Problémy s tříděním odpadu v České republice

Mýty se pojí ke kdečemu, i k třídění a využití odpadu. Pojďme se podívat, co se s vytříděným odpadem děje, a připomeňme si, proč má třídění smysl. Třídění odpadu je klíčové pro udržitelnou správu zdrojů a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí. Třídění umožňuje efektivní recyklaci materiálů, jako jsou plasty, papír, sklo či kovy, a tím snižuje množství odpadu končícího na skládkách.

Česká republika patří mezi evropské lídry v třídění, přičemž až sedmdesát pět procent obalových materiálů je recyklováno. Díky pečlivému třídění a recyklaci odpadů se nám každoročně podaří uchránit v přepočtu 30 km² přírody. Třídění tedy není jen o tom, že se zbavíme lahve od limonády do správného barevného kontejneru. Je to způsob, jak dát věcem šanci na nový příběh a jak dát přírodě prostor, aby mohla psát ten svůj.

Mýty o třídění odpadu

Mýty jsou na sociálních sítích jako doma - nevěřme často anonymním a hlavně ničím nepodloženým nesmyslům. Na začátek je potřeba uvést, že likvidace odpadů je velmi náročná a nákladná záležitost. Ne, všechen vytříděný odpad určitě nekončí na skládce, a to ani podle aktuálních výsledků třídění a recyklace v ČR. Většina se zrecykluje nebo energeticky využije.

Ne, tříděný odpad se opravdu nesesypává na jednu hromadu. Některá svozová auta mají vícekomorové systémy, takže se jednotlivé druhy odpadů nesmíchají dohromady. Barevné kontejnery nejsou jen pro parádu. To, co do nich vytřídíme, putuje dál na třídicí linky a k dalšímu zpracování. Při svozu tříděného odpadu popeláři někdy vysypávají obsah různých barevných kontejnerů do jednoho auta.

Některé svozové společnosti při svozech totiž využívají speciální vícekomorová vozidla, která mají vnitřní prostor rozdělený na několik částí a uzpůsobený pro svoz více druhů odpadu naráz. Některé obce zase svážejí odpad do zpracovatelských zařízení, která od sebe umí roztřídit jednotlivé druhy odpadu a kde jejich smíchání nevadí. Je to způsobeno novými technologiemi a zpracovatelskými postupy - poměrně běžné to je například u čirého a barevného skla, která od sebe na třídicí lince oddělí optické separátory. Často se také třídí společně například nápojové kartony a plasty, jedná se o tzv. multikomoditní sběry odpadu, ale týká se to i jiných druhů odpadu. Faktem ale je, že se tímto způsobem mohou značně snižovat náklady na odpadové hospodářství dané obce.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Dopady skládkování

I s ohledem na nedávno přijatou legislativu totiž obce musí platit za každou tunu odpadu uloženého na skládky čím dál vyšší částky. V praxi to bude znamenat, že během několika let bude docházet k postupnému navyšování poplatku pro obce za skládkování každé tuny využitelných odpadů. Jedním z cílů pro nakládání s komunálním odpadem je například zákaz skládkování využitelných odpadů, a to konkrétně od roku 2030. Po naplnění skládky odpadu dojde k jejímu zakonzervování, a i když následně probíhá rekultivace skládky a jejího okolí, plně se tato část území již nikdy neobnoví. Při skládkování navíc vznikají také například nebezpečné plyny, jako je metan, který je významným zástupcem tzv. skleníkových plynů.

Materiálové využití odpadu

Materiálové využití odpadu můžeme chápat ve dvou rovinách. V první znamená, že se z odpadu vyrobí nové produkty nebo materiály (například z vytříděné PET lahve mohou vzniknout nové obaly, květináče, pytle na odpad, textilní vlákna, nebo dokonce stavební prvky nebo protihlukové stěny). Třídění odpadu pomáhá například šetřit přírodu, životní prostředí či přírodní zdroje, snižuje množství odpadu ukládaného na skládkách, snižuje zátěž zpracovatelských procesů nebo umožňuje jeho další materiálové nebo energetické využití. Díky tomu má šanci na druhý život jako výrobek nebo zdroj energie.

Třídění odpadu na studentských kolejích

Většina brněnských kolejí má systém třídění odpadu vyřešený. Přesto ale výzkum z Mendelovy univerzity ukazuje, že studenti na kolejích třídí mnohem méně než v domácnostech. Studenti na kolejích ve srovnání s domácnostmi velmi málo třídí. Podle dat z výzkumu lidé v domácnostech vyhodí do směsného odpadu přibližně deset procent plastu a necelých sedm procent papíru. U studentů na kolejích se jednalo o asi sedmnáct procent plastu a dvanáct procent papíru. Na tato čísla přišli výzkumníci během výzkumného šetření o plýtvání potravinami u studentů.

Na výzkumu, který přišel s těmito výsledky, se podílela mimo jiné i Mendelova univerzita. Ubytovaní na tamních kolejích mají podle ředitelky správy kolejí a menz právě z Mendelovy univerzity Jany Hradské možnost si pořídit tašky na tříděný odpad nebo přímo u kolejí jsou vždy kontejnery na sklo, papír, plast, směsný a baterie. „Vidíme, že studenti třídí, hlavně ti čeští, zahraniční méně, ale to je pochopitelné, v každé zemi je to jinak,“ uvedla Hradská. Co se týče společných prostor, jako je například kuchyně, tak tam je pouze koš na směsný odpad.

Podle studentky Andrey Sucháčkové, která bydlí na kolejích Mendelovy univerzity, je pro ni třídění určitě jednodušší doma. U vchodu mají malé boxy na tříděný odpad, ale podle ní nejsou úplně dostačující a častokrát bývají brzy zaplněné. Podle vedoucího oddělení provozu kolejí Vysokého učení technického Jakuba Huňáčka je jejich systém třídění odpadu vyřešen dobře. „Všechny koleje VUT jsou vybaveny taškami na tříděný odpad, kontejnery a kompostéry,“ dodal. Zatím žádnou změnu v tomto systému neplánují a situaci průběžně monitorují. Dále také doplnil, že ač podle něj mají ubytovaní ideální podmínky pro třídění odpadu, většina této možnosti nevyužívá.

Čtěte také: Instalace vestavného koše

Podle ubytovaného Zdeňka Vaňatky tady možnosti na třídění určitě jsou, nicméně na pokojích není tolik místa, aby si tam mohl dovolit mít více košů, takže většina odpadu končí v komunále, krom teda plastu, který se třídit snaží. Situace na kolejích MUNI je podle slov studentů podobná. „Každý ze tří bloků svoji sadu kontejnerů, takže ta možnost třídění tu je, ale ta jejich kapacita dle mého není úplně vyhovující k tomu počtu lidí, který tu reálně bydlí,“ sdělil student, který bydlí na kolejích Vinařská, Adam Křivánek.

Párkrát se totiž setkal s tím, že kontejnery v jeho části kolejí byly zaplněné a musel hledat prázdnějším kontejner. Na kolejích náměstí Míru s kapacitou problém nemají. Nutné je ale brát v potaz, že koleje náměstí Míru mají kapacitu 248 lůžek, naopak koleje Vinařská mají kapacitu 1109. Podle ubytovaného studenta Šimona Valenty (koleje náměstí Míru) mají i oni u kolejí možnost třídit odpad. V kuchyni jsou ale pouze koše na směsný odpad.

Mnoho studentů nebydlí na kolejích, ale využívají možnosti bydlení ve studentských bytech. To může být podle studentky Michaely Fojtíkové, která bydlí na bytě, výhodou i nevýhodou. „Je dobré, že tady máme dost prostoru na to mít více košů a třídit, ale zároveň náš bytový dům má popelnice jenom na směs a kontejnery na třídění nemáme úplně nejblíž,“ řekla. Na bytě bydlí i studentka Pavla Skalická. Ta je zvyklá třídit z domova, takže na studentském bytě se v tom snaží pokračovat. Podle jejích slov se jí to občas daří dobře a někdy taky ne. Problém jí dělá hlavně bio odpad.

Třídění odpadu ve školách

Cílem projektu bylo umístění košů (plast, papír, mix, bio) a informačních plakátků do všech tříd, provedení monitoringu množství plastů a promítnutí filmu s ekologickou tématikou o nebezpečí plastů. Záměrem také bylo, aby se žáci naučili sepsat grantovou žádost a vyřešit problém s nedostatkem košů na odpad. Žáci prvního ročníku zpracovávali podání grantové žádosti. Cílovou skupinou byli všichni žáci naší školy. Naším záměrem bylo podpořit informovanost o správném nakládání s odpady. Na začátku jsme provedli dotazníkové šetření spokojenosti žáků s možností třídit odpad.

Během března jsme nakoupili koše a rozmístili je do tříd. Věnovali jsme se tvorbě propagačních a informačních plakátů, jak nakládat s odpadem. Ve všech učebnách (celkem 15) a ve třech důležitých místech na chodbách (jídelna, šatny, přechod z nové budovy do staré) vzniklo hnízdo na třídění plastů, papíru a směsného odpadu. Vynášení košů šlo zorganizovat snadno. Vytvořili jsme kalendář služeb. Především bylo důležité zjistit stav košů. Vynesení všech košů zabralo při koordinaci 15 minut.

Čtěte také: Historicky vypadající odpadkové koše

V dubnu a květnu nás čekala propagace Ekoškoly a samotného projektu. Původně jsme zamýšleli propagaci na Den Země. Místo toho jsme uspořádali Teaparty na školní zahradě. Opětovné dotazníkové šetření jsme provedli v květnu, po umístění košů. Samotné vynášení nezabere moc času, je to o rozsahu a koordinaci a samozřejmě záleží na počtu tříd. Překvapilo mě pěkné zpracování plakátu a nadšení dětí ze společného projektu. Ve škole se stále třídí odpad. Vždy to dostanou za úkol první ročníky ekologů.

Vynášení není problém, jen je vždy nutná organizace a žáky mobilizovat k aktivitě. Mimo jiné nám k tomu pomáhá vyhlášení školním rozhlasem. Z každé třídy dá služba koše na chodbu, a pak stačí skupina 6 žáků k vynesení veškerého vytříděného odpadu. Věřím, že to žákům dávalo smysl. Projekt měl pevnou vrstvu, o kterou se mohli při jeho psaní opřít a měl pro ně hmatatelný výsledek. Je důležité, že viděli jasnou změnu. Nemyslím, že by náš projekt byl úplně něčím superspeciálním. Je jednoduchý. Ale tím, že ho opravdu celý dělali žáci, splnil pro nás zásadní rozhodující prvek.

Problémy s odpadem v chráněných oblastech

Hlavní turistická sezona se blíží, což pociťují i české národní parky. S návštěvníky chráněných míst míří do přírody i velký objem odpadu, třídit ho tam ale nelze z více důvodů. I proto připomínají zástupci parků, že si turisté musí odpadky odnést. Tříděním v přírodě se při svých aktivitách zabývá také společnost EKO-KOM. Drbna oslovila zástupce českých národních parků s dotazy, které se týkají třídění odpadu. Většina návštěvníků moc dobře ví, že koše na tříděný odpad v přírodě najít nelze. „Na celém území národního parku nemáme odpadkové koše ani kontejnery na tříděný odpad.

A proč koše v přírodě nejsou? „Často přichází dotazy, proč nejsou koše na turistických místech. Někteří lidé si myslí, že by se tím vše vyřešilo a odpadky by nebyly v přírodě. Tak to ale není. Má to totiž svá úskalí. Nádoby na odpad by rychle našla divoká zvířata a materiál by se roznesl po okolí. Před nedávnem jsme například zachraňovali kachnu na Prášilském jezeře, protože jí v krku uvízlo víčko. Kromě toho se okolo těchto míst hromadí další nepořádek.

Zejména chráněné krajinné oblasti zápolí s náporem turistů a s velkým množstvím odpadu, který po sobě lidé v přírodě nechávají. Například správce beskydských Pusteven odhaduje, že za listopad sebral skoro pětkrát více odpadu než minulý rok. V obci Mšeno na Kokořínsku zase podle tamního starosty evidují stoprocentní nárůst plastu v komunálním odpadu. Problém je největší hlavně v příměstských lesích.

Podle agentury CzechTourism byla za poslední dva měsíce vůbec nejvyhledávanější podzimní destinací stezka Valaška v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. „Odpadky odnáším ve stodvacetilitrových pytlích. Za listopad jsem jich zatím vynesl skoro 60, minulý rok jich bylo 13,“ vypočítává správce horského sedla Pustevny Igor Klimenda. „Kromě vytížených parkovišť je to znát také na množství odpadu, kterým jsme zavaleni. Papíru vyvážíme o polovinu, a plastu dokonce o sto procent víc než minulý rok,“ popisuje stav komunálního odpadu Martin Mach, starosta obce Mšeno, u níž Cinibulkova stezka začíná. Zvýšeného zájmu turistů o komplex skalních obydlí Drábské světničky si také všímá Jiří Klápště z CHKO Český ráj: „I když průměrně je celý letošní rok spíš slabší, v posledních měsících evidujeme velký zájem. Je pravda, že při procházce kolem takových míst není nouze o to, narazit na PET lahve, obaly od jídla, nebo dokonce použité toaletní papíry.“

O tom, že příroda láká návštěvníky po celé republice, se přesvědčili i dobrovolníci z iniciativy Ukliďme Česko, kteří na podzim a na jaře odpadky pravidelně uklízí. „Letos jsme zaregistrovali změnu k horšímu zejména u drobného znečištění, takzvaného litteringu, který je dán zvýšeným pohybem lidí během nouzového stavu,“ říká jeden z koordinátorů celého projektu Radek Janoušek.

Možná řešení a prevence

Ten také připomíná, že se turistům opakuje, aby si odnesli to, co si do přírody přinesou. „Odpad řešíme na třech úrovních. První je návštěvnický provoz, kde už třicet let razíme způsob, při kterém by si návštěvník měl z národního parku všechny odpadky odnést, pod heslem: „Všechny odpadky, které do parku přinesete, si také odneste.“ Samozřejmě, ne vždy se tohle děje, což je velký nešvar a naši strážci každoročně pořádají brigády na sbírání odpadků v přírodě. Ten připomněl, že zaměstnanci parku odpad třídí, používají recyklovaný papír na tištění a kromě jiného kompostují.

Třídění odpadu mimo města se věnuje také společnost EKO-KOM. Ta souhlasí s heslem národních parků, aby si lidé odpad z přírody odnášeli. „Tuto zásadu správného chování v přírodě jednoznačně podporujeme a upozorňujeme na ní také veřejnost prostřednictvím naší webové microstránky. Potvrzuje, že je na zodpovědnosti každého z turistů, aby si své odpady z národních parků a hor odnesl zpátky. „Lidé si obecně přejí, aby měli možnost třídit odpady i v přírodě. V průzkumech to neomezují jen na národní parky, ale na celou přírodu, volnočasové venkovní areály a podobně. Proto se jim toto přání snažíme ve spolupráci s mnoha partnery plnit. V minulých letech jsme rozšířili ve spolupráci s některými obcemi, kraji, správci některých areálů nebo organizátory sportovních akcí třídění odpadů do horských středisek, na turisticky frekventovaná místa v přírodě, do vybraných zábavných center, na koupaliště, do kempů nebo do sportovních areálů či městských pláží.

Littering a jeho příčiny

Pojem littering pochází z anglického jazyka a v obecné rovině se jedná o odhazování odpadu. Je ale důležité rozlišovat mezi množstvím odpadu, kterého se člověk zbavuje (to označuje pojem „litter“), a mezi samotným chováním, jež vede ke vzniku odpadu (používá se pojem „littering“). Litteringové chování ovlivňují různé faktory, mezi které patří např. vnitřní motivace (morální a sociální nastavení), environmentální hodnoty a zvyky, vnější motivace (forma zákazů či příkazů), nástroje regulace v podobě pokut nebo také komunikační a informační kampaně. Velmi důležitou roli v litteringovém chování hrají také tzv. situační proměnné. Jedná se např.

V souvislosti s behaviorálními faktory a litteringovým chováním bylo publikováno mnoho studií. Vyplynulo z nich například, že míra litteringu má rostoucí tendenci v místech, kde se pohozený odpad již vyskytuje, a také na místech, kde chybí nádoby pro sběr odpadu. Důležitým faktorem je také jejich vzdálenost - čím je nižší, tím je littering menší. Dalším důležitým faktorem jsou sociální normy (tlak společnosti) a osobní normy. Studie potvrzují, že littering roste ve větších sociálních skupinách, protože se rozmělňuje odpovědnost za litteringové chování. Role sociálních norem může proto vysvětlovat vyšší sklony k litteringovému chování u mladých dospělých, zejména v rámci věkové skupiny 15 až 24 let.

Ke změně chování však nevedou pokuty za odhazování odpadků na veřejném prostranství, zákazy ani zálohy na lahve nebo plechovky. Mnohem účinnější i levnější jsou komunikační kampaně založené na posílení pocitu vlastní odpovědnosti a informovanosti, včetně užívání negativních emocí - například označováním litteringu za znak lajdáctví a nevychovanosti. Z analýz vyplývá, že litteringové chování je kombinací špatně nastavených morálních a sociálních norem chování a nevhodného technického zajištění sběru odpadů - tedy nedostupnost odpadkových košů, sběrných nádob na využitelné složky odpadů nebo sběrných dvorů a míst. Důležitým faktorem jsou rovněž odpadkové koše. Nejde přitom pouze o jejich počet, ale také o jejich dostupnost a dochozí vzdálenost. Schultz a kolektiv (2013) dodávají, že míra litteringu roste v území, kde už volně pohozený odpad leží, neboli littering produkuje další littering.

Složení odpadu

Analýzy litteringu využívají tři indikátory pro měření množství - hmotnost, objem a počet kusů. Ze šetření v Česku vyplývá, že nejvyšší hmotnostní zastoupení má sklo (30 %), plasty (28 %), kovy (19 %) a ostatní odpad - například textil, obuv, nebo elektroodpad (10 %). Podle počtu kusů jednoznačně vévodí nedopalky cigaret (72 %), následované plasty (14 %) a kovy (4 %).

Ještě zajímavější jsou výsledky pro jednotlivé lokality, které ilustrují zátěž veřejného prostoru. Z výsledků je patrné, že nejméně jsou litteringem zatížená centra měst a stezky přírodních chráněných území (méně než 30 g odpadu na 1000 m²). Z hlediska počtu kusů odpad nejméně zatěžuje okolí turistických stezek v rámci chráněných území (zhruba 4 kusy na 1000 m²), cyklostezek (zhruba 22 ks na 1000 m²) nebo dopravních komunikací (33 ks na 1000 m²). Sociologické šetření provedené v Česku potvrdilo, že nástroje a opatření k prevenci vzniku litteringového chování se musejí soustředit na skupinu původců, kteří mají nízký respekt k pravidlům a střední až vysokou intenzitu pohazování odpadků. Litteringové chování této cílové skupiny je záměrné (vnitřní přesvědčení spojené s lhostejností) a je důsledkem lenosti.

Černé skládky

Problematika nepovolených skládek patří mezi skutečnosti, jimž při správě lesů v majetku státu dlouhodobě čelí i Lesy České republiky, s. p. Na lesních pozemcích zakládají neukáznění občané i různé firmy, a to v rozporu se všemi platnými předpisy, stále nové tzv. „černé skládky“. Vůbec si přitom neuvědomují, jak lesům, přírodě a životnímu prostředí škodí.

V letech 2011, 2012 a 2013 Lesy ČR registrovaly celkem 2 210 černých skládek, jejichž celková plocha dosáhla rozlohy cca 35 hektarů. Náklady na likvidaci těchto skládek ve zmiňovaných letech činily skoro 7 milionů korun, tato částka se však ještě zvýší, protože likvidace zjištěných skládek pokračuje i v roce 2014.

Podle zákona o odpadech musí černé skládky likvidovat vlastníci pozemků na náklady původce. Hlavní tíha nákladů na odstranění černých skládek v lesích spravovaných LČR tak leží na podniku, nicméně jednotlivé organizační jednotky úzce spolupracují s obecními úřady a magistráty měst na zjištění původců skládek. Postupně mírně narůstá procento případů, kdy se podaří původce odpadů zjistit.

Recyklace a třídění odpadu

S odpadem je důležité správně nakládat. Především proto, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Třídění, recyklace, kompostování a správné likvidace odpadu jsou způsoby, jak snížit množství odpadu a zlepšit jeho dopad na životní prostředí. Nejlepší je se však vytvoření odpadu úplně vyhnout a klást co nejvyšší důraz na znovuvyužití.

Státní podnik Lesy ČR obhospodařuje více než 1,3 milionu hektarů lesního majetku (což představuje šestinu plochy ČR a zhruba polovinu lesů v ČR) a pečuje o více než 38 tisíc kilometrů vodních toků (tj. přibližně o jednu třetinu délky vodních toků a bystřin v ČR). V rámci Lesů ČR je zaveden systém separace dále využitelných složek odpadů (papír, plasty, sklo, kovy, ale i další).

Zálohování PET lahví a plechovek

Hlavní jarní termín nejstarší celostátní úklidové kampaně Ukliďme svět potvrdil, co už se dávno ví, totiž, že nejčastějšími odpadky v přírodě jsou dnes obaly od nápojů - plechovky a plastové lahve. Historické zkušenosti dobrovolníků v Ukliďme svět ukazují, že zavedením zálohování těchto obalů by tento druh odpadu z naší krajiny zmizel.

Zálohové systémy na PET lahve a plechovky jsou už dnes v Evropě standardem a zálohující evropské státy potvrzují, že právě systém záloh je funkčním řešením pro opakovanou recyklaci nápojových obalů. Nyní zálohování funguje ve dvou třetinách zemí EU, např. v Chorvatsku, pobaltských státech a Skandinávii, v Irsku, Maďarsku a Rumunsku zálohuje se i v sousedním Slovensku, Německu a Rakousku.

tags: #koše #na #tříděný #odpad #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Česká ochrana přírody
• Relax v přírodě
• Ohrožení Obyvatelstva: Prevence
• Návod Elletipi Swing a HÅLLBAR
• Ochrana zvířat v Česku