Konvekce, absorpce a emise

09.03.2026

Systémy elektrického vytápění lze dělit podle několika kritérií. Jedním z nich je způsob přenosu tepla. Šíření tepelné energie z jednoho místa na druhé může probíhat prouděním (konvekcí), sáláním (radiací) nebo vedením (kondukcí).

Konvekce

Principem konvekčního šíření tepla je neustálý pohyb částic vedoucí k proudění hmoty o různé teplotě, přičemž teplejší částice obvykle stoupají vzhůru, protože hustota kapalin a plynů s teplotou zpravidla klesá. Pohyb částic doprovázený vzájemným předáváním kinetické energie trvá tak dlouho, dokud nedojde k vyrovnání teplot.

Sálání (Radiace)

Na rozdíl od konvekce, sálání je fyzikální proces, při kterém se tepelná energii šíří v prostoru ve formě elektromagnetického záření. Tepelná energie se tímto způsobem může přenášet i ve vakuu, protože ke svému přenosu hmotu nepotřebuje. Energií z tepelného zdroje se zahřívají sálající otopné plochy, které teplo vyzařují a ohřívají plochy osálané. Od sálajících a osálaných ploch se následně ohřívá okolní vzduch.

Sálavá otopná plocha může být součástí stavební konstrukce (stěnový nebo stropní obklad, podlahová plocha), nebo se jedná o otopné těleso instalované ve vytápěném prostoru a připojené na zdroj energie (radiátor, topný panel, apod.). Zdroj tepla může být přímo součástí otopné plochy, k přeměně elektrické energie na teplo potom dochází až v místě potřeby, nebo se jedná o centrální zdroj, ze kterého se teplo k otopným plochám distribuuje teplovodním rozvodem.

Hlavní předností přenosu tepla sáláním je skutečnost, že k dosažení tepelné pohody stačí ohřívat vnitřní vzduch na teplotu o cca 2 až 4 °C nižší než u systémů konvekčního vytápění. Lze tak ušetřit významnou část energie na vytápění.

Čtěte také: Podrobný článek o emisi a absorpci fotonů

Absorpce

Termín absorpce pochází z latiny a obecně označuje pohlcování určitého, nejčastěji elektromagnetického záření v daném prostředí. V meteorologii jde o pohlcování krátkovlnného nebo dlouhovlnného záření atmosférou, svrchní vrstvou pedosféry nebo litosféry, vegetačním krytem a vodními plochami.

V atmosféře se v průměru absorbuje přibližně 15 % slunečního záření, které do ní vstoupilo, a přibližně 90 % dlouhovlnného záření procházejícího ovzduším od zemského povrchu směrem nahoru. Na absorpci záření v atmosféře se podílejí její plynné složky, oblaky a částice aerosolového aerosolu; u plynů jde o selektivní absorpci záření.

Pevný povrch absorbuje dopadající záření v tenké svrchní vrstvičce, čímž se liší od vody, kde k absorpci dochází ve vrstvě silné až několik metrů. Absorpce záření významně ovlivňuje radiační i tepelnou bilanci planety Země. Absorpce slunečního záření vhodných vlnových délek zelenými rostlinami je v přírodě podmínkou pro fotosyntézu.

Záření může být klasifikováno podle několika kritérií. Zahrnuje jen některé druhy ionizujícího záření a terapii v medicíně. Do všech směrů, do plného prostorového úhlu 4p. Vyzařovací diagram je téměř izotropně, tj. v rovnovážném stádiu a rychle nerotují. Od zdroje záření, v okolním prostoru vytvářejí tzv. pole záření (zářivé pole).

Absorpce záření se obecně stává zdrojem slabšího sekundárního záření. Při průchodu látkou je dána tzv. lineární ztrátou energie. Energie pohybu atomů látky není nic jiného než teplo. Většina emitované energie částic se nakonec transformuje na tepelnou energii.

Čtěte také: Vysvětlení absorpce a emise

Pravděpodobnost fotoefektu klesá se zvyšující se energií fotonů g či X. Pravděpodobnost jeho "zasažení" fotonem.

Emise

Emise je uvolňování energie ve formě záření. Zdroje záření emitují kvanta záření o různých energiích. Pro preparátů pozitronových b+ radionuklidů je G»2 (současná emise dvou anihilačních fotonů g).

Ztráta energie nabitých částic se mění na brzdné záření. Při interakci s látkou elektrony vyzařují různé vlnové délky, či energie fotonů.

Při průletu vysokoenergetických neutrin vrstvou ledu vznikají rádiové impulsy. V látkovém prostředí šíří rychlostí c/n.

Čtěte také: Fyzikální jevy: absorpce a emise

tags: #konvekce #absorpce #a #emise #vysvětlení