Degradabilní, biodegradabilní, oxo-degradabilní, kompostovatelný, rozložitelný, recyklovaný, recyklovatelný… A dost! Taky už se v záplavě “eko” pojmů, hojně marketingově prezentovaných na obalech výrobků, ztrácíte? Začali jsme se ztrácet i my. Což byl pro nás varovný signál, že takhle ne. Je na čase, abychom vzali otěže rozhodování o správnosti našeho portfolia opravdu pevně do svých rukou.
Rozhodli jsme se tedy posvítit si na problematiku této “vizuální ekologie” (to jest ekologie ve slušivých marketingových prohlášeních, ale co pak v praxi…?) pěkně zblízka. Jednoho prosincového dne, zrovna v době největšího vánočního šílenství, nám přes Instagram přišel velmi silný impuls od naší zákaznice: “Jak můžete ještě prodávat pytle Fino Eko Natura, když to je jeden velký greenwashing?” Pamatuji si, jak ve mně hrklo, když jsem to četl a když jsem si pak otevřel odkaz se zprávou od Evropské komise, která se zabývala vlivem tzv. oxo-degradabilních plastů na životní prostředí. Přinutilo nás to téma konečně prozkoumat do hloubky a přehodnotit náš postoj.
Z mnoha důvodů, které v článku dále popisujeme, jsme se rozhodli přestat pytle Fino Eko Natura prodávat. A to i přesto, že šly velmi dobře na odbyt - prodali jsme jich tisíce kusů každý kvartál. Osobně mě mrzí, že jsme se do tohoto tématu nezavrtali dříve a nepodchytili to. Pytle jsme prodávali několik let a je pravdou, že až v roce 2018 začaly na povrch vyplouvat indicie o tom, že to s nimi asi nebude tak růžové, pardon zelené, jak se to výrobci snaží podávat. Při zařazování do sortimentu jsme jednoduše uvěřili tvrzením výrobce, který měl vše údajně podložené testy a certifikacemi. Je to velké ponaučení.
Econea za posledních 5 let prošla překotným vývojem a ohromně se rozvinulo i naše portfolio. Bylo to někdy rychlejší než my a ačkoli jsme se vždy rozhodovali dle nejlepšího momentálního vědomí a svědomí, hodláme výrazně přitvrdit. Chceme mít ten nejlepší a nejkvalitnější sortiment na trhu a prodávat skutečně jen produkty s pozitivním ekologickým přesahem. Dobré je určitě říct, že nic není černobílé.
Máme záměr postupně detailně přehodnotit celé naše portfolio a na základě jasných kritérií si definovat, co k nám patří a co ne. Chceme se posouvat k vyšší a vyšší kvalitě a mým přáním je, abyste mohli mít jistotu, že cokoliv, co koupíte u nás, je opravdu ekologický produkt. Může se tak stát, že se rozhodneme vyřadit i některé další značky, protože nebudou splňovat přísná kritéria.
Čtěte také: Praktické držáky pro vaše odpadkové pytle
Už samotné označení “biologická rozložitelnost” může být zavádějící. Teoreticky se totiž nakonec mohou biologicky rozložit téměř všechny materiály. Otázkou však je, za jak dlouho k tomu dojde. Pokud jsou to například stovky let, jako u běžných plastů, efekt “rozložitelnosti” pro planetu zcela postrádá smysl. Biologická rozložitelnost plastů má tedy smysl jen v případě, že se tak děje v relevantním časovém horizontu. Právě rychlost rozkladu pak závisí na spoustě faktorů a specifických podmínkách okolního prostředí.
Biologický rozklad u plastů nezávisí na původu materiálu: biologicky rozložitelné plasty (jako jsou třeba i běžné plasty) mohou být fosilního původu i biologického původu. Bioplasty mají stejné vlastnosti jako běžné plasty, ale podle definice v evropské normě EN 16575 jsou vyrobeny z rostlinné biomasy (kukuřice, obilniny, brambory, cukrová řepa, cukrová třtina, sója, tabák) a přírodní suroviny jako např.
Tzv. oxo-rozložitelné plasty jsou běžné plasty, které obsahují přísady, jež se aktivují působením ultrafialového záření nebo tepla a urychlují rozklad materiálu na velmi malé části. Díky těmto přísadám se plasty postupem času rozpadají na částice a nakonec se z nich stávají mikroplasty, které mají podobné vlastnosti jako mikroplasty pocházející z rozpadu běžných plastů. Oxo-degradabilní plasty obsahují navíc aditiva d2w nebo známější EPI TDPATM. TDPA je zkratka pro Totally Degradable Plastic Additives (zcela rozložitelná aditiva pro plasty). Rychlost rozkladu takto “obohacených” plastů pak ovlivňuje zejména teplota - se stoupající teplotou se zvyšuje rychlost rozkladu - a intenzita UV záření. Oxo-rozložitelné plasty jsou rozkládány prostřednictvím chemické oxidace.
Evropská komise si už začátkem roku 2018 vzala do parády dopad používání oxo-rozložitelných plastů na životní prostředí. Někteří zúčastnění výrobci uvádí, že po zahození a rozložení oxo-rozložitelného plastu po něm v přírodě nezůstávají žádná toxická rezidua ani plastové úlomky. Tohle tvrzení ale samo o sobě bohužel nestačí. Podstatné je, jestli pak v reálném prostředí - na skládkách nebo dokonce v mořích - proběhne úplný rozklad dostatečně rychle. Pokud ne, mikroplasty se do přírody uvolňují úplně stejně, jako u běžných plastů. Ty se pak dále vesele dostávají do potravinového řetězce a až do našich organismů.
Aby se oxo-rozložitelné plasty mohly skutečně nejdřív rozpadnout, potřebují k tomu kyslík, jak už sám od kyslíku odvozený název naznačuje. Byla by to ale spíš náhoda, pokud by se naše oxo-plasty dostaly na skládce zrovna na místo s dostatečným přísunem kyslíku. Ve většině částech skládky - v těch vnitřních a nebo v hlubších vrstvách odpadu - však takový přístup vzduchu není. Možnost, že by se oxo-rozložitelné plasty na skládce opravdu efektivně biologicky rozložily, je tedy spíše velmi malá.
Čtěte také: Sáčky z kukuřice: ekologická alternativa
Představme si, že takový oxo-degradabilní plast skončil na skládce, pěkně zahrabaný hluboko v ostatním odpadu. Žádný kyslík, žádná oxidace. Stává se z něj běžný plast a nikdy se pořádně nerozloží. Kdyby to ale uměl a zvládal by i rozklad bez kyslíku (anaerobní degradace), byl by při tom produkován metan. Tento skleníkový plyn je ve skutečnosti ještě zákeřnější než CO2. Ačkoli ho je globálně produktováno procentuálně značně méně než oxidu uhličitého, má však 100 násobně větší dopad na oteplování planety. Co to znamená? Že i kdyby se oxo-degradabilní plasty dokázaly biologicky rozložit i v hlubších vrstvách skládky bez dostatku kyslíku, představovaly by kvůli metanu možná ještě větší problém než plasty běžné.
Pokud je nějaký materiál kompostovatelný, znamená to, že se musí nejen biologicky rozložit, ale zároveň se stát i užitečnou součástí kompostu. Z důkazů zmíněné studie vyplývá, že oxo-rozložitelné plasty nejsou vhodné pro žádnou formu kompostování a nesplňují stávající normy platné v EU pro obaly využitelné formou kompostování.
Ani v mořském prostředí oxo-rozložitelné plasty rozhodně nenadělají žádnou parádu. Ve skutečnosti dosud neexistuje žádný důkaz, že by měly v tomto ohledu lepší vliv než běžné plasty. Mořská voda opět neposkytuje takové podmínky (kyslík), aby mohlo dojít k efektivní biodegradaci v dostatečně krátkém časovém horizontu.
Rozpad, který má nastávat právě působením přidaných oxidačních látek do oxo-rozložitelných plastů, není žádoucí úplně vždy. Například určitě ne pro nové výrobky zhotovené z recyklovaných plastů. Takový výrobek by pak pod vlivem oxo-aditiv měl menší životnost a odolnost, protože by se zevnitř prakticky postupně rozpadal. Z toho důvodu by měly být při třídění oxo-rozložitelné plasty identifikovány a oddělovány od ostatních plastů, ze kterých pak vzniká recyklát. V současné době dostupné technologie však takovéto oddělování nezajišťují. Oxo-degradabilní plasty se tedy dostávají mezi ostatní plasty k recyklaci. Nejen, že tedy může docházet ke snížení kvality recyklátu. Ale v důsledku toho se může znehodnotit i samotné postavení odvětví recyklace plastů na trhu.
Přesným označením těchto plastů je oxo-degradabilní (oxo-rozložitelný), protože k jejich rozkladu má docházet zejména oxidací. Oxo-plasty jsou tedy rozkládány prostřednictvím chemické oxidace a rozklad může být iniciován prostřednictvím tepla, UV záření či mechanického napětí. Oxo-plasty jsou stejně jako jiné polyethyleny hydrofobní, což prakticky znemožňuje jejich biologický rozklad. Díky oxidaci se ale postupně stávají hydrofilními a tím i biologicky lépe rozložitelnými. Teprve biologickým rozkladem pak dochází ke skutečně úplné degradaci - až na základní prvky a molekuly (především oxid uhličitý a vodu).
Čtěte také: Ekologické sáčky na pleny: recenze
Oxo-degradabilní a oxo-biodegradabilní tedy nejsou dva různé materiály.
Možná si říkáte, že je sice pěkné, že jsme vysvětlili, proč oxo-rozložitelné plasty nechceme a nebudeme už výrobky z nich prodávat. Ale do čeho tedy dávat odpad? Ve chvíli, kdy toto rozhodnutí u nás padlo, jsme samozřejmě ihned začali zkoumat alternativy. Co vám nabídnout, abyste z donucení nesáhli po běžných plastových pytlích.
Běžný směsný odpad můžete nyní místo do pytlů Fino dávat do eko pytlů Swirl, které jsou z 95 % vyrobeny z recyklovaných materiálů. Na domácí bio odpad máme hned několik alternativ. Jednu přináší nově opět Swirl, v podobě plně kompostovatelných a velmi praktických pytlů se zatahovatelnými uchy. Naší stálicí jsou také kompostovatelné sáčky na kuchyňský odpad HBABio. Na výběr máte z několika variant. Buď sáčky z bioplastu o velikosti 10 litrů, které zaručují větší odolnost.
V Econea věříme, že 100% upřímnost vůči našim zákazníkům je tou jedinou možnou cestou, jak vzájemnou důvěru posilovat, nikoli oslabovat.
tags: #kukuricne #sacky #ekologicka #zatez #studie