Obecné Ohrožení z Nedbalosti: Definice a Právní Aspekty v České Republice

Trestní čin „obecné ohrožení“ je upraven v trestním zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., dále jen TZ) v hlavě sedmé pod názvem "trestné činy obecně nebezpečné". Tyto typy trestných činů jsou určeny k ochraně lidského života, zdraví a majetku.

Trestní zákoník definuje v § 272 obecné ohrožení jako „vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného nebezpečného jednání. Obecného ohrožení se také dopustí osoba, která by toto obecné nebezpečí zvýšila nebo ztížila jeho odvrácení nebo zmírnění“ (objektivní stránka tč).

Výše popsané způsoby jednání jsou alternativní, což znamená, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačí naplnění pouze jednoho znaku ze základní skutkové podstaty popsané v § 272 TZ.

Charakteristické prvky obecného ohrožení

Obecné ohrožení se vyznačuje několika charakteristickými prvky. Již z definice v trestním zákoníku vyplývá, že při obecném ohrožení není ohrožena pouze jedna osoba, ale musí se jednat o více osob, které jsou konkrétně a bezprostředně ohroženy (na životě, zdraví či je ohrožen jejich majetek). Zákon nám nestanovuje nejnižší počet ohrožených osob. Tento počet vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, který nejnižší počet osob ustanovil na sedm.

Nejvyšší soud ve své judikatuře také upozorňuje, že v případech obecného ohrožení není rozhodující, že výsledný větší počet ohrožených osob se do stavu obecného nebezpečí dostával jednáním pachatele v krátkém časovém intervalu postupně, a nikoliv najednou ve stejném okamžiku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp.zn. 4 Tdo 1094/2013-36).

Čtěte také: Obecní odpad – analýza

K tomu, abychom mohli označit obecné ohrožení jako úmyslný trestný čin, nikoliv jako obecné ohrožení z nedbalosti (viz níže), je nutná přítomnost pachatelova jednání a nastalý účinek z něj, tedy tzv. kauzální nexus.

V definici obecného ohrožení se nadále hovoří o „škodě velkého rozsahu“ (§130 TZ) v rámci újmy na cizím majetku (nikoliv pachatelův majetek), kdy se právě škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč.

Obecné ohrožení z nedbalosti (§ 273 TZ)

§ 273 trestního zákoníku popisuje též obecné ohrožení z nedbalosti. Má-li soud v těchto případech posoudit, zda byl čin spáchán z nedbalosti, musí v první řadě zjistit, zda osoba, která způsobila obecné ohrožení nezachovala potřebnou míru opatrnosti, což je kritérium nedbalosti, a to ve formě vědomé i nevědomé. (usnesení NS ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 Tdo 904/2017-24)

Ačkoli méně medializované, i porušování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci může vést k trestnímu stíhání firmy - typicky pokud dojde k vážnému zranění či úmrtí zaměstnance v důsledku systémového zanedbání bezpečnostních povinností. Takové jednání může být kvalifikováno např. jako trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti nebo usmrcení z nedbalosti.

Příklad z praxe: Byly zaznamenány případy, kdy stavební firma čelila obvinění poté, co kvůli nevyhovujícím bezpečnostním opatřením zahynul pracovník na stavbě.

Čtěte také: Podrobnosti o vyšetřování

Příklady Obecného Ohrožení

Mohou tam patřit případy, kdy třeba výhybkář odejde z nádraží, ačkoliv ví, že zrovna musí přehodit výhybku, a z tohoto důvodu hrozí, že může dojít k vykolejení vlaku a zranění nebo smrti cestujících. Pilot letadla jen tak zkouší, jestli se mu podaří podletět vedení lanové dráhy a ohrozí tím životy a zdraví lidí atp.

Za tento trestný čin odpovídají ti, kteří pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonávají činnost, která je s tím neslučitelná, a to může ohrozit zdraví nebo život lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Trestní odpovědnost právnických osob

Trestní odpovědnost právnických osob je koncept, podle kterého může být ze spáchání trestného činu obviněna a odsouzena nejen fyzická osoba (jednotlivec), ale i právnická osoba (např. obchodní společnost). V České republice byla tato odpovědnost firem zavedena od 1. ledna 2012 zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ZTOPO). Do té doby platilo, že společnosti samy nemohly být pachatelem trestného činu - postihováni byli jen konkrétní zaměstnanci či manažeři. Po roce 2012 však trestní právo umožňuje stíhat a potrestat i firmu jako takovou vedle (nebo místo) jednotlivce.

Zákonný rámec

ZTOPO upravuje podmínky, za nichž nese firma trestní odpovědnost, jaké tresty jí mohou být uloženy a jak probíhá trestní řízení proti právnické osobě. Působnost zákona je velmi široká - vztahuje se na všechny právnické osoby soukromého i veřejného práva (obchodní společnosti, družstva, spolky, nadace, školy, nemocnice apod.). Výjimkou je Česká republika a územní samosprávné celky (obce, kraje) při výkonu veřejné moci, které stíhány být nemohou. Pokud však stát či obec vystupuje skrze svou firmu nebo majetkovou účast v obchodní společnosti, taková firma už odpovědnost nese.

Trestné činy firem

Původně zákon obsahoval výčet 84 trestných činů, za které mohla být právnická osoba stíhána. Novelou v roce 2016 ale došlo ke zásadnímu rozšíření: ZTOPO nyní stanoví negativní výčet několika málo trestných činů, kterých se právnická osoba nemůže dopustit (typicky jde o delikty osobní povahy, např. bigamie, nebezpečné pronásledování, rvačka či vzpoura vězňů). Všechny ostatní trestné činy uvedené v trestním zákoníku mohou být firmě přičteny, pokud jsou spáchány za podmínek podle ZTOPO. Tím se počet potenciálních deliktů firem rozšířil z původních 83 na zhruba 200 skutkových podstat.

Čtěte také: Chov ovcí a koz v ČR - legislativa a dotace

V praxi to znamená, že firmy mohou být stíhány za širokou škálu protiprávních jednání - od korupce a podvodů až po ekologické trestné činy či ohrožení zdraví a bezpečnosti. Zákon tak do jisté míry „zrovnoprávnil“ zacházení s pachateli - dnes za většinu trestných činů může nést odpovědnost jak fyzická osoba, tak při naplnění zákonných podmínek i osoba právnická.

Přičitatelnost jednání

Aby konkrétní protiprávní jednání fyzické osoby mohlo být přičteno právnické osobě (firmě), musí být splněny zákonné podmínky definované v § 8 ZTOPO. V první řadě jde o to, kdo se činu dopustil a v čí prospěch nebo rámci jednal. Firma nemá vlastní „vůli“, jedná vždy prostřednictvím lidí - zákon tedy stanoví okruh osob, jejichž jednání “se počítá” jako jednání firmy. Patří sem zejména osoby na vedoucích a řídících pozicích:

Kromě okruhu osob je druhou klíčovou podmínkou účel a kontext jednání. Zákon požaduje, že čin musí být spáchán v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti. Tím se omezuje odpovědnost firmy jen na situace, kdy protiprávní jednání souvisí s podnikáním nebo působením té firmy a zároveň jí má (alespoň potenciálně) přinést nějaký prospěch (majetkový či nemajetkový).

Příklad: Pokud zaměstnanec spáchá podvod, aby neoprávněně obohatil firmu nebo zlepšil její tržní postavení, jde o jednání v zájmu firmy. Podobně pokud manažer poruší zákon při běžné obchodní činnosti firmy (např. při uzavírání smluv, nakládání s odpady, vedení účetnictví apod.), jde o jednání v rámci činnosti firmy. Naopak, jestliže někdo zneužije postavení ve firmě čistě k osobnímu prospěchu a firmě tím nepřináší ani nemá přinést žádnou výhodu, jde o tzv. exces jednotlivce, za který firma neodpovídá. Například pokud si zaměstnanec nechá tajně slíbit úplatek za to, že před vedením zamlčí stížnost klienta na vadný produkt, nejedná v zájmu firmy (spíše na její úkor).

Souběh s odpovědností jednotlivce

Jak již bylo zmíněno, odpovědnost firmy nevylučuje stíhání konkrétního pachatele. ZTOPO v § 9 stanoví, že trestní odpovědnost právnické osoby není závislá na tom, jak dopadne stíhání fyzické osoby. Firmu tedy lze odsoudit i v situaci, kdy např. viník z řad zaměstnanců není usvědčen nebo nemůže být potrestán (třeba zemřel či není znám). Pro majitele firem je důležitý i opačný aspekt: pokud trestný čin spáchá jejich zaměstnanec či manažer, mohou čelit obvinění oba dva (firma i jednotlivec). Odpovědnost je tedy paralelní.

Orgány činné v trestním řízení běžně vedou společné řízení proti fyzické osobě i právnické osobě současně, pokud jejich jednání souvisí. Z pohledu obhajoby to znamená, že firma i zaměstnanec mají každá vlastní procesní postavení obviněného a každá musí hájit své zájmy (často samozřejmě postupují koordinovaně, ale právně jde o odlišné subjekty). Nezávislost stíhání má i praktický důsledek: nelze se spoléhat na to, že osvobození zaměstnance automaticky zbaví viny i firmu, nebo naopak. Každá odpovědnost se posuzuje samostatně - byť na základě téhož skutku.

Shrnutí podmínek

Firma může být trestně odpovědná, pokud někdo z jejího vedení či zaměstnanců spáchá úmyslný (případně i nedbalostní, pokud to zákon u daného trestného činu dovoluje) trestný čin a učiní tak ve prospěch firmy nebo v rámci její činnosti. Nesmí jít o čistě soukromé jednání zaměstnance mimo rámec práce. Pokud je pachatelem běžný zaměstnanec, zákon zohledňuje, zda firma nezanedbala potřebná opatření k prevenci - což ji buď usvědčí z tzv. organizačního selhání, nebo naopak může zachránit (viz kapitola o compliance níže). Splnění těchto kritérií pak vede k situaci, že právnická osoba je obviněna z toho trestného činu vedle konkrétního pachatele (pokud je znám). V dalším řízení pak vystupuje firma (obvykle zastoupená svým obhájcem) obdobně jako fyzická osoba obviněný - může například navrhovat důkazy, podávat opravné prostředky apod. Specifikem je, že firmu před soudem nemůže zastupovat její statutární orgán, pokud je on sám obviněn; v takovém případě soud jmenuje firmě opatrovníka pro dané řízení.

To může mít pro majitele nepříjemný dopad - dočasně ztratí kontrolu nad tím, jak jejich společnost v procesu vystupuje, protože za ní jedná soudem určený zástupce (typicky advokát).

Nejčastější případy trestných činů právnických osob

Za více než deset let účinnosti ZTOPO se ukázalo, že určité typy protiprávního jednání se u právnických osob vyskytují nejčastěji.

• Korupce a hospodářská kriminalita: Patří sem podplácení a nepřímé úplatky, manipulace veřejných zakázek, dotační podvody (zneužití dotací či subvencí) i související porušení povinnosti při správě cizího majetku. Řada firem byla obviněna například z uplácení veřejných činitelů za získání zakázky, z poskytování provizí zprostředkovatelům v rozporu se zákonem, nebo z účasti na karuselových podvodech s DPH.
• Ekonomické delikty: Sem spadají zejména podvody (např. subjekty vytvořené za účelem vylákání peněz či kreditu), krácení daně nebo neodvedení povinných plateb (DPH, daň z příjmů, pojistné na sociálním zabezpečení apod.), úvěrové podvody (vylákání úvěru na základě nepravdivých údajů), praní špinavých peněz (legalizace výnosů z trestné činnosti prostřednictvím firemních účtů) a také zkreslování účetnictví. Příkladem může být firma, která systematicky vede dvojí účetnictví a zamlčuje příjmy, nebo společnost, která se účelově zbaví dokumentace (tzv. vytunelování papírů). Tyto ekonomické delikty jsou pro firmy rizikové, neboť motivace “ušetřit” na daních či vylepšit finanční výkazy může vést až k trestnímu stíhání celé korporace.
• Trestné činy proti životnímu prostředí: Zákon umožňuje stíhat právnické osoby za všechny trestné činy proti životnímu prostředí. Typickými příklady jsou neoprávněné nakládání s odpady (např. provozování černé skládky nebezpečných materiálů), poškození a ohrožení životního prostředí (např. vypouštění nebezpečných látek do vody či půdy, nezákonné kácení lesa) nebo týrání zvířat v rámci činnosti firmy. Praktický případ: V roce 2019 byla jedna společnost odsouzena za přečin poškození a ohrožení životního prostředí, když na svých pozemcích nelegálně skládkovala stavební odpad včetně azbestu, což vedlo k sesuvu půdy a trvalému znečištění vodního toku. Soud firmě uložil propadnutí pozemků použitých k této činnosti jako trest.

Trestní sazba za obecné ohrožení

Jaká hrozí trestní sazba za obecné ohrožení dle § 272 TZ? Pokud osoba naplní znaky trestného činu obecného ohrožení dle § 272, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

Judikatura

Za dobu účinnosti zákona se již vytvořila řada rozhodnutí Nejvyššího soudu (případně i Vrchních a krajských soudů), která vyjasňují výklad ZTOPO v problematických situacích.

• Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 784/2016 (kauza CAFOUREK) vyslovil, že firma může být odsouzena, i když se nepodaří zjistit konkrétního zaměstnance-pachatele. Pokud důkazy prokazují, že určitá (byť neustanovená) osoba z okruhu vymezených § 8 ZTOPO spáchala trestný čin v zájmu nebo v činnosti firmy, odpovědnost právnické osoby tím není dotčena. Pro soudy je ale nutné, aby z provedených důkazů vyplývalo aspoň to, že někdo za firmu jednal protiprávně - nelze odsoudit firmu čistě za situace, kdy se „stal zločin“, ale vůbec není jasné, zda jej spáchal někdo z jejích lidí.
• Zásada zákazu retroaktivity (zákaz zpětné působnosti trestního práva) platí i pro firmy - společnost nelze trestně stíhat za jednání, které skončilo před 1. 1. 2012, tedy před účinností ZTOPO. V praxi ale nastaly případy, kdy protiprávní činnost přecházela přes tento datum. Nejvyšší soud řešil např. kauzu podvodů s licencemi na solární elektrárnu, k nimž došlo zčásti v roce 2010-2011 a zčásti pokračovaly po roce 2012. Ve svém usnesení sp. zn. 7 Tdo 327/2020 Nejvyšší soud vyložil, že rozhodující je, kdy bylo jednání dokonáno - pokud podstatná část protiprávního jednání proběhla až po 1. lednu 2012, lze firmu stíhat, i když „kořeny“ jednání sahaly do minulosti. Není tedy podstatné, kdy vznikl škodlivý následek, ale kdy pachatel jednal. Důsledek: Pokud firma (skrze své lidi) po roce 2012 využívá protiprávní stav založený už před 2012, může tím spáchat nový trestný čin.
• Soudy se zabývaly i otázkou, co vše lze pokládat za jednání „v zájmu“ nebo „v rámci činnosti“ firmy. V obecné rovině platí, že prospěch firmy nemusí být jen majetkový (peněžní), ale i jakákoli jiná výhoda nebo udržení dobrého postavení. Například u ekologických deliktů se zájem firmy může projevovat v úspoře nákladů (firma nemusí platit za ekologická opatření či likvidaci odpadu).

Trestné činy v provozu na pozemních komunikacích

V provozu na pozemních komunikacích či v souvislosti s ním je možné dopustit se celé řady trestných činů, které upravuje trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), včetně trestů, které za taková jednání lze uložit. Jde především o následující trestné činy:

• Usmrcení z nedbalosti (§ 143)
• Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147)
• Ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148)
• Neposkytnutí pomoci (§ 150)
• Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151)
• Obecné ohrožení z nedbalosti (§ 273)
• Ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274)
• Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti (§ 277)
• Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337)
• Padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348)

Trestní sazby za vybrané trestné činy

Srovnáme-li tresty, které za usmrcení z nedbalosti stanoví nový trestní zákoník, s tresty za srovnatelné trestné činy podle § 224 dosavadního trestního zákona, zjistíme, že nový trestní zákoník některé tresty o poznání zvyšuje. V případě trestného činu podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku se horní hranice trestu odnětí svobody zvýšila o jeden rok, stejně tak v případě trestného činu podle § 143 odst. 2. V případě trestného činu podle § 143 odst. 3 trestního zákoníku, tj. při usmrcení jedné osoby v důsledku hrubého porušení zákonů o bezpečnosti dopravy, je to zvýšení dokonce o tři léta. Při usmrcení více osob ve smyslu § 143 odst. 4 trestního zákoníku se trestní sazba oproti stávající úpravě nemění.

Zatímco v případě základní skutkové podstaty podle odstavce 1 se výše trestu oproti stávající úpravě nemění, v případě trestných činů podle § 147 odst. 2 a 3 trestního zákoníku se maximální výše trestu odnětí svobody dokonce snižuje, a to o jeden rok, respektive o dva roky. Je to způsobeno tím, že nový trestní zákoník rozlišuje, zda důsledkem porušení právní povinnosti byla smrt, či "jen" těžká újma na zdraví, zatímco dosavadní trestní zákon takové rozlišení v obecné rovině nečinil.

Výše možného postihu za trestný čin podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku se oproti předchozí úpravě podle § 223 trestního zákona nijak nemění. Ustanovení § 148 odst. 2 trestního zákoníku, které umožňuje přísněji postihnout bezohledné řidiče, kteří v důsledku hrubého porušení zákona o silničním provozu způsobili "pouze prosté" ublížení na zdraví nejméně dvěma jiným osobám, je však v trestním zákoníku významnou novinkou, když předchozí úprava žádné podobné ustanovení neobsahovala.

Závěr

Trestná činnost v silniční dopravě je stále aktuálním problémem, neboť má každý den negativní dopad na desítky lidských životů. Pachateli těchto trestných činů jsou převážně spořádaní lidé bez sklonů ke kriminálně závadovému jednání, kteří v důsledku zaváhání či nepozornosti zavinili dopravní nehodu se závažnými následky.

tags: #obecniho #ohrozeni #z #nedbalosti #definice

Oblíbené příspěvky:

• Dopady environmentální legislativy na podniky
• Ohrožený mravenec v ČR
• Průvodce tříděním odpadu
• Informace o ovzduší
• Harmonogram svozu odpadu