Kriticky ohrožený motýl žluťásek: Informace

Podle mapování motýlů v ČR za poslední století vyhynulo 18 původních druhů (tedy 11 %) denních motýlů, přičemž pouze dva druhy přibyly. Navíc zhruba polovina zbylých druhů je různě ohrožena.

Dobrou zprávou je, že se cílenější ochranou daří držet při životě některé druhy, které přežívají v úplně maličkých populacích. Špatná zpráva je, že od vydání atlasu, v němž jsme psali o 18 vyhynulých druzích, vyhynuly další dva, okáč písečný a žluťásek barvoměnný.

Pokud by šlo jen o denní motýly, mohl by někdo mávnout rukou, že se nic moc neděje. V ČR je okolo 30 tisíc druhů hmyzu a denních motýlů je jenom asi 150. Potíž je v tom, že u ostatních skupin si nejsme jistí, jak na tom jsou.

Nicméně v loňském roce vyšel Červený seznam bezobratlých, který vznikal jinak než síťovým mapováním - ke každé skupině bylo osloveno několik specialistů, aby podle svého nejlepšího vědomí a svědomí svou skupinu rozdělili na druhy vyhynulé, kriticky ohrožené atd. A podle tohoto seznamu v ČR vyhynulo asi 10 % druhů nejen denních motýlů, ale ve spoustě skupin. Někde je to 5 %, někde 15 %, ale v podstatě ve všech skupinách, kterým se věnuje dost specialistů (např. včely, vosy, tesaříkovití brouci atd.), se pohybují počty vyhynulých druhů nad 5 %, někde je to až 15 nebo 20 % od dob, kdy se u nás začaly shromažďovat nějaké poznatky.

Ubývání druhů v podmínkách střední Evropy se často shrnuje pod všeobecné důvody, jako jsou změny v krajině, chemizace prostředí apod. Velké změny ve středoevropské přírodě a krajině se dají opravdu jednoduše pojmenovat a jakoby shrnout do závorky - kolektivizace zemědělství, jeho intenzifikace, meliorace, chemizace prostředí, rozsáhlá výstavba atd. opravdu mají na ubývání druhů vliv.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Prakticky žádný živočich nepotřebuje jenom jeden typ zdroje, třeba jen kvetoucí louku nebo jen jetelové pole, ale většina jich musí mít víc - třeba živnou rostlinu housenek, úkryty, zimoviště, místa, kde žijí dospělci, atd. V jemnozrnné mozaikovité krajině vždy byly různé zdroje a různá stanoviště blízko sebe.

V ČR je zavedený systém ochrany přírody. Česká ochrana přírody v ochraně bezobratlých selhává. Byť se situace lepší každým okamžikem a snažíme se pro to dělat, co je v našich skromných silách.

Do značné míry je to dáno tím, že náš učebnicový pohled na přírodu pořád ještě - byť ochranáři tvrdí, že už to tak dávno není - vychází z představy jakýchsi stabilních společenstev, která mají podle našich představ nějak vypadat, a tak je chceme v rezervaci v neměnném stavu udržovat. Máme třeba přesnou představu, jak má vypadat kavylová step na Rané, a tak se snažíme tam takovouhle kavylovou step udržovat. Chyba je v tom, že normální příroda je velmi dynamická a spousta zvířat funguje tak, že stopuje okamžité děje, které se v ní odehrávají. Kdežto naše ochrana přírody je statická - my si vymyslíme nějaké stanoviště a v takovém stavu ho chceme udržet.

Nekryje se občas šťastnou náhodou nebo omylem. Musíme si uvědomit, jak Natura 2000 vznikla. Někdy na přelomu 80. a 90. let, když se bruselští úředníci rozhodli přijmout směrnici, která zastaví ubývání evropské přírody, vyvstal problém, které druhy do směrnice zařadit. U ptáků se to vědělo velice dobře díky aktivním ornitologům. Že tam bude medvěd, vlk a středomořský tuleň, se taky tušilo. Jaké ale do směrnice zařadit druhy bezobratlých? Tak tam byly zařazeny druhy z Bernské konvence, což je starší, ale spíš proklamativní dokument o ochraně evropské přírody. V konvenci byly druhy, o kterých se vědělo, že v západoevropských zemích ubývají, případně druhy atraktivní, jako je jasoň červenooký.

Od vydání atlasu rozšíření denních motýlů je jasné, co který druh potřebuje pro svou záchranu. Když se v roce 2002 něco ví, proč to česká ochrana přírody v roce 2007 v terénu nedělá? Ono se leccos dělá, ale trvá to strašně dlouho.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Podle některých odhadů ze zahraničí to trvá dvacet let, u nás to vypadá ale spíš na čtyřicet - vždyť drtivá většina ochranářských úředníků byla vychovávána učebnicemi, jako je Odumova Základy ekologie, což je ale kniha z 50. Druhý, mnohem větší problém je v tom, že ochrana přírody je v ČR zablokována celou řadou legislativ, zejména lesnickou, zemědělskou a vodohospodářskou, které mají společné jedno - vnímají krajinu staticky. Tady je pole, tady je les, tady je sídlo, tady je vodní tok.

Pro populace rostlin a živočichů je přitom 200 let opravdu nedávno. Tenkrát jsme krajinu rozsekali, rozfragmentovali, rostliny s živočichy jsme zahnali do posledních útočišť a teď vlastně do značné míry sledujeme postupné vymírání malých, izolovaných populací. Jakoby splácíme dluh, na který jsme zadělali už přeměnami krajiny souvisejícími se zemědělskou a průmyslovou revolucí.

Ptáci či rostliny ubývají především proto, že jim mizí jejich přirozené prostředí, které potřebují k životu. "V různém stupni ohrožení je 73 druhů denních motýlů, tedy 51 procent z dosud přežívajících 143 druhů. Celkový počet vyhynulých a ohrožených druhů pak dosahuje plných 56,6 procent," uvedli před časem ve své studii Jiří Beneš a Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích.

Ať už na poli či zahradě, všude se používají nejrůznější chemické prostředky, které ničí jak samotné jedince, tak vajíčka nebo kukly, a hlavně rostliny, které jsou pro motýly životně důležité. I když motýlí housenky přežijí chemický postřik, ještě nemají zdaleka vyhráno. Ještě na ně čeká mnoho přirozených nepřátel, jako jsou ptáci či jiní živočichové.

Je jistě jedním z nejhezčích motýlů, žijících u nás. Svým exotickým vzhledem vypadá, jako by do naší přírody skoro nepatřil, ale naštěstí patří. Přestože se řadí mezi hojné druhy, je na některých místech téměř nemožné ho zahlédnout. Pokud však budeme mít štěstí, určitě to bude vzrušující zážitek pro milovníky motýlů i sběratele, kteří si budou chtít rozšířit sbírku o nový druh.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Tento druh není moc známý, a to nejen proto, že je dosti nenápadný, ale hlavně proto, že je kriticky ohrožený.

K povinnostem států patří nejen přísná ochrana druhů a jejich stanovišť včetně adekvátního managementu, ale i pravidelný monitoring stavu populací. Ten organizuje odbor monitoringu Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR a stejně, jako v případě jiných skupin, pro všechny „evropsky významné“ motýly úspěšně běží v některých případech již od roku 2000.

Vedle cíleného monitoringu jsou k dispozici údaje z celostátního mapování motýlů, které organizuje oddělení ekologie a ochrany přírody Entomologického ústavu BC AV ČR spolu se Společností pro ochranu motýlů.

Srovnání historického a recentního rozšíření ukazuje, že drastické ztráty zdaleka nepostihly jen denní motýly. Historický výskyt zahrnoval střední Čechy a teplejší oblasti Moravy, včetně podhorských poloh. Dnes je rozšíření omezeno na nejjiž­nější Moravu (nově nalezen také v NP Podyjí), Bílé Karpaty a Uherskobrodsko.

S dramatickou proměnou hospodaření v krajině v posledních sto letech motýl podstatně změnil obývaná stanoviště. Býval druhem světlých pařezinových lesů, po jejich zániku začal osídlovat zarůstající křovinaté stráně a meze, souběžně vznikající na místech bývalých extenzivních pas­tvin. Nároky motýla se ovšem sotva změnily - pouze se změnila povaha stanovišť, jež jeho nároky splňují.

Druh světlých teplých lesů, lesostepí a kaňonovitých údolí. V posledních letech vzrostl počet hlášení, což může být způsobeno zvýšeným zájmem o druh, alespoň část tohoto nárůstu však asi jde na vrub návratu do chladnějších oblastí, kde motýl po desetiletí nebyl znám (především na severní Moravě). Přibývá nálezů ze zarůstajících opuštěných pastvin a zanedbaných sadů, naopak v mno­ha tradičních oblastech výskytu, zejména v lesnatých oblastech, přežívají jen slabé populace.

Na jižní a jihovýchodní Moravě se vyskytuje sice lokálně, ale relativně hojně. Se silnějšími populacemi se setkáme na teplých a vlhkých ruderálech, jako jsou hráze vodních nádrží či železniční tělesa. V oblasti výskytu se nezdá být ohrožen, potenciálně jej může oslabit zánik některých ruderalizovaných stanovišť motivovaný „zkrášlováním“ krajiny a pravidelná seč celých porostů podražce křovištního.

Motýl výmladkových lesů, světlin a lemů je problematickým druhem. Intenzivnějšímu mapování vděčíme za objevy (či znovupotvrzení) tří nových populací (vzhledem ke znalostem z let 2000-2002), a to v povodí Jevišovky na Znojemsku, Hanušovické pahorkatině a Hrubém Jeseníku. Bohužel ani intenzivní pátrání nepotvrdilo výskyt v Chřibech a na soutoku Moravy a Dyje.

Ještě nedávno silné populace v Bílých Karpatech byly zdecimovány uniformní a strojovou sečí luk. V lepidopterologicky nejprozkoumanější oblasti v ČR (jen v letech 2004-2006 přes 30 000 faunistických záznamů k denním motýlům) se desítkám pracovníků podařilo získat jen 26 pozorování v roce 2004, pět v roce 2005 a dvě (!) v roce 2006 (Konvička et al., 2008a). V roce 2007 nebyl motýl již vůbec pozorován. Po roce 2008 tak zřejmě budeme nuceni motýla označit za nezvěstného pro celou ČR.

Veškeré snahy o znovupotvrzení tohoto motýla světlých lesů přišly na jižní a střední Moravě vniveč, druh u nás definitivně vyhynul.

Zapojení lokálních ochranářů do monitoringu (zejména občanské sdružení Ametyst a ČSOP Kladská) vedlo k objevům celé řady nových kolonií v oblastech, kam předchozí pátrání příliš nezasáhlo - v Doupovských horách, Českém lese a v nejzápadnějších koutech Krušných hor. Znovu byly potvrzeny i některé populace pokládané za vyhynulé.

Specializovaný motýl světlých lesů zůstává omezen již jen na jedinou středočeskou populaci, pátrání v letech 2004-2006 definitivně vyloučilo recentní výskyt na jižní a jihovýchodní Moravě. Byť motýl patří k nej­­ohroženějším živočichům celé střední Evropy, a výsledky studia našich populací otisklo několik mezinárodních časopisů (Konvička et al., 2005; čížek a Konvička, 2006; freese et al., 2006), najdou se i jednotliví odborníci z Entomologického ústavu, kteří zpochybňují potřebu aktivního managementu jeho stanovišť a dokonce i fakt jeho ohrožení. Možná i proto se nedaří prosadit aktivní péči o jeho lokalitu.

Pátrání v posledních letech vyloučilo trvající výskyt v oblasti Bílých Karpat, Břeclavska a Mikulovska. Naopak intenzivní výzkum naší poslední populace (Konvička et al., 2008b) ukázal, že motýl zde dosud žije v počtech slibujících jeho dlouhodobou existenci. Problém představuje lesnické hospodaření v jím obývaných porostech.

Motýl montánního až subalpínského pás­ma východních Sudet, kde žije endemická subspecie Erebia sudetica sudetica. Vedle každoročního monitoringu populací při horní hranici lesa (od roku 2005) proběhlo v roce 2007 podrobné pátrání po historicky známých populacích pod lesní hranicí (srov. Kuras et al., 2001). Nepodařilo se ověřit výskyt v Rychlebských horách a na Králickém Sněžníku.

Tento druh prodělává v současnosti na Moravě úžasnou expanzi směrem na sever. Od roku 2000, kdy jeho rozšíření končilo na střední Moravě, osídlil nižší a střední polohy její nejsevernější části a proniká i do jesenických a beskydských údolí. Od roku 2006 se stal trvalým obyvatelem Čech, v roce 2007 byla zaznamenána masivní expanze ze tří směrů - z jihu (Třeboňsko), východu (množství pozorování na Svitavsku, v okolí České Třebové i ve východním Podorlicku, srov. Zámečník 2007) a ze severu (Frýdlantský výběžek a severní podhůří Jizerských hor).

Pozitivním zjištěním je objev rozsáhlých metapopulačních komplexů na Vsetínsku a v bývalém vojenském prostoru Mimoň-Ralsko. Zejména vsetínská metapopulace, sledovaná týmem pod vedením Lukáše Spitzera z Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně, sestává z mnoha desítek drobných kolonií a svým významem daleko přesahuje hranice ČR. Všechna ostatní zjištění jsou pesimistická: motýla se nepodařilo ověřit v Podkrkonoší, Moravském krasu, ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice a většině Středního Povltaví.

Většinou se na zahrádkách objevují bělásci, kteří kladou vajíčka na brukvovitou zeleninu, ale občas je k vidění i babočka paví oko, babočka kopřivová anebo žluťásek a k nám na zahradu pravidelně přilétá také otakárek fenyklový, jehož housenky mají v oblibě kopr, fenykl, kmín, či mrkev a jsou nádherně zbarvené. Motýlům uděláte radost, když si na zahradě vysadíte motýlí keře, třapatky, bylinky, floxy, astry, levandule, lupinu, kopřivy, řebříček, hledíky, slunečnice, cínie, verbenu, zlatobýl, sléz, dřín, měsíček lékařský a další.

Tento motýl má rád suchá stanoviště, vřesoviště, pískovny, paseky, lomy a potřebuje ke svému životu byliny jako je jetel luční, kručinka chlupatá, tolice dětelová, vřes obecný, komonice bílá.

V minulosti žil ve středních Čechách, kde vyhynul začátkem 50. let 19. století. Na jižní Moravě se vyskytoval pravidelně až do konce 50. let 20. století. Později, v 70. až 80. letech 20. století, nastalo výrazné snížení početnosti, druh se vyskytoval nepravidelně a vzácně a jeho výskyt se omezil na Pavlovské vrchy, kde byl naposledy zjištěn v roce 1987. V posledních letech byl žluťásek úzkolemý naprosto nezodpovědně a bez povolení vysazován na Pálavě z posledních maďarských populací.

Vymřelý (1987), od 90. let 20. století nejsou k dispozici žádná hlášení o výskytu. Rapidně ustupuje i ve všech okolních státech (vymizel v Rakousku a na Slovensku, v Maďarsku je kriticky ohrožený). Poblíž moravských lokalit tudíž neexistují žádné potenciální “zdrojové” populace.

Žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone)

Žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) je celosvětově ohrožený motýl z čeledi běláskovitých. Nachází se v lokalitách v západní Asii, jižním Rusku, na Ukrajině, v Rumunsku, od Maďarska po Rakousko a v pohoří Jura poblíž Regensburgu v Německu. Slovenské jméno motýla je žltáčik zanoväťový.

Rozšíření v ČR: V České republice se motýl nacházel v CHKO Bílé Karpaty při hranicích se Slovenskem.

tags: #kriticky #ohrožený #motýl #žluťásek #informace

Oblíbené příspěvky:

• Proces rozkladu kovů
• Těžba hnědého uhlí v ČR
• Udržujte auto čisté
• Příroda Mandaly k Vytisknutí
• Žebříček ekologické stopy