Klimatická konference COP 21 v Paříži: Průběh a výsledky

Obsah tohoto článku nemusí nezbytně vyjadřovat názor redakce webu oEnergetice.cz.

Proto jsem se zájmem sledoval jednání a výsledky Klimatické konference COP 21 v Paříži. I proto jsem se nedávno zúčastnil besedy pořádané organizací STUZ, která se věnovala právě zhodnocení výsledků této konference z české strany. Řada panelistů na ní se konference v Paříži přímo zúčastnila.

Ať už se jednalo o osoby velmi blízké zelenému ideologickému aktivismu, jako je Martin Bursík, nebo osoby s realističtějším pohledem, shodovali se ve dvou základních ohledech. Jednak v tom, že pozitivně hodnotili shodu na nutnosti dramatického snížení emisí skleníkových plynů, které by zaručilo, že se globální klimatická teplota nezvýší o více než 2˚C a ještě lépe méně než o 1,5˚C.

A dále, že marginalizovali možnosti jaderné energetiky přispět k tomu cíli a, alespoň podle mého názoru, nedokázali předložit žádnou realističtější vizi, jak k nízkoemisní energetice dospět. Nedokázali také ukázat reálný plán, jak by co nejefektivněji a v co nejvyšší míře mohla ke snížení emisí přispět Česká republika.

To, že průmyslové emise zvyšují poměrně dramaticky množství oxidu uhličitého v atmosféře je velice přesně měřeno a spolehlivě prokázáno. I kolegové v Ústavu jaderné fyziky AVČR, ve kterém pracuji, tato měření provádějí a třeba pomocí srovnání poměru různých izotopů uhlíku studují původ uhlíku a jeho transport v životním prostředí.

Čtěte také: Konference pro žáky s ekologickým zaměřením

Poměrně dost toho víme i o vývoji množství oxidu uhličitého v historii, i když pochopitelně s daleko menší přesností. Také růst globální teploty v minulém a tomto století je dobře potvrzen stále se zpřesňujícími měřeními.

Značně složitější je už však posouzení velikostí přírodních a antropogenních vlivů na klima a jeho budoucího vývoje. Klimatologické modely se neustále zlepšují a zpřesňují díky pokroku při sledování klimatu, lepšího pochopení řady přírodních dějů a různých klimatických cyklů i rychlého nárůstu výpočetních kapacit.

Kromě nejpravděpodobnějších scénářů pro různý nárůst obsahu oxidu uhličitého je tak i řada těch, které jsou sice méně pravděpodobné, ale i značně odlišné. Opravdu tak není úplně vyloučeno, že antropogenní emise ve vzdálenějším horizontu přispějí k vyrovnání přírodních cyklů a zabrání příchodu nějaké nové doby ledové.

Je nutné si uvědomit, že právě využití fosilních zdrojů a dostatek energie umožnily dramatické zvýšení životní úrovně obyvatelstva i možností čelit různým katastrofám a řešit jejich následky. Stejně tak, jako nám daly možnost se přizpůsobit a čelit různým změnám v průběhu počasí.

Rozvoj technologií a vědy, který by bez nich jen těžko nastal, ostatně umožňuje i studium a pochopení vývoje klimatu. A také nám dává prostředky pro přechod k využití jiných zdrojů a možnosti čelit případným změnám v různých regionech.

Čtěte také: Česká konference o klimatu - podrobnosti

Proto se může ukázat, že méně negativních dopadů bude mít efektivní využití i fosilních zdrojů k nalezení a vybudování opatření, které nám umožní negativním dopadům změn klimatu čelit. Výhodou této varianty je, že tyto prostředky a technologie se nám budou hodit i v případě, že se klima změní z přirozených důvodů.

Takže péče o krajinu a posílení její co nejpřirozenější schopnosti hospodařit s vodou, získání odrůd s velmi dobrými užitnými hodnotami a také odolnými vůči, suchu, horku či chladu a škůdcům i příprava efektivních postupů při řešení následků přírodních katastrof je cesta, kterou bychom určitě měli podpořit. A je to určitě lepší řešení, než návrhy k návratu způsobu života k předprůmyslové éře, které se také objevují.

Než se podíváme na to, jaké jsou příklady cesty k nízkoemisní energetice, připomeňme si současný stav. Podle údajů z roku 2013 pocházelo z celkové energetické potřeby 32,9 % z ropy, 30,1 % z uhlí, 23,7 % z plynu 6,7 % z vody, 4,4 % z jádra, 0,9 % z biomasy, 1,1 % z větru a 0,2 % ze slunce.

Nejperspektivnějším směrem přechodu od fosilních paliv v dopravě se zdá být její elektrifikace a jednou z nejekologičtějších možností, která umožňuje odstranění emisí spojených se zajištěním tepelné pohody, je také využití elektřiny nebo tepelných čerpadel, které také elektřinu potřebují.

V roce 2014 proběhl zcela mimo pozornost zelených organizací historický okamžik. Kanadská provincie Ontario se zcela zbavila uhelných zdrojů v elektroenergetice a i využití plynu při výrobě elektřiny bylo minimální. I když ještě v roce 2003 byla z uhlí čtvrtina elektřiny.

Čtěte také: Madridská klimatická konference

Stala se tak příkladem velice úspěšné cesty k nízkoemisní elektroenergetice. Tato cesta byla nastoupena již v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se v Kanadě vybudovala jaderná energetika založená na domácích reaktorech chlazených těžkou vodou typu CANDU.

Jejich „Energiewende“ byla dominantně zajištěna rekonstrukcí stávajících jaderných elektráren s reaktory CANDU, která umožnila zvýšení jejich elektrického výkonu a zajištění prodloužení jejich provozování o další čtvrtstoletí. Jaderné zdroje, Kanada má v současnosti 19 reaktorů s celkovým výkonem 13,5 GWe, se doplnily efektivně využívanými obnovitelnými zdroji, založenými hlavně na vodě a biomase, pro které existuje v Kanadě hodně velký potenciál.

To znamená, že jde o ekvivalent státu velikosti Česka či jiných středně velkých států v Evropě. Ontario však není jediným regionem, který zvolil cestu kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů. Úspěšně tuto cestu realizovaly i Švédsko, Švýcarsko a také Slovensko.

Ve všech těchto státech se výborně doplňují právě jaderné a obnovitelné zdroje. Podle konkrétních podmínek daného roku v nich jaderné produkují mezi 40 až 50 % elektřiny. Ve všech těchto státech využívají geografické podmínky ideální pro využívání vodní energie. Na Slovensku je to třeba známá Vážská kaskáda.

Všechno toto vede k tomu, že využití fosilních zdrojů pro výrobu elektřiny je zanedbatelné nebo velmi nízké. Na Slovensku, které má v současností 87 % elektřiny z nízkoemisních zdrojů (výsledek roku 2014), se situace ještě více zlepší po zprovoznění dvou nových reaktorů jaderné elektrárny Mochovce.

Ve Švédsku se přechod k nízkoemisní energetice uskutečnil během zhruba deseti let na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a ve Švýcarsku pak v sedmdesátých letech. Ovšem elektroenergetiku téměř bez fosilních zdrojů se podařilo vybudovat i jednomu z největších evropských států.

Francie dokázala v průběhu zhruba deseti let vybudovat jadernou energetiku, která má nyní 58 reaktorů s celkovým výkonem 63 GWe a od začátku devadesátých let produkuje přes 70 % elektřiny v tomto státě. Součinnost jádra s obnovitelnými zdroji umožňuje již více než čtvrt století fungování francouzské elektroenergetiky s minimem fosilních zdrojů a tedy i produkce oxidu uhličitého.

Velmi vysoký podíl jaderných bloků vede k tomu, že Francie musela využívat reaktory nejen v základním režimu ale i pro regulaci. Je třeba zdůraznit, že na vybudování popsaných nízkoemisních elektroenergetik stačilo jedno desetiletí.

Desetiletí stačilo třeba i k tomu, že jaderná energetika v Belgii vybudovaná na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mohla produkovat přes 50 % elektřiny. Švédsko, Švýcarsko a Belgie jsou také příkladem toho, k čemu vedou nastavené priority. Jejich hlavní prioritou je nezvyšování produkce elektřiny fosilními zdroji.

Z hlediska snižování emisí je příkladem prozatím velmi neúspěšné cesty německá Energiewende. Její základní prioritou je odstavení jaderných bloků a v tomto směru se jí daří stanovené cíle plnit. Výsledkem ovšem je, že i přes intenzivní budování obnovitelných zdrojů je snižování produkce fosilní elektřiny jen velmi pomalé.

Německo je tak největším evropským producentem emisí a vysoké emise má i v přepočtu na obyvatele. Nízkoemisní nefosilní zdroje dodaly dohromady pouze 44,1 %, fosilní zdroje pak 55,9 %. Obnovitelné zdroje dodaly 30 % a jaderné pořád ještě 14,1 %.

Německo dokončuje jednu uhelnou elektrárnu za druhou. Dostavbou dvou bloků elektrárny Neurath se tato stala druhou největší uhelnou elektrárnou v Evropě po polské elektrárně Belchatów. V Německu se v posledních letech pozoruje velký přebytek výkonu a tlak na export elektřiny.

Je třeba připomenout, že jde o zákonitý projev Energiewende. Jestliže se má maximalizovat produkce větrné a solární elektřiny, musí být v každém tomto zdroji celkový výkon schopný v pro něj dobrých podmínkách pokrýt i celý potřebný výkon.

Zároveň však musí být i výkon fosilních bloků, který pokryje celý potřebný výkon v době, kdy nesvítí a nefouká. Na každý potřebný megawatt výkonu tak musí být tři elektrárny, sluneční, větrná a fosilní.

Zároveň však část fosilních stabilních bloků musí být v provozu alespoň na část výkonu i v době dobrých podmínek pro sluneční a větrné zdroje, aby udržela stabilitu sítě a dokázaly ji regulovat. Velice dobře je to vidět na Dánsku, jak bylo nedávno prezentováno i na tomto serveru.

Aby docílilo toho, že zde vítr může mít podíl přes 40 % elektřiny z větru, produkuje někdy jen ve větru 135 % svých potřeb. A v té době řada jejich fosilních elektráren stojí nebo jede na minimální výkon. Tedy má nutně velký přebytek výkonu a musí mít možnost přebytečnou elektřinu ve větrné době někam vyvézt.

Naopak potřebuje v době bezvětří odněkud tu elektřinu dovézt. Na serveru OEnergetice.cz je podrobný popis plánu Energiewende v Německu. Připomeňme si stanovené cíle v podílu nízkoemisní elektroenergetiky.

• Zvýšení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě elektřiny na 35 procent do roku 2020, do roku 2030 na 50 procent, do roku 2040 na 65 procent a do roku 2050 na 80 procent.

Osobně považuji tyto cíle za nepříliš reálné. I když by se je však Německu podařilo uskutečnit, ani v roce 2050 nedosáhne takového podílu nizkoemisních zdrojů, jaké měly státy zmiňované v předchozí části již před třiceti lety.

Základní podmínkou pro zajištění alespoň deklarovaných cílů je postavení potřebných vedení ze severu na jih. Hlavním obnovitelným zdrojem Energiewende jsou a mají být i v budoucnu přímořské větrné elektrárny na pobřeží i v pobřežních vodách na severu.

Průmyslové Bavorsko, kterému zatím dodávalo 50 % elektřiny jádro je na jihu. A pro příslušný projekt prvního klíčového vedení velmi vysokého napětí není zatím ani projekt. Proti stavbě se zvedl velmi velký odpor zvláště v Bavorsku.

Nakonec se zdá, že se možná překoná slibem, že 80% vedení povede pod zemí. I když i to je s otazníkem. Kdy tedy bude příslušné vedení k dispozici, je tak velmi otevřenou otázkou. Určitě to nebude v roce 2022, kdy se odpojí poslední jaderný blok.

Je tak velkým otazníkem, jak Bavorsko jaderné zdroje nahradí. Je také otázkou, zda tato situace nepovede ke stěhování průmyslu z jihu na sever ke zdrojům elektřiny. Bavorsko je velice podobné Česku a pro nás bude ukázkou, jak by následování Německa proběhlo u nás.

Průběh Energiewende z hlediska emisí oxidu uhličitého v sektoru výroby elektřiny. Zde je vidět, že během patnácti let jejího průběhu zůstaly emise stejné v mezích fluktuací daných průběhem zimy a ekonomického cyklu.

Pro srovnání lze uvést, že v zemích jako Francie či Švédsko během jejich „Energiewende“ poklesly v elektroenergetice emise za deset let řádově. V každém případě. Klimatické podmínky na Zemi se mění nebývalým tempem. Na vině je naše dlouhodobá závislost na fosilních palivech.

Jejich spalováním vzniká obrovské množství emisí skleníkových plynů, jež zachycují teplo, které by se jinak vyzářilo do vesmíru. Změna klimatu už dnes ovlivňuje životy stovek milionů lidí, převážně negativně.

Nedohodnou-li se vlády, byznys, církve a další aktéři na společném postupu, hrozí, že možnosti naší a zejména příštích generací přizpůsobit se probíhajícím změnám budou výrazně omezené.

O podobě mezinárodního režimu na ochranu klimatu budou v Paříži po dva prosincové týdny jednat desítky tisíc zástupců zemí z celého světa. Co je v sázce a proč by to tentokrát mohlo dopadnout dobře? A jak konferenci ovlivní teroristické útoky z 13.

V pořadí již 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) má zásadním způsobem přispět k tomu, aby se globální oteplování udrželo pod kritickou hranicí 2 °C ve srovnání s průměrnou teplotou před průmyslovou revolucí.

Velká očekávání už tu v minulosti byla - konkrétně před šesti lety před klimatickou konferencí v Kodani. Nehrozí další zklamání? Optimisticky působí několik skutečností.

Své plány na ochranu klimatu představilo přes 160 zemí, včetně významných rozvojových zemí. Dosud předložené příspěvky sice nebudou stačit na udržení růstu globální teploty na zvladatelné úrovni - nezávislé analýzy ukazují, že by se oteplilo asi o 2,7-3,5 °C.

Dobrovolné příspěvky jednotlivých států ke snižování emisí ale naznačují trajektorii budoucího vývoje a signalizují, že změnu klimatu začínají i velké, ekonomicky silné státy vnímat jako závažný problém. V pařížské smlouvě by neměla chybět společná vize postupné dekarbonizace světové ekonomiky a kroky, jak toho dosáhnout.

Klíčem k úspěchu bude právě dohoda o financích. Bohaté země, mezi něž patří i ČR, se zavázaly poskytovat ročně 100 miliard dolarů z veřejných i soukromých zdrojů rozvojovým zemím na snižování znečištění a také na přizpůsobení se dopadům již probíhající změny klimatu.

Sto miliard USD je nemalá částka, avšak srovnáme-li ji například s odhady daňových ztrát, které vznikají kvůli odčerpávání zisků do daňových rájů a jež zpráva OECD vyčísluje na 100 až 240 miliard USD ročně, tak astronomicky už nepůsobí.

Pro udržení nárůstu průměrné globální teploty pod 2 °C bude potřeba víc, než jen dohoda z Paříže. Slovy ministra zahraničí USA Johna Kerryho: “Přestože klimatická vyjednávání stále pokračují a přestože víme, že světová dohoda z Paříže bude pro snahu zamezit nárůstu průměrné globální teploty o více než 2 °C klíčová, víme také, že samotná dohoda nebude dostačující.

Jisté také je, že nedávné tragické události v Paříži ovlivní průběh a možná i výsledky konference. Ve Francii bude platit výjimečný stav, s ohledem na bezpečnost účastníků byly zakázány dlouho plánované demonstrace a další veřejné akce.

Již tak náročná bezpečnostní opatření byla ještě zpřísněna. Je možné, že přístup pozorovatelů - tedy nevládních organizací, byznysu nebo vědců - na klíčová jednání bude omezen a veřejnost se o jejich průběhu a výsledcích bude dovídat jen zprostředkovaně nebo na základě úniků informací.

tags: #konference #o #klimatu #paříž #průběh

Oblíbené příspěvky:

• Využití odpadkových pytlů s potiskem
• Tipy pro výběr odpadkového koše
• Český přístup ke klimatu
• Proměny české vesnice
• Zelená energie