Život a výskyt ledního medvěda

Lední medvěd je největším druhem medvěda a největší žijící pozemní šelma. Obývá pobřeží a zamrzlá moře polárních oblastí Evropy, Asie a Ameriky. Na vrcholu všeho stojí legendární šelma - lední medvěd. Tento největší medvědí druh, až dvakrát těžší než medvěd grizzly, se stal symbolem Arktidy a zároveň svědkem křehkosti a zranitelnosti této části naší planety.

Lední medvědi se vyskytují pouze v arktických oblastech naší planety. Existuje pět zemí, na jejichž území žijí lední medvědi: Kanada, Spojené státy, Rusko, Grónsko a Norsko.

Anatomické a fyziologické adaptace

Uvedené rozdíly mezi ním a medvědem hnědým jsou výsledkem přizpůsobení medvěda ledního extrémním životním podmínkám v oblastech, které obývá. Tento medvěd je uzpůsoben k životu v Arktidě, kde teplota v zimě může klesnout až na -45 ºC. Mají izolaci sestávající ze dvou vrstev srsti a dále mají také silnou vrstvu tuku. Jejich uši a ocas jsou malé i kompaktní za účelem snížení tepelných ztrát. Tlapy jsou mezi polštářky osrstěné, zatímco polštářky samotné jsou pokryty malými hrbolky, tzv. papilami, které brání uklouznutí na ledu.

Stavba lebky je protáhlejší než u medvěda hnědého, se kterým ho nelze zaměnit díky zbarvení srsti. Ta je u medvěda ledního špinavě až žlutavě bílá. Ocas je obdobně jako u medvěda hnědého krátký a není téměř vidět. Také krk je výrazně delší a umožňuje lednímu medvědovi rychlejší a obratnější pohyby. Na nohách má jen málo zahnuté silné drápy. Chodidla jsou až na polštářky, na které našlapuje, ochlupená. Mohutné tlapy se výborně hodí jak pro běh po sněhu, tak i pro plavání. Medvěd lední má zvláštní mastnou srst, po které rychle stéká voda a která izoluje tak dokonale, že téměř nedochází k úniku tělesné teploty.

Způsob života a lov

Medvěd lední žije na plovoucích krách v Severním ledovém oceánu a na nejsevernějších částech arktické pevniny. Tady se pohybuje buď po ledových krách, anebo obchází svoje území a stále pátrají po své hlavní potravě, kterou představují tuleni. Nezamrzlou vodu mezi ledovými krami překonává lehce plaváním. Dokáže se velmi dobře potápět, pod vodou vydrží i několik minut. Na hladkém ledovém povrchu se díky svým ochlupeným tlapám opatřeným drápy dokáže pohybovat velice rychle a jistě. Podobně jako medvěd hnědý staví se i medvěd lední často na zadní nohy. K odpočinku používá místa ve skalních rozsedlinách anebo mezi nahrnutými ledovými krami.

Čtěte také: Fakta o ochraně Arktidy

Někteří migrují sezóně s mořským ledem a někteří za celý život nevstoupí na pevninu. Za rok nachodí tisíce km a mohou se teoreticky pohybovat po celé Arktidě. Většina dat o pohybu medvědů pochází od samic, protože trackovací obojky s GPS by samcům dlouho nevydržely, jelikož jejich krk je v dospělosti tlustší než hlava.

Medvěd lední žije samotářsky a loví v oblasti arktického ledu. Nejoblíbenější potravou jsou tuleni, které loví u dýchacích otvorů v ledu. Ročně jich uloví okolo 60 ks. Výborně plave a potápí se. Plave rychlostí okolo 10 km/h, pod hladinou vydrží až dvě minuty. Na souši dokáže běžet rychlostí až 40 km/h, normálně se pohybuje rychlostí 5 km/h.

Lední medvěd nehnutě číhá na tuleně u dýchacích otvorů. Podle čichu pozná, když se tuleň vynoří, aby se nadechnul. Poté se postaví na zadní nohy a předními tlapami plácne tuleně přes hlavu, aby jej omráčil. Medvěd potřebuje ulovit cca jednoho tuleně týdně. Dobře najezený lední medvěd s dostatečnou tukovou vstvou dokáže přežít až 8 měsíců bez potravy! Průměrná váha tuleně vousatého dosahuje 300kg s délkou cca 2,5 metru.

Potravu získávají na mořském driftujícím ledu, kde loví tuleně a to pouze dva druhy: tuleně kroužkové a vousaté. Starší samci jedí jen kůži a tuk, mladší i svaly. Potrava na souši je nejen výživově chudší, ale je potřeba vynaložit mnohem víc energie na její získání.

Rozmnožování

V zimě si medvědi ve sněhu vyhrabávají nory, ve kterých tráví období zimního klidu. Žijí ze svých tukových zásob, které na-shromáždili během období arktického léta. Před začátkem období zimního klidu dosahují medvědi lední nejvyšší tělesné hmotnosti (až 1000 kg) a jsou tak nejtěžšími dravými zvířaty žijícími na souši.

Čtěte také: Život ledních medvědů v přírodě

Mláďata se rodí uprostřed zimy. V noře zůstávají tři měsíce, díky tučnému mateřskému mléku rychle rostou - samice po celou dobu nepřijímá žádnou potravu. Koncem zimy, v dubnu a květnu, vyhledávají samotářsky žijící samci samice, které také žijí většinou osaměle, a dochází k páření. Po období březosti trvajícím osm měsíců se zpravidla rodí dvě mláďata (někdy jenom jedno a výjimečně tři), která jsou jen málo vyvinutá. Při narození jsou slepá a hluchá a měří necelých 30 cm. Ve čtyřech týdnech otevírají oči a rostou rychleji. V tu dobu opouštějí brloh a začínají si hodně hrát. Chodí za svou matkou a žerou maso čerstvě narozených tuleňů, kteří v té době představují jejich hlavní potravu.

Páření probíhá na zamrzlém moři v dubnu nebo květnu. Samice obvykle rodí dvě mláďata asi dva měsíce po vstupu do zimního brlohu, a to obvykle začátkem ledna. Novorozená mláďata jsou 30 - 35 cm dlouhá a váží o něco více než 0,6 kg. Díky mléku bohatému na živiny rychle rostou. Rodina zůstává v doupěti až do konce března nebo začátku dubna. Po celou dobu strávenou v doupěti (čtyři až pět měsíců v závislosti na tom, kde v Arktidě se nachází) medvědice nepřijímá potravu ani nepije.

Medvědice se straní samců, vyjma období páření (duben až květen). V době páření spolu žijí několik dní, aby se mohli opakovaně pářit a pak si jdou každý svojí cestou. I plně dospělá a silná medvědice není v bezpečí před agresivními hladovými samci. Mláďata jsou závislá na své matce do věku cca 2-2,5 roku. Úmrtnost je v prvních měsících a letech značná.

Ohrožení a ochrana

Lední medvěd nemá na souši kromě člověka žádného přirozeného nepřítele. Ohrožen je těžbou, lodní dopravou, lovem, znečištěním životního prostředí, a především změnou klimatu. Lední medvěd je v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN klasifikován jako druh zranitelný (VU -Vulnerable). Zatímco v minulosti byl hlavním problém nadměrný lov, v současnosti je to znečištění a ztráta jejich prostředí zamrzlého moře vyplývající ze změny klimatu zaviněného člověkem.

Ještě v 60. letech byl povolen roční odstřel ve výši 1300 ledních medvědů - to však bylo daleko více, než s čím se dokázaly stavy medvědů vyrovnat. Proto se jejich počet neustále snižoval. Lední medvěd je loven prakticky pouze pro svou kožešinu. Bohužel, ilegální lov je stále součástí medvědího života a zhruba 200-300 ks ročně padne za oběť právě pytlákům, převážně v Rusku. Naštěstí se jedná pouze o regionální problém, který, i přes značné odsouzení, nemá přímý vliv na celkovou populaci medvědů ledních. Daleko větší hrozbou pro medvědy lední jsou změny klimatu a pak především důsledky spočívající v dramatickém úbytku mořského ledu a otravy enviromentálními toxíny (těžké kovy a polychlorované bifenyly, atp.), které přináší mořské a vzdušné proudy z průmyslových zemí do Arktidy.

Čtěte také: Ohrožení lední medvědi: Co můžeme dělat?

Lední medvěd je závislý na zamrzlém moři pro lov, reprodukci a v některých případech i kvůli odchovu mláďat. Medvědi lední potřebují platformu zamrzlého moře, z níž se dostávají ke kořisti a z níž ji loví, aby se uživili: jedná se o tuleně kroužkovaného a vousatého. Zamrzlé moře však není všude stejné: část se nachází v úživnějších oblastech lovu, což je hlavně relativně mělký kontinentální šelf nebo kanály mezi ostrovy různých arktických souostroví. Ačkoli část ledu zůstává i na hluboké vodě centrálního Severního ledového oceánu, je toto prostředí biologicky příliš málo úživné na to, aby uživilo hodně tuleňů i medvědů.

V některých oblastech musí lední medvědi po dobu několika měsíců v průběhu léta zůstávat na pevnině a být o hladu, neboť led úplně roztaje. V takovýchto oblastech nastává rozpad ledu stále dříve a moře zamrzá později, takže období tzv. volné vody je stále delší a pro medvěda je tak tím obtížnější vydržet ze svých uložených tukových zásob.

Přirozeného biotopu medvědů, mořského ledu, v Arktidě drasticky ubývá a to rychlostí 13% za dekádu. Dnes jsme zhruba na polovině pokrývky z roku 1978, kdy se začalo se satelitními měřeními. Zmenšuje se jak plocha ledu, tak jeho tloušťka. Navíc jeho dřívější rozpad na jaře a pozdní tvorba na podzim zkracuje období, kdy medvědi doplňují své tukové zásoby. Nejkritičtější je pro ně čas od konce dubna do července, kdy tuleni rodí a odstavují mláďata.

Data ukazují , že ztráta mořského ledu nutí vydávat na přežití mnohonásobně více energie. Musí například plavat v průměru až o tři dny déle , aby narazili na tuleně. Ve srovnání s chůzí spalují při plavání 4-5 více energie.

Dřívější predikce, že do konce století by se mohly snížit populace ledních medvědů o jednu až dvě třetiny, se ukazují jako velmi reálné. Nejdéle se led udrží v tzv. poslední ledové oblasti, LIA (last ice area, na obr. červená), severně od Grónska a Kanady. Jestli se podaří zachránit alespoň část arktického ledu závisí pouze na tom, jak rychle a úspěšně snížíme emise skleníkových plynů.

Podle některých ruských vědců v důsledku hladovění přibývá případů kanibalismu mezi ledními medvědy. Jde o samce, kteří napadají samice s mláďaty. Loni na na Špicberkách polští vědci poprvé na video zaznamenali, jak se podařilo lednímu medvědovi ulovit soba tím, že ho zahnal do moře. Podobná pozorování byla popisována už dříve i z jiných oblastí Arktidy.

Mírnou naději vzbuzuje malá, geneticky izolovaná, populace ledních medvědů ve fjordech JV Grónska, která je 2/3 v roce odříznutá od mořského ledu. Místo něj loví medvědi na krách, které se odlamují z grónského ledovce. Podobné podmínky nastanou v budoucnosti i v dalších částech Grónska a existuje naděje, že i zde se lední medvědi přizpůsobí. Bohužel se jedná o omezené oblasti, které uživí jen malé populace a ve zbytku Arktidy si budou muset medvědi hledat jiné cesty, jak přežít do 22. století.

Je na nás, jestli je necháme úplně vyhynout. Průšvihem je, že všechny ekosystémů jsou navzájem velmi úzce propojené a fungování každého jednoho je závislé na fungování a správné funkci všech ostatních.

Klimatické změny vyvolávají tání ledovců, a to nutí populace ledních medvědů v Arktidě, aby trávily více času na pevné zemi a nebezpečně se přibližovaly k vesnicím. Podle Světového fondu na ochranu přírody může za narůstající výskyt ledních medvědů v obydlených oblastech změna klimatu. Kvůli globálnímu oteplování se v Arktidě rozpouští mořský led. Majestátní savci se Severním ledovým oceánem pohybují především na krách, odkud také loví potravu - nejčastěji tuleně. V důsledku masivního tání jsou však nuceni čím dál častěji navštěvovat pevninu a hledat žrádlo i tam. Podle NASA se kry zmenšují o 9 % za dekádu a ke konci století už by z nich nemuselo zbýt vůbec nic.

Současná situace je relativně dobrá: 11 z 19 sledovaných populací zůstává stabilních, jedna dokonce mírně roste, ostatní se snižují. Jenže zmenšování lovišť je nevyhnutelné. Na Aljašce se soustředí asi 60 % z globálního počtu bílých šelem a zhruba do roku 2050 jich podle vědců dvě třetiny zmizí. V roce 2085 už tam pak nejspíš nezbude žádná.

Vývoj populace ledních medvědů

Vědci říkají, že na snížení emisí skleníkových plynů pro záchranu prostředí výskytu medvěda ledního ještě není příliš pozdě - a přispět můžete i vy. Musíme však jednat hned, abychom medvědu lednímu pomohli. Každý z nás musí jednat tak, aby snižoval emise CO2 a dalších skleníkových plynů. Začněte úsporou energie a produkováním co nejmenšího množství odpadu!

tags: #lední #medvěd #výskyt #a #život

Oblíbené příspěvky:

• Odpadky a jejich příčiny
• Chemický odpad v ČR
• Dýně Hokkaidó na kompostu
• Hra o Přežití a Prevenci
• Vliv sopek na klima