Leguáni: Ohrožené druhy a jejich ochrana

Leguáni jsou fascinující plazi, nicméně, někteří z nich čelí vážným hrozbám, které ohrožují jejich přežití. Tento článek se zaměřuje na některé z těchto ohrožených druhů a na úsilí, které je vynaloženo na jejich ochranu.

Leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus)

Leguán fidžijský je smaragdově zelený ještěr, který se vyskytuje na ostrovech Lau v souostroví Fidži, které leží v tropickém pásmu v Tichém oceánu. Rovněž jej můžete spatřit i na souostroví Tonga, kam byl však zavlečen člověkem před 300 lety. Ve své domovině obývá především tropické nížinné lesy na pobřeží a mokřady. Tito plazi jsou na první pohled velmi atraktivní.

Leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus), je opravdu nádherný zářivě smaragdově zelený ještěr, dosahuje délky kolem 80 cm, více než poloviny délky tvoří jeho dlouhý ocas. Je to stromový leguán, který rád šplhá ve větvích, proto potřebuje k životu terárium postaven na výšku. U těchto leguánů je výrazný pohlavní dimorfismus, tj. samice a samce lze od sebe na první pohled rozeznat, zejména podle barvy, kdy samice je sytě zelená a menší, zatímco samec je větší s výraznými pruhy na těle a ocase.

Oproti samcům, kteří mají po zeleném těle 2-4 bílé až světle modré pruhy, jsou samice celé zelené a menší. Samci jsou teritoriální, své území si brání před soky. Po spáření se samcem je samice gravidní 5 měsíců, poté snáší a zahrabává 3-7 vajíček do substrátu na zemi. Svoji snůšku si hlídá.

Leguáni Fidži jsou býložravci, živí se výhonky rostli, ovocem, ale ze všeho nejraději má květy ibišku, ostatně jako většina býložravých plazů chovaných v zajeti.

Čtěte také: Životní prostředí leguánů

Hrozby a ochrana leguána fidžijského

Nejvíce je leguán ve své domovině ohrožen ztrátou životního prostředí (kácení lesů, zemědělství, požáry) a nepůvodními predátory, které na ostrovy v minulosti zavlekl člověk, jako jsou toulavé kočky, krysy nebo promykovité šelmy. Zmínění savci loví a požírají leguání vajíčka, mláďata i dospělce.

V současné době je tento druh klasifikován jako ohrožený (IUCN 2007). V úmluvě CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy spadá do přílohy I., do které patří druhy zvířat bezprostředně ohrožené vyhubením. Mezinárodní obchod s jedinci odchycenými z volné přírody je zakázán. Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií EAZA pro tento druh stanovila evropskou plemennou knihu (ESB), kterou spravuje Zoo Schönbrunn ve Vídni.

Leguán zelený (Iguana iguana)

Podle českého jména je tento impozantní plaz zelený, ve svém rozsáhlém areálu však nabývá mnoha různých barev včetně sytě oranžové. Na jednobarevném podkladě má příčné tmavé pruhy. Spolehlivě lze leguána zeleného poznat podle veliké kulaté šupiny pod ušním otvorem. Typický je hrdelní lalok, který je větší u samců než u samic, a hřbetní hřeben tvořený ostnitými výrůstky šupin. Táhne se od krku ke kořeni ocasu.

Celková délka max. 230 cm, obvykle 120-140 cm (samci), 90-110 cm (samice), váha max.

Leguán zelený se zdržuje v korunovém patře lesů, na zem sestupuje málokdy. Vyhledává stromy poblíž vody, protože skvěle plave a potápí se a ve vodě hledá útočiště před predátory. V době rozmnožování jsou samci teritoriální a svádějí souboje o samice. Zhruba 65 dní po páření samice vyhledáv vhodné místo (často stejná několik let po sobě), kdy vyhrabe až metr hlubokou noru, do níž naklade vejce.

Čtěte také: Klub Tygrů a leguán

Leguáni zelení byli zavlečeni na mnoho ostrovu v Karibském moři. V minulosti se leguáni zelení objevovali v chovech pražské zoo opakovaně.

Leguán Forsterův (Liolaemus forsteri) a tradiční medicína v Bolívii

V Bolívii je situace specifická, protože zdejší tradice a kultura hrají významnou roli v ochraně přírody. Nicméně, některé praktiky mohou mít negativní dopad na populace leguánů. Konkrétně se jedná o druh Liolaemus forsteri, který je využíván v tradiční medicíně.

Když jednoho slunečného rána v bolivijských Andách žene Victoria Floresová lamy a alpaky ze svého stáda přes zasněžené mokřady a křišťálově čisté prameny, vynoří se jí náhle před očima olivově zbarvená ještěrka. Patnáct centimetrů dlouhý plaz zvaný jararanko, což v domorodé ajmarštině znamená „ještěrka“, vyleze na skálu a vyhřívá se na slunci. Floresová se k němu skloní, chytí ho a klackem ho utluče.

„Někdy je jararanko děsivý - pronásleduje vás a kousne,“ říká Floresová, která pochází z kmene Aymarů a ještěrky zabíjí legálně, protože je využívá jako prostředek v tradiční medicíně.

Na zranění se nejprve přiloží „léčivá náplast“ připravená z rozemletých těl ještěrek jaranko spolu s bylinami a s kadidlem. O den později se místo ošetří ještěrčí mastí, dokud bolest zcela neustoupí. Rozemleté zbytky leguána používá Floresová jako „ještěří náplast“, údajnou léčebnou metodu k léčbě svalových onemocnění. Doma maso ještěrky rozemele v kamenném mlýnku a mísí jej s divokými bylinami, jako je vichullo a arnika tak dlouho, dokud se nezmění v pastovitou zelenou hmotu, kterou přikládá na zranění.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

My používáme „tuto náplast, protože nemáme žádnou lékárnu, žádné léky, nic takového. Takže používáme jararanko,“ říká.

Ohrožení a ochrana druhu Liolaemus forsteri

Ale brzy možná nebude ani „žádná ještěrka“. Podle Červené knihy obratlovců Bolívie řadí Mezinárodní svaz ochrany přírody leguána Forsterova (Liolaemus forsteri) mezi ohrožené druhy. Tento druh leguána pochází z Bolívie a žije pouze ve vysoko položeném údolí, které obklopuje město La Paz, v nadmořské výšce přibližně 4 000 až 4 900 metrů.

Kromě jeho lovu k použití v tradiční medicíně je tento druh ohrožen také úbytkem stanovišť kvůli těžbě a stavebnímu rozvoji.

Bolivijské zákony umožňují domorodým kmenům ještěra zabíjet pro účely tradiční medicíny, pokud slouží obživě na území předků a v souladu s praktikami, které se používaly před příchodem španělských dobyvatelů.

Bruno Miranda, biolog z bolivijské sítě výzkumníků v oblasti herpetologie, dodává, že dosud neexistuje žádná vědecká studie, která by léčivé vlastnosti těchto ještěrů potvrzovala. Naopak „se tak (podstoupením léčby) můžete vystavit určitým infekčním agens, která mohou být škodlivá nebo vyvolávat některé typy zoonóz“, jako je například salmonelóza. „Podle mě by se tyto praktiky měly v současné době přehodnotit,“ říká Miranda.

Obchod s leguány a boj proti němu

Používání leguána jako složky tradiční andské medicíny má hluboké kořeny sahající až do předkolumbovských dob. „Naučili jsme se to od našeho dědečka, který nás tímto způsobem léčil,“ říká Floresová, která stejnou praktiku používá se svými dětmi dodnes.

Říká, že největší obavy má z cizinců, kteří chytají leguána ve velkém. „Plní jimi sudy, údajně na prodej, na výrobu léků, možná na jarmark ‚16 de Julio‘.“

Na celém trhu, kterému tady říkají „16 de Julio“ a který je jedním z největších v Latinské Americe, jsem napočítal 25 živých leguánů, kteří se prodávali ve čtyřech různých stáncích.

Uvnitř střediska mě u svého stolu vítá Eleodoro Soto Huacatite. Soto je léčitel ze společenství Amarete (místně známé jako Kallawayas) v nedalekém městě Charazani, které je známé svými tradičními léčebnými praktikami. „Naši dávní předci, ještě před dobou Inků, pracovali s tradiční medicínou, zcela přírodní. V tomto malém stánku pracuji již téměř 44 let.“

Když se zeptám na přípravky z leguána, říká, že „ještěrka má léčivé účinky, které působí svíravě - odstraňuje podlitiny a regeneruje zlomeniny či naštípnuté kosti“. Pak popisuje, že ještěrku rozemele na pastu - stejně jak to dělá Floresová, a na 24 hodin ji přiloží k poraněnému místu. „Bolest je do druhého dne pryč.“

Soto uznává, že podle zákona je zabíjení leguánů zakázáno, s výjimkou povoleného použití pro tradiční medicínu k obživě na území předků. Ale souhlasit s ním nemůže. „Nevím, proč parlament rozhodl o zákazu lovu ještěrek. Leguán zachraňuje životy, protože když utrpíte zlomeninu někde daleko od města, kde chybí zdravotnická střediska, jak se zachráníte?“ říká.

Podle právníka Rodriga Herrery, který v Bolívii spolupracoval na několika případech obchodování s volně žijícími živočichy, stanoví zákon jasné hranice. „Každé volně žijící zvíře, s nímž se obchoduje, může být zachráněno a obchodník musí být potrestán,“ říká. „Společnost si to musí uvědomit a přestat tyto výrobky požadovat. Neexistuje totiž žádný důkaz o tom, že tyto masti vyrobené z volně žijících zvířat přinášejí úlevu od bolesti.“

V prosinci 2021 úřady zabavily na místních trzích 61 leguánů, kteří byli převezeni do záchranné stanice Vesty Pakos, rehabilitačního centra pro volně žijící živočichy. Kvůli intenzivnějšímu dohledu prodejci změnili způsob prodeje plazů, například vystavují pět nebo deset zvířat, zatímco další zvířata skrývají ve stánku, říká Choque. Navíc „už neprodávají celá zvířata. Rozmačkávají je a prodávají jako pastu.“

Podle Mirandy může být částečným řešením ekologická výchova, a to konkrétně ve společenstvích, které tento druh pytlačí. „Domnívám se, že práce s dětmi v rámci vzdělávání je zásadní, abychom je naučili respektu k vlastnímu životnímu prostředí.

Miranda, který druh L. forsteri studoval v bolivijských Andách pět let, s tím nesouhlasí. Viděl celé oblasti, kde plazů po zátahu pytláků prokazatelně ubylo. „Tito leguáni jsou součástí ekosystému,“ připomíná Miranda. „Jenom si jich musíme vážit.“

tags: #leguán #ohrožené #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce spalováním odpadů
• Ceny instalace vody a odpadu Přerov
• Informace o skládce v Moravské Třebové
• Třídění odpadu v českých městech
• Metody redukce emisí