Více než 20 000 druhů celosvětově, takové je číslo pro zájemce o studium rovnokřídlého hmyzu. Řád rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) zahrnuje několik zajímavých podskupin, obývajících často podobné prostředí, ale s rozdílnými potravními nároky. Do základního členění řádu rovnokřídlých patří dva hlavní podřády, saranče a kobylky.
Někteří lidé si saranče a kobylky často pletou, ale v textu i na fotografiích dále v článku si můžete podrobně prohlédnout hlavní rozdíly a snadno se je naučit členit, až se s podobnými druhy sami setkáte ve volné přírodě například u nás. Ačkoli saranče i kobylky často obývají stejné prostředí, jako jsou např. křovinaté či travnaté přírodní biotopy, potravní nároky jsou mnohdy zcela rozdílné.
Zatímco saranče patří mezi živočichy konzumující rostlinnou potravu, páchající občas obrovské škody na úrodě zejména v subtropických oblastech, kobylky se na straně druhé často živí potravou živočišnou, i když i mezi nimi najdeme spoustu vegetariánských nebo smíšených a do jisté míry tak nevybíravých druhů.
Mnohým kobylkám také zcela chybí křídla. Možná by vás mohlo překvapit, že rovnokřídlí existovali už dlouhou dobu před dinosaury. Nálezy fosílií ale dokazují, že první primitivní rovnokřídlí se objevili dokonce již v době Karbonu, tedy před více než 300 miliony lety.
Na první pohled saranče i kobylky vypadají dost podobně, ale nenechte se zmást. Saranče mají kratší silnější tykadla a štíhlé oválné tělo, zatímco tykadla kobylek jsou dlouze nitkovitě tenká a často delší než jejich tělo, které je silnější a více nepravidelné. Samice kobylek mají navíc dlouhé kladélko, které zřetelně vyčnívá ze zadní strany jejich těla.
Čtěte také: Kobylka a cvrček – poznáte je?
Samci často vyluzují cvrčivé melodie, složené z krátkých přerušovaných či naopak delších nepřerušovaných a opakujících se zvuků, které slouží jako komunikace s opačným pohlavím. Zvuk, který vyluzují, vzniká třením různých částí jejich těl resp. díky drobným výstupkům a jejich vzájemnému tření. Tento jev, u živočichů se nazývající jako stridulace, nám často spolu s rozkvetlými vonícími loukami připomíná příjemný vír letních dnů.
Kobylky mají většinou zploštělé tělo, ploché kladélko a zpravidla zelenou barvu. Cvrčci mají tělo většinou válcovité, kladélko jehlovité, žádný z našich druhů není zelený.Zvuky vytvářejí třením předního páru křídel o sebe.
Více než 80 druhů kobylek a cvrčků se používá pro lidskou výživu, a to zejména v Africe, Jižní Americe a Asii. Jsou součástí běžné stravy nebo je pouliční prodejci nabízejí jako lahůdky. I v některých potravinách dostupných u nás je již přidaná hmyzí mouka.
Kobylky a cvrčci jsou výživní, ale skelety mohou způsobit zácpu. Kobylky a další druhy rovnokřídlých obsahují velké množství proteinů, uvádí se rozmezí 50-65 % v sušině, které je v čerstvém hmyzu 23-35 %. Obsah tuku se pohybuje od 5 do 20 %.
Podle feedipedie mouka připravená ze sušených cvrčků má metabolizovatelnou energii 12,4 MJ/kg sušiny, 91 % sušiny, ve které jsou 58,3 % zastoupeny bílkoviny, v nich je 5,6 % alaninu, 3,7 % argininu, 6,3 % kyseliny asparagové, 1 % cystinu, 9,1 glutaminu, 3,6 % glycinu, 1,9 % histidinu, 3,1 % izoleucinu, 5,5 % leucinu, 4,8 % lyzinu, 1,9 % metioninu, 2,9 % fenylalaninu, 4,5 % prolinu, 3,7 %, serinu, 2,8 % treoninu, 3,9 % tyrozinu a 4,4 % alaninu.
Čtěte také: Strava cvrčků v přírodě
Pro odchov další generace je základní podmínkou vyšší teplota nad 25°C. Na dno nádoby se nasype písek, směs hlíny a písku, lignocel nebo jejich směs s krmivem. Samičky kladou vejce do substrátu dlouhým kladélkem. Substrát je potřeba udržovat vlhký a kyprý.
Krmivem mohou být granule pro psy či kočky nebo stejná směs šrotů, masokostní moučky a sušeného mléka. Hmyz si pochutná i na ovoci a zelenině, které slouží jako zdroj vody, přidat je možné i zbytky z kuchyně.
Čtěte také: Ohrožený druh
tags: #cvrček #vs #saranče #rozdíly