyčistit.

Jak Jsou na tom s Odpady Jiné Státy?

V předchozích odstavcích je popsána problematika odpadů v ČR. Jak jsou na tom s odpady jiné státy? Odkud jsou všechny ty odpadky na plážích a plasty v mořích? Přestože jde technologie stále kupředu a vše se modernizuje, v dnešní době žije na naší planetě přibližně 2 mld. lidí na místech, kde nefunguje žádný svoz odpadu, regulované nakládání s odpady a bezpečné skládkování. Většina odpadů končících v mořích se tam dostane transportní činností řek právě ze zemí, kde lidé hází odpadky jen tak na zem a nefunguje u nich takové propracované odpadové hospodářství, jako například u nás v Česku. Mezi země, které jsou největšími znečišťovateli, patří například Indonésie, Vietnam, Thajsko, Čína a další. Řeky, které dopravují odpad do moře, protékají nejhustěji osídlenými místy na Zemi.

Co Můžeme Změnit?

Přestože v ČR máme funkční odpadové hospodářství a jsme jednou z předních evropských zemí, která nejvíce odpad třídí, je v zájmu každého z nás pomoct zastavit tento dlouhotrvající celosvětový problém s odpadem. V dnešním světě je všeho přebytek, kde každý spotřebovává spoustu věcí, ať už se jedná o oblečení, spotřebiče či potraviny. Tímto přístupem každého jednotlivého spotřebitele může klesnout výroba a tím i odpadová stopa, kterou za sebou necháváme. Je těžké se obejít bez věcí, na které jsme zvyklí a jsou součástí našich denních návyků.

Sankce

Porušení povinností při nakládání s komunálním odpadem a stavebním odpadem bude postihováno podle zvláštních předpisů

Nakládání s komunálním odpadem

Svoz komunálního odpadu na území města zajišťuje na základě smlouvy oprávněná osoba podle svozového plánu. Svoz směsného odpadu je prováděn zpravidla jednou týdně, v sídlištní zástavbě minimálně 2x týdně. Sběrné nádoby na směsný komunální odpad se umísťují na dočasném stanovišti v době od 6:00 hod. včetně státních svátků. Nádoby nepřistavené v uvedený čas ve svozový den na svozové stanoviště nebudou vyvezeny.

Budoucnost Nakládání s Odpady

Členské státy EU musejí usilovat o to, aby od roku 2030 nebyl na skládky odpadu ukládán žádný komunální odpad, který je možné recyklovat, nebo jinak využít. Komunální odpad by měl být ochuzen o ty složky, které je možné vytřídit k recyklaci, nebo jinak rozumně zpracovat a zlikvidovat. Toto ochuzení komunálního odpadu by měli provádět jeho skuteční původci. Tedy my, občané, ale stejně tak i firmy. Osud zbylého komunálního odpadu je smutný. V rámci snižování množství skládkování odpadů se naskýtá otázka, proč odpad ze stávajících skládek komunálních odpadů prostě nespálit ve spalovnách. Objem odpadů na skládkách by se snížil a vyrobilo by se něco málo toho tepla nebo elektřiny. Možná lepší, než ho nechat jen tak hnít bez užitku jako přítěž budoucím generacím. Zjednodušeně řečeno, je to zpětné vytěžování odpadů ze skládek.

tags: #komunální #odpad #co #se #stane #s

Oblíbené příspěvky:

• Výsuvné odpadkové koše
• Ekologické pěstování máku
• Emise a STK v Evropě
• Profesionální barva: Ekologická recenze
• Výzvy spalování nebezpečného odpadu