Ochrana Kyjovky šupinaté: Kriticky ohroženého druhu v Jaderském moři

V Jaderském moři, konkrétně okolo chorvatského pobřeží, se před letošní letní sezónou objevily dosud nevídané žluté bójky. Za jejich umístěním stojí ochránci zvířat, kteří na místní i na turisty apelují, aby se jich nedotýkali. Žluté bójky se u chorvatských břehů Jaderského moře objevily letos a mají jediný cíl, pomoct s ochranou kriticky ohrožené kyjovky šupinaté.

Žluté bójky značí jediné. Návštěvníky i místní obyvatele zároveň vyzvali, aby se bójek nedotýkali a aby u nich nekotvili své lodi. „Sdílejte tento příspěvek, aby ho vidělo co nejvíce lidí. Doufáme, že jim nová hnízdiště budou vyhovovat,“ napsali ochránci.

Kyjovka šupinatá (Pinna nobilis)

Kyjovka šupinatá je podle nich přirozeným čističem moře, stejně tak se stala oblíbenou atrakcí podvodních potápěčů. Plní velmi důležitou úlohu, svým způsobem stravování totiž filtruje a přirozeně čistí vodu. „Jedná se o malé křehké larvy. „Postavili jsme speciální sběrače, které mají pomoct mladým jedincům v Jaderském moři (odkud původně pochází).

Kyjovka, která se v minulosti ocitla na pokraji vyhynutí, se do chorvatských vod vrátila teprve nedávno. Vymírat začala kvůli šíření smrtícího patogenu kolem roku 2016.

Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUCN) přidal kyjovku šupinatou na seznam krajně ohrožených druhů. Tento mlž, který může dorůst až do jednoho metru, se vyskytuje ve Středozemním moři. Počet jedinců se ale v posledních třech letech prudce snížil kvůli novému patogenu.

Čtěte také: Definice znečištění

Kyjovky přispívají k čistotě vody, z které odfiltrovávají organické částice. Po staletí byly součástí jídelníčku lidí a poskytovaly také mimořádně vzácná jemná vlákna tvořená bílkovinami. Kyjovky se jimi připoutávají ke dnu a kamenům.

Už v minulosti je ohrožoval nelegální rybolov, ztráta přirozeného prostředí, invazivní živočišné druhy a změny klimatu. „Nic z toho ale nevedlo k tak prudkému poklesu jejich stavu jako současná choroba,“ uvádí se ve zprávě IUCN. Patogen se poprvé objevil v roce 2016 u španělského pobřeží a odtud se rozšířil do dalších oblastí Středomoří. Teď jej vědci našli u Řecka a kyjovkám podle nich hrozí zánik.

IUCN požaduje, aby byl co nejrychleji vytvořen monitorovací program a zahájen výzkum, který vysvětlí chorobu a najde způsob, jak šíření nákazy zastavit.

Největší mlže Středomoří kyjovky šupinaté asi znáte. Kyjovky šupinaté najdete v celém Středomoří včetně Jadranu. Jistě jste narazili na vysoké lastury zabodnuté do mořského dna. Běžně dosahují velikosti kolem třičtvrtě metru. Tento křehký mlž je přísně chráněný a například na Kapriji je kvůli němu zakázáno kotvení. Kotvy a kotevní řetězy populaci dříve decimovaly.

Kyjovky jsou ale ohroženy vedle nešetrného kotvení i znečištěním moře a v posledních dvou letech také velmi masivně parazitem Haplosporidium pinnae, který se šíří Středomořím od západu.

Čtěte také: Jak se stát učitelem přírodopisu?

A ještě jedna zajímavost k lasturám, které můžete najít na mořském dně. Z vláken, kterými jsou kyjovky upevněny do mořského dna, se dříve spřádalo tzv. byssové hedvábí. Zpracování vláken se datuje již do starověku. Na Sardinii se toto řemeslo udrželo až do začátku 20. století.

Jde tedy o zajímavé tvory, které je rozhodně zakázáno vytrhávat z mořského dna. Za to hrozí přísné sankce. A i při kotvení bychom měli, pokud je to možné, se oblastem s kyjovkou vyhnout.

Ostatní ohrožené druhy v Jadranu

V chorvatském Jadranu žije řada živočichů, kteří jsou jako velmi ohrožení chráněni zákonem. Mezi ně patří:

1. čepičovka páskovaná (Mitra zonata), chorv. sudanka sirná (Tonna galea), chorv. tritonka seguenza (Charonia tritonis seguenza), chorv.
2. kyjovka šupinatá (Pinna nobilis), chorv.
3. kožatka velká (Dermochelys cariacea), chorv. kareta obecná (Caretta caretta), chorv. kareta obrovská (Chelonia mydas), chorv.
4. tuleň středomořský (Monachus monachus albiventer), chorv. delfín obecný (Delphinus delphis), chorv. delfín skákavý (Tursiops truncatus), chorv.
5. Nejpřísněji jsou ale chráněni všichni kytovci (Cetacea), chorv. kitovi, pokud se zatoulají do Jadranu.
6. Podle zvláštních předpisů je dále zakázán lov a sběr pro obchodní účely všech 36 druhů sumýšů, (Holothurioidea), chorv.
7. Dál je podle zákona o ochraně přírody a zákona o mořském rybolovu zakázáno rozbíjet podmořské stěny na pobřeží a lovit tak datlovky vrtavé (Litophaga litophaga), chorv.

Čepičovka páskovaná (Mitra zonata) je plž, který má vřetenovitou ulitu a bývá dlouhý kolem 10 cm. Žije na pevném dně ve vzdálenosti asi 3 nám. míle od pobřeží pevniny nebo ostrovů. Můžeme ho najít v hloubce od 20 do 85 m. Je to středomořský endemit, který žije při východním, tedy chorvatském pobřeží Jadranu mezi městy Rovinj a Cavtat, ale ve velmi malém počtu. Díky své pěkné ulitě a vzácnému výskytu je to sběrateli velmi žádaný druh. Právě proto se jejich počet ještě dále snižuje. Z toho důvodu je čepičovka od r.

Sudanka sirná (Tonna galea) je plž, který žije buď jednotlivě nebo v malých společenstvích na měkkém písečném nebo bahnitém dně, v hloubce od 10 do 150 m. Jak už napovídá sám jeho název, má jeho ulita soudkovitý tvar, je velká a poměrně křehká. Může dosáhnout délky až 30 cm, takže je to jeden z největších plžů v Jadranu. Živí se ježovkami a jinými měkkýši a patří k významným predátorům ekosystému, v němž žije. Sudanka je rozšířena v Pacifiku, v Indickém oceánu, ve východním Atlantickém oceánu a v celém Středomoří, včetně Jadranu. V Jadranu žije v pobřežních vodách do 5 nám. mil od pobřeží. Pro svůj atraktivní vzhled a velikost se často komerčně lovil a prodával jako suvenýr, čímž se jejich počet stále snižoval. Od r. 1994 je proto přísně chráněn.

Čtěte také: Rezervace Askanija-Nova

Tritonka seguenza (Charonia tritonis seguenza) je největší plž žijící v Jadranu. Má masivní vřetenovitou ulitu a dorůstá až 40 cm. Žije na skalnatém dně, na úpatí strmých podmořských stěn. Tento středomořský plž se sice vyskytuje v celém Jadranu, ale jen velmi vzácně. Pro svou vzácnost a krásu své ulity je velmi vyhledávána. Je od r.

Kyjovka šupinatá (Pinna nobilis) žije na písečném nebo bahnitém dně mělkých pobřežních vod v porostech "mořské trávy". Tento mlž žije v hloubce 2 až 30 m. Přední, špičatou stranou je zaryt až do jedné třetiny své délky do podkladu, zadní konec směřuje vzhůru. Dorůstá délky až 100 cm. Je to největší mlž Středozemního moře, v němž je endemický. Je rozšířen v celém Jadranu. Jednotlivých exemplářů nebývá však víc než jeden kus na 10 m2 mořského dna. Vzhledem ke své velikosti je kyjovka šupinatá velmi vyhledávaným a ceněným suvenýrem, což v mnoha lokalitách způsobilo, že je tam úplně vyhubena. Od r. 1944 je v Chorvatsku, stejně jako v ostatním Středozemním moři chráněna.

Mořské želvy jsou jediní zástupci plazů (jsou podtřídou plazů) kteří obývají Jadran. Často končí v rybářských sítích. Vzhledem k tomu, že dýchají plícemi, musejí se po určité době vynořit a nadýchnout. I když intervaly mezi jednotlivými nadechnutími jsou poměrně dost dlouhé, stává se právě při vynořování, že se želva zaplete do rybářské sítě, uvízne v ní a kvůli stresu jí nakonec chybí vzduch a ona se vlastně utopí. Avšak to není jediné ohrožení želv. Kvůli těmto negativním aspektům lidské činnosti se populace želv velmi snížila; dnes je chrání jak mezinárodní konvence, tak i chorvatské předpisy.

Kožatka velká (Dermochelys coriacea) žijící v teplých a mírně teplých mořích, tedy i ve Středozemním moři, včetně Jadranu, kde je však obzvlášť vzácná. Dosahuje až 2 m délky a 350 kg hmotnosti. Na rozdíl od ostatních želv nemá tvrdý krunýř, nýbrž má jej kožovitý. Je tmavě hnědá se světlými skvrnami.

Kareta obecná (Caretta caretta) vyhledává stejné životní prostředí jako kožatka. Dosahuje délky 1 m. Podle odborných odhadů zahyne nebo se tajně z komerčních důvodů uloví kolem 2 500 karet.

Kareta obrovská (Chelonia mydas) žije ve stejném životním prostředí jako dva předcházející druhy. Živí se mořskými živočichy i rostlinami. Dosahuje délky 1,5 m. Má zelenou nebo šedohnědou barvu.

Tuleň středomořský (Monachus monachus) je savec, ploutvonožec z čeledi tuleňovitých, řádu šelem, jediný svého druhu ve Středozemním moři. Tuleni středomořští jsou výborní plavci a mohou být ponořeni velmi dlouho. Část svého života ale tráví mimo moře, na pevnině, kde žijí v jeskyních a na příhodných plážích - vždycky to však jsou velmi odlehlá, těžko přístupná místa. Žijí osaměle nebo v malých skupinách. Mají tupý nos či vlastně čenich, velké oči, tělo až 2 m dlouhé. Tuleň středomořský v Jadranu vyhynul, ale v posledních letech se tu stále častěji objevuje (viz tematický článek: Tuleň středomořský se vrací na Jadran). O setkání s ním informují ceslostátní deníky jako o velké senzaci. Některé nevládní organizace v Chorvatsku zkoumají možná potenciální stanoviště jako vhodné nové domovy pro tyto tuleně, pro jejich případné navrácení na Jadran.

Kytovci jsou savci, plně přizpůsobení životu v moři. Kvůli životu ve stejném biotopu se stavbou těla podobají rybám. Rodí se v moři a prožijí v něm celý život. Kytovci se dělí na kosticovce (Mysticeti) a ozubené kytovce (Odontoceti). Kosticovci nemají v dospělosti zuby, z patrových lišt jim v tlamě visí jemné husté rohovité listy (tzv. kostice), které fungují jako filtr zachycující mořský plankton, jejich hlavní potravu.

Delfíni patří mezi ozubené kytovce, živí se hlavně rybami. V Jaderském moři žije trvale jen delfín skákavý jako dnes už jediný zde žijící mořský savec, zatímco delfín obecný připlouvá do vod Jadranu jen občas, za potravou. I mnohé další druhy kytovců se občas vyskytují v Jadranu. Po desetiletí člověk pronásledoval delfíny, neboť mu poškozovali rybářské sítě při získávání potravy. V současné době ohrožuje delfína nejvíc negativní vliv člověka na jeho stanoviště, především znečišťování moře a masový turistický ruch, jakož i vodní aktivity s ním spojené.

Delfín skákavý (Tursiops truncatus) má krátký, dolů trochu zakřivený nos. Dorůstá až 4 metry délky. Má šedohnědý hřbet, břicho světlejší. Největší populace žije v Jadranu ve vodách kolem ostrova Lošinj, ale vyskytuje se sporadicky i jinde v Jadranu. Od r.

Delfín obecný (Delphinus delphis) žije v párech nebo v malých skupinách. Živí se rybami. Má dlouhý rovný nos a vřetenovité tělo, které dosahuje až 2,5 m délky. Hřbet má tmavohnědou až černou barvu, jsou však i světlejší jedinci. Břicho má bílé. V samotném Středozemním moři je to častý druh, ale v Jadranu trvale nežije. Vyskytuje se tu občas při shánění potravy - připlouvá Otrantskou úžinou. Často doprovází lodě a bývá tak středem pozornosti jejich pasažérů. I tento delfín je chráněn.

Všichni ostatní kytovci, kteří se občas vyskytnou v Jadranu, jsou chráněni podle mezinárodních konvencí i podle chorvatských zákonů.

Sumýši (Holothurioidea, chorvatsky trpovi) patří k ostnokožcům. Sumýši jsou nejbližší příbuzní ježovek a hvězdic. Jsou to výlučně mořští živočichové, z nichž většina žije na písčitém nebo bahnitém dně. V Japonsku se ze sumýšů připravuje oblíbená gurmánská pochoutka. Od začátku 90. Vzhledem k tomu, že sumýši se pohybují velmi pomalu (1 metr za 10 minut), jsou velmi snadným cílem lovu a lovili se tedy ve velkých množstvích. V několika málo letech by tak došlo k úplnému zdecimování jejich populace. Proto jsou v Jadranu od r.

Mlž datlovka vrtavá (Litophaga litophaga) je podlouhlého užšího tvaru, dlouhý až 12 cm (obyčejně je však značně kratší). Žije v pobřežních vápencových skalách a jednotlivých velkých balvanech, do nichž se zavrtává pomocí vylučované kyseliny. Vyskytuje se od mělčin do hloubek kolem 10 m. Často bývá i v podmořských jeskyních. Svou vrtavou činností napomáhá erozi vápence. Jejich populace je zatím většinou velmi hojná, místy se však díky dřívějšímu velkému lovu snížila. Na jednom čtverečním metru skály může žít až 300 jedinců. Datlovka se může dožít až 80 let.

Datlovka (chorv. prstac) se v Chorvatsku pokládá za jednoho z nejchutnějších mlžů a je jedním z nejchutnějších druhů "darů moře" vůbec; dlouho se hojně lovila, podávala v restauracích a prodávala na trzích. S rozvojem cestovního ruchu, a tím v důsledku enormně zvýšené poptávky počala populace klesat.

Největším problémem při jejím lovu, resp. jejím dobývání z vápencových stěn je nezbytnost roztlouci kladivem skálu, kde je datlovka zavrtána. Jinak totiž nelze zavrtaného mlže z vápencové skály dostat. K tomu, aby se na takových místech obnovila biocenóza, byli nasazeni a rozmnožili se noví jedinci nejen datlovek, ale i dalších druhů mořské fauny a flóry, k jejichž zkáze pro dobývání datlovek došlo, jsou zapotřebí značné finanční prostředky, ale i dlouhá desetiletí.

Právě to je důvodem zákazu lovu datlovek na Jadranu a jejich prodeje a kulinářské úpravy na celém území Chorvatské republiky. Samozřejmě je zakázán i vývoz mimo Chorvatsko. Příslušné zákony byly vydány v r. 1994 a 1997.

V Chorvatsku jsou činné různé nevládní organizace a nadace na ochranu všech výše uvedených druhů mořské fauny a bylo vypracováno mnoho programů a projektů, které mají přispět k informovanosti a výchově obyvatelstva i návštěvníků Jadranu v tomto směru. Za tím účelem se vydávají různé letáky, pohlednice, plakáty a pořádají zvláštní akce s výchovným zaměřením, jejichž účelem je popularizace ochrany velmi ohrožených druhů.

tags: #kyjovka #supinata #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění vody v ČR a Polsku
• Jak si vybrat ekologickou drogerii?
• Historie skládky Třebíč
• Nové kontejnery na textil ve Zlíně
• Aktivity MAP II v Rýmařovsku