Kryt vývodu odpadu a jeho instalace

Instalace odpadního potrubí patří mezi náročnější činnosti, které ale s trochou umu zvládne každý kutil. Dřez, vana, WC nebo umyvadlo se neobejdou bez odpadu.

Instalace odpadního potrubí

Instalace odpadního potrubí se provádí v kuchyni, kde je potřeba odvést odpadní vody od dřezu a myčky na nádobí, dále se pak instalují v koupelně pro odtok vody z umyvadla, vany a sprchového kouta a na WC.

Pokud instalace odpadního potrubí probíhá prvoplánově (v novostavbě), je potřeba udělat v podlaze prostupy pro potrubí.

Instalace odpadního potrubí je jedna z činností, kterou si laik může udělat sám za předpokladu, že dodrží správné technologické postupy.

Systém odpadního potrubí se spojuje pomocí odpadních trubek, tvarovek, spon, zátek, rozdvojek a redukcí. Instalace odpadního potrubí vyžaduje správné materiály a komponenty. Nenahrazujte tedy potrubí dle norem jinými, levnějšími trubkami, protože můžete také napáchat nepěkné škody.

Čtěte také: Vše o vanových odpadech

Mezi nejčastěji používané potrubí na rozvody odpadů patří PPR (potrubí z polypropylenu). Jejich spoje se navzájem svařují speciálními svářečkami. Nazývají se polyfúzní svářečky, a jsou ideální pro snadné svařování plastových trubek z PP, PB, PE a PVDF.

Na svařování potrubí PPR se používají tzv. polyfúzní svářečky, jejichž maximální teplota svařování dosahuje 300 °C s rychlým náběhem pracovní teploty cca 10-15 minut, což záleží na okolní teplotě.

Trubky spojujeme ideálně tzv. „po vodě“ tak, aby voda protékala směrem od hrdla k trubkové části. Obecně platí, že většina potrubí musí být vedena v minimálně 2% spádu, nejlépe pak v 5%. V praxi to znamená, že výškový rozdíl mezi jedním a druhým koncem potrubí o délce jednoho metru musí být alespoň 2 cm (5 cm).

U závěsného WC a instalace odpadního potrubí se používá tzv. „manžeta“, což je pružný prstenec, který těsní spojení mezi WC mísou a odpadním potrubím. Manžeta se nasazuje na výstupní část WC mísy a poté se zasune do odpadního potrubí. Namažte manžetu WC těsnicím materiálem, jako je třeba silikonový olej, aby se zajistilo dobré těsnění.

Pokud se bavíme o rozvodech odpadů v domě, předpokládáme, že je již vyřešená kanalizace a odvod odpadních vod a splašků od domů dál. Zaměříme se tedy přímo na vnitřní rozvody. Instalace odpadního potrubí povede z kuchyně, koupelny a WC.

Čtěte také: Průvodce instalací krytu odpadu pro WC

Odpadní potrubí veďte stěnou nebo rastrem (u sádrokartonových stěn). Při vrtání otvorů do rastru obložte vyřezaný otvor gumou, aby se potrubí neprořízlo.

Pro pevné ukotvení závěsného WC je potřeba do stěny upevnit výdřevu (pokud máte stěnu např. Zkontrolujte těsnost spojů a WC modul napojte na přívod vody. Při montáži nastavte správně výšku rámu. Rozteč úchytných šroubů je 18 cm, ale některé rámy nabízejí i možnost 23 cm. Připojení a natlakování vody vždy odzkoušejte pro usazení a přišroubování rámu.

Na rám nezapomeňte nasadit přední i boční kryty, zaklopte vše horním krytem a vyzkoušejte (se zavřeným přívodem vody), zda ovládací body WC správně fungují. Potom nasaďte na konstrukční šrouby nebo závitovou tyč upevněnou ve stěně mísu a opatrně ji upevněte maticemi.

Usaďte rám závěsného WC na místo a naznačte si vývod odpadů. Závěsné (podomítkové) WC oproti klasickému stojacímu WC šetří místo, nenarušuje designovou linii prostoru a nechává vyniknout ostatní prvky. Podomítková nádržka nabízí rychlejší spláchnutí, takže můžete splachovat polovičním množstvím vody - to šetří nejen vodu, ale i peníze.

Sprchové žlaby

Pro sprchový žlab se můžeme rozhodnout, pokud je k tomu na místě vhodná podlahová konstrukce. Vzhledem k tomu, že instalace odtokového sprchového žlabu vyžaduje minimální stavební výšku, nebude z velké pravděpodobnosti vhodný do panelového domu, jelikož v něm nelze vytvořit optimální spádování pro správný a rychlý odtok vody.

Čtěte také: Průvodce instalací odpadního potrubí

Výhodu má odtokový žlab u zdi, jelikož se podlaha spáduje jen jedním směrem a ulehčíte si tím práci. V případě žlabu umístěného do prostoru koutu se podlaha spáduje všemi směry ke středu. Tato varianta je na realizaci sice náročnější, ale pro některé uživatele esteticky zajímavější.

Připravte prohlubeň v podlaze, která má 10 až 15 centimetrů. Označte a vyvrtejte otvory pro hmoždinky. Umístěte a napojte jednotlivé trubky na odpad. Dlažbu položte tak, aby lícovala s okrajem žlabu. V případě, že toužíte po odtokovém žlabu, dávejte si pozor na nabídky některých prodejců.

Tento systém je určen pro zabudování do stěny. Do odtokového otvoru je vložen kryt, který je součástí obkladu stěny. Kryt je buď plný v provedení lesk nebo mat, anebo je uzpůsobený na vložení obkladu. Voda vtéká do žlabu pouze mezerou mezi okrajem dlažby a krytem odtokového systému. Kryt je lehce vyjímatelný. Díky tomu je možné snadné čistění celého systému.

Větrání vnitřní kanalizace

Vnitřní kanalizace může být zdrojem zápachu v budově. Průniku zapáchajících plynů do interiéru brání vhodně řešené větrání kanalizace a instalace zápachových uzávěrek (slangově nazývaných sifony).

O nutnosti větrání vnitřní kanalizace víme od 19. století. odvádění zapáchajících plynů z vnitřní kanalizace i kanalizace pro veřejnou potřebu, popř. Není-li vnitřní kanalizace v některých budovách větrána, šíří se v nich často zápach pronikající nejen odsátými zápachovými uzávěrkami, ale i malými netěsnostmi, zejména v místech napojení některých zařizovacích předmětů.

Z uvedeného je patrné, že větrání kanalizace je nutné i u dnešních moderních, např. Větrání vnitřní kanalizace zajišťují větrací potrubí vyvedená nad střechu. Větrací potrubí tvoří pokračování svislých splaškových odpadních potrubí. U nepodsklepených přízemních budov mohou větrací potrubí navazovat na ležatá potrubí svodná.

Vnitřní kanalizace v každé budově musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím, které má být napojeno na jedno ze splaškových odpadních potrubí, nebo na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy. Pokud je to možné, mají být větrána i ostatní splašková odpadní potrubí.

Pokud splaškovým odpadním potrubím neprotékají odpadní vody, proudí zapáchající plyny z kanalizace vlivem komínového tahu tímto odpadním potrubím a navazujícím větracím potrubím nahoru. Projektanti nízkoenergetických a pasivních budov namítají, že toto proudění zvyšuje tepelné ztráty budovy.

Ve vyšších budovách bývá nutné přívod vzduchu do odpadního potrubí posílit doplňkovým větracím potrubím vedeným souběžně s potrubím odpadním. Doplňkové větrací potrubí se s odpadním potrubím propojí v každém druhém podlaží a jeho horní konec se spojí s hlavním větracím potrubím, nebo se vyvede samostatně nad střechu.

U odpadních potrubí v mrakodrapech, která jsou zatížena velkými průtoky odpadních vod, se do doplňkového větracího potrubí zaúsťují ještě větrací potrubí od jednotlivých připojovacích potrubí zařizovacích předmětů. Toto řešení větrání odpadních a připojovacích potrubí se nazývá sekundárním větráním.

Doplňkové větrací potrubí nemusí být instalováno při použití speciálních odboček pro napojení připojovacích potrubí známých pod názvem SOVENT [1] a lze ho nahradit také instalací zařízení omezujícího přetlak, a popř.

Vyústění větracího potrubí se umísťuje do půdorysné vzdálenosti nejméně 3 m od teras, oken nebo jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy. Pokud je nutná vzdálenost menší, musí se vyústění větracího potrubí nacházet nejméně 1 m nad nejvyšší částí okna nebo otvoru, popř.

Není-li možné vyústit všechna hlavní větrací potrubí samostatně nad střechu, např. z důvodu blízkosti oken či otvorů pro sání větracího vzduchu do vzduchotechnických jednotek, nebo z estetických důvodů, mohou se tato větrací potrubí spojit do společného větracího potrubí vyvedeného nad střechu v jednom místě.

Ukončování větracích potrubí větrací hlavicí se nedoporučuje, protože větrací hlavice způsobuje tlakovou ztrátu při proudění vzduchu, zejména v zimním období, kdy může zarůst jinovatkou, neboť větráním odváděný vzduch má obvykle vysoký obsah vodních par.

Spodní část odpadních potrubí zalomených o více než 45° se při průtoku odpadních vod může chovat téměř jako nevětrané odpadní potrubí, pokud nebudou provedena žádná opatření. V části odpadního potrubí pod zalomením může docházet k velkým podtlakům. Proto je nutné do této části odpadního potrubí přivést vzduch, což se provede obtokovým potrubím instalovaným okolo zalomení.

U odpadních potrubí vysokých nejvíce 30 m je možné zajistit distribuci vzduchu do jejich části pod zalomením zvětšením světlosti odpadního potrubí těsně nad zalomením. Při malých průtocích odpadních vod a malé výšce nemusí podtlak v odpadním potrubí překročit přípustnou mez.

Proto se dříve mohla navrhovat i nevětraná splašková odpadní potrubí ukončená nad nejvyšší odbočkou zátkou, která však musela být oproti větraným odpadním potrubím předimenzována. Předimenzováno muselo být tedy i navazující svodné potrubí, což při úsporném splachování záchodů malým objemem vody není optimální.

Přivzdušňovací ventily mohou nahradit jednu funkcí větracího potrubí. Přisátím vzduchu do odpadního potrubí dokážou omezit podtlak, aby nedocházelo k odsávání vody ze zápachových uzávěrek. Obvykle se tedy instaluje za demontovatelnou mřížkou v instalační šachtě, nad demontovatelnou mřížkou v podhledu apod.).

V článku Proč se v místnosti po instalaci plynového kondenzačního kotle objevil zápach? autor zmiňuje použití přivzdušňovacího ventilu k zabránění průniku zápachu do interiéru v souvislosti s instalací kondenzačního kotle a potřeby vytvořit odbočku na odpadním potrubí pro odvádění kondenzátu.

Toto řešení obvykle není nutné a případný průnik zápachu je způsoben spíše použitím nekvalitní zápachové uzávěrky (např. s malou výškou vodního uzávěru), případně vysycháním vody v zápachové uzávěrce v době, kdy kotel není v provozu, nebo v době s velmi nízkou tvorbou kondenzátu v kotli. Proto se pro odvod kondenzátu z kotlů musejí používat zápachové uzávěrky s výškou vodního uzávěru nejméně 50 mm a přídavnou zápachovou uzávěrkou mechanickou.

Zápachová uzávěrka nesmí zároveň sloužit jako vodní uzávěrka zamezující sání vzduchu do kotle a úniku spalin z kotle do interiéru.

Dimenzování odpadního potrubí

Dimenzování spočívá ve stanovení průtoku splaškových odpadních vod (jedná se o špičkový průtok) a návrhu průměru potrubí vhodného pro tento průtok. Průtok splaškových odpadních vod se stanoví podle empirického vzorce uvedeného v ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760.

Při stanovení průtoku splaškových odpadních vod se ve výše uvedeném vzorci sečtou výpočtové odtoky všech zařizovacích předmětů napojených na splaškové odpadní potrubí. Kromě průtoku splaškových odpadních vod se ve splaškovém odpadním potrubí může vyskytnout také trvalý průtok (např. odtok kondenzátu z klimatizačních zařízení či kondenzačních kotlů nebo průtok z hromadných umýváren a sprch), který by bylo nutné k průtoku splaškových odpadních vod přičíst.

Budovy s pravidelným používáním zařizovacích předmětů (budovy občanského vybavení sídlišť, např. Budovy, jejichž jednotlivé části jsou charakterizovány oběma výše uvedenými druhy budov (např. Záchodová mísa s tlakovým splachovačem, záchodová mísa s nádržkovým splachovačem o objemu 6,0 nebo 7,5 l, popř.

Návrh průměru splaškového odpadního potrubí musí zohledňovat, že voda proudí po vnitřním povrchu potrubí, na kterém vytvoří plášť. Okolo osy potrubí se nachází vzduchové jádro. V místě vtoku vody z připojovacího potrubí však vtékající voda překrývá velkou část průřezu odpadního potrubí, což způsobuje velkou tlakovou ztrátu při proudění vzduchu.

Jmenovitá světlost potrubí se u splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím o celkové výšce do 60 m a u splaškových odpadních potrubí do výšky 30 m ukončených přivzdušňovacím ventilem navrhuje na základě porovnání vypočteného průtoku s hydraulickou kapacitou (maximálním dovoleným průtokem) uvedenou v tabulce 3, ve které jsou uvedeny také empirické zásady.

Při použití doplňkového větracího potrubí jsou hydraulické kapacity splaškového odpadního potrubí oproti hodnotám uvedeným v tabulce 3 o 30 až 40 % větší. Při použití speciálních odboček (SOVENT) uvádí hydraulickou kapacitu splaškového odpadního potrubí výrobce odboček [3]. Navržená jmenovitá světlost je po celé výšce odpadního a větracího potrubí stejná.

U splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím o výšce nad 60 m do 100 m je možné tabulku 3 využít pro předběžný návrh jmenovité světlosti. Po předběžném návrhu jmenovité světlosti je třeba posoudit, jestli podtlak v odpadním potrubí nepřekračuje hodnotu 464 Pa a nemůže tedy dojít k odsátí vody ze zápachové uzávěrky o výšce vodního uzávěru 50 mm po jeho částečném odpaření.

Podtlak v odpadním potrubí ∆pmax [Pa] je největší pod napojením připojovacího potrubí, ze kterého do odpadního potrubí přitékají odpadní vody, a stanoví se např. Jmenovitá světlost společných větracích potrubí se navrhuje o jednu dimenzi větší než jmenovitá světlost největšího napojeného hlavního větracího potrubí. Pouze při malých vypočtených průtocích odpadních vod ve splaškových odpadních potrubích se jmenovitá světlost společného větracího potrubí nemusí zvětšovat.

Např. Při dimenzování přivzdušňovacích ventilů je třeba znát průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem a porovnat jej s průtokem vzduchu uvedeným výrobcem přivzdušňovacího ventilu. Průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem uvedený jeho výrobcem musí být větší než osminásobek celkového průtoku odpadních vod ve splaškovém odpadním potrubí.

Vliv proudění vody a vzduchu ve splaškových odpadních potrubích na tlakové poměry v těchto potrubích se zkoumá od 19. století do současné doby (viz např. [1], [2], [3]). Za dlouhou dobu výzkumu stanovili různí odborníci různé výpočtové vztahy popisující tento jev a umožňující dimenzování splaškových odpadních potrubí (stanovení jejich hydraulických kapacit).

tags: #kryt #vývodu #odpadu #instalace

Oblíbené příspěvky:

• Odpady v ČR a Evropa
• Odpadové hospodářství v ČR
• Inspirace pro Váš Interiér
• Bloomingville Dustbin: Podrobná recenze
• Pravidla třídění kovů