Dopad českého odpadu na oceány: Globální problém, lokální odpovědnost

Oceány se rapidně stávají světovou skládkou odpadků. Každý kilometr moře a oceánu obsahuje asi 74 tisíc kusů plastů. Polévka z plastových odpadů zabíjí tisíce zvířat každý rok. Chemikálie se z ní pomalu uvolňují do potravního řetězce a zanáší do něj nežádoucí látky.

V Nizozemí vědci zkoumající pokles počtu buřňáků nalezli plasty v žaludcích 95 % z nich. V Německu chemikálie z plastů ovlivňují reprodukční systémy zvířat, zatímco v Kalifornii záchranáři sledují zvýšený počet velryb a delfínů umírajících bolestivou smrtí, kdy jsou jejich střeva zacpána odpadem. Jaký bude dlouhodobý dopad tohoto "plastového znečištění"?

Podle OSN vyprodukoval svět v roce 2015 kolem 322 milionů tun plastů. V oceánu každý rok končí přibližně 8 milionů tun odpadu. Velmi rádi jíme ryby, ale mořské produkty si sami kontaminujeme odpadky v moři, připomíná OSN. Spotřeba ryb je navíc tak vysoká, že převyšuje jejich přirozený přírůstek.

Podle OSN je potřeba redukovat množství odpadu, které se z pevniny dostanou do moře. 80 % odpadu v oceánech pochází právě z pevniny. Například Hendersonův ostrov v jižním Pacifiku, který je jedním z nejodlehlejších míst, je pokryt 38 miliony kusy plastů o celkové váze přes 17 tun, tvrdí OSN.

“V zoo se zaměřujeme na ochranu suchozemských biotopů, ale naše planeta je jeden velký superorganismus. A tak nám nemůže být lhostejný ani osud oceánu,“ říká ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Čtěte také: Nivea a péče o planetu

Globální konference o oceánu a cíle udržitelného rozvoje

Konference o oceánu se koná v sídle OSN v New Yorku a trvá až do 9. června. Předpokládá se, že státy OSN schválí tzv. Akční výzvu, stručné prohlášení, které udá směr k udržitelnější budoucnosti oceánu.

“Závěry z konference v New Yorku nebudou jen návodem pro vlády států, ale měly by zvýšit povědomí o tom, co může udělat pro záchranu oceánu každý člověk. Většina znečištění se do oceánu dostává z pevniny. 80 % našich odpadních vod odtéká do oceánu bez úpravy. A mezi stamiliony plastových lahví, které v mořích plují, jsou i naše lahve,“ říká Michal Broža, vedoucí pražské kanceláře OSN.

Podle OSN zdravé oceány přímo přispívají k vymýcení chudoby, zajištění potravinové bezpečnosti, zdraví a čisté vody, energie z obnovitelných zdrojů, udržitelné obživy a důstojné práce, ekonomického růstu i regulaci klimatu. A podle veřejných deklarací si to většina států uvědomuje. 193 zemí světa přijalo v roce 2015 Cíle udržitelného rozvoje. Mnohé z nich s oceánem souvisí, avšak jeden specifický cíl je zaměřen konkrétně na jeho ochranu. Na konferenci o oceánu budou země diskutovat o tom, jak tohoto cíle dosáhnout.

Cíle udržitelného rozvoje OSN týkající se oceánů:

• Do roku 2025 předcházet a výrazně snižovat znečištění moří, zejména znečištění, které je způsobováno činností na pevnině, včetně odpadků a znečištění z živin.
• Do roku 2020 udržitelně spravovat a chránit mořské a pobřežní ekosystémy, aby se zabránilo výrazným negativním dopadům, mimo jiné posilováním jejich odolnosti a opatřeními na jejich obnovu s cílem zajistit zdravé a produktivní oceány.
• Minimalizovat a řešit dopady okyselování oceánů.
• Do roku 2020 dosáhnout účinné regulace rybolovu a skoncovat s nadměrným rybolovem, nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem a nešetrnými metodami rybolovu, zavést vědecky podložené plány hospodaření s cílem obnovit populace ryb v co nejkratším možném čase přinejmenším na úroveň, která dokáže produkovat maximální udržitelný výnos podle biologických vlastností jednotlivých druhů.
• Do roku 2020 zakonzervovat alespoň 10 procent pobřežních a mořských oblastí.
• Do roku 2020 zakázat některé formy dotací na rybolov, které přispívají k nadměrnému rybolovu, odstranit dotace, které přispívají k nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu a upustit od zavádění obdobných nových dotací.
• Do roku 2030 zvýšit ekonomický přínos z udržitelného využívání mořských zdrojů, mimo jiné prostřednictvím řízeného rybolovu, akvakultury a cestovního ruchu pro malé ostrovní rozvojové a nejméně rozvinuté státy.
• Rozšířit vědecké poznání, rozvíjet výzkumné kapacity a transfer námořních technologií s ohledem na kritéria a pokyny Mezivládní oceánografické komise o transferu námořních technologií a s cílem zlepšit zdraví oceánů a zvýšit přínos biologické rozmanitosti moří na rozvoj rozvojových zemí.
• Zajistit malým rybářům přístup k mořským zdrojům a trhům.
• Posílit ochranu a udržitelné využívání oceánů a jejich zdrojů prostřednictvím mezinárodního práva, jak je zapsáno v Úmluvě o mořském právu, která stanovuje právní rámec pro zachování a udržitelné využívání oceánů a jejich zdrojů.

Plasty v oceánech: Alarmující čísla a mikroplasty

Ve světových mořích a oceánech je nashromážděno odhadem asi 150 milionů tun plastů. Každý rok přibude dalších 5-13 milionů tun. Do roku 2050 v nich má být více plastu než ryb.

Zvláštní pozornost je upřena na takzvané mikroplasty, částečky odpadu menší než 5 mm. Obzvlášť nebezpečné jsou tím, že je mořští živočichové mohou pozřít, a dostanou se tak do potravního řetězce. Drtivá většina mořského odpadu jsou právě takovéto částečky. I větší kusy plastu se postupně trhají na menší kousíčky.

Čtěte také: Zázraky přírody s Marošem Kramárem

Některé produkty tak malé částečky přímo obsahují - například kosmetické peelingové mikrogranule či průmyslové brusné materiály. Další cestou je vedlejší dopad běžných činností, jako je praní umělých vláken v pračce anebo odštěpky z pneumatiky v provozu. Takto malých vláken se v úhrnu shromáždí velmi mnoho. Kanalizací a potoky se dostanou do řek. I z řídce osídlených oblastí jinak relativně čisté řeky přenášejí miliardy částeček.

Inovativní řešení a mezinárodní snahy

Jedna španělská módní firma začala před lety recyklovat plasty z moří a vyrábět z nich oblečení, plavky a žabky. Prsty obou rukou by vám už nestačily ke spočítání všech značek, které představily kolekce vyrobené z vylovených plastů, vyhozených rybářských sítí a podobně.

Významně k tomu přispěla jedna newyorská společnost, která již šest let vyrábí umělá vlákna z odpadů a díky propagaci hudebníka Pharrella Williamse je úspěšně prodává do produktů největších maloobchodů s oblečením. Architektonická firma zase pro singapurskou pláž navrhla pestrobarevné přístřešky vyrobené z plastů z moří. Kreativních nápadů by se tedy pár našlo.

Poslední rok sílí v mezinárodní politice odhodlání problém moří řešit rázněji. K mezinárodnímu dni oceánů (8. června) se má v OSN přijmout akční plán, na základě kterého dojde k pokusu mořské ekosystémy zachránit. Součástí je také výzva průmyslového sektoru k používání jiných materiálů než plastů, které se štěpí na mikroplasty. Rozsah plánu je ambiciózní a nezastavuje se jen u odpadů. Lidstvo má také na svědomí okyselení oceánů vlivem skleníkových plynů a nadměrný rybolov.

Například dvacetiletý nizozemský student Boyan Slat navrhl relativně levné technologické řešení využívající záchytné bariéry a sběrné těleso v místech kudy mořský proud odpad nese. Jeho chytré a jednoduché řešení nazvané The Ocean Cleanup má ambici vyčistit Pacifik během deseti let.

Čtěte také: Určení konce vedení odpadu

Co může udělat obyčejný člověk?

Česko sice neomývá žádné moře, zato od nás odtékají řeky. Mikroplasty a původ odpadu v mořích se u nás zatím neměří, spolu se zbytkem EU to ale ČR zvažuje.

Člověk může naléhat na politiky, aby v onom mezinárodním vyjednávání požadovali co nejambicióznější závazky a na domácím poli začali mikroplastům v řekách systematicky předcházet. Pokud máte technické nadání a chuť kariérní změny, můžete se přidat k jednomu z podniků, které problém řeší. Například zmíněný The Ocean Cleanup právě rozšiřuje svůj tým.

V každodenním životě se nabízí kupovat méně věcí z plastu, méně plastových obalů a méně oblečení z umělých vláken, které se musí prát v pračce. Zas abychom v roli konzumentů byli obezřetnější a odpovědnější.

Globální pohled na znečištění oceánů

Příjemné koupání v moři může být už za chvíli minulostí. Oceány se plní chemikáliemi, plasty, zkrátka věcmi, které tam nepatří. V roce 2018 se ve světovém oceánu nacházelo přibližně 150 miliónů tun plastového odpadu. Ročně do oceánů přibude dalších 12 miliónů tun, tato hodnota každoročně stoupá a minimálně do roku 2035 se nedá zastavit.

Většina lidí v západní Evropě odpad separuje a do oceánů nevypouští. Bohužel i v Evropě se najde země, která ještě pořád odpad netřídí, a tou je například Řecko. Na ostatních kontinentech je vypouštění odpadu a hlavně plastů do moře na denním pořádku.

Polovinu všeho odpadu v moři vyprodukuje Čína, Indonésie, Filipíny, Thajsko, Bangladéš a Vietnam a to hlavně díky tomu, že v některých těchto zemích neexistuje systém pro zpětný sběr obalů a odpadu, jako například u nás v České republice. 90 procent odpadu v oceánech pocházi z deseti největších přitékajících řek do oceánů. Zajímavostí je také, že osm těchto řek se nachází v Asii a dvě v Africe.

Přesto, že se v oceánech nachází přes 150 miliónů odpadu, většina se nachází pod hladinou. Na hladině momentálně pluje přibližně 268 tisíc tun odpadu, který se přirozeně shlukuje do tzv. ostrůvků, bohužel v některých případech můžeme mluvit o plochách větších než je Německo a Francie dohromady. Velká tichomořská odpadová skvrna obsahuje přibližně třetinu veškerého odpadu na povrchu oceánu, což je asi 85 tisíc tun odpadu. Obecně nejvíc odpadu se nachází na severní polokouli. V Indickém oceánu je ale vice odpadu než v Atlantickém a Pacifické dohromady. Znečištení Indického oceánu není až tak překvapující, jelikož se nachází právě v blízkosti Indie, Bangladéše, Vietnamu, kde se velké a znečištěné řeky nacházejí.

Alarmující byl oběv vědců z roku 2016, kdy výprava, která se ponořila na dno Mariánského příkopu potvrdila, že se zde nachází „něco živého“.

Největší zastoupení odpadu v oceánech mají plasty, které tvorí téměř polovinu, najčastěji ve formě mikroplastů, což jsou částečky menší než 5 milimetrů. Dalších osmnáct procent odpadu tvoří neplastové obaly. Nejvíce překvapující je hodnota plastového odpadu z rybářské výstroje, která tvoří až sedmadvacet procent odpadu. Nejčastějším plastovým odpadkem v oceánu jsou mikrotenové sáčky, druhé místo překvapivě obsadily kuličky z deodorantů, dále to jsou zubní kartáčky, plastové láhve nebo taky pantofle.

Co se týče mikroplastů, můžeme říct, že jsou nejnebezpečnější. Například taková ryba v oceánu si neuvědomuje, že mikroplast není rybí potrava a sní ho. Samozřejmě ho nemůže strávit, a tak když se dostane až na náš stůl můžeme uvnitř najít nechtěné plasty.

Textilní průmysl a jeho dopad

V neposlední řadě zmiňme a vypíchněme i nadměrné hromadění (často zcela nových) kusů oblečení na skládkách od především tzv. ultra fast fashion módních řetězců, mezi kterými v současné době “kraluje” čínský Shein. Ten je známý mimo jiné tím, nebere ohledy na životní prostředí, bezpečnost práce či alespoň na férové ohodnocení pracovníků, mezi které se nezřídka řadí i děti. Mimo jiné na tomto oblečení ze byly mnohokrát v nezávislých testech objeveny karcinogenní látky, které se společně s nekvalitním barvivem pak na skládkách uvolňují. Ovzduší a půda či voda tak dostávají pořádně zabrat.

Člověka by to ani nenapadlo, ale podle vědeckých odhadů módní průmysl odpovídá za více než 10 % celosvětových emisí uhlíku - to je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady. Například v Africe už nalezneme vyloženě skládková města (tvořena z extrémně vysokých hromad odpadu s milionem much), která jsou vytvořena i z oblečení nebo vyhozené elektroniky, která se tam přiveze i z Evropy. Česko bohužel nevyjímaje.

Odpovědnost každého z nás

U každého nákupu bysme si měli dobře rozmyslet, jestli daný výrobek potřebujeme a opravdu ho využijeme. A také: jestli než ho vyhodíme, nemůžeme ho, nebo alespoň jeho část, ještě na něco použít (například znovu využít skleničku po vyhořelé svíčce či např. marmeládě). Nevyužité oblečení a boty je možné dát do sběrného koše na textil, u kterého je napsáno, že jeho obsah poputuje např. do Klokánků či Charitě. Z Česka odtamtud oblečení nejčastěji míří do Maďarska, Itálie, Polska nebo Belgie. Ve zmíněných zemích pak specializované firmy oblečení posílají ve velkých balících například do již zmíněné Afriky.

S odpadem je důležité správně nakládat. Především proto, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Třídění, recyklace, kompostování a správné likvidace odpadu jsou způsoby, jak snížit množství odpadu a zlepšit jeho dopad na životní prostředí. Nejlepší je se však vytvoření odpadu úplně vyhnout a klást co nejvyšší důraz na znovuvyužití.

Poté, co jsou barevné třídící popelnice a kontejnery vysypány do popelářského svozového auta, je materiál odvezen na takzvanou dotřiďovací linku. Je to z důvodu, aby opravdu vše bylo vytříděno tak, jak má být a mohlo být využito k dalšímu zpracování - recyklaci. Z deseti časopisů například může vzniknout nová kartonová krabice. Třídit se ale běžným způsobem do barevných košů nedá vše. Pozor na nebezpečný odpad. Proto ho nesmíme vyhodit například do směsného komunálního odpadu. Nelze ho ani spalovat v běžných spalovnách.

Producenti odpadu

Logicky vzniká nejvíce odpadu tam, kde je vysoká hustota obyvatelstva nebo třeba kde je vysoký rozvoj průmyslu.

• Spojené státy americké: USA jsou jedním z největších producentů odpadu na světě. Je tomu tak zejména kvůli vysokému standardu života, velké spotřebě a rozsáhlému průmyslu.
• Japonsko a Čína: S rychlým rozvojem, urbanizací a obrovským počtem obyvatel generuje také Čína a Japonsko značné množství odpadu.

Lidé se i díky televizi a internetu naštěstí zajímají více a více o to, kde končí jejich odpad. Stále to však není dostatečné na to, aby se obrovskému hromadění odpadu dostatečně zamezilo. Recyklace, znovuvyužívání, kompostování… však to znáte. Je to něco, na co však navždy musíme myslet.

Antarktická expedice a odpad

Účastníci jedné ze dvou letošních antarktických expedic Masarykovy univerzity měli za úkol především uklidit okolí stanice, kterou si univerzita nově pronajala. Sesbírali tam zhruba šest tun odpadu, včetně odpadu naplaveného mořem. Podle nich to dokládá, že znečištění způsobené člověkem ohrožuje celou planetu, Jižní ledový oceán nevyjímaje.

Podle něj to bylo více než 11 metrů krychlových odpadu - téměř šest tun, z nichž 2,5 tuny tvořil spalitelný odpad, 3,5 tuny šrot, 200 kilogramů sklo a asi 250 kilogramů nebezpečný odpad jako baterie.

„Moře pak naplavilo velké množství dalšího nejrůznějšího odpadu, například polystyren, který do Antarktidy vůbec nesmí, plasty, mnoho bójí z lodí, rybářské sítě, ale také dřevo z lodí. V Antarktidě žádné dřeviny nerostou, dřevo jen tak nepůvodní materiál a tedy odpad,“ uvedl Kapler.

Jižní ledový oceán, který Antarktidu obklopuje, je podle vědců nejčistším na světě. Odpad vyplavený na břeh je tak podle Kaplera důkazem, že lidská činnost a znečištění způsobené člověkem ohrožuje celou planetu.

tags: #dopad #českého #odpadu #na #oceány

Oblíbené příspěvky:

• Fakta o emisích z dopravy
• Co Způsobuje Štiplavý Zápach?
• Recyklace plastů s drtiči
• Nápady pro rok v přírodě ve školní družině
• Cesta Zvědavosti na ZŠ