Česko je na cestě k dekarbonizaci, bez podpory a stabilního legislativního zázemí se ale bude rozvíjet velmi pomalu, shodli se řečníci během talkshow Pro moderní Česko v Brně.
Sektor stavebnictví má v tuto chvíli komplikovanou pozici. Je energeticky i surovinově náročný a je na něj vyvíjen tlak ze strany Evropské unie i ze strany trhu a cenotvorby.
Podle Ondráše Přibyly, zakladatele a ředitele think-tanku Fakta o klimatu, je zhruba polovina českých emisí tvořena velkými podniky a druhou polovinu tvoří právě domácnosti, malé výrobny nebo doprava.
„Pro každou firmu, která chce elektrifikovat, aby mohla dekarbonizovat a využívat tak obnovitelné zdroje nebo třeba vodík, se jedná o obrovskou investici, která se vrátí za hodně dlouho,“ upozorňuje.
Pro podobné finanční kroky, které ovlivní chod firmy na následujících třeba i 20 let, je potřeba vycházet ze stabilního a spolehlivého prostředí, což by měla být právě role státu. Bez jistoty, že se podmínky trhu za pět let nezmění, se do dekarbonizace málokdo pustí.
Čtěte také: ČZU a ekologické zemědělství
Absence finanční podpory pak vyřazuje i malé a střední podniky, které na náročné investice nemají.
„Firmy potřebují také předvídatelné plány rozvoje sítí a přenosových soustav. Dokážou zajistit a zafinancovat velký zdroj energie, ale potřebují mít rozvinutou síť vysokého napětí, transformátorů a dalších věcí. A to je úloha státu, aby jim takové prostředí vytvořil,“ komentuje Přibyla.
S tím souhlasí i Kristýna Vobecká, ESG managerka společnosti Wienerberger.
„Opatření na dekarbonizaci jsou nákladné a pohybují se klidně i v řádech miliard, a ačkoliv se část dá zaplatit z dotace, zbytek musí firma odněkud vzít sama. A to se pak pochopitelně promítne i do koncových cen pro zákazníka,“ dodává.
Přesto stále platí poučka, že nejlepší energie je ta, která se nikdy nemusí ani vyrobit. To znamená energeticky úsporné provozy i nízkoemisní výstavbu. A protože si Evropská unie klade za cíl být do roku 2050 uhlíkově neutrální, i stavebnictví se bude muset rychle změnit.
Čtěte také: Environmentální výchova a příroda
„Do roku 2030 bude platit, že všechny nové budovy budou muset být emisně neutrální, to znamená třeba fotovoltaiku na střeše, energie čerpaná z obnovitelných zdrojů a nepřípustnost využívání fosilních paliv,“ komentuje Vobecká a vysvětluje, že firmy do dekarbonizace tlačí jak legislativa, tak trh a zákazníci samotní.
Směrnice Evropské unie navíc dbají na všechny tři fáze provozu budovy. Tedy na původ a emisní stopu materiálů, ze kterých je vyrobena, na její provozní energetické náklady i na to, jakým způsobem se jednoho dne zlikviduje.
Problémem jsou paradoxně například recykláty, které by měly tvořit značný podíl při stavbě.
„Není jich dostatek, stavíme více, než kolik budov bouráme, abychom získávali třeba cihly. A navíc se bourá často necitlivě a suroviny jsou pak nepoužitelné,“ vysvětluje Vobecká.
Důraz je v tuto chvíli kladen především na to, aby suroviny nesly minimální uhlíkovou stopu a byly i klimaticky odolné.
Čtěte také: Kontaktujte Odbor životního prostředí
Když totiž dokážou úspěšně udržet teplo nebo izolovat chlad, uleví tím i následné energetické spotřebě.
„Především do budoucna bude větším tématem, jak budovy klimatizovat, než jak je vytápět. Nedává smysl dneska stavět budovu z železobetonu a skla, protože víme, jak to dopadne - že bude nutná permanentní klimatizace,“ dodává Vobecká.
Možností, jak ozelenit provoz, existuje velké množství. Od nákupu zelených certifikátů přes rekuperace a chytré řízení, zelené fasády a zelené střechy, tepelná čerpadla nebo fotovoltaiky.
Alespoň částečná povinnost dekarbonizace se zatím týká především průmyslových a veřejných budov, časem ale zasáhne i běžné rodinné domy.
Wienerberger je zatím jednou z mála společností, která vypsala a také obsadila pozici ESG manažera. Nicméně s ohledem na evropskou legislativu bude takových firem jistě rychle přibývat.
Co by měl ESG manažer umět a znát? Hlavně mít zájem o udržitelnost, ochranu přírody, sociální spravedlnost, pomoc znevýhodněným.
A také umět vymýšlet, organizovat, vést, realizovat, propagovat a přemýšlet strategicky. To všechno se dá naučit.
Důležité však je, aby ESG bylo vaše srdeční téma, potom to dá celé smysl.
Pojďme si rozebrat zkratku ESG, E jako environment. Často se na životní prostředí pojem ESG zužuje. Pro výrobní firmy je to stěžejní téma.
Těží zdroje, produkují emise a je nutné, aby za to přijaly zodpovědnost. Výrobní proces má vždy nějaké dopady na přírodu. Chceme, aby tyto dopady byly co nejmenší.
Snižování emisí, podpora biodiverzity nebo cirkulární ekonomiky. To jsou strategická témata. A mezi ně patří také například získávání energie z obnovitelných zdrojů nebo elektromobilita.
Fotovoltaiky plánujeme instalovat na střechy našich výrobních závodů a kancelářských budov. Vozový park postupně nahrazujeme elektromobily a instalujeme nabíjecí stanice. Samozřejmě hledáme i alternativní zdroje ve výrobě. Řešíme LNG tanky a možnosti elektrifikace výroby.
Nelze opomenout, že písmene E se týká i cirkulární ekonomiky. Pro nás je zásadní první úroveň cirkulární ekonomiky, tedy odpad z výroby.
Nevypálený materiál vracíme do výroby, vypálený používáme na výrobu antuky nebo substrátu. Testujeme i výrobu cihel s příměsí recyklátů.
Dále je velkou otázkou, jak dále třídit a zpracovávat stavební suť. Jedná se spíše o systémovou otázku, ale v rámci cirkularity je to zásadní téma. Cihly a tašky vyrábíme z hlíny a tu musíme někde brát.
Snažíme se proto, aby pachtýři, kteří hospodaří na naší zemědělské půdě, znali zásady regenerativního zemědělství a naše půda byla co nejvíce živá. Do budoucna zde také vidíme příležitost pro zachytávání uhlíku z ovzduší zpět do půdy.
Co si představit pod S - společenská odpovědnost? Vlastně jde o to, jak činnost firmy dopadá nejen na společnost, zaměstnance, zákazníky nebo komunity. Patří sem však také pomoc znevýhodněným skupinám obyvatel nebo dobročinné aktivity. Nejde jen o to být dobrý hospodář, ale taky dobrý soused.
V lokalitách, kde máme výrobní závody, se snažíme být aktivní a cíleně podporovat místní spolky a iniciativy.
Pojďme ke G jako governance, tedy vnitřní správa. Zajímavý a asi pořád futuristický pohled, jsou to zatím jen stroje. Možná jednou ale budeme řešit i soužití lidí a robotů.
Governance je o spravedlivém vnitřním prostředí, etice v podnikání. Takže máme striktní etický kodex, whistleblowing servis, nástroje pro korupční a jiné incidenty. Zatím jsme nic řešit nemuseli, ale jsme připraveni.
Proč je Wienerberger lídrem na trhu i v udržitelnosti? Protože planetu máme jen jednu a chceme-li podnikat i zítra, musíme přírodě vracet to, co si vezmeme. Není to o direktivě, ale o tom, že jste dobrý hospodář a snažíte se zachovat životní prostředí pro budoucí generace v co nejlepší kondici.
„Název Retex je zkratkou pro REcyklaci TEXtilu. Cirkulární ekonomika a vývoj výrobků z recyklátů s vysokou přidanou hodnotou je jednou z hlavních náplní a vizí naší firmy,“ vysvětluje ředitel společnosti Retex Robert Šimečka.
Nápad na výrobu desek pro zelené střechy se přitom zrodil během setkání na VUT v Brně zhruba před šesti lety. „Měli jsme zdroj suroviny, což byl recyklát z vlastní výroby a hledali jsme možnost, jak ho uplatnit.
Nápady byly různé, například ochrana potrubí při zahrnování zeminou apod. Zelené střechy nám sice zpočátku připadaly velmi exotické a také jsme o nich nic nevěděli, ale ukázalo se, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí.
Při vývoji jsme totiž zjistili, že náš výrobek je unikátní a poskytuje celou řadu nových možností,“ říká ředitel společnosti k počátkům výroby produktů pro zelené střechy.
Prvním výrobkem moravskokrumlovské firmy pro zelené střechy byla retenční deska určená pro růst vegetace na střeše, která však nebyla vyrobena z recyklátu. Novinkou s tzv. ekologickým příběhem je tak právě vegetačně-retenční deska vyrobená z tříděného textilu z druhé ruky.
Tato deska se vyrábí zejména z použitých svetrů, tedy z recyklovaných pletenin ideálně vyrobených ze syntetických vláken.
„Výrobek by neměl podléhat biodegradaci, snažíme se proto minimalizovat přírodní vlákna, a právě svetry jsou často vyrobené z umělých materiálů, jako je polyester nebo akryl, a jsou snadno rozvolnitelné do vláken,“ vysvětluje původ materiálu pro recyklované desky obchodní zástupce pro oblast zelených střech společnosti RETEX Pavel Třísko.
Samotný vytříděný recyklovaný textil firma nakupuje u organizací, které se sběrem těchto surovin zabývají, jedná se například o Diakonie.
Jednoznačnou výhodou recyklovaných desek určených pro zelené střechy je jejich možné použití pro vegetační skladby zelených střech s omezeným množstvím substrátu. Recyklované desky je díky tomu možné použít i tam, kde nelze střechy příliš zatížit.
„Jedná se o různé rekonstrukce nebo větší průmyslové střechy. Naše střechy jsou používány nejen v Evropě, ale například i v Izraeli, přičemž našimi nejčastějšími zákazníky jsou realizační a zahradnické firmy,“ říká Třísko.
Zájem o instalace zelených střech podle něj na trhu rychle roste, meziročně až o desítky procent. Samotná pokládka recyklovaných desek na zelené střechy potom probíhá na podkladovou geotextilii a deska se dál nijak nekotví, ale volně pokládá tak, aby pokryla celou plochu střechy.
„Podle zahradníků rostlinám vyhovuje, pokud nemají pod kořeny vzduchové kapsy, což se stává při použití standardních nopových fólií, nikoli u našich desek,“ uzavírá Třísko.
Zájem o zelené střechy roste i ze strany českých domácností. Podle Státního fondu životního prostředí (SFŽP) bylo za první polovinu letošního roku podáno téměř tolik žádostí o dotaci na zelenou střechu jako za celý loňský rok a větší zájem je právě o extenzivní zelené střechy, které mají nižší vrstvu substrátu.
"Je to zejména z toho důvodu, že tento typ zelených střech je téměř bezúdržbový a zároveň klade menší nároky na nosnost střešní konstrukce," řekla Stanislava Beyerová z oddělení komunikace SFŽP pro ČTK.
Domácnosti mohou žádat o dotace na zelenou střechu v rámci programu Nová zelená úsporám a pro veřejné budovy měst a obcí je určen Operační program Životního prostředí.
tags: #kristyna #vobecka #obnovitelne #zdroje