Kritéria znečištění zemin a podzemní vody v legislativě z roku 1996

Tento článek se zabývá problematikou kritérií znečištění zemin a podzemní vody v kontextu legislativy, zejména s ohledem na rok 1996 a navazující vývoj.

Vymezení pojmu "důlní vody"

Vymezení pojmu „důlní vody“ je poměrně široké a legislativní aplikace jsou někdy značně složité. O důlních vodách hovoří i zákon č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 3 v písm. h) „… jímání a využívání minerálních vod v důlním díle v podzemí“.

Důlní vody jsou definovány jako vody získané z ložisku v lomu, hliništi nebo po těžbě štěrků a písků z vody (tj. nivách nebo ze dna vodního recipientu). Důlní vody jsou vody z hlinišť, štěrkoven a pískoven. Dále se jedná o vody z plynových ložiscích, které jsou součásti těžené nerostné suroviny, např. ze směsi, nebo vody, které jsou používány ke vtláčení do ložiska, např. horninového prostředí sloužící např. k chemické těžbě uranových rud, ap.

Problematika důlních vod spadá do báňské, vodohospodářské, odpadové i environmentální legislativy. Zahrnuje vědy a technické (báňské) vědy. Různé odborné aspekty se týkají např. hydrochemických poměrů ložiskového území.

Historický kontext a legislativa

Již starý vodní zákon č. 138/1973 Sb., pamatoval na užívání povrchových vod, příp. důlních vod, jestliže lze očekávati větší národohospodářské výhody. V § 40 odst. 2 československého horního zákona č. 41/1957 Sb. bylo uvedeno, že „… důlní vody, které nebudou v nejbližších pěti letech použiti k provozu hor. účelům.“. O důlní vody a hospodárně je využívat hovoří i horní zákon, tj. zákon č. 44/1988 Sb., a to v § 40 odst. 1 písm. f).

Čtěte také: Česká republika a odpad

Podle R. Makaria (1999) se důlními vodami rozumí vody, které se v důsledku hornické činnosti dostaly do povrchových, popř. cizí pozemky, jestliže organizace hornickou činnost vykonávala a ztrátu vody jako důlní škodu způsobila. V § 40 odst. 5 horního zákona se uvádí, že organizace je povinna na svůj náklad odstranit škody způsobené hornickou činností na povrchových, popř. podzemních vodách. Pro vypouštění důlních vod platily dříve ukazatele, které stanovil vodohospodářský orgán a orgán hygienické služby.

Problémem je volné vytékání (nikoli řízeného vypouštění, popř. jímání) důlních vod v době po ukončení hornické činnosti, tj. z opuštěného dolu, lomu, popř. hliniště. Důlními vodami jsou i vody z prostoru po vytěženém ložisku štěrkopísku nebo lomu apod. Podle stanoviska ČBÚ č.j. 268/92/400 ze dne 20.5.1992 „… pokud je voda z tohoto odkaliště je voda čerpána z důlního prostoru”, tj. prostoru po vytěženém ložisku štěrkopísku nebo lomu apod., je nutno s ní nakládat ve smyslu zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, v souladu s tímto zákonem.

V pokynu MŽP, odb. 630.966/93/H ze dne 10.5.1993, kterým byly stanoveny kriteria znečištění zemin a podzemní vody, se v čl. 2 uvádí, že důlní vody, tj. nerosty, nejsou považovány za povrchové ani podzemní vody (dle § 4 odst. 3 tehdy platného vodního zákona).

Současná legislativa a její provázanost

Nový vodní zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001 nahradil vodní zákon č. 138/1973 Sb. z 31.10.1973. V § 4 odst. 1 vodního zákona č. 254/2001 Sb. je odkaz poznámka 2) na zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). V odst. 2 se uvádí, že povrchové a podzemní vody nejsou nerostným bohatstvím podle horního zákona, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Zákon č. 254/2001 Sb. definuje vody odpadní a striktně tyto pojmy odděluje (viz § 38). Pro vypouštění odpadních a důlních vod platí emisní standardy, stanovené v nařízení vlády č. 61/2003 Sb.

Čtěte také: Vyhněte se sankcím při emisi dluhopisů

V § 127, odst. 4 se uvádí, že odběry důlních vod, které byly povoleny do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za povolené; toto povolení platí do 31.12.2002, pokud nebude jejich další odběr povolen podle § 8. Na tyto odběry se nevztahuje ustanovení o poplatcích podle hlavy X.

Důležitá je provázanost báňské, vodohospodářské, odpadové i environmentální legislativy, i když v některých případech absentuje jejich větší vzájemná provázanost. Je připravován i návrh novely horního zákona.

Kritéria znečištění a jejich vývoj

V době platnosti vodního zákona č. 138/1973 Sb., a na něj navazující vyhlášky MLVH č. 6/1978 Sb., byly důlní vody z ustanovení § 23 odst. 3 vodního zákona vyňaty. Směrnice českého MLVH č. 7/1977 k provádění vyhlášky č. 6/1978 Sb. stanovila kriteria jakosti povrchových a podzemních vod. Zdroje podzemních vod, které významně ovlivňovaly změny zásob a jakost vod (§ 1 odst. 2), a jejich množství podléhalo evidenci (§ 2 odst.1 písm. b).

Významnější vývoj nastal po roce 1989, kdy správců, kteří nepodléhali výkonu vrchního dozoru státní báňské správě, přibývalo. V § 39 odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb. se uvádí, že organizace jsou povinny evidovat údaje o množství a jakosti vypouštěných důlních vod (§ 21-22 zákona). V pokynu MŽP, odb. 630.966/93/H ze dne 10.5.1993, kterým byly stanoveny kriteria znečištění zemin a podzemní vody, se v čl. 2 uvádí, že důlní vody, tj. nerosty, nejsou považovány za povrchové ani podzemní vody (dle § 4 odst. 3 tehdy platného vodního zákona).

Závěr

Problematika kritérií znečištění zemin a podzemních vod, včetně specifik důlních vod, je komplexní a vyžaduje koordinovaný přístup v rámci různých legislativních oblastí. Zajištění ochrany vodních zdrojů a minimalizace negativních dopadů hornické činnosti je klíčové pro udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí.

Čtěte také: IUCN a červené seznamy: Podrobný přehled

tags: #kritéria #znečištění #zemin #a #podzemní #vody

Oblíbené příspěvky:

• Emise a elektromobily: Co říká studie?
• Údržba jímky pro restaurace
• Praktický odpadkový koš
• Rekultivace skládky u Klatov
• Podnikatel Jindřich Nový