Rozklad kovu v přírodě: Procesy a dopady na životní prostředí

Kovů se na světě využívá neuvěřitelné množství. Stačí se podívat kolem sebe. Kovy tvoří společně s polokovy a nekovy tři hlavní skupiny chemických prvků. Rozdělení je prováděno s ohledem na vazebné a ionizační vlastnosti prvků.

Většina kovů se v přírodě vyskytuje v podobě oxidů, některé - zejména těžší kovy, jako rtuť a olovo - se vyskytují jako sulfidy. Jenom některé - zejména vzácné kovy a tzv. mincovní kovy - se vyskytují v ryzím kovovém stavu, neboť patří mezi chemicky nejstabilnější. Právě pro nízkou chemickou reaktivitu se používají v mincovnictví a klenotnictví, neboť nekorodují.

Získávání kovů

Výrobě předcházejí nejrůznější separační postupy, jejichž cílem je zvýšení obsahu kovu ve zpracované surovině. ->buď na využití fyzikálních jevů (plavení, sedimentace, flotace) nebo různých chemických reakcí. Často se používá rozklad kyselinou nebo louhem. ->redukčním činidlem C,H nebo např. Drahá a náročná metoda i z hlediska bezpečnosti.

Metalurgie je odvětví těžební metalurgie. Skládá se z tepelného zpracování minerálů a hutních rud a koncentrátů, kdy dochází k fyzikálním a chemickým přeměnám v materiálu, což umožňuje využití cenných kovů. ->odstraňování volné vody, popř. ->dochází k odstranění chemicky vázané (krystalové, hydrátové) vody i k termickému rozkladu některých hydrátů, uhličitanů, síranů a jiných sloučenin, event.

Vlastnosti kovů

Kovy jsou hojně průmyslově využívány pro svoje ojedinělé fyzikální vlastnosti a pro snadnou zpracovatelnost. Mají vysokou elektrickou a tepelnou vodivost, která se s rostoucí teplotou snižuje. Slitiny jsou stejnorodé směsi obsahující více než 1 kov.

Čtěte také: Zahradní potřeby šetrné k přírodě

Pasivace

PASIVACE = tenká, souvislá vrstva na povrchu kovu době ulpívá > chrání ho před další korozí (např. Proti korozi se používají různé nátěry (např.

Zdroje kovů v životním prostředí

Zdrojem olova v životním prostředí jsou emise benzínových motorů, metalurgie, energetika. Zdrojem zinku v životním prostředí je hutnictví, městské aglomerace, kaly z čistíren odpadních vod. Zdrojem rtuti v životním prostředí je hutnictví, energetika (spalování fosilních paliv), kaly z čistíren odpadních vod.

Antropogenní činnosti (znečištění zapříčiněné lidskými činnostmi) a imise také ovlivňují koncentraci kovů v prostředí. Stopové kovy jsou přítomné v organismu nebo v životním prostředí ve velmi nízkých koncentracích v jednotkách ppm (v lidském organismu např.

Toxické kovy a jejich vliv na zdraví

Toxické kovy jsou kovy (antropogenního nebo přirozeného původu, avšak ve vyšší koncentraci než je optimální) mající toxické účinky. Mezi toxické kovy jsou řazeny např.: kadmium, rtuť, olovo.

• Olovo: Vstřebané olovo je transportováno krví, kde je z 96-98 % vázáno na erytrocytech. Postižení krvetvorného systému (anémie způsobená inhibicí syntézy hemu), nervového systému a to jak centrálního (encefalopatie), tak i periferního, trávicího ústrojí a ledvin. Oxidy olova, olovnaté a olovičité soli jsou toxické se smrtelnými dávkami pro člověka 10 g. Intoxikace se projevuje bolestmi hlavy, nechutenstvím, insomniíí. Postižený se rychle unaví, dostaví se vegetativní poruchy→ zpomalení srdeční činnosti (bradykardie), pokles tělesné teploty.
• Arsen: Patří mezi nejtoxičtější kovy. Nejznámějším jedem je oxid arsenitý, As2O3, arsenik neboli otruščík. Patří již od starověku mezi obávané travičské prostředky. Akutní otrava po požití se projevuje kovovou chutí v ústech, škrábáním a pálením v hltanu, úporným zvracením a prudkými bolestmi v břiše. Později se dostaví křeče, anurie, tachykardie, paralýza a smrt. Je prokázáno, že arsen v roztoku je toxičtější než nerozpuštěný, pravděpodobně z důvodu jeho lepší absorpce.
• Selen: Účinkem připomínají sloučeniny arsenu. Oxid seleničitý je silně dráždivý, působí na imunitní systém (senzibilizující účinek). Mezi nejtoxičtější sloučeniny selenu patří selan (selenovodík, H2Se).
• Měď: V párách při sváření a ve větších koncentracích je toxická. Smrtelná dávka mědi (rozpustných měďnatých solí) je 10 g. Soubor zdravotních problémů souvisejících s chronickou akumulací Cu v játrech, ledvinách, mozku a oční rohovce je označován jako Wilsonova nemoc.
• Zinek: Zinečnaté ionty mají adstringentní a dezinfekční účinek.
• Kadmium: Je vysoce toxický kov. Pro toxicitu Cd (jak v kovové formě, tak kademnatých solí) je rozhodující cesta vstupu. Cd i Cd2+ ion má silný emetický účinek. Nebezpečnější je inhalace prachu a dýmů. Smrtelná koncentrace pro člověka je 40-50 mg/m3. Z chronických účinků jsou nejdůležitější karcinogenita (plíce, prostata), poškození reprodukčních orgánů - neplodnost, poškození jater, plic a kostí.
• Rtuť: Je-li atmosféra nasycena kovovou rtutí za teploty 20 °C, obsahuje asi 19 mg/m3 Hg. Je to koncentrace akutně netoxická, ale rtuť má schopnost významně se kumulovat v těle, proto při inhalaci par rtuti dochází k chronické otravě. Rozpustné soli jsou silně toxické. Akutní otrava rtuťnatými solemi se projevuje kovovou chutí v ústech, temným lemem sirníku rtuťnatého kolem zubů, krvácivostí a hnisáním dásní, nevolností, zvracením, později průjmem, někdy zánětem ledvin, třesem, poruchami řeči a chůze.
• Chrom: V kovové formě málo toxický, toxicita sloučenin je závislá na oxidačním stupni. Nejvíce toxické jsou sloučeniny chromové, oxid chromový, chromany a dichromany. Jsou to významné karcinogeny, vedou k rakovině plic, některé mají mutagenní účinky, poškozují játra a ledviny a způsobují vnitřní krvácení. Inhalační chronická intoxikace chromových sloučenin vyvolává podráždění nosní sliznice, kýchání a krvácení z nosu. Větší dávky vyvolávají proděravění nosní přepážky.
• Nikl: Je toxický prvek. Znečištění půd niklem je oproti vodám významnější.

Doba rozkladu odpadu

Kolik let se rozkládají odpady? otázka je to jednoduchá, ale odpověď taková nebude. Už proto, že závisí na tom, jaký odpad máte na mysli. Pokud bychom uvažovali například šlupky od zeleniny či ovoce, tak za vhodných podmínek se rozloží v řádu měsíců. Od Antonína Slejšky z portálu Biom.cz jsem se dozvěděl, že dřevo se může rozkládat roky, plasty už desítky až stovky let. Záleží totiž i na okolnostech, za kterých je odpad nechán rozkladu.

Čtěte také: Likvidace voskového odpadu

Odpověď na Vaši první otázku tedy může být, že doba rozkladu odpadu se liší podle druhu odpadu a podmínek, za kterých k rozkladu dochází. Lidstvo umí produkovat jak odpady, které se rozloží v krátké době, tak i odpady, které přetrvají celé lidské generace.

Co s tím?

Je důležité si uvědomit, že naše potřeby a spotřeba zkrátka nejsou právě ekologickým procesem. Je tedy jen na nás, abychom odpadu vytvářeli co nejméně, ten vyprodukovaný třídili, dopravili na sběrný dvůr, nebo ho předali k odborné likvidaci - tak to totiž máme dělat automaticky. Tak třiďme odpad vždy a všude, má to smysl a je to tak snadné!

Stará televize v lese však nikomu neprospěje. Je mnohem lepší odpady likvidovat tak, abychom z nich měli ještě nějaký užitek. Mnoho odpadů lze recyklovat (například i sklo a jiné součástky ze starého televizoru), či vracet zpět do oběhu (pivní lahve, i když to vlastně není odpad, ale vratný obal), některé odpady lze spalovat a získávat tak zpět část energie, z některých odpadů lze při kompostování získávat plyny a ty dále využívat. Rozumnou strategií je také odpadům předcházet, neprodukovat je zbytečně.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k odpadu

tags: #rozklad #kovu #v #prirode #proces

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana při svařování
• Kovohutě Příbram: Elektroodpad
• Výroba kompostéru
• Informace o firmě Stavební Recyklace Mutinský
• Příčiny devastace africké přírody