Kniha Konec přírody od Billa McKibbena, vydaná v roce 1989, je považována za jednu z prvních varovných prognóz důsledků globální změny klimatu. McKibben vnesl do veřejné debaty téma klimatické změny a kniha je fascinující i děsivá zároveň.
„Globální oteplování již není jen teoretickou či budoucí hrozbou, není hrozbou vůbec. Je skutečností, v níž žijeme,“ konstatuje Bill McKibben, zakladatel mezinárodní iniciativy 350.org.
Je děsivé, že už v roce 1989 McKibben psal, že třicet let víme o klimatické změně a nic se nestalo. No a nyní jsme přesně o dalších třicet let dál.
V rozhovoru pro dok.revue si Bill McKibben pochvaluje, jaký pokrok udělalo klimatické hnutí. Bohužel, pokrok v reálných politických a ekonomických posunech není tak zřetelný. Je ale pravda, že klimatické hnutí se rozvíjí od devadesátých let a pořád narůstá. V posledních letech vznikají iniciativy typu Fridays for Future či Extinction Rebellion.
Mluví se o environmentální úzkosti. Není už pozdě na odvrácení klimatického kolapsu? Jak může člověk jako jedinec pomoct?
Čtěte také: Konto Bariéry a Zázraky přírody
Už konečně přestaňme mluvit o třídění odpadu! (smích) Změny na osobní rovině je třeba dělat ve smyslu hledání jiných způsobů žití. Pokud máme žít udržitelně, tak to v našem kontextu bude znamenat, že se budeme muset uskromňovat a žít materiálně skromnějším, ale třeba duševně bohatším životem. Většinou to tak bývá.
Před časem vyšel vědecký výzkum, jenž kvantifikoval přínos člověka ke snižování uhlíkové stopy. Vyplynulo z něj, že pro snížení uhlíkové stopy je nejefektivnější nemít dítě, žít bez auta, méně létat a nejíst živočišné výrobky. To jsou možnosti řešení v té individuální rovině.
Jsem zastáncem diverzity taktik - tedy toho, že je potřeba na jednu stranu tlačit na stávající politické či ekonomické struktury, na vedení států a velkých firem, což se dá opět dělat různě: analýzami a lobbingem, demonstracemi, nebo přímými akcemi. Ale také musíme rozšiřovat hranice naší imaginace, toho, jak jsme schopni si představit život.
Jsem nejvděčnější za ostrůvky, které se snaží tvořit jiný svět tady a teď, říká se tomu prefigurativní politika - znamená to, že když usilujeme o nějakou změnu ve světě, tak již toto úsilí ztělesňuje onu změnu a realizuje ji tady a teď.
Je třeba pěstovat myšlení a konání a nacházet alternativy. Nejsme dnes na spoustu věcí zvyklí. Neumíme například fungovat rovnostářsky, protože žijeme v hierarchických strukturách, neumíme být solidární, protože neustále musíme o všechno soutěžit, nejsme zvyklí nejíst to maso. Neklademe si otázky, zda tolik věcí opravdu potřebujeme - musíme třeba cestovat každý rok na dovolenou přes půlku světa?
Čtěte také: Kvetoucí příroda v dubnu
Okusit, že svět může vypadat jinak, je strašně transformační.
Bill McKibben ve zmíněném rozhovoru pro dok.revue tvrdí, že dostat Trumpa z Bílého domu je pro změnu klimatu zásadní. Ale podívejme se na to hlouběji - proč tam ten Trump je? Odráží to frustraci řady lidí ve společnosti. Dokládá to, že se rasismus a nacionalismus staly přijatelnými. Mnozí lidé, kteří Trumpa zvolili, se v životě potýkají s reálnými a vážnými problémy. Současný ekonomický systém zvyšuje nároky na výkon člověka a všichni z toho máme fyzické, psychické nebo dokonce existenční problémy.
Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Některé zahraniční festivaly řeší tuto agendu a mají na to dedikované lidi, někdy celé týmy, ale o stejně nazvané pozici nevím.
Filmový festival je poměrně neekologická záležitost. Festivaly budou vždy velkou zátěží pro životní prostředí, stejně jako každá velká akce. Řada věcí se dá měnit, ale souvisí to se širší změnou. Nejde jen o to, jak něco děláme, ale je třeba pozvolna měnit normy společnosti či návyky lidí.
Poslání tohoto festivalu však spatřuji v tom, že může nejen snižovat vlastní ekologickou stopu, ale také ovlivňovat velké množství lidí - diváky i filmové profesionály. Může témata ekologické udržitelnosti mezi ně vnášet, a tím zpochybňovat zavedené normy a návyky a motivovat lidi k tomu, aby se v různých sférách společnosti snažili věci měnit.
Čtěte také: Subaru WRX STI končí kvůli emisím
Ji.hlava vždy vybízela ke kritickému myšlení. A tím se možná začnou ty normy postupně posouvat. Uvedu jeden příklad za všechny - ji.hlavský festival z občerstvení, které zabezpečuje sám, vyloučil maso. V naší společnosti, kde je vegetariánství a veganství stále ještě sprosté slovo, je to odvážný a důležitý krok.
Celkem asi 100 hostek a hostů zvolilo pozemní dopravu místo letecké. Přitom je jízdenka dražší než letenka. Je to však širší otázka - všichni žijeme hekticky a zrychleně, v obrovském tempu, který po nás společnost a ekonomický systém vyžadují, a pokud nebudeme schopni změnit tyto normy a nároky, tak není možné strávit cestou na festival dva tři dny.
tags: #konec #prirody #kniha #mckibben #recenze