Krvavá aréna přírody: Co to je?

17.03.2026

Když se jednoho podvečera ozvalo hlasité krákání, kameraman Lukáš Pich odložil plán natáčet jeleny v říji a vydal se po zvuku. Začalo to jako obyčejný večer v přírodě, ale skončilo scénou, kterou běžný návštěvník lesa jen tak neuvidí. Lukáš objevil mrtvého jelena, nad kterým kroužili krkavci a mořští orli.

"Krkavci jsou jedni z nejinteligentnějších a zároveň nejplašších tvorů v naší přírodě," říká Lukáš. "Mají neuvěřitelně pestrý hlasový repertoár a nahlédnout zblízka do jejich života je vždycky lákavé.

Natáčení divoké přírody

Původně chtěl natáčet jelení říji, ale když ho ve vytipované lokalitě zaujalo hlasité krákání, změnil plány. Jenže natočit tak plaché ptáky nebylo snadné - zbudoval si opodál provizorní kryt a nechal na něj ptáky do západu slunce zvykat. "Vedl mě k tomu zážitek z loňského jara, kdy se mi tímto způsobem opravdu podařilo krkouny natočit.

Lukáše to do přírody a ke zvířatům táhlo už od malička. "Ve třinácti jsem dostal od dědečka svoji první kameru - bylo hned jasné, co s ní budu zaznamenávat. Z koníčku se v běhu let zrodil profesionální kameraman přírody.

Ačkoliv se často mluví o Šumavě jako o té pravé české divočině, Lukáš natáčí především v okolí svého domova na jižní Moravě, kde je podle něj největší biodiverzita v republice. Občas natáčení přinese i adrenalinový zážitek.

Čtěte také: Využití Meruzalky Krvavé

"Vidět přes sto nádherných dravců, jak se navečer slétají ke společnému nocování, to byla opravdová nádhera.

"Jsem pečlivý pozorovatel s kamerou v ruce, toulám se českou přírodou a natáčím divoká zvířata. Občas si vymyslím konkrétní cíl, jindy jdu jen tak za nosem a točím, co potkám. Víc než slepování celovečerních filmů mě baví lidem pravidelně dávkovat drobné zážitky z divočiny, kterou máme všichni za humny. Zdánlivě nedosažitelní tvorové z televizních dokumentů totiž nejsou jen přeludy, jsou to naši sympatičtí sousedé.

Pohyblivé duny v Polsku

Následkem činnosti neustálého dorážení mořských vln, nanášejících na břeh množství jemného písku a neutuchajícího severozápadního větru zde postupně vznikla písečná Gardensko - lebská kosa. Ta zapříčinila vytvoření dvou pobřežních jezer - Gardno a Łebsko, které je zároveň největším polským jezerem tohoto typu. Na tomto neobvyklém území o rozloze 2480 hektarů, plném písečných vyvýšenin i dolin je možno spatřit mrtvé borovicové lesy, torza zasypaných kmenů, trčících jako mementa z písku i tomuto území charakteristické rostlinstvo.

Krajina dun je neobyčejně proměnlivá; vítr a písek často v průběhu několika hodin vytváří nové reliéfy terénu, duny se nepřetržitě pohybují východním směrem od dvou do dvanácti metrů za rok, ničíc na své cestě vše, co potkají.

Město je vzdálené asi 110 kilometrů severozápadně od Gdaňsku; dosažitelné je jednak po železnici a rovněž po 60 kilometrech silnicí č. 214 ze Slupsku. Łeba je oblíbeným centrem turistiky i odpočinku, ležícím na pravém břehu stejnojmenné řeky, která v těchto místech ústí do Baltu.

Čtěte také: Jak pěstovat svídu krvavou?

První písemná zmínka o této rybářské osadě, položené původně na levém břehu řeky Łeby, pocházejí z roku 1282, kdy osada náležela k majetku některého z představitelů rodu Świeców, kteří si na přelomu XIII. a XIV. století upevnili v této části Pomořanska moc. Roku 1466 bylo město z rozhodnutí Toruňského traktátu připojeno k Polsku, ale po několika stech letech přešlo do léna západo-pomořanských knížat.

V letech 1558 - 70 byla Łeba z důvodu zničení, vyvolaného častými přesuny písečných dun přenesena na pravý břeh řeky, kde se nachází doposud. V druhé polovině XIX. století je v Łebě postaven nevelký obchodní přístav, sloužící hlavně místnímu obyvatelstvu.

Již koncem června, kdy Łebu navštěvujeme, se tu začíná vše připravovat na čilý turistický ruch, který naplno propuká během letních měsíců. Četné penziony, vily i výborně vybavené kempy nabízejí ubytování snad na každém kroku. Příjemná atmosféra tohoto přímořského města zve k procházce uliček s historickými kašubskými rybářskými domky z červených cihel, kavárničkami, nesčetnými stánky a obchůdky se suvenýry, jimž vévodí zejména výrobky z jantaru.

Nejstarší historickou stavbou ve městě je rybářský kostel z roku 1683, stojící na vyvýšenině v jihovýchodní části města v místě, kde byla po přenesení města na pravý břeh řeky postavena roku 1590 kaplička. K němu se při procházce městečkem vydáme z Placu Dworcowého naproti vlakovému nádraží, kde jsou i zastávky autobusových spojů do Slupsku a Leborku.

Kousek za ním vede ulice Tadeusza Kościuszki, která je hlavní městskou tepnou, jež nás dovede vlevo do centra města. Specifickou atmosféru tohoto přímořského lázeňského města doplňují mezi novější zástavbou nízké červené cihlové domky s dlouhými strmými střechami a vraty do dvora, pocházející z konce 19. století, připomínající typické kaszubské rybářské domy.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Po levé straně kanálu se nachází několik rybářských restaurací, v nichž lze za rozumnou cenu ochutnat všelijaké druhy mořských ryb, jejichž polské názvy nám povětšině mnoho neřeknou, avšak chutnají výtečně. Atmosféru nábřeží s kroužícími racky na obloze doplňují zakotvené repliky historických lodí, z nichž některé slouží i jako restaurace a tak se z nich line vůně smažených ryb.

Přírodní písčité pláže, které se táhnou mnoho kilometrů z obou stran, jsou v letních měsících obleženy rekreanty; i když Baltické moře nedosahuje teploty jižních moří, koupání je tu příjemné. Vpravo odtud stojí ve svahu nad pláží luxusní hotel Neptun, přestavěný ze zámečku z přelomu 19. -20. století, z jehož terasy se otvírají hezké pohledy na pobřeží.

Rozlehlé písečné duny vyčnívají nad pobřežím západně od Łeby. Červeně značená turistická trasa vychází od vlakového nádraží v Łebě a přechází most přes řeku na ulici Turystyczna. Na té se kromě kempů „Rafael“ a „Intercamp 84“ nachází několik penzionů, restaurací i půjčovna jízdních kol.

Ze severu od pláží sem přichází i zelená značka, pokračující společně s červenou do Rabky. Po třech kilometrech poměrně nezáživné chůze musíme konstatovat, že není rozhodně od věci si cestu z Łeby usnadnit motorovým vláčkem či koňským potahem, kterým se musíme neustále na cestě vyhýbat.

Červená a zelená značka společně procházejí cestou mokřadními lesy kolem severního břehu Lebského jezera, až ke vchodu v písečných dunách borového lesa ukryté raketové základny, v níž se vyráběly obávané německé rakety V-1 a V-2, kterými němečtí fašisté ostřelovali Londýn. V rámci prohlídky této kdysi velmi utajené vojenské základny, kvůli níž zahynula spousta lidí, je možné si udělat ucelenější představu o celém okolí z dřevěné vyhlídkové věže v areálu.

Nad okrajem pomalu odumírajícího lesa se vzpíná mohutný val jemného žlutého písku, který na své pomalé, avšak neúprosné pouti zasypává vše, co mu stojí v cestě. Značeným průchodem se vyšplháme do horní části rozlehlé „písečné pouště“, z níž vyčnívá hřeben nejvyšší duny - Wydma Lacka, vysoké 42 metrů, nazývané též Lacka Góra. Tato masivní duna nese název podle vesničky Laczki, zasypané čelem písečné masy v 18. století a doposavad pod masami písku pochované.

Torza mrtvých stromů, které svůj boj s pískem prohrály, naznačují, že v místech, kde se nyní rozprostírají rozlehlé písečné pláně stával kdysi les. Neexistuje zde nic, co by jemná zrníčka světlého písku, která vítr neustále pohání dál, v jejich postupu zastavilo.

Průchod turistickým koridorem skrz tuto pro nás středoevropany bizarní „Polskou Saharu“ je vyznačen tyčovým značením, jež nás přivede na rozlehlou, jak jinak než písečnou pláž.