Křesťan a ekologie: Teoretické základy

Témata spojená s církevním prostředím i křesťanskými církvemi v jejich rozdílnosti, a také aktuální celospolečenská témata pojatá optikou křesťanské víry a spirituality jsou kontinuálně předmětem společenských diskuzí, které mnohdy nastolují etické otázky. Proto je tento předmět nedílnou součástí studijního kurikula.

Přednáškové bloky v rámci předmětu budou zaměřeny na tato témata:

• Křesťan a majetek
• Křesťan a sexualita
• Křesťan s politika
• Křesťan a sociální angažovanost
• Křesťan a ekologie
• Křesťan a výchova, sport, umění, kultura

Přednášky budou probíhat jednak formou pravidelných přednáškových bloků garanta, ale také formou zvaných přednášek českých i zahraničních specialistů zvaných v rámci internacionalizace.

Semináře se dělí na tématické (věnované seminární výuce - 50 hod.) a reflexivní (věnované reflexi studia a průběhu vzdělávání 5 hod.). Reflexivní semináře vede garant programu.

Témata seminářů:

Čtěte také: Křesťané a ochrana přírody

• Etické problémy a dilemata v oblasti ekologie
• Etické problémy a dilemata v oblasti sexuality
• Analýza mediálního obsahu

Semináře jsou realizovány různými výukovými formami, např. formou seminárního workshopu, panelové diskuse, fokusových skupin, nastudování a prezentace dílčích témat v klasické seminánární výuce apod.). Vybrané semináře budou vedeny rovněž garantem nebo pozvanými přednášejícími.

V rámci předmětu studenti individuálně zpracovávají prostřednictvím vybraného mediálního prostředku (text, audio, multimédia, web, blog, grafická prezentace, video apod.) zvolené téma z diskutované problematiky.

• Zpracované téma předloží jako dílčí projekt včetně tématické a komunikační analýzy a seznamu použitých zdrojů.
• Zároveň zpracují komunikační a obsahovou analýzu projektu jednoho svého náhodně vybraného kolegy/kolegyně

Cvičení budou probíhat formou praktických workshopů. Vybraná cvičení budou supervidována garantem. Seminární práce na 15 - 20 NS.

Mediální výstupy

1. Mediální výstup - fotografické cvičení: Ve cvičení se seznámíme se specifiky média fotografie jak po formální, tak po obsahové stránce. Vyzkoušíme si různé možnosti pojetí tématu a zkusíme vytvořit obrazový příběh. Výstup: Medailon - portrét osoby. (série fotografií 10-15)

   Obsah: Pro medailon vybereme osobu, u které je v životě důležitý duchovní přesah. Zaměříme se na charakterizaci vybrané osobnosti s důrazem na to, jakým způsobem prožívá a předává svou náboženskou zkušenost. Důležitá je poctivá rešerše v teoretické části připravené pro blokovou výuku, která bezpodmínečně předjímá práci na fotografiích.

   Čtěte také: Quittova klasifikace (1971)

   Styl práce: Individuální práce pod vedením cvičícího.

2. Mediální výstup - rozhlas: Natočený rozhovor s vybranou osobností podle zadání M. Veteškové. Výsledný podcast bude mít stopáž 7 až 10minut. Náběr hrubého materiálu nejméně 30 min., předvýběr pro lektorku max. 15 min. zvuku.

3. Mediální výstup - text: Celý svět je plný příběhů a média i čtenáři "storky" milují. Napsat dobrý příběh znamená najít dobré téma a zajímavého respondenta, přičemž nemusí jít o celebritu. Právě naopak. Příběhy "obyčejných" lidí okolo nás, kteří mají neobyčejnou pozitivní či negativní zkušenost, zážitek, jsou tím, co dává novinám "lidský dotek".

   Ve cvičení se proto zaměříme právě na story/miniportrét různých respondentů, kteří budou odpovídat zadání teoretické práce. Výběr respondenta budou studenti konzultovat s lektorkami v textu (Eva Hrudníková, Ivana Pustějovská). Výsledný text bude dlouhý 3200 znaků (včetně mezer, tolerance 200 znaků). Součástí bude i bio box (délka 300 znaků). Studenti dostanou ve cvičení příklady zpracování textů a budou moci své náměty v hodinách konzultovat.

4. Mediální výstup - multimediální: Předpokladem zápisu je splnění multimediálního ateliéru, anebo obou atelérů - audiovizuálního a webového.

   Čtěte také: Africké klimatické oblasti

Náboženství je třeba přizpůsobovat současnému stavu vědy, vědeckost se stává kritériem kvality náboženství. Akceptace vědeckých hypotéz či tvrzení pokládaných za výsledky vědy jsou nesnadno odlišitelná od náboženské víry. Náboženství (např. křesťanství) je zjevené od Boha, věda poznává pouze lidskými prostředky, proto se věda musí podřídit náboženství. Věda má obhájit náboženskou nauku.

Dnes jde zejména o vědecký kreacionizmus, vědecké odůvodnění stvoření světa v doslovném pojetí v šesti dnech před zhruba 6000 lety: některé evangelikální církve, např. Udržení oddělené identity vědy a náboženství, jejich autonomie. Odmítá se zvěcňování a objektivace náboženských obsahů. Zpochybňuje se slepá důvěra ve výlučnou platnost metod a přesvědčení moderní manipulativní racionality. Představitelé u nás jsou Zdeněk Neubauer, Zdeněk Kratochvíl, Jiří Fiala, Petr Vopěnka, v zahraničí Krzysztof Maurin, David Bohm, Karl Pribram.

Jako Boží stvoření jsme vztažní - ve vztahu k Bohu a jako muži a ženy; lidstvu je dáno základní požehnání: ploďte se a množte se, naplňte zemi, což se stane i obsahem první Boží smlouvy s praotcem „všech národů“ s Abra/ha/mem a Sáraj/ Sárou. I Ježíš svým tzv. Dvojpřikázáním lásky ukazuje na základní vztažnost a ukazuje, čím mají být vztahy naplněny: láskou. Za nosné proto považuji v tzv. „malé“ (mezicírkevní) i „velké“ ekumeně vztahy naplněné láskou.

Když přistupuji k druhému, který se hlásí k jinému vyznání, s láskou, je to nejlepší základ pro jakoukoliv spolupráci na bázi teoretické či praktické (charitativní, vzdělávací ad. projekty). Je to jako v rodině - budeme-li si přát, aby se všichni chovali podle jednoho, potlačíme identitu dalších. A církve i náboženství takovými rodinami jsou.

V dějinách i současnosti se obviňují církve i náboženství ze vzájemného proselytismu, který je často jednou stranou - v křesťanství - interpretován jako misie, šíření víry na základě Ježíšova vyslání. Nicméně rozdíl lze popsat podobně jako v pravidlech dialogu, kde si řečníci vyměňují svá stanoviska bez náznaku manipulace a současně s nutností naslouchání.

To umožní posun, kdy zhodnotím stanovisko druhého a tím, že ho zhodnotím (přijmu, či vyvrátím), se posunu o další stupeň v dialogu dále, druhý řečník též a současně se tak k sobě - ochotou k otevřenosti (pokud ne i názorově) - přibližujeme. Znamená to ale odhodit předsudky. Současně si musí být člověk vědom svého postoje, aby mohlo jít o skutečnou výměnu názorů a postojů...

Členové církví - křesťané jsou součástí společnosti, současně však jsou i mystickým tělem Kristovým, jehož hlavou je Kristus a vede nás k lásce i k těm, kteří nás nenávidí, k pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují, bez ohledu na původ, rasu a náboženství.

Každý máme svou cestu k Bohu, měli bychom ji navzájem tolerovat. Pokud druhá strana není agresivní a nesnaží se nám vnutit svou cestu, tak bychom měli hledat průsečíky naší cesty a vidět to jako obohacení našeho rozhledu. Mnohé předsudky pramení z neznalosti a falešných představ.

Takové, které spojují jednotlivé lidi a budují síť individuálních přátelských vztahů mezi lidmi různých vyznání.Společné bohoslužby jsou dobrý první krok, přesto se jim lidé některých vyznání brání, neboť uznávají pouze své duchovní autority a církevní pravidla. Podle mě má smysl takovéto bariéry překonávat právě budováním individuálních vztahů, k čemuž dobře slouží bohulibé světské aktivity, jako jsou společné posezení, výlet, tábor nebo splouvání řeky.

Dialog podle mě nemá končit nikdy. Vždyť i mezi křesťany má každý svou vlastní víru. Ačkoli na zásadních věcech se nejspíš shodneme, neexistují na světě dva lidé, jejichž víra by byla ve všech podrobnostech, odstínech a zkušenostech naprosto totožná, a právě odlišnosti ve víře jednotlivých lidí jsou skvělou příležitostí ke vzájemnému obohacení a duchovnímu růstu.

Totéž platí pro dialog mezi jednotlivými náboženstvími, neboť nakonec všechna směřují k témuž, tedy všeobjímající svrchované síle, která je konečným původcem vzniku i zániku a podstatou všeho.

Postoj křesťanů k vyznavačům jiných náboženství není jednotný, dokonce si troufnu tvrdit, že mezi křesťany je zastoupena celá škála těchto postojů, těžko tedy říct, co by se mělo změnit. Jako obvykle musí každý začít u sebe a ptát se, jestli mu jeho vlastní postoj prospívá, nebo škodí. Mít srdce odmítavé k čemukoli odlišnému většinou nejvíc ubližuje nikoli tomu, vůči komu je zatvrzelé, ale svému vlastnímu nositeli.

Přesvědčení, že je člověk lepší než někdo jiný pro své křesťanské vyznání, je v rozporu s křesťanským principem rovnosti všech lidí před Bohem, jejich Stvořitelem. Neúcta k člověku je neúcta k Bohu skrze jeho dílo.

Setkávat se, společně se modlit, meditovat a číst svatá Písma křesťanská i nekřesťanská.Ekumenické bohoslužby by měly být samozřejmostí. Zvát kazatele z jiných církví nebo také z nekřesťanských společenství - židovská obec, muslimská obec, zen, joga, buddhismus do našeho společenství, aby měli promluvu na nějaké verše z Bible v rámci biblické hodiny nebo kázání.

Také rozvíjet společné projekty na poli charity a ekologie. Ale nejdůležitější je mít ty druhé upřímně a autenticky rádi.

Dialog nemusí nikde končit. Ježíš Kristus je Alfa a Omega, stačí se toho držet. Křesťan má být kristocentrický, máme být nositeli živého Krista. Když tohle máme, zjistíme, že se nemusíme bát žádného dialogu, ani setkávání náboženství, protože Kristus je jako slunce, působí všude. Nejen v dějinách Izraele, ale i v buddhismu, taoismu, józe...

Pojďme se odnaučit strachu. Strach je pouto, stín, řetěz, který nás spoutává a dělá nás nesvobodnými. Otevřme srdce, milujme život v jeho rozmanitosti, milujme ostatní a přejme každému lásku, pokoj, štěstí a naději.

Nejdůležitější je mít opravdový zájem poznat někoho, kdo se dívá jinak než já. Chtít se nechat obohatit jeho pohledem.Z toho se pak rodí i potřeba scházet se, seznamovat, být spolu.

Jak by mou identitu mohl ohrozit dialog? Vždyť právě dialog mi může pomoci ujasňovat si, na čem se moje identita zakládá. Mám duchovní domov v CČSH, ale skutečnost, že jsem „husita“, opravdu netvoří jádro mé identity. Tím je víra, že jsem Boží dítě, za všech okolností milované a přijímané.

Necítím se být povolaný říkat, co by se mělo změnit v postoji ostatních. Mohu se ptát, v čem se já mohu pokusit o změnu. Třeba: Hledám dost, co nás lidi spojuje?

Za nejdůležitější považuji praktickou spolupráci mezi církvemi pro všechny, kteří potřebují pomoc, zejména v oblasti sociální, solidarity a ochrany lidské důstojnosti.

Křesťané v ČR by měli usilovat o otevřenější a vstřícnější přístup založený na osobním setkávání, společných projektech a vzájemném porozumění bez předsudků k jiným církvím.

Spolupráce církví na základě ekumenismu je pochopitelně naprosto jiná než ta, která je založena na mezináboženském dialogu.Ekumenická spolupráce mezi různými církvemi i denominacemi by se měla zakládat na praktických formách. Společné setkávání, společné slavení večeře Páně, bohoslužby, modlitby apod. Základní formou však zůstává společná víra v kříž.

U mezináboženského dialogu je spolupráce složitější, neboť musíme o trochu více překonávat vlastní ega a domnělé pocity výjimečnosti.

V žádném dialogu nemohu ztratit vlastní identitu (pokud se bavím se sousedem a zajímám se, jak se cítí, tak moje identita rozhodně není v ohrožení). Podobně to platí i v dialogu mezi církvemi nebo v mezináboženském dialogu. Má identita může v návaznosti na určité procesy dojít k částečné proměně (redefinici) na základě nové zkušenosti či informace vyplývající z rozhovoru, ale nemůže dojít k její ztrátě.

Křesťané dost často trpí pocitem vlastní výjimečnosti a předurčenosti a s takovým přístupem nelze vést žádný dialog.

tags: #krestane #a #ekologie #teoreticke #zaklady

Oblíbené příspěvky:

• Ekologicky udržitelné výrobky
• Bourání a Odvoz Odpadu
• Test ekologických gelů do myčky
• Studie o ozonových generátorech
• Prevence eroze v ČR