Kotle na tuhá paliva jsou tradičním řešením pro vytápění domácností, rodinných domů a provozoven. Tyto kotle patří k nejlevnějším variantám vytápění. V loňském roce udělala legislativa přítrž používání a především prodeji kotlů s nižší emisní třídou. Je to podobné jako u aut. Přejeme si méně znečištění a čistší ovzduší. Přestože většina z nás se snaží myslet ekologicky, ekonomické hledisko v tomto většinou vítězí.
Podle odborníků může výrazně znečištěné ovzduší za časté respirační onemocnění a nejen to. Výzkumy prokázaly i řadu hemato-onkologických potíží, vyšší výskyt dalších nemocí, jehož výsledkem bohužel může být i úmrtí. Statistiky dokonce uvádí, že znečištění ovzduší si každý rok vybere svojí daň až u sedmi milionů lidí, kteří podlehnou různým chorobám způsobeným vysokým výskytem škodlivin v ovzduší. Právě Česká republika se dlouhodobě drží ve statistice použití kotlů na tuhá paliva na předním místě. To je i důvod, proč před časem Česká republika po vzoru EU přistoupila k legislativním změnám.
Emisní Třídy Kotlů
Každý kotel na tuhá paliva spadá do jedné z emisních tříd. Ta říká, kolik škodlivých látek daný kotel vypouští a jak moc je při práci účinný. Emisních tříd je celkem pět. Emisní třídy byly zavedeny v roce 2000 a detailněji je definuje norma ČSN EN 303-5. Ta rozděluje kotle na tuhá paliva do pěti emisních tříd - podle toho, jakou mají účinnost a kolik škodlivých látek produkují.
Emisní třída vyjadřuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012. Tato norma na základě měření množství emisí při jmenovitém výkonu 100 % a 30 % určuje zařazení kotle do příslušné třídy.
Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak zařazení do 5. emisní třídy je nejlepší. Emisní třídy kotlů se objevily v roce 2000. Do té doby žádné podobné označení neexistovalo. Kotle vyrobené dříve proto nemají přidělenou emisní třídu.
Čtěte také: Ekologie kotlů Viadrus a Czechtherm
Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd.
Měření probíhá při plném (100%) a při sníženém (obvykle 30%) výkonu a sledují se emise oxidu uhelnatého (CO), organicky vázaného uhlíku (OGC) a prachu. Kotel nesmí emisní limity překročit v plném ani sníženém výkonu. Rozdíly mezi jednotlivými emisními třídami v produkci škodlivých látek jsou obrovské.
Vývoj Technických Požadavků na Kotle
Do roku 2000 se mohly v ČR uvádět na trh kotle na pevná paliva splňující obecné podmínky pro bezpečnost provozu a z emisí se ověřoval pouze oxid uhelnatý CO, pro který byla stanovena maximální hranice 2 % (cca 25000-30000 mg/m3). Změna nastala v roce 2000, kdy byla u nás zavedena evropská norma ČSN EN 303-5, platná pro teplovodní kotle na pevná paliva do jmenovitého výkonu 300 kW. Kotle zde byly rozděleny do tříd 1, 2 a 3, z nichž třída 3 znamenala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Začaly se ověřovat emise CO, organicky vázaného uhlíku (OGC), prachu (TZL) a účinnost při jmenovitém výkonu a emise CO a OGC při nejmenším výkonu (u kotlů s regulovatelným rozsahem výkonů).
V roce 2012 začala v EU platit novelizovaná norma EN 303-5, která byla u nás přijata jako norma ČSN EN 303-5:2013, platná pro kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném výkonu do 500 kW. Doposud nejvyšší zavedená třída 3 se tím stala třídou nejnižší, představující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Nově byly zavedeny třída 4 a třída 5, které definují nové pokrokové technologie spalování pevných paliv. Nově podle této normy musely být měřeny emise TZL i při sníženém výkonu.
Aktualizace normy v roce 2012 přinesla zásadní změny. Z dosud nejvyšší třídy 3 se stala třída splňující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Kotle tříd 1 a 2 se nesměly od roku 2014 uvádět na trh. Nově se zavedly třídy 4 a 5, které odrážely technologický pokrok při spalování pevných paliv. Podle aktualizovaných pravidel se hodnoty začaly měřit i při sníženém výkonu. Od roku 2018 nesmí být na trh uvedeny ani kotle 3. třídy. Povolen zůstal jen prodej kotlů třídy 4 a 5. Ani tento stav však dlouho nevydržel - všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign. Tímto pojmem se označuje souhrn nových požadavků na kotle na tuhá paliva.
Čtěte také: Přehled emisních norem
Zákaz Provozu Kotlů 1. a 2. Emisní Třídy
Právě Česká republika se dlouhodobě drží ve statistice použití kotlů na tuhá paliva na předním místě. To je i důvod, proč před časem Česká republika po vzoru EU přistoupila k legislativním změnám. Proto již v roce 2012 vznikl zákon o ochraně ovzduší. Jeho nejdůležitějším bodem je zákaz používání kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy s platností od září roku 2022. Od 1. září 2024 začíná podle zákona o ochraně ovzduší, platit zákaz provozu kotlů na tuhá paliva, které jsou zařazeny do 1. a 2. emisní třídy, případně jsou natolik staré, že u nich emisní třídu nelze určit. Zákaz byl uzákoněn již v roce 2012 a počítal s koncem těchto kotlů v roce 2022. Tato lhůta byla, z důvodu plynové krize, posunuta o dva roky.
Toto je také důvod, proč se v zákoně o ochraně ovzduší v roce 2012 rozhodlo, že nejstarší kotle první a druhé emisní třídy (případně bez emisní třídy) bude nutné zakázat. Původní termín byl rok 2022, nakonec se kvůli energetické krizi zákaz posunul září 2024. Kotle první a druhé emisní třídy jsou nejčastěji kotle na uhlí vyrobené před rokem 2012. Od ledna roku 2014 se nesmějí vyrábět, legislativa jen umožnila obchodníkům doprodat skladové zásoby.
Od 1. září 2024 jsou kotle první a druhé emisní třídy zakázané a nesmějí se používat. Emisní třídu svého kotle vyčtete z výrobního štítku na zadní straně přístroje, případně z produktové dokumentace. Pokud štítek nemůžete najít, kontaktujte výrobce kotle.
Kotlíkové Dotace a Program Nová Zelená Úsporám
Již od roku 2015 s výměnou kotlů významně pomáhají Kotlíkové dotace, které znatelně zlepšily kvalitu ovzduší. Celý projekt výměny kotlů v České republice je tak příkladem úspěšné ekologické politiky z hlediska strategického nastavení.
Podle Ministerstva životního prostředí využilo kotlíkové dotace 130 tisíc žadatelů. Ve výzvách ukončených do roku 2021 bylo na dotacích vyplaceno více než 10 miliard korun. Pozitivní efekt kotlíkových dotací je z pohledu snížení znečištění ovzduší nesporný.
Čtěte také: Parametry kotlů na dřevo
Podpora výměny kotlů od září 2024 nekončí, ale přesouvá se do programů Nová zelená úsporám a Nová zelená úsporám Light. Dotace sice nebude tak štědrá jako v případě kotlíkových dotací, ale nízkopříjmové domácnosti stále dosáhnou na podporu ve výši až 110 000 korun v případě nákupu nového kotle na biomasu a 150 000 korun při pořízení tepelného čerpadla.
Na kotle na biomasu můžete získat až 65 000 Kč, na kotle s celosezónním zásobníkem je dotace až 90 000 Kč a pro nízkopříjmové domácnosti až 110 000 Kč. Podporovány jsou také lokální zdroje na biomasu se samočinnou dodávkou paliva (sálavé, teplovzdušné nebo s teplovodním výměníkem), podpora činí 35 000 Kč.
Samotné kotlíkové dotace myslí především na nízkopříjmové skupiny obyvatel, tedy na starobní a invalidní důchodce a také na osoby, které pobírají příspěvek na bydlení. Těm stát vrátí až 95 procent z částky, kterou za nový kotel zaplatí. Ostatní se mohou zapojit do další vlny programu Nová zelená úsporám, díky kterému ušetří až 50 procent z celkové částky. Maximálně je ale možné čerpat jen 80 nebo 100 tisíc korun, podle toho, jestli zároveň vybudujete i zásobník na pelety.
Ekodesign
V souvislosti s emisními třídami kotlů jde ruku v ruce také Ekodesign. Jde o nařízení Evropské komise 2015/1189, které stanovuje požadavky na fungování kotlů na tuhá paliva. Na rozdíl od emisních tříd se kromě emisí hodnotí i sezónní a celoroční účinnost kotle. Nařízení o Ekodesignu je platné od 1. ledna 2020.
Podle současně platné legislativy musí teplovodního kotle na pevná paliva před svým prvním uvedením na trh (před zahájením prodeje nového typu) projít nejdříve tzv. počáteční zkouškou typu (certifikací) u autorizované zkušebny. Zde se mimo jiné ověřuje shoda parametrů kotle s požadavky ČSN EN 303-5:2013 (dále jen norma). Podle úrovně dosažených emisí a účinnosti je poté kotel zařazen do jedné ze tří normou definovaných tříd (třída 3, 4, 5, kde třída 5 představuje nejvyšší úroveň).
Obecně je vžitá představa, že požadavky na emise a účinnost podle ekodesignu jsou přísnější, než požadavky kladené na kotle třídy 5. Bohužel tuto nepřesnost podporují i někteří výrobci či prodejci, když o svém výrobku tvrdí, že plní přísné parametry třídy 5 a dokonce i ekodesignu. Realita je ovšem poněkud odlišná.
Při pohledu na emisní limity potřebné pro dosažení třídy 5 a pro dosažení ekodesignu zjistíme, že limity pro emise CO, prachu a uhlovodíků jsou shodné. Ekodesign je přísnější v tom, že požaduje navíc plnit limit i pro emise NOx, což se dle normy neověřuje. A opravdu mají výrobci často velké problémy, zvláště u kotlů na biomasu, limitů pro NOx dosáhnout.
tags: #kotel #na #tuha #paliva #emise #4
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]