Protesty a Informace o Uhelné Elektrárně Chvaletice a Aktivity Greenpeace

V pátek dopoledne se u nádraží v Řečanech nad Labem sešli aktivisté, aby protestovali proti prodloužení fungování elektrárny ve Chvaleticích. Podle organizátorů se na místě sešlo čtyři sta až pět set lidí, řady protestujících rozšířili účastníci letošního Klimakempu.

Někteří z účastníků měli na sobě ochranné protichemické obleky, mnozí si přinesli transparenty s nápisy jako "Zatykače na Tykače" nebo "Uhlí, ropa, plyn - patří do dějin," o vlídnou atmosféru se starali bubeníci. Průvod se kvůli technickým potížím lehce zdržel, krátce před tři čtvrtě na dvanáct se vydal na pochod směrem k elektrárně ve Chvaleticích.

Průvod dorazil k elektrárně přibližně po půl jedné, davem se opět neslo skandování hesla "Zatykače na Tykače". Protest probíhal poklidně, aktivistům byly otevřeny brány elektrárny a kolem jedné hodiny odpolední se přesunuli na parkoviště.

Podle hlasů zúčastněných jsou uhelné elektrárny zastaralým zdrojem energie, který je nešetrný k životnímu prostředí. Slečna Eva přijela protestující podpořit až z Ostravy. "S popílkem u nás máme více než bohaté zkušenosti. I proto snahu místních chápu a přijela jsem je podpořit," uvedla.

Některým protestujícím přímo na místě vadil přelétavající vrtulník. "To je ze strany policie snad špatný vtip. Protestu se účastnil i starosta obce Veltruby Jiří Hůla. Obec proti udělení výjimky protestovala a celou záležitost Hůla přirovnal k STK u automobilů: "To je jako byste jeli na STK a žádali o výjimku proto, že vaše auto nesplňuje emisní limity a vy s tím odmítáte cokoliv dělat." Obec si rozhodně nenechá aktuální situaci líbit a vůči rozhodnutí Pardubického kraje se určitě odvolá, uvedl starosta Veltrub.

Čtěte také: Výběr odpadkového koše

Protest před elektrárnou byl ukončen přibližně po dvou hodinách, poté se účastníci poklidně vydali do Chvaletic. Po cestě zpátky část lidí v malířských overalech obsadila hlavní vstup do hnědouhelné elektrárny Chvaletice, kde nyní zamýšlejí zůstat. Protestují tak proti laxnímu přístupu státu ke snižování skleníkových emisí.

Požadují co nejrychlejší uzavření elektrárny Chvaletice a konec těžby a spalování uhlí, které je u nás hlavní příčinou stále se zhoršující klimatické krize. Podle mluvčí policie Markéty Janovské aktivisté zatím žádné problémy u zablokovných vstupů nedělají.

Mluvčí holdingu Sev.en Energy Gabriela Sáričková Benešová protestům a blokádě nerozumí. "Elektrárna ve Chvaleticích aktuálně prochází rozsáhlou ekologizací za 7 miliard korun, navíc v uplynulých týdnech zachránila od blackoutu rozsáhlé území v Pardubickém i Středočeském kraji.

Pardubický kraj v tomto týdnu vyhověl žádosti elektrárny Chvaletice o výjimku na budoucí evropské limity emisí rtuti a oxidů dusíku. Úřad ale stanovil omezující podmínky. Aktivisté avizují až do neděle další protesty, jejichž formu neupřesnili. Nazývají je akcemi nenásilné občanské neposlušnosti.

Historie Protestů Proti Jaderné Energii: Temelín

Psal se rok 1986, když státní orgány socialistického Československa rozhodly o výstavbě jaderné elektrárny nedaleko jihočeského Temelína. Ačkoliv výstavbě měly padnout za oběť čtyři sousední obce, prostor pro nesouhlas chyběl. To se s pádem komunistické vlády změnilo. Se svobodou se vrátila i naděje.

Čtěte také: Činnost Greenpeace v Česku

Mnoho rakouských sousedů stejně tak jako Jihočechů věřilo, že betonové monstrum zdálky připomínající mrtvého slona bude brzy srovnáno se zemí či proměněno ve svého druhu muzeum. Jednou z prvních akcí se na Temelíně ohlásili rakouští Greenpeace, kteří již na jaře 1990 vyvěsili na jedné z věží obří transparent s nápisem: STOP ČSFRnobyl.

Následovaly demonstrace přímo před elektrárnou, kterých se zúčastnilo několik tisíc lidí. Do čela kampaně se postavily Děti Země a zorganizovaly také historicky první symbolickou blokádu hlavní brány.

Nová česká vláda v čele s Václavem Klausem začíná hned po svém nástupu v roce 1992 jednat s upadající americkou firmou Westinghouse o kontraktu na dostavbu elektrárny. Ekologické hnutí poučené pomalu končícím bojem o dukovanský mezisklad a zocelené obranou Libkovic se mobilizuje.

V lednu 1993 zasílá 27 ekologických iniciativ otevřený dopis premiérovi s žádostí, aby rozhodnutí o JETE alespoň o půl roku odložil. Důvody jsou pádné - závěry mise Světové banky i studie EBRD hovoří o nepotřebnosti Temelína, je třeba zvážit možnosti úspor energie.

Na konci ledna vzniká Občanská petice proti dostavbě JE Temelín, kterou v jižních Čechách podepisuje na 10 000 lidí. 10. března 1993 zasedá vláda, bod programu - dostavba Temelína. Již od rána okupují prostor před Úřadem vlády ekologičtí aktivisté snad ze všech českých organizací - Děti Země, Hnutí DUHA, Greenpeace, Jihočeské matky, Pražské matky, přijíždí jihočeši i severočeši, je tu několik stovek lidí.

Čtěte také: Dotované vytápění

Premiér Klaus však akci označuje za teroristickou a zástupcům demonstrantů sděluje, že jsou horší než komunisti. Není tedy divu, že výsledkem vládního jednání je rozhodnutí o dostavbě dvou 1000 MW bloků.

Ačkoli se situace v tu chvíli zdála být beznadějnou, komentář Jana Beránka z Hnutí DUHA, rozhodně nenesl známky poraženeckého tónu: "Občanská neposlušnost již zastavila řadu jaderných elektráren, i dokončených." Bylo však zřejmé, že bez dobře propracované argumentace ani sebelépe připravené akce Temelín nezastaví.

Těžiště práce se tedy přesouvá do precizování vlastního řešení. Odstavení velkých uhelných bloků, decentralizace výroby, kombinovaná výroba tepla a elektřiny, investice do úspor a obnovitelných zdrojů - to jsou základní kameny alternativy.

Začíná být zřejmé, že Temelín severním Čechám nepomůže. Nahradí maximálně 25 % uhelných elektráren, zatímco odsíření sníží znečištění zhruba o 90 %. Strategií veřejné kampaně se od jara 1993 stává posilování odporu proti elektrárně přímo v regionu.

Proto je na červenec připraven první protitemelínský tábor v Zálší. Mezitím pokračují jednání vlád ČR a USA o poskytnutí garance na půjčku americké ExIm banky ve výši 334 milionů dolarů na dostavbu JETE.

Situace se opět zdá být beznadějnou. Klausova vláda stojí pevně na nohou, nehnou s ní ani interpelace opozice, ani odpor obcí, ani protesty nenáviděných ekologů. V tomto duchu se také nese druhý tábor u Temelína v červenci 1994. Poprvé se posouvá na dohled elektrárny, do 4 km vzdálených Všemyslic. Účastní se jej několik stovek lidí.

Kromě propagace úspor zateplováním budov v okolí, probíhají diskusní večery a kulturní vystoupení - odpůrce Temelína přijíždí podpořit např. písničkáři Dědeček a Merta, sociolog Keller i spisovatel Klíma. Zpestřením programu je i letní kino - promítání hlav státníků Husáka a Klause na jejich pomník - temelínské věže.

Na závěr tábora probíhá za příšerného vedra 24 hodinová blokáda, kterou zahajuje symbolický pohřeb práva a demokracie vládou ČR. I přes ujišťování klíčových politiků - Klause a Dlouhého - dostavba Temelína neprobíhá podle plánu.

Ani rok poté, co americký kongres odsouhlasil záruky, stále není podepsána smlouva mezi ExIm bankou a ČEZ. ČEZ nadále neposkytuje informace, k čemuž se zavázal, lže v médiích a stavba se zpožďuje a prodražuje. Nejsou dodržovány požadavky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

V červenci 1995 se pak opět scházejí u Temelína protijaderní aktivisté z celé republiky. Zateplují, navazují kontakty v okolních obcích, besedují, pořádají happeningy ¨- např. cyklistický závod Tour de Temelín.

Vyvrcholením tábora je 23. července happening na pražském Hradčanském náměstí pod názvem muzeum megalomanie. Jde o frašku parodující budování Temelína od Husáka po Klause. Náročný happening s šestimetrovými kulisami a dobovými kostýmy končí otevřením Muzea megalomanie v JE Temelín.

Následuje pochod před americkou ambasádu a předání dopisu velvyslanci s požadavkem odstoupení od smlouvy pro neplnění jejích ujednání ze strany ČEZ. Výsledkem těchto organizačně náročných akcí je však nezájem médií a celkově nicotný dopad na veřejné mínění.

Vrcholí tak absurdní stav - vláda, opozice i ČEZ mlčí. Neúčastní se veřejných debat, nevysvětlují skluz ani zdražení. Stejně tak mlčí i tisk. "Lidé cítí bezmoc ovlivnit vládu jinak než ve volbách, na druhé straně jsou vytíženi naplňováním tužeb západního konzumního životního stylu ... opozice je roztříštěná ... ve většině významných stran lze najít osobnosti, které s dostavbou Temelína nesouhlasí. Mají však strach, aby se na tomto problému jejich strany nerozštěpily," tak popsal tehdejší situaci Paxus Calta.

A sázka na to, že pozornost médií k tématu, o němž politici nechtějí mluvit, přitáhne právě akce občanské neposlušnosti, se ukázala být správná. 1. října 1995 začíná další, tentokrát však výrazně lépe připravená blokáda.

Do jejího čela se staví známé osobnosti jako Dejmal, Dědeček, Just nebo Klusáková: "Uvědomujeme si nesmírnou závažnost svého rozhodnutí, kterým se odhodláváme i k případnému přestupku při nenásilných přímých akcích. Cítíme však povinnost konfrontovat takto hlas našeho svědomí s mocí, která zneužívá svého postavení a špatné legislativy," píše se v jejich prohlášení.

V průběhu blokády dochází k prvnímu lehčímu zranění, když agresivní traktorista přejel jedné aktivistce nohu. Jiný náruživý řidič zase uvízl v barikádě z větví i se svým trabantem. Pomalu rostou i sympatie místních. Úplná blokáda sice trvá jen 25 minut, ale policie má celý den plné ruce práce, zadržené aktivisty nestíhá vozit do Českých Budějovic na výslechy.

Akce oficiálně končí 2. října ráno po 40 hodinách. Zúčastnilo se jí více než 200 lidí různých věkových i sociálních skupin. V březnu 1996 se koná první vítání jara u Temelína. Z akce s klasickým scénářem házení sester smrtek Morany a Urany do Vltavy se postupem času stává opravdová tradice.

V květnu 1996 vychází na světlo skandál s podezřením na korupci a zmanipulovanost výběrových řízení na některé dodávky na dostavbu Temelína. Výběrová řízení za podivných okolností totiž vždy vyhrála firma Westinghouse. Blíží se volby a tak Klaus uklidňuje veřejnost - dostavba Temelína je ve finální fázi, zpochybňovat dodržení termínů a ceny je prý nefér.

Jenže ihned po volbách vychází najevo, že Temelín bude zase o něco dražší (tentokrát bude stát 78 miliard) a dokončení přijde jako již tradičně (už od roku 1993 je to pravidlem) za dva roky. V červenci 1996 se koná další velká blokáda. Účastní se jí přes 300 lidí a trvá plných 72 hodin.

Úvodní demonstrace se účastní nejpopulárnější politička Petra Buzková. Novinkou blokády jsou průniky do elektrárny. Nejslavnější televizní scénou se tak stává východ několika aktivistů z objektu elektrárny hlavní branou přímo před objektivy kamer právě ve chvíli, kdy mluvčí elektrárny ujišťuje novináře o důsledném zabezpečení.

Na závěr uspořádala skupinka blokádníků za bezmocného přihlížení ochranky malý ohňostroj z vrcholu chladících věží. Krize pracovní morálky na Temelíně vrcholí. V dubnu 1997 je oznámeno další posunutí termínu dokončení, tentokrát o dva roky z důvodu komplikací při pokládání kabeláže.

Léto u Temelína 1997 završuje období občanské neposlušnosti. Mezinárodní tábor opět vrcholí blokádou, které se účastní na 500 lidí. Policie je tentokrát velmi dobře připravena a nedovolí elektrárnu dlouhodobě zablokovat. Vydatně prší a Moravu sužují povodně.

Roztržky s některými anarchisty a zahraničními účastníky nakonec vrcholí sporem o ukončení blokády. Blokáda končí pochodem kolem elektrárny a odjezdem autobusu dobrovolníků na pomoc povodněmi poničené Olomouci.

Na podzim 1997 se rozpadá Klausova vláda. Otevírá se příležitost ke změně politického kurzu. Ta přichází na konci února, kdy je sestavena vláda premiéra Tošovského, jež má dovést zemi k předčasným volbám. Na post ministra životního prostředí usedá Martin Bursík, který svého času promlouval i k blokádníkům u bran Temelína. Šance na změnu rostou.

Bursík hned v prvních 14 dnech v úřadě zadal zpracovat studie, jež měly přehodnotit hospodárnost Temelína. Jeho přirozený politický rival na postu ministra průmyslu a obchodu Karel Kűhnl, však má situaci mnohem složitější. Zatímco Bursík může stavět na léty propracované argumentaci ekologických iniciativ, Kűhnl musí vládu přesvědčovat, že navzdory neznámým nákladům se dostavba určitě vyplatí.

Tošovského vláda proto na jednom ze svých posledních zasedání 1. Prvních čtrnáct dní v červenci se koná 6. ročník tábora u Temelína. Tentokrát bez blokády - s happeningy před elektrárnou a besedami s hosty z nichž nejvýznamnější jsou ministři Bursík a Mlynář.

Výsledky červnových voleb 1998 však ústí v opoziční smlouvu. Do Strakovy akademie přichází Miloš Zeman, který ještě týden před volbami veřejně slíbil, mimo jiné, že o dostavbě Temelína rozhodne na základě závěrů expertní komise.

Na Bursíkovo místo nastupuje Miloš Kužvart, dosavadní odpůrce Temelína. Má však ve vládě velmi silného soupeře - Miroslava Grégra. Ten od začátku nenechává nikoho na pochybách, že zájmy velkých průmyslových podniků bude prosazovat hlava nehlava. Vlastní hlavu nevyjímaje - tu položil na špalek za včasné dokončení Temelína.

Expertní komisi proto od začátku považuje za zbytečnost a navrhuje ji zrušit. Tomu se Kužvart staví na odpor. Za oběť kompromisu tedy padá nezávislost jejího složení a také několik stěžejních úkolů, mezi nimi analýza potřebnosti Temelína.

I Miloš Zeman již zapomněl na své sliby o temelínském referendu. I přes mnohá okleštění nakonec expertní komise vydává svou závěrečnou zprávu v únoru 1999. Neprokázala se ani potřebnost ani ekonomická výhodnost stavby. Ukazuje se, že ČEZ nezahrnul do ceny stavby vyvolané náklady a tak se odhad konečného účtu šplhá nad 110 miliard.

Vláda však nakonec podle podkladů expertů nerozhodovala. Ve stejné době dosáhly úspěchu Jihočeské matky domáhající se procesu hodnocení vlivů stavebních změn na životní prostředí. Vrchní soud jim dává za pravdu.

Rozhodování vrcholí. Na vítání jara 1999 přijíždí k Temelínu 250 lidí, kteří se poté vydávají do Prahy na demonstraci před úřad vlády. Požadují zpracování dvou rovnocenných variant - zrušení a dostavby.

Následují další protestní akce - vyvěšení transparentu z Nuselského mostu, promítání na temelínské věže či symbolické puštění Temelína "k vodě" v podání Miss ČR Heleny Houdové. Otevřený dopis vládě podepisují v posledním dubnovém týdnu stovky osobností - spisovatelů, herců, vědců, politiků.

A co víc, poprvé od začátku kampaně se k Temelínu vyslovuje i prezident Václav Havel: "Nemám sebemenší důvod věřit ČEZu. Zemanova vláda nakonec rozhoduje o dostavbě Temelína 12. května 1999.

Předchozí vytrvalé úsilí přiblížilo zastavení výstavby přímo nadosah. Nakonec však vláda rozhoduje v poměru 11:8 ve prospěch dostavby. JE to zklamání. "Tím, že se vláda přihlásila k jednomu z nejhorších rozhodnutí Klausova kabinetu, dovršila svůj podvod na voličích," komentoval tehdy výsledky Ivan Dejmal.

Následující měsíc však atomový průmysl náležitě využil - byly učiněny kroky k obnovení těžby uranu a zveřejněny plány na nové jaderné bloky. Po necelém roce od rozhodnutí vlády se ukazuje, že ČEZ opět politiky podvedl.

tags: #kostým #uhlí #greenpeace #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak často se sváží tříděný odpad?
• Prevence avitaminózy u želv
• Udržitelnost a kovový odpad
• Učebnice ekologie – Jedinci, populace a společenstva
• Ekologické arašídy: Proč je zařadit do jídelníčku?