Korelační ekologické studie: Příklady a využití

V populárním i odborném tisku se objevují studie, které dávají do vztahu údaje o znečištění prostředí v geografických oblastech se zdravotním stavem (ekologické, geografické nebo korelační studie), a z nich vyvozují závěry o škodlivém vlivu znečištění na zdraví.

Epidemiologie je obor, který se zabývá rozložením nemocí v populaci a studuje faktory, které toto rozložení určují. K tomu slouží epidemiologické studie, které mohou být deskriptivní, analytické nebo intervenční.

Deskriptivní studie popisují rozložení nemoci či jiných se zdravím souvisejících jevů v populaci. Analytické studie se zabývají vztahem mezi potenciálními determinantami nemocí (rizikovými faktory) a zdravotním stavem. Deskriptivní a analytické studie nezasahují do přirozeného běhu věcí, a proto se nazývají observační (pozorovací).

Ekologické studie jsou typem analytické studie, kde základní jednotkou analýzy je skupina osob, např. populace okresů či států. (V této souvislosti je tedy slovo ekologické ekvivalentem pojmu skupinové.)

Příklady korelačních ekologických studií

Příkladem deskriptivní studie je korelační studie, která zkoumá populaci porovnáním různých skupin v tomtéž čase a porovnáním stejných skupin v rozdílném čase. V korelačních studiích se srovnává výskyt nemoci (jevu) ve vztahu k různým faktorům (např. věk, pohlaví, čas, konzumace určitých produktů, užívání léků).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Jako příklad může sloužit příspěvek H. Švejdarové a I. Míchala (Vesmír 74, 326, 1994/7), kteří našli vztah mezi znečištěním prostředí a úmrtností v okresech České republiky. Autoři z toho usoudili, že skutečné příčiny rozdílného věku (střední délky života, pozn. autorů)... budou určitě nějakým způsobem souviset s životním prostředím. Autoři se správně vyhýbají pojmu příčinná souvislost, ale převážná většina našich spoluobčanů takový závěr přijme jako důkaz pro tvrzení, že znečištění prostředí zvyšuje úmrtnost.

Využití v odpadovém hospodářství

Koncept ekologické stopy (ES) umožňuje nový přístup k hodnocení vlivu odpadů na životní prostředí, neboť převádí spotřebované zdroje a vyprodukované odpady na plochu ekologicky produktivní země. Výborný datový podklad pro její stanovení poskytuje analýza životního cyklu (Life Cycle Assesment, LCA).

Ekologická stopa výrobku je celková plocha ekologicky produktivní země, nutná k zajištění surovin, materiálů, energie a asimilaci odpadů ze všech fází životního cyklu výrobku. Prvním krokem při kalkulaci ekologické stopy výrobku je odhad plochy země na výrobek odpovídající každé fázi životního cyklu výrobku. Tuto plochu získáme vydělením průměrné spotřeby zdroje průměrnou roční produktivitou nebo výnosem zdroje. Druhým krokem je výpočet celkové ekologické stopy na výrobek.

Energetická země je plocha odpovídající přímé spotřebě energie a energii obsažené ve jednotlivých fázích životního cyklu výrobku a je daná plochou lesa nutného k asimilaci oxidu uhličitého vzniklého spalováním fosilních paliv. Existují i alternativní metody přepočtu spotřeby fosilní energie na plochu, ale metoda asimilace CO2 poskytuje nejmenší ekologickou stopu vzhledem k jednotkovému množství fosilního paliva.

Ukažme možnosti AES na třech konkrétních příkladech. Prvním je srovnání velikosti ekologické stopy vybraných států OECD s jejich produkcí komunálního odpadu (na obyvatele). vztažené na hlavu. Data o ekologických stopách států čerpáme z rozsáhlé srovnávací studie, kterou vydal kolektiv výzkumníků pod vedením M. Wackernagela v roce 1997 (rozšířené a aktualizované vydání v roce 1999).

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Z tabulky 1 je zřejmá poměrně silná korelace mezi produkcí komunálního odpadu a velikostí ekologické stopy na hlavu (korelační koeficient 0,88). Velikost ekologické stopy státu je samozřejmě daná celou řadou dalších faktorů, např. strukturou průmyslu, velikostí importu/exportu surovin, potravin a energie, geografickou polohou apod.

Druhým příkladem je využití ekologické stopy k novému druhu environmentálního značení (eco-labelling). "Tradiční" environmentální značení nám říká, nakolik je daný výrobek příznivý k životnímu prostředí ve srovnání s jinými obdobnými výrobky, nedozvíme se však nic o kumulativních efektech masové spotřeby. Analýza ekologické stopy například ukazuje, že nejde o spotřebu jako takovou, ale o její míru.

Při použití zjednodušeného výpočtu ekologické stopy pro noviny (deník) získáme údaj, že tato stopa odpovídá 435 m2/rok. Známe-li však globálně dostupnou ekologickou produktivitu na hlavu (1,5 ha v roce 1995 - Wackernagel a kol. toto číslo nazývají "spravedlivý díl Země", "Fair Earthshare") a uznáme-li, že z hlediska udržitelného rozvoje je nezbytné žít uvnitř tohoto limitu, můžeme stanovit jaký díl ekologické produktivity na hlavu jsme nákupem novin vyčerpali.

V závěru se vraťme k problému PET lahve versus skleněné lahve. Jednou ze sporných otázek LCA je problém stanovení bodu nula této analýzy. Diskutovaná studie Moniky Přibylové o LCA PET lahví stanovuje tento bod nula na okamžik těžby surovin (tedy skutečný počátek cyklu). Nezahrnuje pouze vliv přepravy PET granulátu ze zahraničí (USA a SRN) do ČR.

Na základě dat Přibylové jsme spočítali ekologické stopy energie, emisí CO2 a dřeva, které se spotřebují v průběhu životního cyklu skleněných a PET lahví. Vyplývá z nich, že z hlediska ES je nejvýznamnější spotřeba energie. Emise CO2 ani obnovitelný zdroj (dřevo) nejsou tak významné.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Interpretace výsledků epidemiologických studií

Při interpretaci jakékoli epidemiologické studie je nutno velmi důkladně posoudit následující alternativy skutečného (prokázaného) příčinného vlivu studované expozice na zdraví: vliv náhody, systematická chyba neboli bias, matoucí (confounding) faktor a u ekologických studií ještě navíc tzv. ekologické zkreslení (ecological fallacy).

Rozdíly v nemocnosti nebo úmrtnosti mezi populacemi mohou být způsobeny pouze náhodným kolísáním. Jelikož epidemiologické studie pracují s velkými počty osob, sledované veličiny nemohou být měřeny přesně a klasifikace expozice i zdravotního stavu je do jisté míry nepřesná.

V epidemiologii se termínem matoucí faktor označuje mylné připisování škodlivého vlivu nějakému faktoru (domnělému rizikovému faktoru), zatímco tento škodlivý vliv je způsoben nějakým jiným faktorem (matoucím factorem), který je s rizkovým faktorem asociován.

Toto úskalí ekologických studií se vysvětluje obtížněji. V zásadě jde o to, že jednotkou analýzy v ekologických studiích jsou skupiny osob a nikoli jednotlivci (viz výše) a korelace na této skupinové úrovni nemusí existovat na úrovni individuální. Pojem ekologického zkreslení (ecological fallacy) poprvé uvedl do literatury v 50. letech Durkheim, který zpozoroval, že frekvence sebevražd je vyšší v zemích s vyšším podílem katolického obyvatelstva.

Interpretace epidemiologických studií je jen málokdy jednoznačná. Jejich výsledky je možno přirovnat k nepřímým důkazům v soudní praxi: jsou důležité, ale samy o sobě vedou k usvědčení a odsouzení obviněného jen zřídka, a to pouze tehdy, pokud takových nepřímých důkazů existuje mnoho.

Znečištění prostředí zajímá celou veřejnost. V diskusích týkajících se prostředí hrají zdravotní argumenty často klíčovou roli a řada těchto argumentů je založena na výsledcích ekologických studií, které jsou v epidemiologii ty nejméně spolehlivé. Málokdy si ale jejich úskalí uvědomujeme.

tags: #korelacni #ekologicke #studie #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání tepelných izolací
• Povolenky na emise skleníkových plynů
• Vše o vosích hnízdech
• Vše o homologačním štítku
• Welfare drůbeže v ekologickém chovu