Krušné hory nabízejí nespočet možností pro milovníky přírody a turistiky. Jednou z nejzajímavějších v Krušných horách je krajina kolem Božího Daru, vyznačující se krásou smíšených lesů, vodních ploch, turistických stezek a rozsáhlého rašeliniště, bohatého významnou flórou. Mezi oblíbené aktivity patří pěší turistika, cyklistika a v zimě běžkování. Pro ty, kteří chtějí poznat region blíže, jsou k dispozici naučné stezky, které vedou malebnou krajinou a seznamují návštěvníky s historií, přírodou a kulturou této oblasti.
Jedna z nejkrásnějších stezek, kterou jsme v Krušných horách prošli. Cesta je nenáročná většinou po lučních pěšinkách, ale na kočárky to není. Auto jsme zaparkovali u hornického minimuzea (kde budete vítáni na prohlídku) v osadě Hřebečná a vydali se po zelené. První zastávkou bylo Ústí štoly Kryštof, kde děti strávily dlouhou dobu hledáním kamínků s krystalky.
Dalším zastavením je nejslavnější cínový důl v Krušných horách, důl Mauritius s prohlídkovou štolou Kryštof. Bohužel do dolu pouští děti až od 6 let (a velikosti holínky 31), takže jsme šli dál. U Schneppovo pinky, která je jedna z největších propadlin důlního ložiska Hřebečná, jsme se dali doleva a pokračovali cestičkou k Občerstvení u Červené jámy.
Občerstvení u Červené jámy je chaloupka ze dřeva a hlíny a je to velmi příjemné místo otevřené celoročně. K občerstvení se nabízí párky, hermelín, koláče a pivo..:-). V jeho blízkosti je další důlní propadlina. Odtud jsme se vydali zpět od osady Hřebečná po červené. Celá trasa měřila cca 4,5 km.
Autem jsme ještě zastavili u přírodní rezervace Rýžovna s čedičovými varhany, která je součástí NS Hřebečné. Můžete sem tedy dojít v rámci této stezky po zelené. Nebo tu nechat auto a vydat se po svých cca 700 metrů. Toto místo mělo u dětí velký úspěch.
Čtěte také: České supermarkety a bio
V okolí je Pivovar Rýžovna, kde Vám prodají i vlastní pivo s sebou. Restaurace má otevřeno od středy do neděle. Prostředí je velice příjemné, ale jídlo mě příliš nezaujalo (ale možná jsme měli smůlu). Nedá se zde platit kartou. V okolí je ještě restaurace Salaš Rýžovna, která je také velice příjemná.
Proč Zapomenuté pohraničí? Tento název naznačuje, že nás čeká výprava do minulosti. Většina původních obyvatel totiž musela po válce odejít a s nimi odešly i vzpomínky, tradice a mnoho dalšího. Z turistického hlediska nelze říci, že zrovna oblast mezi Sněžníkem, Ostrovem, Tisou a Petrovicemi je zapomenutá. Právě naopak, je to velmi oblíbená lokalita protkaná turistickými trasami, kde to žije v zimě i v létě. Chodí se tu pěšky, jezdí na kole, v zimě na běžkách a dokonce se tu i leze po skalách.
Naučná stezka Zapomenuté pohraničí začíná na vrcholu Děčínského Sněžníku (726 m n. m.) přímo u krásné kamenné rozhledny, která tu stojí již od roku 1864. Nedávno jsme si s Klubem českých turistů připomněli 160-té výročí jejího zprovoznění. Kamenná věž byla vybudována hlavně pro zeměměřičské účely. Další využití rozhledny bylo celkem nasnadě vzhledem k tehdejšímu rozvoji turistického ruchu na Děčínsku. Zájem návštěvníků byl dokonce tak velký, že již rok po dokončení rozhledny nechala správa lesů pro turisty postavit boudu s pohostinstvím.
Mezi významnými hosty byli např. saský král Albert a vévoda Jiří s vévodkyní Marií ze Saska. Technickou zajímavostí je bezesporu první úspěšné zachycení signálu berlínské televizní stanice na našem území, které na rozhledně v roce 1936 provedl děčínský profesor Färber. Z rozhledny se návštěvníkům naskytnou okouzlující výhledy na Českosaské Švýcarsko, Krušné hory, Lužické hory, či České středohoří s Milešovkou.
Naučná stezka Zapomenuté pohraničí pokračuje souběžně s červenou turistickou trasou dolů na rozcestí Sněžník - křižovatka u hotelu Hřebenová bouda. Po krátkém silničním úseku odbočí vpravo na Mlýnskou cestu procházející hustým lesem do Ostrova. Osada Ostrov se nalézá na konci dlouhého údolí obklopeném ze všech stran pískovcovými stěnami Ostrovských skal. Tato lesní osada byla již v 16. a 17. století jakousi „průmyslovou zónou“ oblasti.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Ostrovské skály a tzv. Volské kameny jsou vyhledávány horolezci. Je zde velké množství lezeckých cest různé náročnosti. Na území Ostrova se nachází přírodní památka Eiland tvořená soustavou šesti rybníků a menších nádrží, propojených tokem Ostrovské Bělé. Kolem severní části přírodní památky Eiland vede historická dlážděná cesta (tzv. Železná cesta), po niž byla přepravována ruda z dolů na Sněžníku do hamrů v Ostrově a která pak pokračovala přes Rájec dále na západ do Petrovic a do Saska. Po této staré cestě zároveň vede trasa naučné stezky Zapomenuté pohraničí. V této části probíhá trasa lesnatým územím s pískovcovými městy ležící v CHKO Labské pískovce, místy přímo po státní hranici.
Obec Rájec leží v údolí Rájeckého potoka, jméno má odvozené od označení vřesoviště. Poprvé byla obec zmiňovaná v roce 1653. V současnosti se jedná o chalupářskou osadu bez trvale žijících obyvatel, která je součástí obce Tisá. V historii však zažila významnější období. Původně byla obývána dělníky z továren na knoflíky v Tisé, lesními dělníky a řemeslníky a jejich rodinami. Ve vsi se zachovala hrázděná stavení čp. 5, 35, 36, 42, které stát chrání jako kulturní památky. Pravou stranu údolí lemují pískovcové skály. V minulosti byl Rájec dosti velkou vesnicí. Vysoká přírodní hodnota Rájce je patrná i z toho, že v sousedství se nachází PR Rájecké rašeliniště a protíná ji PR Niva Olšového potoka.
Stezka za Rájcem vede střídavě otevřenou krajinou a lesem do Petrovic. Petrovice se rozprostírají mezi nejvýchodnějším okrajem Krušných hor a Labskými pískovci. Obec vznikla při zemské bráně, kterou se z německého Halle dovážela do českého vnitrozemí sůl. Svým řazením budov podél obou stran cesty a s rozšířeným prostorem ve středu obce jsou Petrovice typickou osadou založenou německými kolonisty. Táhne se údolím Petrovického potoka v délce 6 km se značným výškovým rozdílem. Dolní část obce u státní hranice se nachází ve výšce 433 metrů nad mořem, horní část je v nadmořské výšce 633 metrů.
Za Petrovicemi přechází trasa naučné stezky Zapomenuté pohraničí do Přírodního parku Východní Krušné hory. Krajinný ráz se mění, vzrostla plocha bezlesí využívaného jako horské pastviny. V mnoha drobných lokalitách jsou mokřiny s výskytem ohrožené květeny. V parku roste 23 druhů chráněných rostlin a hnízdí 32 druhů ptactva. Jde především o vzácného tetřívka obecného. Z přírodních zajímavostí této části je nejvýznamnější přírodní rezervace Špičák - neovulkanická kupa, kde čedič prostoupil vrstvou pískovcových sedimentů. Kromě tohoto geologicky zajímavého území není v areálu přírodního parku jiná rezervace ani památka.
Krásný Les byl až do roku 1948 známý pod německým názvem Schönwald, Tvoří jej osady Krásný Les, Nakléřov a Větrov. Tato dříve samostatná vesnice byla založena ve 13. století německými kolonisty. Po vymýcení a vypálení části hraničního hvozdu při průjezdní silnici je zmiňována v r. 1437, kdy císař Zikmund dal v léno Wolfu Tellerovi území Streckenwaldu a Schönwaldu. V době pobělohorské se z Schönwaldu stalo zemědělské středisko. V polovině 19. století zde žilo téměř 3400 obyvatel a svého času šlo o jedno z největších sídel Krušnohoří. Největší pokles počtu obyvatel způsobil odsun sudetských Němců po druhé světové válce. V 50. Osadu, pro ubytování lesních dělníků, založil v roce 1833 hrabě Adolf Ledebour, majitel všebořického panství.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Zbývá dodat, že naučná stezka „Zapomenuté pohraničí“ vede po celé své délce souběžně s červenou turistickou trasou a proto není značena klasickým zeleným šikmým pruhem v bílém poli. Stejnou trasou prochází dálková Hřebenovka z oblasti Českého Švýcarska dále pokračující do východních Krušných hor. Naučná stezka Zapomenuté pohraničí je nejlépe přístupná veřejnou dopravou z Jílového nebo z Libouchce.
Jednou z nejzajímavějších v Krušných horách je krajina kolem Božího Daru, vyznačující se krásou smíšených lesů, vodních ploch, turistických stezek a rozsáhlého rašeliniště, bohatého významnou flórou. Naučná stezka je vedena jednou z nejhodnotnějších částí Národní přírodní rezervace "Božídarské rašeliniště", která je současně nejsnáze přístupná z Božího Daru. Trasa naučné stezky je většinou uměle vybudována. Zpočátku sleduje zimní lyžařskou cestu, kterou před zastávkou č. 5 opouští a prochází kolem stěny těženého rašeliniště. V krátkém úseku prochází zajímavým porostem kleče a pak se loukami vrací na silnici, kde se napojuje na červeně značenou turistickou cestu a vrací se do Božího Daru.
Případní zájemci mohou volit druhou alternativu, tj. cestu přes Špičák na Horní Blatnou (červeně značená turistická trasa), nebo budou-li chtít dále poznávat tento kraj a jeho minulost, mohou se napojit na naučnou stezku Blatenský příkop, která je do Horní Blatné dovede taktéž. Část trasy je zpevněna a vyznačena povaly. Jsou položeny především v místech méně schůdných či neschůdných z důvodu silného zamokření nebo terénních nerovností. l přesto doporučujeme dobrou, pevnou obuv! Považujeme za nutné zdůraznit ještě následující: netrhejte rostliny, nevyrýpávejte je, nesbírejte brouky ani motýly nebo horniny, neodnášejte z rezervace nic kromě poučení a osvěžení! Nepoškozujte ani informační tabule a značky! Jsou pro provoz naučné stezky nutné!
Je důležité si uvědomit, že některé stezky mohou být hůře značené nebo udržované. Proto je vždy dobré mít s sebou mapu, navigaci a pevnou obuv. Dbejte na ochranu přírody a dodržujte pravidla chování v chráněných oblastech.
tags: #ekologicke #stezky #krusne #hory #trasy