Kvalita ovzduší a tabulka hodnot v České republice

Tento článek se zaměřuje na normy a směrnice týkající se kvality ovzduší v České republice. Zvýšené riziko ohrožení zdraví vzniká při překročení úrovně znečištění stanovené imisními limity, vyhlášenými pro ochranu zdraví lidí a uvedenými v Příloze č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Imisní limity a mez tolerance

Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost překročení a hodnoty cílových imisních limitů pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení.

Monitoring kvality ovzduší

Ministerstvo zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území České republiky. V zónách a aglomeracích, na jejichž území se nacházejí oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, zajišťuje ministerstvo sledování kvality ovzduší způsobem podle § 6 odst.

ČHMÚ zpřístupnil operativní (neverifikované) primární a agregované údaje pro látky znečišťující venkovní ovzduší (koncentrace znečišťujících látek ze stanic s automatickým programem v rozsahu a časových agregacích dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší). Jedná se o základní znečišťující látky s imisním limitem dle současné legislativy: arsen (As), benzen, benzo[a]pyren, kadmium (Cd), oxid uhelnatý (CO), nikl (Ni), oxid dusičitý (NO₂), oxidy dusíku (NOₓ), přízemní ozon (O₃), olovo (Pb), suspendované částice PM₁₀, suspendované částice PM₂.₅, oxid siřičitý (SO₂).

Údaje vycházejí z naměřených dat na stanicích ve vlastnictví ČHMÚ za období od roku 1969. Primární data jsou uvedena v intervalech měření: 30 min, 1 h nebo 24 h dle typu měření. Agregovaná data jsou vypočtena z výše uvedených primárních dat. Jedná se o tyto údaje: denní průměry, měsíční průměry, roční průměry a počty překročení hodnoty imisního limitu.

Čtěte také: Hodnocení ovzduší v Česku

Předběžné údaje obsahují data o kvalitě ovzduší starší než hodinu. Verifikovaná data se nachází v datové sadě Měření kvality ovzduší - ověřené údaje, a to v souladu s procesem verifikace naměřených dat. K verifikaci dochází jednou ročně, nejpozději k 1.7.

Posuzování kvality ovzduší je rozděleno podle jednotlivých veličin (PM10, NO2 atd.). Celková kvalita ovzduší je posuzována podle nejméně příznivě hodnocené veličiny.

Národní a krajské programy snižování emisí

Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady návrhy národních programů snižování emisí těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro které byly stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s cílem zlepšení kvality ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin.

Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené ministerstvem schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů, který vydává vláda svým nařízením.

Krajský úřad je povinen zpracovat pro své území krajský program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a obecní úřad může zpracovat pro své území místní program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení kvality ovzduší zejména dosažením imisních limitů jednotlivých znečisťujících látek nebo jejich stanovených skupin.

Čtěte také: Ovzduší v Brně

Kraje a obce v přenesené působnosti vydávají nařízením krajské a místní programy snižování emisí. Informace o krajských a místních programech snižování emisí musí být uvedeny na úředních deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout, a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému.

Smogové situace a doporučení

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot (dle § 10 odst. 1 a přílohy č. 6 zákona o ochraně ovzduší). Příčinou smogových situací jsou obvykle špatné rozptylové podmínky, což zapříčiní kumulaci znečištění ze zdrojů znečišťování ovzduší v dané oblasti. Vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje ČHMÚ na základě pověření MŽP.

Pro případy vyhlášení smogové situace mohou obce přijmout tzv. regulační řád, který krátkodobě omezuje dopravu s cílem zmírnit mimořádný stav znečištění (dle § 10 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší). Krajské úřady pro případ překročení regulační prahové hodnoty vkládají do povolení provozu významných stacionárních zdrojů zvláštní podmínky provozu (dle § 10 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší), které jsou stacionární zdroje povinné při překročení regulační prahové hodnoty realizovat (obvykle se jedná o útlum výroby).

V případě, že je vyhlášena smogová situace letního typu, se osobám s chronickými dýchacími potížemi, starším lidem a malým dětem doporučuje zdržet se při pobytu pod širým nebem v odpoledních hodinách zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. Po vyhlášení varování se osobám s chronickými dýchacími potížemi, starším lidem a malým dětem doporučuje v odpoledních hodinách omezit pobyt pod širým nebem.

Dopady znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je jedním z faktorů, který může významně ovlivňovat lidské zdraví. Tyto účinky mohou mít formu akutních problémů, ale i problémů, které se vyskytují až při dlouhodobé expozici. Mezi nejčastěji se vyskytující problémy patří onemocnění dýchací a oběhové soustavy, některé látky pak mají karcinogenní účinky.

Čtěte také: Zpráva o znečištění ovzduší v regionu

Podobně má znečištění ovzduší negativní vliv i na ekosystémy, kdy se jedná především o oxidativní stres (způsobený O3), acidifikaci (SO2) a eutrofizaci (NOx). Tyto vlivy řeší především Ministerstvo zemědělství.

Index kvality ovzduší

Index kvality ovzduší představuje souhrnnou informaci o kvalitě ovzduší na konkrétní měřicí lokalitě. Byl navržen ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem a jedná se o komplexní ukazatel, který charakterizuje kvalitu ovzduší s ohledem na zdravotně podložená doporučení WHO. Výhoda indexu je jeho jednoduchost a přehlednost.

Základní dělení je trojstupňové a odpovídá barvám semaforu. Zelená barva představuje velmi dobrou až dobrou kvalitu ovzduší a jedná se o ideální podmínky pro pobyt venku. Oranžová barva odpovídá přijatelné kvalitě ovzduší, kdy je již doporučeno omezení venkovních aktivit, zatímco červená barva označuje zhoršenou až špatnou kvalitu ovzduší a venkovní aktivita se nedoporučuje.

Výpočet nového indexu je založen na současném vyhodnocení 3hodinových klouzavých koncentrací oxidu siřičitého (SO2), oxidu dusičitého (NO2) a suspendovaných částic (PM10). V letním období (1. 4. - 30. 9.) se navíc hodnotí i 3hodinové klouzavé koncentrace přízemního ozonu (O3).

Podmínkou výpočtu a zobrazení indexu je v zimním období (1. 10. - 31. 3.) měření PM10 na dané lokalitě, v letním období pak měření PM10 nebo O3.

Výhodou indexu a jeho slovního popisu je, že není nutné sledovat a porovnávat konkrétní číselné hodnoty. Hladina s označením Velmi dobrá a Dobrá je považována za standard, kdy znečištění ovzduší nemá žádný vliv na lidský organismus.

Všichni lidé mohou pociťovat lehké zdravotní problémy (zejména při delším pobytu venku). Všichni lidé mohou pociťovat i závažnější zdravotní problémy (zejména při delším pobytu venku). Všichni lidé mohou pociťovat i závažnější zdravotní problémy (i při kratším pobytu venku).

Výpočet indexu kvality je založen na vyhodnocení hodinových koncentrací oxidu siřičitého oxidu dusičitého, ozonu, suspendovaných částic frakce PM10 a osmihodinových klouzavých koncentrací oxidu uhelnatého. Je v něm zohledněn možný vliv imisí na zdravotní stav obyvatelstva.

Legislativní změny

Se začátkem roku 2017 vstoupila v platnost novela zákona 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Ta kromě jiného přinesla nová pravidla fungování Smogového varovného a regulačního systému (SVRS) podle návrhu ČHMÚ a MŽP. Nejvýznamnější změnu pravidel doznalo vyhlašování smogových situací a regulací pro suspendované částice PM10, které byly podle starých pravidel často vyhlašovány i s více jak dvoudenním zpožděním oproti skutečnému nárůstu koncentrací nad prahové hodnoty a zůstávaly v platnosti i po jejich poklesu pod tyto hodnoty.

Nově se budou při překročení zákonem stanovených hodnot regulovat ty stacionární zdroje znečišťování, jejichž vliv je na ovzduší významný - tyto zdroje budou mít stanovena regulační opatření přímo v povolení provozu, a dále budou moci řešit smogovou situaci obce svými regulačními řády.

Rozptylové podmínky a inverze

Rozptylové podmínky jsou určeny stavem meteorologických prvků a veličin, které rozhodujícím způsobem ovlivňují přenos a rozptyl znečišťujících látek v ovzduší. Jedná se zejména o rychlost větru, teplotní zvrstvení atmosféry (průběh teploty s výškou). Při špatných rozptylových podmínkách (bezvětří nebo slabý vítr, přítomnost teplotní inverze) je nutno očekávat vysoké znečištění ovzduší.

Inverze, která v oblastech s výskytem zdrojů znečištění ovzduší způsobuje hromadění škodlivin, bývá spojena s poklesem teploty a kondenzací vodní páry, tedy se vznikem mlhy, a ve vrstvě pod inverzí se hromadí nejen škodliviny, ale i vodní pára.

ČSN normy pro měření kvality ovzduší

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, cituje v části D Přílohy č. 3 několik českých technických norem (ČSN), které mají být používány při měření vdechovatelné, zejména respirabilní frakce polétavého prachu. Níže je uveden přehled norem, které lze využít i pro měření a hodnocení inhalační expozice látek přítomných v dýchací zóně ve formě plynů, par a aerosolů (část C téže Přílohy č. 3).

• ČSN EN 481 (83 3621) Ovzduší na pracovišti. Definice velikosti částic pro měření vzdušných částic.
• ČSN EN 482 (83 3625) Ovzduší na pracovišti. Všeobecné požadavky na postupy měření chemických látek.
• ČSN EN 689 (83 3631) Ovzduší na pracovišti. Návod k posouzení expozice vdechováním chemickým látkám pro srovnání s limitními hodnotami a strategie měření.
• ČSN EN 1232 (83 3627) Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků látek. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 12919 (83 3610) Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků látek s objemovým průtokem nad 5 l/min. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 838 (83 3632) Ovzduší na pracovišti. Difusní sondy k odběru vzorků pro určení plynů a par. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 1076 (83 3633) Ovzduší na pracovišti. Odběrové trubice pro stanovení plynů a par. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 1231 (83 3626) Ovzduší na pracovišti. Zařízení pro krátkodobé měření detekční trubicí. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 1540 (83 3610) Ovzduší na pracovišti. Terminologie.
• ČSN EN 13205 (83 3634) Ovzduší na pracovišti. Hodnocení účinnosti cyklonů.
• ČSN EN 14530 (83 3623) Ovzduší na pracovišti. Stanovení tuhých částic emitovaných dieselovými motory.
• ČSN EN 14042 (83 3615) Ovzduší na pracovišti. Návod k aplikaci a používání postupů pro posuzování expozice chemickým a biologickým činitelům.
• ČSN EN 13890 (83 3616) Ovzduší na pracovišti. Postupy měření kovů a polokovů v poletavém prachu.
• ČSN EN 14583 (83 3629) Ovzduší na pracovišti. Objemová odběrová zařízení pro bioaerosoly. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 45544-1 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Všeobecné požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN 45544-2 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Požadavky na funkční bezpečnost přístrojů používaných pro měření expozice.
• ČSN EN 45544-3 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Požadavky na funkční bezpečnost systémů.
• ČSN EN 45544-4 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Návod pro výběr, instalaci, používání a údržbu.
• ČSN EN ISO 16017-1 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 1: Metoda s čerpadlem.
• ČSN EN ISO 16017-2 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 2: Difúzní vzorkování.
• ČSN ISO 4225 (83 5001) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Slovník.
• ČSN ISO 4226 (83 5011) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Jednotky měření.
• ČSN ISO 7708 (83 5004) Kvalita ovzduší. Definice velikosti částic pro měření vzdušných částic.
• ČSN ISO 8756 (83 5010) Kvalita ovzduší. Teplota, tlak a vlhkost.
• ČSN EN ISO 10882-1 (05 0680) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Odběr vzorků poletavých částic a plynů v dýchací zóně svářeče. Část 1: Odběr vzorků poletavých částic.
• ČSN EN ISO 10882-2 (05 0680) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Odběr vzorků poletavých částic a plynů v dýchací zóně svářeče. Část 2: Odběr vzorků plynů.
• ČSN EN 14412 (83 4751) Kvalita vnitřního ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a zkušební metody.
• ČSN EN ISO 15011-1 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 1: Stanovení emisního faktoru pro dým z svařování obloukem, za použití odběrového zařízení.
• ČSN EN ISO 15011-2 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 2: Stanovení emisního faktoru pro plyny z svařování obloukem, za použití odběrového zařízení.
• ČSN EN ISO 15011-3 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 3: Stanovení emisního faktoru pro dým z svařování obloukem a pro plyny, za použití komory.
• ČSN EN ISO 15011-4 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 4: Stanovení koncentrace dýmu z svařování obloukem v dýchací zóně svářeče za použití komory.
• ČSN CEN ISO/TS 15011-5 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnosti při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 5: Stanovení emisního faktoru pro dým z svařování obloukem a pro plyny, za použití odběrového zařízení s přímým měřením hmotnostního průtoku.
• ČSN EN 50270 (37 8360) Elektromagnetická kompatibilita. Elektromagnetická kompatibilita pro elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů, toxických plynů nebo kyslíku.
• ČSN EN 50270 ed.2 (37 8360) Elektromagnetická kompatibilita. Elektromagnetická kompatibilita pro elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů, toxických plynů nebo kyslíku.
• ČSN EN 50271 (37 8380) Elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů, toxických plynů nebo kyslíku. Požadavky a zkoušky pro zařízení využívající software a/nebo digitální technologie.
• ČSN EN 50402 (37 8381) Elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých nebo toxických plynů nebo par nebo kyslíku. Požadavky na funkční bezpečnost stabilních systémů detekce plynů.

tags: #kvalita #ovzdusi #tabulka #hodnot

Oblíbené příspěvky:

• Více o červeném hmyzu
• Legislativa ochrany ovzduší
• Inspirace z přírody
• Nerezový Odpadkový Koš – Recenze
• Relaxační jóga víkend