Krušné hory: Ekologické škody, historie a současnost

Krušné hory a Podkrušnohoří jsou území zatížené řadou jednostranných a často zkreslených názorů. Tyto regiony bychom měli podrobit věcné kritice a vyvrátit stereotypy, které se značnou setrvačností ovlivňují uvažování a postoje vůči regionu.

Krušné hory a s nimi spjaté Podkrušnohoří mají cejch území „měsíční krajiny a zničených lesů“. Domnívám se, že bychom si měli položit otázku, zda je to nezvratné, jak je to možné a v čem vězí ten pravý důvod opomíjení až odmítání Krušných hor a Podkrušnohoří?

Na relativně malém prostoru mezi Děčínem a Chebem, resp. mezi Chomutovem a Klínovcem čeká návštěvníka úžasná přehlídka krajiny kontrastů. Kontrasty mezi hustě zalidněným a silně přeměněným územím v podhůří a málo zalidněným územím v horách vytvářejí neopakovatelnou symbiózu.

Převýšení Krušných hor a jejich výrazný výškový gradient vytváří z jejich jižních svahů přírodovědecky mimořádně zajímavá území. Kde jinde v Čechách se během krátké vzdálenosti přesuneme z teplomilných stepních do téměř subarktických tundrových biotopů?

Naopak v 19. století, kdy již téměř všude v pohraničí byla německá většina, vznikaly v již poněmčeném území první „české ostrůvky a střediska českého života“ kolem Duchcova a Mostu.

Čtěte také: Krušné hory: Ideální destinace pro školu v přírodě

Donedávna byly Krušné hory a Podkrušnohoří synonymem pro ekologické katastrofy a nejhorší možné životní prostředí. Budoucnost Krušných hor je v symbióze jak s jejich labilnějším podhůřím na české straně, tak s jejich konsolidovanější saskou částí.

Zejména česká pánevní oblast těžce postižená útlumem těžby uhlí a průmyslu představuje velký potenciální zdroj nové krve, která by měla oživit hory, zvrátit dlouhodobý úbytek obyvatel a přinést sem více žádoucích aktivit.

Krušné hory je nutno vidět jako součást širšího prostoru, s nímž jsou spojeny jejich slabé i silné stránky, hrozby i příležitosti. Ke Krušným horám zcela neoddělitelně patří nejen Podkrušnohoří, resp. podkrušnohorské uhelné pánve, ale i přírodně unikátní vulkanické Doupovské hory a České Středohoří.

Na jedné straně tu najdeme místa s nejnižšími srážkami a nejvyššími teplotami (Kadaňsko), na druhé straně jen nedaleko odtud území s dlouhými a chladnými zimami a vysokými srážkami (Klínovec a náhorní planiny s rozsáhlými rašeliništi).

Za zvláště významný faktor nabídky a nesporných hodnot území je nutno považovat četné minerální prameny a s tím také spojené lázeňství. Do takto vymezeného prostoru je nutno zahrnout i německou (saskou a bavorskou) stranu, kde je také řada významných lázeňských míst rozšiřujících nabídku pro cestovní ruch.

Čtěte také: Krušné hory: ochrana přírody

Je jistě velmi pozoruhodnou a v geopolitických souvislostech ovšem mimořádně důležitou skutečností, že česko - saská hranice na Krušných horách patří k nejstarším a nejstabilnějším v Evropě.

Tento obraz byl utvořen krajinou na styku Krušných hor s okrajem Mostecké pánve a s okrajem Doupovských hor prohloubeným nádherným údolím řeky Ohře u Kadaně. To jsou místa mých prvních dobrodružných výprav do okolí a léta prvních objevů a lásek, mezi něž musím zařadit právě onu dramatickou a člověkem tak zasaženou krajinu na pomezí tak odlišných (mikro)světů.

Tomuto kraji, více než jinému u nás, je nutno pomáhat při překonávání stále existujícího zatížení minulostí se stále nádorově působící setrvačností myšlenkových stereotypů.

Hlavní překážky přirozeného vývoje Krušnohorského regionu jsou v oblasti duchovní: vykořeněnost, zpřetrhání tradic, mělký vztah obyvatel k jejich domovu.

Na první pohled nejviditelnější proměnou prošel za posledních několik málo let hřeben Krušných hor. Vyrostlo zde již na 50 větrných elektráren.

Čtěte také: Krušnohorské ekologické stezky

Vlastně celá republika je zvyklá těžit a uspokojovat své energetické potřeby na úkor Ústeckého kraje a Krušných hor. Pokud byly dříve synonymem Krušných hor dým a kouř, nyní hrozí, že jím budou vysoké bílé stožáry, které vyrostou na celém hřebeni hor a přemění horskou bariéru na pouhý podstavec pro větrné elektrárny.

Ačkoliv větrné elektrárny se jako první objevily na německé straně hor, dnes se starostové obcí v Přírodním parku Erzgebirge/Vogtland vehementně brání plošné výstavbě vrtulí na české straně.

Událostí, která by mohla významně proměnit budoucnost Krušných hor, je hypotetické vyhlášení CHKO Krušné hory. Díky mapování Natura 2000, které bylo ukončeno v roce 2007, bylo doloženo, že Krušné hory v celé své šířce od Lubů až po Nakléřov jsou ekologicky natolik hodnotné, že si zaslouží ochranu své cenné přírody a krajiny.

Na území plánovaného CHKO Krušné hory se nachází mnohem více obcí než např. v Českém lese, kde bylo prozatím poslední velkoplošné chráněné území vyhlášeno.

Krušné hory by tak získaly profesionální ochránce a péči. Aby se však do rozvoje regionu mohla zapojit také laická veřejnost, je zapotřebí rozšířit možnosti vzdělávání.

Velikou rozvojovou šancí je zapsání vybraných hornických památek a lokalit Krušných hor na seznam UNESCO. Na jaře 2010 spojily svoje síly Karlovarský a Ústecký kraj s Technickou univerzitou ve Freibergu.

Historie

Systematické osídlování hor, spojené s odlesňováním a zakládáním trvalých osad, začíná až ve 12. století. Do území přicházejí na pozvání českých panovníků především prospektoři a kolonisté ze Saska, kteří zakládají vysoce ziskové rudné doly a rýžoviště.

Druhá kolonizační vlna přichází v době vrcholící těžby kovů v 16. století. Původní osady získávají status hornických měst a celá oblast se rychle rozvíjí. Jáchymov byl s 18 000 obyvateli nejlidnatějším městem Českého království. V té době se stávají Krušné hory nejobydlenějšími horami Evropy.

Úpadek hornictví nastává během třicetileté války (1618-1648). Uzavírání dolů vedlo ke vzniku rozličných domácích výrob a řemesel - hračkářství, výroba hudebních nástrojů (Kraslicko), paličkování krajek (Nejdecko), rukavičkářství, tkalcovství, dřevořezba, výroba umělých květin a cínových lžící nebo knoflíkářství.

Po 2. světové válce se nejvýznamnějším artiklem území stává uran, dobývaný v podobě nerostu „přinášejícího smůlu“ - smolince. Kvůli těžbě uranu zanikla i řada obcí - Plavno, Popov, Arnoltov, Léno, Hanušov. Veškerá produkce byla vyvážena do tehdejšího Sovětského svazu na základě tajné mezistátní dohody.

Důlní činnost v celých Krušných horách utichla s uzavřením posledního středoevropského železnorudného dolu na Měděnci v roce 1994.

Flóra a vegetace

Charakter zonální vegetace je ponejvíce ovlivněn prudkým výškovým gradientem na české straně pohoří. Vegetace kolinního a suprakolinního stupně je zastoupena jen okrajově doubravami a dubohabřinami na úpatí zlomového svahu.

V nadmořské výšce od 500 m následuje submontánní až montánní stupeň s bučinami a potenciálními jedlobučinami zaujímajícími třetinu území, ty nejhodnotnější jsou začleněny do EVL Východní Krušnohoří, Bezručovo údolí, Kokrháč-Hasištejn a Doupovské hory. Dosud pralesovitý charakter si dochovaly bukové porosty v NPR Jezerka.

V nejvyšších polohách jedlobukového stupně (např. v PR Ryžovna) se na vlhkých sutích dochovaly klenové bučiny (Aceri-Fagetum) s čípkem objímavým (Streptopus amplexifolius) a druhy vysokobylinných niv. Neúživná stanoviště porůstají bikové bučiny (Luzulo-Fagetum) s převahou acidofytů jako šťavel kyselý (Oxalis acetosella), borůvka (Vaccinium myrtillus) nebo třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea).

Pro supramontánní stupeň jsou charakteristické přirozené a polopřirozené smrčiny svazu Piceion excelsae. S nadmořskou výškou se snižuje zastoupení buku, nad 950 m je převaha smrku absolutní.

K výraznějšímu poškození lesních porostů docházelo už od konce 19. století. Ovlivňovány byly především listnaté porosty na svazích a úpatích. Příčinou kolapsu smrkových porostů na náhorní planině byla výstavba hnědouhelných elektráren zprovozněných v polovině 20. století.

Nejvýznamnějšími biotopy území jsou nepochybně rašeliniště, která zaujímají 5 767 ha, a řadí tak Krušné hory na druhé místo za Šumavu (6 371 ha).

Krušné hory dnes

Ten stereotyp zdevastovaných hor se drží a předává se dál. Přitom Krušné hory procházejí renesancí ve všech ohledech. Probíhá renesance přírody, kultury, renesance přeshraničních vztahů Čechů s Němci.

Hornické památky jsou v Krušných horách naprosto výjimečné, jedinečné, a jsou všude, na každém kroku. Kdekoli člověk vstoupí do lesa, dříve nebo později narazí na propadliny, dobývky, roklinky, kde jsou propadlé štoly, vodní příkopy, pozůstatky domů, staré agrární valy zarostlé lesem, staré zplanělé ovocné stromy a další známky toho, že tu kdysi hospodařil člověk.

Krušné hory byly do průmyslové revoluce nejbohatším a nejinovativnějším regionem českého království. Bohuslav Balbín ve svém cestopisu ze 17. století popisuje Podkrušnohoří jako nejhonosnější a nejbohatší krajinu celých Čech.

Karlovarský a Ústecký kraj, kde se dolovalo a doluje, jsou dnes ekonomicky nejslabší v ČR. Karlovarský kraj má v přepočtu nejmenší HDP, lidi tu berou nejmenší peníze, kraj nemá univerzitu. Zato má nejvíc zničených památek a zaniklých sídel.

Myslím, že spojit svůj život s Krušnými horami má smysl. A teď nemyslím na bohaté investory z Prahy a okolí, kteří mají v regionu dost špatnou pověst. Myslím obyčejné lidi. Domy jsou tu zatím levné, lidé se v malých obcích rádi druží a je na nich moc vidět, jak svou krajinu milují, žijí s ní a váží si jí.

Krušné hory zažívají renesanci a začínají je objevovat i turisté. A můžete tu zkusit žít, zkusit, jestli vás Krušné hory uživí. Dost možná bude mít každý turista lepší auto, než si budete moci dovolit vy, ale zase budete žít v pozoruhodné krajině, kde je krásně.

Co obce očekávají od zapsání hornického regionu Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO? Už samotná nominace způsobila asi největší pozitivní změnu v myslích Krušnohořanů. Vrátilo to lidem hrdost. Já jsem cítil, jak lidi skrze hornictví cítí mnohem bližší vztah ke své obci.

V dnešní době se už řeší hlavně provozní věci: jak upravit kapacity vycházek po hornických památkách, jak provozovat prohlídkové štoly, kdo to má dělat, kdo to zaplatí, a pak taky ty přízemní věci, jako kde bude parkoviště. Což je velká bolest Krušných hor.

Místní mi často říkají, že lidí už je v Krušných horách až moc, že víc turistů už nechtějí. Spíš je odhánějí. Mají pocit, že hory přestávají být jejich a začínají být turistů. Což může být znak toho, že region ztrácí svoji duši a začíná se stávat atrakcí. Resortem.

Ekologické škody

Ještě v roce 1960 byla polovina smrkových porostů v Krušných horách považována za zdravé. V roce 1990 již tam zdravý smrkový porost nebyl a polovina smrkového lesa byla vykácena.

V minulých desetiletích bylo Podkrušnohoří s přilehlými oblastmi bývalé NDR a jihozápadního Polska jedním z největších zdrojů znečištění ovzduší na světě. Proto se tomuto území začalo říkat „černý trojúhelník“.

Ve vrcholových partiích Krušných hor odumřely smrkové porosty již dávno. Smrky tu chřadly již od 40. let minulého století a vědělo se, že původcem je oxid siřičitý.

V roce 1978 byla již situace kritická. Tento rok koncem prosince a začátkem roku následujícího způsobil pokles teploty spolu s vysokými koncentracemi oxidu siřičitého na oslabených smrkových porostech katastrofu. V nadmořské výšce nad 600 m odumřelo 60 % porostů v pásmu mezi Klínovcem a Sněžníkem (les na ploše 12 100 ha). Tím to ale neskončilo. V roce 1990 dosáhla plocha umírajícího či vykáceného lesa 25 000 ha.

Od poloviny osmdesátých let 20. století emise oxidu siřičitého klesají. Přesto byly ještě v roce 1996 emise z Prunéřova a Tušimic zhruba o 20 % vyšší než emise oxidu siřičitého z celého Norska, Finska a Švédska dohromady.

Modelové studie ukazují, že i za současného stavu je zatížení vrcholové části Krušných hor znečištěním ovzduší příliš vysoké, než aby se mohly zlepšit půdní vlastnosti a kvalita povrchových vod, které ovlivňují zdraví lesního porostu.

Zima 1995/1996 byla sice v Krušných horách chladná a poškození mrazem nelze vyloučit, samo o sobě by ale nestačilo. Co tedy smrky připravilo o jehličí? Je známo, že kyselost vody v oblacích či námrazy je vyšší než kyselost srážek. Zvláště mladému jehličí škodí námraza s pH nižším než 3 a s vyššími koncentracemi síranového iontu. Ta naruší voskovou vrstvu na povrchu jehlic, z nichž se potom vyluhují živiny, zejména vápník, draslík a hořčík.

V první polovině 90. let minulého století významně klesly emise tuhých látek, ale většinou ještě nebyly v provozu odsiřovací jednotky. Jenže snížením emisí tuhých látek se výrazně snížila neutralizace emisí v atmosféře. Kyselejšími se staly nejen námrazy, ale i srážky.

Podmínky pro neutralizaci kyselosti byly v roce katastrofy stejné jako rok předtím. Častější byl jen výskyt námrazy a také proudění vzduchu od hnědouhelné pánve.

Na zničení krušnohorského lesa se podepsala snížená odolnost smrkových porostů, oslabovaných imisemi po více než 30 let. S odsířením elektráren přestaly hrozit další emise, ale dlouhodobý vliv kyselých dešťů (zejména okyselení půd) se bude projevovat ještě desítky let.

tags: #krusne #hory #ekologicke #skody #historie #a

Oblíbené příspěvky:

• Život v černobylské zóně
• Ekologické odličovací houbičky
• Domestikovaní holubi a volnost
• Udržitelné Nakládání s Odpady
• ČSÚ o obnovitelných zdrojích