Podmínky pro koncová zařízení spalování nebo spoluspalování odpadu

Jakékoli technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla, se považuje za spalovací zařízení. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

CCGT je spalovací zařízení, které využívá dvou termodynamických cyklů (tj. Braytonova a Rankineova cyklu). Techniky postupného spalování, při kterém každá fáze spalování probíhá v samostatné komoře, která může mít různé charakteristiky procesu spalování (např. poměr paliva a vzduchu, teplotní profil), se považují za součást procesu spalování, a nikoli za zařízení k dospalování.

Systém konstruovaný k čištění spalin spalováním, který není provozován jako nezávislé spalovací zařízení, např. termický hořák (tj. zařízení na spalování zbytkového plynu), používaný k odstraňování znečišťujících látek (např. těkavých organických látek (VOC)) ze spalin, a to s využitím takto získaného tepla, nebo bez něj.

- spalovací zařízení, jejichž spaliny se používají pro tepelné zpracování předmětů nebo surovin pomocí ohřívacího mechanismu s přímým kontaktem (např. - spalovací zařízení, jejichž sálavé a/nebo vodivé teplo je přenášeno do předmětů nebo surovin přes pevnou stěnu bez použití zprostředkující teplonosné látky (např. koksárenská baterie, ohřívač větru vysokých pecí, pec nebo reaktor ohřívající procházející materiál používané v (petro)chemickém průmyslu, např.

V důsledku použití osvědčených postupů pro využití energie mohou být provozní ohřívače/pece vybaveny přidruženým systémem pro výrobu páry/elektřiny. Tuhý, kapalný či plynný hořlavý materiál z destilace či přeměny v rámci rafinace ropy.

Čtěte také: Typy teploměrů pro ovzduší

Legislativa a emisní limity

5. Legislativa vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb. Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj. Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č.

Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl.

Jak již bylo řečeno v části 3, přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.

Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění. Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.

Měření a evidence emisí

U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší.

Čtěte také: Stavební odpady a recyklace

Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat.

Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č. Mezi základní povinnosti právnických a fyzických osob podle zákona č. 86/2002 Sb.

Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č.

Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.

Čtěte také: Zařízení snížení emisí - výběr

Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování.

Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.

Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují.

Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit.

Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa. Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší). Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází např.

Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu.

Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Malé zdroje a kontrola spalování

Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů.

Konkrétní § 10 a § 11 se dále odkazují na Přílohu č. Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%). Ke stanovení komínové ztráty je sice uveden soubor měřených veličin (obsah O2, obsah CO, teplota spalin a spalovacího vzduchu, statický tlak ve spalinové cestě), není zde však uveden způsob výpočtu obsahu CO2 (%), přebytku vzduchu λ (1) ani vlastní komínové ztráty ξ (%).

Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv. V příloze tohoto nařízení vlády uvedené stanovení hodnoty COmax (ppm) na základě součinu naměřené hodnoty CO (ppm) a přebytku vzduchu λ (1) nerespektuje stanovený referenční obsah kyslíku.

kde λR (1) je přebytek vzduchu odpovídající stanovenému referenčnímu obsahu kyslíku ve spalinách. U plynných paliv je referenční obsahu kyslíku 3 % a odpovídající λR = 1,17, u tuhých paliv je referenční obsahu kyslíku 6 % a odpovídající λR = 1,4 - viz vztah (8), kde v kapitole 6 je podle zvyklostí v oboru spalování označen součinitel přebytku vzduchu jako α.

Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab.

Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab. 10. Lhůty kontrol spalinových cest vycházejí z vyhlášky č.

Pozn.: Uváděné limitní účinnosti spalování se odkazují na Přílohu D1 ČSN 070240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle - Základní ustanovení (po změně Z8). Tato norma však není závazná, neboť se týká pouze kotlů, které nepatří mezi vyhrazená zařízení.

Zásadním problémem však je, že uváděné účinnosti neodpovídají hodnotám minimálních účinností uváděných v nových harmonizovaných normách ČSN EN, např. ČSN EN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení. Při uvádění kotlů na trh vydává v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Strojírenský a zkušební ústav Brno certifikát, kterým potvrzuje, že výrobek je v souladu s platnými zákony a předpisy a za ty považuje harmonizované normy ČSN EN z oblasti kotlů.

Nejlepší dostupné techniky (BAT)

Výčet technik, které jsou uvedeny a popsány v těchto závěrech o BAT, není normativní ani úplný. Úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEL) pro emise do vody uvedené v těchto závěrech o BAT odkazují na koncentrace, které jsou vyjádřeny jako hmotnost emitované látky na jednotku objemu vody a uváděny v jednotkách μg/l, mg/l, nebo g/l. Úrovně BAT-AEL se vztahují k denním průměrům, tj. 24hodinovým souhrnným vzorkům úměrným průtoku.

Úrovní energetické účinnosti spojenou s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEEL) se rozumí poměr mezi čistým energetickým výkonem spalovací jednotky a energetickým příkonem paliva/vstupního materiálu spalovací jednotky při aktuální konstrukci jednotky. Čistý energetický výkon se určuje na hranicích spalování, zplyňování nebo jednotky IGCC, včetně pomocných systémů (např. BAT-AEELs se vyjadřují v procentech.

Pokud je uveden rozsah hodnot pro celkový jmenovitý tepelný příkon, je třeba jej pro účely těchto závěrů o BAT chápat tak, že je „roven dolní hranici rozsahu nebo je vyšší než tato dolní hranice a nižší než horní hranice rozsahu“.

Pokud je část spalovacího zařízení vypouštějícího spaliny jedním nebo více oddělenými kouřovody ve společném komínu v provozu méně než 1 500 hodin/rok, může být tato část pro účely těchto závěrů o BAT posuzována samostatně. U všech částí zařízení se úrovně BAT-AEL vztahují k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu zařízení.

Rozsah (např. míra podrobností) a charakter EMS (např.

BAT pro efektivitu a monitoring

• BAT 2: Nejlepší dostupnou technikou je určení čisté elektrické účinnosti a/nebo čistého celkového využití paliva a/nebo čisté mechanické energetické účinnosti jednotek zplyňování, jednotek IGCC a/nebo spalovacích jednotek prostřednictvím výkonové zkoušky při plném zatížení (1) podle norem EN po uvedení jednotky do provozu a po každé změně, která by mohla významně ovlivnit čistou elektrickou účinnost a/nebo celkové čisté využití paliva a/nebo čistou mechanickou energetickou účinnost jednotky. Pokud nejsou normy EN k dispozici, je nejlepší dostupnou technikou použití norem ISO, vnitrostátních norem nebo jiných mezinárodních norem, jejichž použitím se získají údaje rovnocenné odborné kvality.
• BAT 3: Nejlepší dostupnou technikou je monitorování klíčových provozních parametrů důležitých z hlediska emisí do ovzduší a vody včetně ukazatelů uvedených níže.
• BAT 4: Nejlepší dostupnou technikou je monitorování emisí do ovzduší minimálně s níže uvedenou frekvencí a v souladu s normami EN. Pokud nejsou normy EN k dispozici, je nejlepší dostupnou technikou použití norem ISO, vnitrostátních norem nebo jiných mezinárodních norem, jejichž použitím se získají údaje rovnocenné odborné kvality.
• BAT 5: Nejlepší dostupnou technikou je monitorování emisí z čištění spalin do vody minimálně s níže uvedenou frekvencí a v souladu s normami EN. Pokud nejsou normy EN k dispozici, je nejlepší dostupnou technikou použití norem ISO, vnitrostátních nebo jiných mezinárodních norem, jejichž použitím se získají údaje rovnocenné odborné kvality.
• BAT 11: Nejlepší dostupnou technikou je náležitě monitorovat emise do ovzduší a/nebo do vody během OTNOC. Monitorování lze provádět přímým měřením emisí nebo monitorováním náhradních parametrů, jestliže se prokáže, že poskytuje rovnocennou nebo lepší odbornou kvalitu než přímé měření emisí.

BAT pro snížení emisí a spotřeby

• BAT 6: Nejlepší dostupnou technikou ke zlepšení celkového environmentálního profilu spalovacích zařízení a ke snížení emisí CO a nespálených látek do ovzduší je zajistit optimalizované spalování a použít vhodnou kombinaci níže uvedených technik. Z dostupných paliv vyberte jiné palivo/jiná paliva nebo zcela či částečně přejděte na jiné palivo/jiná paliva s lepším environmentálním profilem (např.
• BAT 7: Aby se snížily emise amoniaku do ovzduší při použití selektivní katalytické redukce (SCR) a/nebo selektivní nekatalytické redukce (SNCR) ke snížení emisí NOx, je nejlepší dostupnou technikou optimalizovat konstrukci a/nebo provoz SCR a/nebo SNCR (např. optimalizovaný poměr činidla a NOx, homogenní rozdělení činidla a optimální velikost kapek činidla).
• BAT 8: Nejlepší dostupnou technikou k zabránění emisí do ovzduší nebo jejich snížení za normálních provozních podmínek je vhodnou konstrukcí, provozováním a údržbou zajistit, aby systémy pro snižování emisí byly využívány při optimální kapacitě a dostupnosti.
• BAT 12: Nejlepší dostupnou technikou ke zvýšení energetické účinnosti spalovacích a zplyňovacích jednotek a/nebo jednotek IGCC provozovaných ≥ 1 500 h/rok je použití vhodné kombinace níže uvedených technik.
• BAT 13: Nejlepší dostupnou technikou ke snížení spotřeby vody a objemu vypouštěné kontaminované odpadní vody je využití jedné nebo obou z níže popsaných technik. Zbytkové vodní toky, včetně odtokové vody ze zařízení, se opětovně využijí pro jiné účely. Suchý a horký zbytkový popel padá z pece na mechanický dopravník a je ochlazován okolním vzduchem.
• BAT 14: Nejlepší dostupnou technikou k zabránění kontaminace nekontaminované odpadní vody a ke snížení emisí do vody je oddělení toků odpadních vod a jejich samostatné čištění v závislosti na obsahu znečišťující látky.
• BAT 15: Nejlepší dostupnou technikou ke snížení emisí do vody z čištění spalin je použití vhodné kombinace níže uvedených technik a použití sekundárních technik co nejblíže u zdroje, aby se zabránilo ředění.
• BAT 17: Nejlepší dostupnou technikou ke snížení emisí hluku je použití jedné z níže uvedených technik nebo jejich kombinace. Šíření hluku lze omezit tím, že se mezi zdroj hluku a jeho příjemce umístí překážky.

BAT pro specifické zdroje

• BAT 18: Pokud není uvedeno jinak, jsou závěry o BAT uvedené v tomto bodě obecně použitelné pro spalování černého a/nebo hnědého uhlí. Integrovaný proces spalování zajišťující vysokou účinnost kotle a zahrnující primární techniky pro redukci NOx (např.
• BAT 19: Nejlepší dostupnou technikou ke zvýšení energetické účinnosti spalování černého a/nebo hnědého uhlí je použití vhodné kombinace technik uvedených v BAT 12 a níže. Suchý a horký zbytkový popel padá z pece na mechanický dopravník a po přesměrování do pece k opakovanému spalování je ochlazován okolním vzduchem.
• BAT 20: Nejlepší dostupnou technikou k tomu, aby se zabránilo emisím NOX ze spalování černého a/nebo hnědého uhlí do ovzduší při současném omezení emisí CO a N2O, nebo aby se tyto emise snížily, je použití jedné z následujících technik, nebo jejich kombinace.
• BAT 21: Nejlepší dostupnou technikou k tomu, aby se zabránilo emisím SOX, HCl a HF ze spalování černého a/nebo hnědého uhlí do ovzduší, nebo aby se tyto emise snížily, je použití jedné z následujících technik, nebo jejich kombinace.

Tabulky

Tab. Poplatky pro malé stacionární zdroje

Roční výše poplatků pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v následující tab.

Tab. Sazby poplatků pro hlavní zpoplatněné látky

Sazby pro tzv. hlavní zpoplatněné látky jsou uvedeny v následující tab.

Tab. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje

Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO.

Tab. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje

Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu.

Tab. Referenční podmínky nosného plynu

Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Tab. Kontrola účinnosti spalování

Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab.

Tab. Lhůty kontrol spalinových cest

Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab.

tags: #koncove #zarizeni #spalovani #nebo #spoluspalovani #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Boj o přírodu v Česku
• Ideální místo pro školní výlety na Šumavě
• Charakteristika českých klimatických oblastí
• Druhy kovového odpadu a jejich využití
• Evropský cíl pro rok 2040