Svída krvavá: Charakteristika a pěstování

Svída (Cornus), známá také jako dřínovec nebo dřín, je rod keřů, stromů a vyšších bylin z čeledi dřínovitých (Cornaceae). Tento rod zahrnuje několik druhů, přičemž některé z nich rostou planě v České republice a na Slovensku. Pro svůj užitek či zajímavý vzhled se tyto rostliny pěstují také v zahradách.

Druhy svíd

Existuje několik druhů svíd, které se liší svými vlastnostmi a využitím:

• Svída bílá (Cornus alba): Opadavý keř s červenými větvemi a světlými, někdy panašovanými listy. Oblíbená okrasná rostlina v mnoha odrůdách.
• Svída krvavá (Cornus sanguinea): Běžný český druh, který se pěstuje pro své "krvavě" červené dřevo.
• Svída výběžkatá (Cornus sericea): Opadavý keř, často vysazovaný v parcích a městech podél cest a chodníků, kde může vytvořit hustý živý plot.
• Svída pochybná (Cornus controversa): Nízký opadavý strom pocházející z východní Asie.
• Svída střídavolistá (Cornus alternifolia): Opadavý keř až strom pocházející ze Severní Ameriky.
• Dřín lékařský (Cornus officinalis): Opadavý keř z Asie, používaný v čínské tradiční medicíně.
• Dřín obecný (Cornus mas): Listnatá dřevina s jedlými plody červené barvy, bohatými na vitamín C.
• Dřín japonský (Cornus kousa): Okrasný keř či strom z východní Asie, s červenými kulatými plody.
• Dřín květnatý (Cornus florida): Okrasný keř ze Severní Ameriky, s květy různé barvy.
• Dřín kanadský (Cornus canadensis): Bylina s podzemním plazivým oddenkem, vyskytující se v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky.

Svída krvavá (Cornus sanguinea)

Svída krvavá je běžný český druh, který můžeme potkat v blízkosti lesů a na křovinatých stráních. Květy svídy krvavé jsou bílé a silně páchnou. Po jejich odkvětu se objevují černé plody, které se již dnes nevyužívají. Svída krvavá se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina. Zajímavá je zbarvením dřeva, které je “krvavě” červené.

Nádherné větve červené barvy osvěží v zimě vaší zahradu. Atraktivní jsou na tomto keři i zelené listy, které získají na podzim různé odstíny červené barvy. Keř dorůstá do výšky a šířky 2 metry.

Výhody svídy krvavé:

• Mrazuvzdorný keř
• Nenáročný na půdu
• Atraktivní listy a větve
• Plně mrazuvzdorný keř
• Jednoduché pěstování

Pěstování svídy

Svídy jsou pro svou nenáročnost skvělou volbou pro každou zahradu. Dobře snáší řez, takže je můžeme tvarovat a přizpůsobit vlastním požadavkům i prostorovým možnostem. Pokud pěstujete svídu klasicky jako solitér nebo menší živý plot v zahradě, je vhodné provádět jednou za pár let zmlazovací řez. Díky němu se keř zahustí a bude celkově zdravější a schopnější růstu. Řez provádíme brzy na jaře.

Čtěte také: Více o krvavé aréně přírody

Stanoviště

Při výsadbě rostliny vybírejte slunné nebo polostinné stanoviště. Dobře snáší zastínění, ale má rád i sluneční světlo. Na slunci se lépe zbarví větve.

Půda

Vhodná je jakákoliv propustná půda, vlhká, slabě kyselé až slabě zásadité, živinami bohatších půdy. Vytvořte pro keř přiměřeně velkou jámu a do půdy přidejte kompost nebo organickou hmotu, aby se rostlina lépe uchytila.

Zálivka

Po výsadbě keř pravidelně zalévejte, zejména v prvním roce. Dobrý přísun vody pomůže rozvoji kořenového systému. Během zimy dbáme na to, aby rostlina netrpěla suchem.

Hnojení

Hnojivo lze použít na jaře nebo během aktivního vegetačního období. Hnojte hnojivy pro okrasné dřeviny.

Řez

Keř může vyžadovat pravidelný řez pro udržení tvaru a velikosti. Řez se obvykle provádí po odkvětu nebo v zimních měsících. Pravidelným řezem lze vytvarovat keř a udržet požadovanou velikost a tvar. Její výšku můžete regulovat řezem, nejlépe brzy na jaře, na podzim ji už nestříhejte. Často se vysazuje v zahradách nebo parcích jako okrasná rostlina, protože její krásné listy a podzimní plody jsou dekorativní. Díky své odolnosti a bezproblémovému tvarování se hodí u do živých plotů, které se zakrátko díky zahuštění stanou zcela neprostupné. Svídy jsou také ideálním větrolamem. Svídu krvavou můžeme snadno přetvořit v bonsaj a některé kultivary lze pěstovat v nádobách na terase.

Čtěte také: Využití Meruzalky Krvavé

Ochrana rostlin

Silnější výskyt škůdců nebo nemocí na okrasných keřích je velmi řídkavý a signalizuje chyby v hnojení nebo oslabení rostliny pro ni nevhodným stanovištěm. S nutným bojem proti škůdcům by mělo být spojeno i hledání příčin masového napadení.

• Mšice: Jejich sání vede ponejvíce ke svinování listů a zakřivení mladých výhonů. Jejich výskyt podporuje sucho. Bezproblémová ochrana je pomocí speciálních prostředků. Přípravky střídáme, abychom předešli vytvoření rezistence.
• Housenky hmyzu: Snadno zjistitelné na místech žíru, při silnějším napadení mohou být ožrány všechny listy na větvi nebo celé partie větví až na listová žebra. Většinou housenky zůstávají v 1. vývojovém stádiu společně v hnízdech na vrcholech výhonů, často opředeny. Odstranění a spálení vrcholů výhonů je nejúčinnější, nejlevnější a nejzdravější způsob ochrany.
• Larvy vzpřímenek a vrtalek: Na listech šeříku a cesmíny se objevují nažloutlé, později nahnědlé požerové chodbičky nebo jako nehet palce velké požerové ostrůvky larev žijících uvnitř listů, které při silném napadení vedou až k jejich opadu. Ochrana postřikem systémovými prostředky proti hmyzu při prvním výskytu asi v polovině května, v předchozím roce napadené rostliny preventivně ošetříme už v předjaří.

Výskyt houbových chorob jako padlí nebo strupovitosti je velmi řídký.

Řez

Pro přirozený a odrůdu typický růst rostlin není nutný žádný řez. Řez je účelný sleduje-li určitý cíl, jako např. přizpůsobení silnějšího vzrůstu malému prostoru, podporu určitých vlastností jako květ, plody, hustota olistění nebo tvorba určitých forem růstu (plotů, sloupů). Každý řez vede k cíli jenom tehdy, zohlední-li se zákony růstu rostliny. Zásadně je nutno rozlišovat mezi prosvětlovacím řezem a seříznutím starých výhonů. Zmlazovací řez se provádí prosvětlením starých výhonů asi od 4. až 5. roku na stanovišti. Stálezelené listnaté dřeviny podléhají při řezu stejným pravidlům jako opadavé okrasné keře.

Typy řezu:

• Prosvětlovací řez: Zmlazuje keř, specifický tvar růstu odrůdy zůstává zachován. Nutí rostlinu k tvorbě nových výhonů, zejména při zemi (příznivý účinek pro tvorbu květů). Při prosvětlovacím řezu se odstraňují starší, zpravidla přes 3 roky staré výhony zahradnickými či obouručnými nůžkami nebo ruční pilkou. Termín se řídí podle doby květu. Na jaře kvetoucí dřeviny se stříhají hned po odkvětu, dřeviny kvetoucí od května nebo ostatní listnáče se prosvětlí až po opadání listí od pozdního podzimu do konce zimy za bezmrazých dnů.
• Stejnoměrné seříznutí: Nutí rostlinu k hustějšímu kompaktnímu růstu. Podpoří se tím vzhled a ochrana proti zimě a předejde se vyholení dřeviny. Může se provést bez výjimky téměř u všech dřevin se vzpřímeným tvarem růstu. Takto mohou být zmlazeny, popř. do tvaru zastřiženy také stálezelené dřišťály (Berberis), skalníky (Cotoneaster), mahónie (Mahonia), bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), hlohyně (Pyracantha) a kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum).
• Řez okrasných keřů kvetoucích na jednoletých výhonech: Řez zde sleduje vytvoření co možná největšího počtu mladých výhonů. Toho se dosáhne radikálním seříznutím celého keře na jaře před vyrašením. K těmto patří: ořechokřídlec (Caryopteris), latnatec (Ceanothus), hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), mochna (Potentilla) a tavolník nízký (Spiraea bumalda).
• Radikální zmlazovací řez: Mohou být donuceny přestárlé, silně vzrostlé nebo vyholené dřeviny k novému vyrašení, zejména při zemi. Takový řez se dá po řadě let znovu opakovat. Příznivé období je přímo po opadání listí, ale i v zimě.

Výsadba

Okrasné keře se zemním balem nebo v kontejneru se nezakracují. U všech dřevin bez zemních balů se při výsadbě kořeny o něco zkrátí, rostliny pak vytvoří rychleji nové kořeny. Rovněž výhony by se měly zkrátit asi o 2/3 své délky. Jáma pro rostlinu musí být dostatečně velká a při sázení dbáme na to, aby zemina při zahrnování lopatou byla dobře rozdělena okolo kořenů. Sází se tak hluboko, aby nejsvrchnější kořeny přišly asi na dva prsty pod zem. Po zasypání jámy se musí zemina okolo stromu nebo keře pevně přišlápnout a sice čím lehčí půda tím pevněji, aby se kořeny dobře spojily se zemí a půdní voda k nim mohla vzlínat. Většina opadavých dřevin, pokud nejsou dodávány se zemními nebo rašelinnými baly, se musí při sázení seříznout. Výhony okrasných keřů se při výsadbě zkracují o 1/3 jejich délky, přičemž hlavní výhon se ponechává o něco delší.

Výsadba na balkoně

Těmto keřům se také daří v nádobách. Nádoba by měla pojmout minimálně 50 l substrátu. Tyto rostliny pak přezimujeme na mrazuprostém místě. Dno nádoby musí mít otvory pro odtok přebytečné vody. Na dno dejte 5 cm hrubého štěrku nebo drobných kamínků pro lepší odvodnění. Zemina je vhodná jakákoli dobrá zahradní smíšená s rašelinou (1:1). Pro rostliny v nádobách je nejlepší využít plné vícesložkové hnojivo. Ideální jsou dlouhodobě působící hnojiva. V nádobě rostliny potřebují dostatek vody - nesnáší však přemokření. Na zimu obalte nádoby netkanou textilií. V zimě potřebují rostliny zálivku pouze minimálně - ideální je pouze za teplejších bezmrazých dnů. Máte-li možnost, chraňte rostlinu před silným mrazem umístěním v závětří či chladné kryté místnosti (garáž, světlý sklep atd).

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Zavlažování

Jsou-li okrasné keře dobře zakořeněny, není nutná v oblastech s normálními srážkami další závlaha. V případě písčitých nebo štěrkovitých půd a dlouhého období sucha zavlažujeme každých 14 dní.

Zimní ochrana

Ochrana proti škodám z déle trvajících mrazů, při svítícím slunci, se dosáhne přikrytím smrkovým, jedlovým nebo borovicovým klestem. Chvojí může být u nižších odrůd položeno přímo nahoru na rostlinu nebo u vyšších odrůd postaveno, popř. zabodnuto do země před rostlinu ze sluneční strany. V polohách bohatých na sníh by se měly rostliny trochu svázat, příp. by se mělo na postavenou laťovou konstrukci položit chvojí.

Stálezelené listnáče přečkají zimu za normálního průběhu počasí beze škod. Nebezpečí hrozí v extrémně dlouhém, obzvláště chladném nebo bezmračném mrazivém období, jakož i při krátkém značném teplotním výkyvu (nejnižší noční a nejvyšší denní hodnoty) - ale především, když současně působí více faktorů. Jestliže jsou části stálezelených listnáčů vystaveny delší čas přes vrstvu sněhu teplým slunečním paprskům, může to vést ke spálení a opadu listů a také k odumírání celých partií větví. Proti následkům takového abnormálního počasí pomohou opatření jako zakrytí chvojím nebo netkanou textilií. Avšak veškerá pomoc selže, jestliže není v půdě k dispozici dostatečná vlhkost.

Svída krvavá ´WINTER FLAME´

Svída krvavá "Zimní plamen" získal pojmenování díky svým pestrobarevným výhonům, jejichž barva přechází ze žluté na oranžovou, přičemž konce jsou ohnivě červené. Toto úchvatné zbarvení vynikne zejména v zimě při sněhové pokrývce.

Dřín ´WINTER FLAME´ je listnatý keř se vzpřímeným vzrůstem. Dorůstá výšky 1,8 - 2,4 m a podobné šířky. Keř kvete shluky malých krémově bílých květů.

Svída je nenáročný keř, vyhovuje mu klasická propustná zahradní půda a slunné stanoviště. Intenzita růstu závisí na množství živin v půdě.

Výšku rostliny lze regulovat řezem. Nejvhodnější termín na řez je jaře (březen) a červen až srpen. Na podzim ho už nestříháme. Řezem se stimuluje tvorba nových výhonů a zajistí se vitalita rostliny.

Doba výsadby: Březen až květen a říjen až zámraz, rostliny v kontejnerech celoročně.

Potřeba živin je u listnáčů nepatrná a nepřináší na úrodné humózní půdě při každoročním přihnojení plnými organickými hnojivy žádný problém. Nepřekračujeme doporučené množství hnojiva! Přehnojením nezvýšíme okrasnou hodnotu dřeviny, nýbrž nepříznivě ovlivníme odolnost rostliny vůči mrazu a suchu. Obohacení zahradních půd rašelinou podporuje zdravý růst.

Svída krvavá 'Anny Winter Orange'

Svída krvavá 'Anny Winter Orange' - okrasný kultivar svídy krvavé, původního evropského druhu rozšířeného od nížin až po pahorkatiny. V přírodě roste na okrajích lesů, v křovinách, na mezích i podél vodních toků, kde vyniká vysokou přizpůsobivostí. Kultivar 'Anny Winter Orange' byl vyšlechtěn s cílem zvýraznit zimní efekt mladých výhonů, které se v období bez listí vybarvují do sytě oranžových až oranžově červených odstínů. Keř má vzpřímený až rozložitý habitus a v dospělosti dorůstá přibližně 200-250 cm výšky a 200 cm šířky. Listy má vejčité, středně zelené, na podzim se zbarvují do žlutých, oranžových a načervenalých tónů. Kvetení probíhá v květnu a červnu, kdy keř nese plochá chocholíkovitá květenství drobných, krémově bílých květů. Ty jsou včelomilné a nenápadné, avšak ekologicky cenné. Na konci léta se mohou tvořit drobné tmavé plody, které nejsou určeny ke konzumaci, ale slouží jako potrava pro ptactvo.

Doporučuje se plné slunce až polostín, přičemž nejsytější zbarvení zimních větví bývá na slunném stanovišti. Svída krvavá snáší široké spektrum půd, nejlépe prospívá v hlinitých až hlinitopísčitých půdách se střední až vyšší vlhkostí. Dobře toleruje i těžší, vlhčí půdy a krátkodobé zamokření, proto se často vysazuje u potoků a jezírek. Půdní reakce může být mírně kyselá až mírně zásaditá, přibližně v rozmezí pH 6,0-7,5. V prvních letech po výsadbě prospívá pravidelná zálivka, později si keř vystačí s přirozenými srážkami, pouze v delším suchu je vhodné doplnit vodu. Na jaře se doporučuje přidání kompostu nebo vyzrálého organického hnojiva, které podpoří růst nových výhonů. Pro dosažení výrazné zimní barvy se provádí řez na jaře, část starších větví se odstraňuje nízko nad zemí, případně se keř po několika letech silně zmlazuje, aby pravidelně obrůstal mladými pruty. Mrazuvzdornost se pohybuje přibližně do -29 °C, takže spolehlivě přezimuje ve všech našich oblastech. Rostliny se vysazují od března do října, v živých plotech s rozestupy asi 0,6-0,8 m mezi keři, při plošné výsadbě se používá přibližně 2-3 sazenice na m².

Svída krvavá 'Winter Beauty'

Cornus sanguinea 'Winter Beauty' tato svída krvavá vás přesvědčí především díky barvě jejího dřeva. Svídy obecně jsou velice nenáročné rostliny a jejich obliba v posledních letech výrazně stoupla. Nevyžadují totiž skoro žádnou údržbu , netrpí ani na choroby ani na škůdce a skvěle vypadají. Kultivar 'Winter Beauty' nabízí přes sezonu zářivě zelené listí a jemný smetanový květ ( během května) , který bude hojně navštěvován včelami. Na podzim se černé bobule postarají o pestrý jídelníček ptactva. Ale víc než to vás nejspíše zaujme v době, kdy byste to možná nečekali a tou je zima. Již na podzim začne totiž její dřevo přebarvovat do úžasných a rozhodně nepřehlédnutelných zářivých tónů. Zatímco u země je barva větví v oranžovožlutém kabátku ,na vrcholcích větví postupně přechází do korálové červeně . V kombinaci s čerstvou sněhovou nadílkou nemá tento pohled prostě chybu. I listí na podzim hraje všemi barvami a strčí do kapsy kde jaký javor.

Na stanoviště je svída velmi nenáročná, miluje slunce, bude však spokojená i v polostínu. Vyhneme se jen úplnému stínu a podmáčení. Velikostí dosahuje cca 2 metrů jak do výšky tak do šířky a je tak super volbou do menších prostor. Roste kompaktně. Řez můžeme a nemusíme provádět. V případě hlubokého řezu volíme jaro a výšku klidně jen na 20 cm nad zemí.

tags: #svida #krvava #charakteristika #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Zdravotní rizika pěnových hraček
• Zdroje vápníku
• Nakládání s komunálním odpadem v ČR
• Udržitelné čištění kanceláří
• Zákon č. 114/1992 Sb. a přestupky