Kyrgyzstán: Příroda a divoká zvířata v zemi nebeských hor

Kyrgyzstán je opravdovou středoasijskou zemí, protože svojí polohou má k pomyslnému středu Asie opravdu hodně blízko. Svojí rozlohou je Kyrgyzstán asi 2,5x větší, než Česká republika, ale přitom má jen 5 milionů obyvatel, z čehož jeden milion připadá na hlavní město Biškek. Celé území je tak velmi řídce osídleno a o opravdovou divočinu není nouze.

Pokud jde o krajinu jako takovou, tak se dá shrnout do konstatování, že Kyrgyzstán tvoří hory, hory, jestě jednou hory a pak jezero. Opravdu to tak je, protože neuvěřitelných 94% území celého státu je v nadmořské výšce nad 1.000 metrů nad mořem. Pokud vám 1.000 metrů připadá málo, tak vezte, že 40% celkové rozlohy Kyrgyzstánu pak leží rovnou v nadmořské výšce nad 3.000 metrů a to už jsou opravdu slušné hory.

Hlavními horskými masivy Kyrgyzstánu jsou pohoří Ťan-Šan a Pamír, které se pak dále člení na lokální pohoří - na jihozápadě například na Alajské a Zaalajské pohoří. Nejvyšší horou Kyrgyzstánu je pak hora Džengis Čokusu, či v jiném nářečí Tömür, který je však spíš (bohužel) známější pod ruským pojmenováním Pik Pobědy, tedy Štít vítezství, který má nadmořskou výšku 7.439 metrů nad mořem.

Značná část země tvoří opravdu velmi vysoké hory, což je sice paráda, ale upřímně řečeno nic pro mě a asi ani pro většinu běžných turistů či tuláků - i když je zase pravda, že lézt na tyto vrcholky netřeba, krásný pohled na ně je i z podstatně níže položených končin. Podstatné je, že značná část země tvoří opravdu velmi vysoké hory, což je sice paráda, ale upřímně řečeno nic pro mě a asi ani pro většinu běžných turistů či tuláků - i když je zase pravda, že lézt na tyto vrcholky netřeba, krásný pohled na ně je i z podstatně níže položených končin.

Doprava do Kyrgyzstánu

Od nás, z Čech, je to do Kyrgyzstánu zhruba nějakých 5.000 kilometrů a tak je další logickou kapitolou to, jak se tam vlastně dostat. Opravdoví dobrodruzi mohou samozřejmě zkusit romantickou cestu vlakem, což celkem bez problémů lze - s přestupem v Moskvě a Jekatěrinburgu, jen je to přeci jen hodně časově náročná legrace - i když pravda, déle jak týden by csta trvat neměla.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Cestu na motorce, jakou nedávno absolvovala jedna mladá dáma (případné informace snadno najdete ve všech médiích), asi taky nebude ochoten absolvovat každý , takže zbývá asi jediná rozumná možnost a to letecky. To je nyní naštěstí celkem snadné i laciné - díky spoji Turkish Airlines s krátkým přestupem v Istanbulu. S cenou letenky byste se měli v pohodě vejít pod 10.000,- Kč a pokud budete šikovní a plánovat předem, tak to může být i o hodně míň.

Když už v Biškeku vystoupíte z letadla, tak prvním, a velmi pozitivním, zjištěním je fakt, že nejen opravdu nepotřebujete žádné vízum ani jiné podobné povolení (což je v zemích bývalého SSSR opravdu dost nevídané), ale že tady si zahraničních turistů skutečně váží. Podle chování úředníků na letišti mi to až připadalo, že snad mají i nějaké interní nařízení chovat se k cizincům jako k hostům. V tomto ohledu by opravdu mohli jít příkladem i řadě Evropských zemí, protože tak hladké a rychlé odbavení jsem opravdu nečekal (a stejné to bylo i při odletu) a dlouho nikde nezažil.

Na druhou stranu ale počítejte s tím, že letiště v Biškeku je poměrně malé (z venku spíš připomíná nádraží v okresním městě) a je nutno s tím počítat. Žádné rozsáhlé bezcelní obchody tu nečekejte a ani vám nedoporučuju jinde oblíbený postup ve stylu "suvenýry koupím až při čekání na odlet na letišti", protože tady toho moc nekoupíte.

Při příletu ale zase snadno zakoupíte SIM kartu některého z místních operátorů - hned u východu jsou dva krámky, které se zjevně na cizince specializují a proto velmi slušně komunikují jak rusky, tak anglicky, což zde jinak rozhodně není příliš obvyklé. Na rozdíl od našich zlodějských mobilních operátorů tady koupíte doslova za pár korun SIM kartu jak na volání, tak i na data, což se na cestě může hodit - i když ve vysokých horách samozřejmě není signál nic moc.

Biškek a praktické informace

Samotné hlavní město Biškek mě však, upřímně řečeno, příliš nenadchlo. Je to klasická postsovětská a nepříliš vzhledná metropole, kde sice najdete několik skutečně hezkých, velikých a vzorně udržovaných parků, ale jinak v podstatě nic, co by stálo za řeč - tedy aspoň z mého úhlu pohledu. No, snad možná sem tam nějaký ten kousek architektury a pak ještě jednu drobnou zajímavost - pro zavlažování parků a zeleně je ve městě celkem běžné, že mezi chodníkem a vozovkou je ještě malý zavlažovací kanál, kudy proudí užitková voda.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Jinak je však Biškek moderní město se vším všudy a snadno tu seženete vše potřebné na vaši další cestu - počínaje potravinami (vozit z domu je nesmysl), celkem slušnými mapami a konče třeba plynovými bombami, nebo možností zapůjčení terénního auta. To byl i náš případ, protože doprava v Kyrgyzstánu není nic moc, vesměs jen maršrůtky a k tomu jediná, navíc krátká, železniční trať s velmi řídkým provozem.

Pokud jde o peníze, tak místní měnou v Kyrgyzstánu je Kyrgyzský som. Směnárnu nebo banku najdete skoro na každém rohu a bez problémů vám vymění jak eura, tak americké dolary - snad jen pozor na starší, nebo příliš použité bankovky, či bankovky s příliš vysokou nominální hodnotou - ideální jsou desítky, dvacítky, maximálně padesátky a do deseti let od vydání (jak dolary, tak eura).

Ceny většiny zboží jsou nižší, než u nás - velmi přibližně tak zhruba o 15-20%. V cenách jsou ale taky značné rozdíly a to i u potravin, kde většinou platí, že velký a dobře zásobený supermarket je o dost dražší, jak obchůdek na rohu (což je vlastně opak situace u nás). Pokud byste třeba před odletem chtěli den, dva zůstat v Biškeku a potřebovali ubytování, pak si vše raději naplánujte předem a rezervujte. Klasické hotely jsou sice prázdné, ale velmi drahé. K dispozici je ale samozřejmě spousta malých hostelů, které jsou sice mnohem levnější, ale zato bývají v sezóně docela plné.

Bezpečnost v Kyrgyzstánu

S ohledem na bezpečnost se v Kyrgyzstánu nemusíte vůbec ničeho bát, preventivně se však vyhněte oblastem v bezprostřední blízkosti hranic s Uzbekistánem, kde občas bývají nějaké problémy. Totéž platí o hranici s Čínou, kde sice žádné problémy nejsou, ale zato je kolem nich poměrně široké hraniční pásmo, kam je vstup možný pouze se speciálním povolením. Pravděpodobnost, že v přírodě potkáte nějaké nebezpečné divoké zvíře, je také poměrně nízká, ale pozor si rozhodně dávejte na honácké psy místních pastevců.

Velký pozor si dejte i na místní policii, která je stejně jako v Rusku a všech státech bývalého SSSR naprosto neuvěřitelně zkorumpovaná - tohle je přesně ten moment, kdy vám dojde, jak moc se u nás doma máme oproti těmto zemím dobře. Vybírání pokut ze strany dopravní policie je zde totiž v podstatě živností a jakožto cizinec jste samozřejmě naprosto ideální oběť.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Pokud jde o možná kulturní nedorozumění, tak snad jen toliko, že 75% Kyrgyzů jsou muslimové, takže je potřeba to mít na paměti a přizpůsobit tomu své chování. Pokud se stejně jako my rozhodnete cestovat zapůjčeným autem, pak mohu dodat, že silniční síť se sice v posledních letech neuvěřitelně rychle zlepšuje, nicméně pořád platí, že mimo hlavní tahy a v horách, se běžným osobním autem daleko nedostanete, takže je téměř nezbytné na to myslet při rezervaci vozu a připlatit si za terénní čtyřkolku. Také si zkontrolujte, zda máte rezervu, protože v některých oblastech je velmi ostré kamení - už ani nevím, kolikrát jsme cestou píchli. Naštěstí je pneuservis skoro v každé druhé vesnici.

Jako poslední bezpečnostní varování ještě musím zmínit takzvanou "výškovou nemoc", i když se týká jen malého procenta lidí. V Kyrgyzstánu se totiž až nečekaně snadno dostanete opravdu velmi vysoko. I autem po silnici klidně vyjedete i nad 4.000 metrů nad mořem a to už je, zejména pro našince, fakt dost solidní výška. Nespoléhejte přitom ani na nízký věk a ani na svoji dobrou fyzickou kondici, tyhle věci totiž s "výškovou nemocí" nijak nesouvisí a ve výšce nad 3.000 metrů může klidně zkolabovat i vrcholový sportovec. Detaily si jistě snadno na internetu najdete sami, já snad dodám jen úplný základ - tedy že čím větší a rychlejší je změna směrem nahoru, tím hůř a v případě problémů se snažte co nejrychleji dostat co nejníž.

Zajímavá místa a tipy pro vaši návštěvu

K tradičním cílům cestovatelů patří historické památky, na ty je však Kyrgyzstán poměrně chudý. Asi nejznámější památkou je věž Burana, která se nachází u města Tokmok, ležícího jen asi 80 kilometrů východně od Biškeku. Věž je vlastně torzem velkého minaretu z 10. nebo 11. století, který původně měřil asi 45 metrů a který kdysi obklopovalo, dnes již zaniklé, karachánské město Balasagun. Bývají zde však poměrně častá zemětřesení a tak dnes zbylo z minaretu pouze asi 25 metrů. Přesto jde však o působivou památku, která navíc prošla rekonstrukcí, takže je na ni i pěkný pohled. Okolí navíc zdobí velmi zajímavé náhrobní kameny v podobě postav, zvané Bal-bal. Údajně zpodobňují buď zemřelé, nebo naopak jejich nepřátele, kteří jim podle pověsti musí po smrti za trest sloužit.

Kyrgyzstán je zajímavý také tím, že jím probíhala slavná Hedvábná stezka, starověká cesta, vedoucí z východní Asie až do Středomoří a jejíž celková délka činila 8.000 kilometrů. Právě u Hedvábné stezky, v horách, ve výšce 3.200 metrů nad mořem leží další zajímavá památka - karavansaraj Tash Rabat, tedy v podstatě zájezdní hostinec, který však spíše připomíná menší pevnost. Dodnes v podstatě plní svoji funkci, protože hned vedle můžete přespat v jurtovém hotelu.

Dále pak roztroušeně, po celém Kyrgyzstánu, můžete najít zajímavé petroglyfy, většinou z doby přelomu letopočtu. Osobně se ale přiznám, že mě příliš nezaujaly, možná i proto, že na mě často působily dojmem, že jde pouze o napodobeniny, určené turistům. Zajímavější mi přišly spíše staré muslimské hřbitovy, kde se občas až humorně mísily na hrobkách náboženské symboly s komunistickými rudými hvězdami. Výjimečně tu však najdeme i křesťanské památky, jako například krásný pravoslavný dřevěný kostel ve městě Karakol na východě země.

Pokud jde o zajímavosti a cíle přírodního charakteru, pak musím ještě jednou zmínit slavné jezero Issyk-kul, které je pro cestovatele z cizích zemí důležité hned z několika důvodů. V prvé řadě samozřejmě proto, že je opravdu nádherné - křišťálově čistá voda se zvláštním modrým tónem, písčité pláže a nad tím vším v dáli vrcholky vysokých hor. Prostě naprostá paráda, ale jezero je důležité místo i z mnoha dalších důvodů - třeba proto, že kolem jezera je relativně husté osídlení, takže je zde celkem slušná doprava, silnice a tím i zásobování, takže zde také můžete dobře doplnit své zásoby na další cestu. V jezeře se také můžete vykoupat a není problém na jeho pobřeží přenocovat. Stejně tak dobře můžete jezero použít jako základnu pro výpravy do okolních hor a to v podstatě zcela libovolným směrem. Navíc je jezero v malé nadmořské výšce (na místní poměry) , takže se zde můžete aspoň trošku aklimatizovat, nebo se sem naopak stáhnout v případě problémů s výškovou nemocí.

V Kyrgyzstánu je ale spousta dalších krásných horských jezer, z nichž bych jmenoval ještě aspoň také poměrně známé jezero Sonkol. To už je však v nadmořské výšce těsně nad 3.000 metrů, místní vás tam však za poplatek rádi vyvezou, případně tam můžete sami vyjet svým expedičním vozidlem - asfalt tu však nečekejte, takže ideálně vůz 4x4. Také zde najdete relativně levné ubytování v jurtách.

Oč je Kyrgyzstán chudší na historické, či architektonické památky, tak o to víc vám to vrátí na krásách přírodních. Kyrgyzstán je totiž jednou z těch úžasných zemí, kde je v podstatě úplně jedno, kterým směrem se vydáte, protože nádherná a divoká příroda vás čeká prostě všude. Z mého pohledu tak Kyrgyzstán mnohokrát předčil veškerá má očekávání a osobně ho v kategorii přírodních krás řadím na první místo ze všech zemí, které jsem doposud navštívil. Vyrovná se mu snad jen Island, který má ale tu nevýhodu, že je tam pro našince extrémně draho a hlavně proto, že na atraktivnějších místech narazíte doslova na davy turistů, což se vám v Kyrgyzstánu rozhodně nestane.

Chcete-li si tedy užít fantasticky krásné přírody s vysokými horami, čistými jezery, pláněmi plnými stád koní a to vše s minimem civilizace a turistů, navíc ještě k tomu za opravdu dostupnou cenu, pak vám mohu Kyrgyzstán opravdu s klidným svědomím jen vřele doporučit.

Chráněná území Kyrgyzstánu

V Kyrgyzské republice existuje poměrně rozvinutý systém územní ochrany přírody. Státní ochrana přírody reprezentovaná Státní agenturou pro ochranu životního prostředí a lesnictví Kyrgyzstánu (dále jen Agentura) prostřednictvím chráněných území zabezpečuje významné přírodní památky, zachovalé části krajiny vč. cenných biotopů a kulturních památek a v neposlední řadě ochranu ohrožených druhů.

Tomu odpovídá množství kategorií s diferencovanými ochrannými podmínkami a péčí. Bližší popis cílů a ochranných podmínek jednotlivých kategorií zvláště chráněných území je obsažen v první části článku (Pešout 2017). Nyní se projdeme nejdůležitějšími rezervacemi (zapovědniky a zakázniky) a národními parky Kyrgyzstánu (viz tab. č. 1). Pro přehlednost jsou rozděleny do čtyř skupin, toto členění neodpovídá správnímu rozdělení území republiky, může být ale určitým vodítkem při návštěvě tohoto úchvatného středoasijského regionu.

Světové dědictví Západního Ťan-šanu

Západní Ťan-šan představuje pohoří tvořené hřbety ze severu ohraničujícími úrodnou Ferganskou dolinu, Talaským Alatau, hřbety jižně od hlavního města Biškek a severně od jezera Issyk-kul. Na svazích hor na středoasijské polopouště a suché stepi navazují listnaté lesy s dominantním zastoupením jabloně Sieversovy (Malus sieversii), která je podle posledních výzkumů považována za předka většiny kulturních odrůd jabloní, a ořešáku (Junglans regia).

Oblast Západního a Středního Ťan-šanu se traduje jako místo původu ořešáku vlašského (Mollnar et al. 2011), odkud ho po ovládnutí Ferganské doliny do Evropy dovezl Alexandr Veliký. Na toto pásmo navazují smíšené a jehličnaté lesy, najdeme zde porosty endemické jedle sibiřské (Abies sibirica ssp. semenovii), zachovalé nejlépe v Padyšatinském zapovědniku (7), a jalovců.

Nad 2500 m n. m. přechází dřevinná vegetace ve vysokohorské louky a trávníky, intenzivně využívané k letní pastvě. Rozsáhlá pohoří Západního Ťan-šanu poskytují dosud vhodné podmínky pro výskyt množství ohrožených druhů živočichů - ze savců např. kozorožců sibiřských (Capra sibirica alaiana), středoasijských ovcí argali ťanšanských (Ovis ammon karelini), medvědů hnědých (Ursus arctos), přežívá zde stále též levhart sněžný (Panthera uncia).

Mimořádnou přírodní hodnotu pohoří potvrdila Komise UNESCO na svém zasedání v Turecku v červnu 2016, když zapsala na seznam světového dědictví přírodní lokalitu Západní Ťan-šan. Tvoří ji sedm zapovědniků v Kazachstánu, dva v Uzbekistánu a tři v Kyrgyzstánu (Anonymus 2016). Kromě již výše uvedeného Padyšatinského jde o Sary-Čelekský zapovědnik (9), patřící k nejstarším a nejznámějším rezervacím v Kyrgyzstánu.

Třetím územím vytvářejícím lokalitu světového dědictví Západní Ťan-šan na území Kyrgyzstánu je Beš-Aralský zapovědnik (1) chránící druhově bohaté vysokohorské louky Čatkalské doliny a úbočí Čatkalského hřbetu s bohatým výskytem endemických druhů rostlin a ze zvířat mj. západoťanšanského endemitu, sviště Menzbierova (Marmota menzbieri).

Nejzápadnější část vysokohoří Talaského Alatau je zahrnuta do Karabuurského zapovědniku (3) s bohatým výskytem ťanšanských argali. V jeho východní části je zřízen Národní park Beš-Taš (12) a v navazujícím Kyrgyzském hřbetu v oblasti Pik Semonova jižně od Biškeku můžeme navštívit horský Národní park Ala-Arča (11). Jeden z nejrozlehlejších parků, Národní park Čon-Kemin (13), byl vyhlášen v povodí stejnojmenné řeky v nejsevernějším pohoří Západního Ťan-šanu, Kungej Alatau.

Ochrana Zaalajského pohoří a Pamíro-Alaje

Většinu jižního území Kyrgyzstánu tvoří Hissarsko-alajská soustava (Pamíro-Alaj) ohraničující z jihu Ferganskou dolinu s centrem této části země, městem Oš. Od Zaalajského hřbetu Pamíru tvořícího jižní hranici s Tádžikistánem a Čínou odděluje Pamíro-Alaj úchvatná, 20 km široká Alajská dolina. Celé území je značně aridní.

Na polopouště v nízkých a středních polohách navazují podhorské a nízkohorské pustiny a stepi. Lesy jsou zastoupeny jen řídkými aridními porosty řečíku pistáciového (Pistacia vera) a na vlhčích severních svazích vzácně i listnatými porosty ořešáku (Juglans regia,) a javoru turkestánského (Acer turkestanicum). Ve vyšších polohách v mozaice s horskými loukami a stepmi najdeme řídké jalovcové lesy (Juniperus pseudosabina var. turkestanica, J. polycarpos var. seravschanica, j. polokulovitý - J. semiglobosa).

Zachovalé rozsáhlé jalovcové lesy jsou chráněny společně s cennými vysokohorskými trávníky v národním parku Kyrgyz-Ata (16) a v západněji položeném národním parku Sarkent (19). Nejvyšší části pohoří jsou zaledněny, sněžná čára se pohybuje v nadmořských výškách 4000-4500 m n. Největší z jezer Saryčelekského zapovědniku, které mu dalo jméno, je dlouhé 7,5 km, 650 m široké a hluboké 234 m.

Odlehlá oblast vysokohoří v nejvyšší části Alajského hřbetu je chráněna v Surmatašském zapovědniku (10). Národní parky a zapovědniky doplňuje několik zakázniků, největším je zoologická rezervace Ak-Bura (22) jižně od Oše.

Divočina ve středním Kyrgyzstánu

Střední část Kyrgyzstánu zahrnuje především rozlehlé údolí řeky Naryn, která většinu tohoto území odvodňuje a hřbety Centrálního Ťan-šanu. Jde o silně aridní oblast, kterou pokrývají převážně pustiny a suché pelyňkové polopouště a jen na severních svazích a vlhčích místech druhově bohatší stepi a na ně ve vyšších polohách navazující subalpinské louky. Krajina je z větší části odlesněná.

Ferganský hřbet, oddělující Ferganskou dolinu od údolí Narynu, chrání hned tři velkoplošná chráněná území. Za nejvýznamnější lze považovat nejrozlehlejší z nich - národní park Sajmaluu-Taš (17), chránící vysokohoří Ferganského hřbetu. Na mnoha místech v Kyrgyzstánu se můžeme setkat s pravěkými i mladšími skalními uměleckými výjevy. Avšak zde se jich dodnes uchovalo mimořádné množství - přes deset tisíc!

Další ze zdejších velkoplošných chráněných území, značně odlehlý Kulunatinský zapovědnik (5), chrání v oblasti nejvyšší části Ferganského hřbetu úchvatná vysokohorská jezera Velký a Malý Kulun s okolními druhově bohatými vysokohorskými loukami.

Severní svahy Narynského hřbetu spadající k hornímu toku řeky Naryn jsou zahrnuty ve dvou téměř navazujících chráněných územích - národním parku Salkyn-Tor (18), zřízeném především k ochraně jelena wapiti sibiřského (Cervus canadensis sibiricus), a Narynském zapovědniku (6). Tato bezmála tisíc km2 rozlehlá rezervace zahrnuje ukázku horských smrčin (Picea schrenkiana) a primárního horského bezlesí vnitřního Ťan-šanu.

Snad nejkrásnější horská jezera Kyrgyzstánu požívají ochrany v rámci Karatal-Žapyrykského zapovědniku (4). Tuto disjunktní rezervaci tvoří tři samostatné části. V jedné je předmětem ochrana horských smrčin a primárního horského bezlesí vnitřního Ťan-šanu (jižní svahy hřebenu Moldotau), ve druhé východní část „Slunečního“ jezera Song-kul (278 km2, 22 m, 3016 m n. m.) s cennými mokřady a hnízdišti husy tibetské (Anser indicus) a dalších druhů vodních ptáků. Je též významnou tahovou zastávkou.

tags: #Kyrgyzstán #příroda #a #zvířata

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny, Důsledky a Řešení Ekologické Krize
• Definice Obecného Ohrožení z Nedbalosti
• Význam ekologické stability
• Dlouhodobý stres v ekosystémech
• Obnovitelné zdroje a tepelná čerpadla