Co znamená zakaz vyhazovat odpadky? Význam a dopady zákazu odhazování odpadků

Odpadky podél silnic, volně pohozené v přírodě, na plážích nebo tvořící ostrovy v oceánech představují problém, který zdaleka není jen estetický, ale především environmentální.

Co je to littering?

Littering je vnímán jako úmyslně nebo neúmyslně pohozený nebo ponechaný odpad v urbanizovaném (městském, venkovském) nebo přírodním prostředí a také v blízkosti dopravní infrastruktury mimo místa určená pro sběr odpadů (nádoby, odpadkové koše apod.), u něhož původce nejeví aktivní snahu o sběr a který má negativní vliv na životní prostředí. Do litteringu patří drobné obaly na jídlo a nápoje (PET lahve, kelímky apod.), sáčky, brčka a jednorázové příbory, kapesníky, tiskoviny, zbytky potravin (např. žvýkačky) nebo nedopalky cigaret.

Přesto si největší pozornost vydobyly právě plastová brčka a PET lahve, i když z výčtu je patrné, že nejde jen o plasty. Právě ty jsou spolu s dalšími neobalovými produkty, jako jsou vatové tyčinky, vlhčené ubrousky nebo držátka na balónky, podle provedených šetření nejčastěji k nalezení na světových plážích.

Tyto výsledky se promítly i do evropské legislativy, zejména tzv. Zákaz jednorázových plastů i rozšířená odpovědnost výrobců. Podle EU představuje deset nejčastějších odpadků na plážích celých 43 % celkového odpadu v mořích a oceánech.

Pro životní prostředí představuje littering dvojí zátěž: u plastových výrobků se nejčastěji mluví o všudypřítomných mikroplastech. Plastový odpad ale hlavně jako nevyužitý zdroj materiálu přispívá ke klimatickým změnám, a to vysokou uhlíkovou stopou vznikající při výrobě nových obalů z primárních, neobnovitelných zdrojů.

Čtěte také: Cestování a emisní zóny

Když environmentální dopady hodnotí metoda LCA (Life-cycle Assessment), nebývá littering součástí analýzy, protože pro plasty v životním prostředí, včetně mikroplastů, totiž dosud nejsou k dispozici odpovídající ‚charakterizační faktory‘. Nezbývá než sázet na udržitelnost v celé její šíři.

Legislativa a její dopady

Před více než dvěma roky nabyl účinnosti zákon o odpadech č.125/1997 Sb. Praxe ukázala, že zákon obsahuje nejasnosti, které umožňují dvojaký výklad některých ustanovení. Čeho se "dvojaká" ustanovení týkají? Především plateb, neboť o peníze jde až (už) v první řadě. A likvidace odpadů něco stojí. Nemám tím na mysli pouze ten nejjednodušší způsob likvidace odpadů - skládkování, ale zejména zpětné využití dále upotřebitelných částí komunálního odpadu.

Zákon se opírá o celkem správnou filozofii, totiž, že si nemůžeme dovolit udělat z naší země jednu velkou skládku. Zákon ve svém § 9 odst. 2 stanoví, že fyzické osoby (tj. Zákon dále říká, že fyzické osoby platí cenu za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu obci ve výši, která je v souladu se zvláštními (cenovými) předpisy. Z uvedeného vyplývá, že obec je oprávněna od svých občanů vyžadovat úhradu nákladů spojených nejen s odvážením tzv.

Řada měst a obcí požaduje, aby se občané podíleli na nákladech na třídění. Uvedu příklad našeho města. Zde odváží zbytkový komunální odpad dvě firmy. V zástavbě rodinných domků, kde jsou používány 110 litrové odpadové nádoby, máme zaveden známkový systém s různými možnostmi platby. Za svoz tříděného odpadu a dalších služeb požadujeme od každého občana přihlášeného k trvalému pobytu v našem městě 100 Kč ročně.

Náklady na tříděný sběr a další služby v našem městě jsou však vyčísleny na částku 180 Kč ročně za každého občana. I přes poměrně dlouhou a intenzívní mediální kampaň jsme narazili na velké problémy. Bylo třeba osobního a skupinového vysvětlování, než většina občanů pochopila, co vlastně od nich chceme a proč cenu zvyšujeme. Paradoxně dvousložková a průhlednější platba vyvolala více diskuzí než prosté zvýšení ceny. Postupně jsme se dopracovali k více jak 90% úspěšnosti vymáhání plateb.

Čtěte také: Trutnov: Zákaz vjezdu motorek

Systém si vyžádal zavedení evidence obyvatel v jednotlivých obytných domech. Zjistili jsme, že je dost těch, kteří žádnou odpadovou nádobu nemají, ani si nevybrali způsob platby a tím i odvozu zbytkového komunálního odpadu. Tvrdí přitom, že se nehodlají na systém odpadového hospodářství města napojit.

Domnívám se, že navržená odpadová komunální daň by mohla být cestou vedoucí k sjednocení pohledu na platbu za odpad. Někteří se obávají, že odpadová daň bude demotivovat třídění odpadů. Domnívám se, že třídění odpadů je problém spíše etický než ekonomický. Ti, kteří dnes již třídí, činí tak především proto, že jsou přesvědčeni, že je to tak správné a nikoliv proto, aby ušetřili ročně několik desetikorun za pár popelnic navíc.

Navzdory tomu se domnívám, že po více jak roce života zákona o odpadech se v naší zemi mnoho pohnulo k lepšímu. Odpadové dvory vyrostly v mnoha městech a občanská veřejnost si na ně pomalu, ale jistě zvyká. Kladně působí i stovky nadšenců, kteří sběrovými soutěžemi motivují děti a vytvářejí návyky ekologického chování.

Jak správně třídit odpad?

Třídění odpadu může být někdy oříšek. Nejlepší způsob, jak přistupovat k odpadům, je předcházet jejich vzniku. Když už nám ale odpad vznikne, je důležité jej správně vytřídit. Třídění odpadu umožňuje, aby materiál neskončil spolu s ostatními odpady na skládce, ale mohl být znovu využit, tedy zrecyklován - vytříděné odpady tak mohou sloužit jako vstupní surovina pro vznik nových výrobků, které můžeme další dlouhé roky používat. Cílem je co nejvíce odpadů tímto způsobem opětovně využít. Tento model nazýváme cirkulární ekonomika.

Kam patří jednotlivé druhy odpadu?

• Sklo: Zelený nebo bílý kontejner (podle barvy skla).
• Papír: Modrý kontejner.
• Plast: Žlutý kontejner.
• Nápojové kartony: Oranžové popelnice.
• Kovový odpad: Šedý kontejner.
• Bioodpad: Hnědá popelnice nebo kompost.
• Jedlé tuky a oleje: Speciální popelnice (tuktejner).
• Nebezpečný odpad: Sběrný dvůr.
• Oblečení a staré látky: Nádoba na textil.
• Baterie: Kontejnery na elektroodpad, sběrný dvůr.
• Nevyužitá léčiva: Lékárna, sběrný dvůr.

Systémy sběru odpadu

V současnosti ve většině obcí funguje sběr odpadu do sběrných hnízd, která jsou rozmístěná po obci. Tento systém však není příliš efektivní - lidé nemají motivaci nosit odpad do sběrných hnízd a je pro ně jednodušší vyhodit odpad do nádoby na SKO (každý metr vzdálenosti sběrného místa od obydlí znamená nižší míru třídění). Vhodným řešením tak může být systém sběru tříděného odpadu dům od domu. Občanům se tak třídění výrazně zjednodušuje, protože pohodlně třídí ve svých domovech a v den svozu odpadu jednoduše přistaví tříděný odpad před dům.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Třídění využitelných složek odpadu v domácnostech se dá řešit různými způsoby. V případě, že obec či město provozuje sběr odpadu „dům od domu“, tedy odvoz odpadu přímo z domácnosti, existuje například pytlový sběr, kdy domácnost třídí využitelné složky do pytlů podle druhu. Další variantou je nádobový sběr tříděného odpadu, kdy mají občané nádoby umístěné na vlastním pozemku a v den svozu je opět jen přistaví před dům k vyvezení odpadu.

V případě adresného sběru je možné evidovat vyprodukované odpady. Díky adresnému sběru je také možné zavést motivační systém pro občany. Samospráva získá přehled o tom, jaké množství odpadu produkují jednotlivé domácnosti a může tak např.

Sběrné dvory a třídicí linky

Odpady, které nelze vytřídit žádným z výše uvedených způsobů, lze odevzdat na sběrném dvoře nebo na jiná sběrná místa.

Při příjezdu na sběrný dvůr je nejprve nutné odpad zvážit, obsluha poté zaeviduje zvážené množství, druh a původce odpadu, buď ručně nebo pomocí evidenčního systému. Následně dochází k uložení odpadu na místě k tomu určenému, například do velkoobjemových kontejnerů a dalších nádob.

V rámci sběrných dvorů čím dál častěji fungují tzv. Re-use centra, která představují efektivní řešení v předcházení vzniku odpadu. Jedná se o místo, kam mohou občané nosit stále funkční a využitelné věci jako např. nábytek, potřeby do domácnosti, nádobí, hračky, funkční elektrospotřebiče atd. Ty jsou pak poskytnuty zdarma či za poplatek zájemcům, kteří pro ně ještě najdou využití.

Obsluha dotřiďovací linky přebere tříděný odpad a vybere z něj materiál, který je možné dále využít pro účely recyklace. Se zbytkovým odpadem, který není pro recyklaci vhodný, se nakládá jako se směsným komunálním odpadem - umisťuje se na skládku nebo do spaloven.

Živnostenský odpad

Obce nemají povinnost umožnit zapojení tzv. živnostenského odpadu do obecního systému. Podle nového zákona o odpadech může podnikající fyzická osoba zajistit svoz takto definovaného živnostenského odpadu (komunálního i tříděného) dvěma způsoby:

• Na základě smlouvy s oprávněnou osobou k převzetí daného druhu a kategorie odpadu.
• Prostřednictvím obecního systému nakládání s komunálními odpady na základě smlouvy s dotčenou obcí; v takovém případě se odpady z obalů zařazují jako odpovídající druh komunálního odpadu.

Závěr

Otázky týkající se nakládání s odpady jsou složité a vyžadují systematický přístup. Je důležité, aby jednotlivci, obce a firmy spolupracovali na snižování produkce odpadu a jeho efektivním třídění a recyklaci. Pouze tak můžeme dosáhnout udržitelného odpadového hospodářství a chránit naše životní prostředí.

tags: #zakaz #vyhazovat #odpadky #co #to #znamena

Oblíbené příspěvky:

• Energetický balíček a ČR
• Likvidace vozidel v ČR: Svépomocí a ekologicky
• Tajemství zimní krajiny
• Ochrana před endokrinními disruptory
• Materiály pro stavbu přístřešku