Leguáni patří do podřádu ještěrů a v mnoha směrech se podobají agamám. V typickém případě mají ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami a dlouhým ocasem, který obvykle přesahuje délku těla. Dalšími charakteristickými znaky jsou výrazný hrdelní lalok a hřeben ze zahnutých trnů. Drápy jsou u nich poměrně dlouhé a zahnuté, leguánovi zajišťují pevné držení na větvích. Samice je navíc využívají při hrabání. Ocas je až třikrát delší než tělo a při nebezpečí je používán jako obranná zbraň. Samci mají oproti samicím vyšší krční a hřbetní hřeben a výraznější stehenní póry.
Původní domovinou statného ještěra je Střední a Jižní Amerika, kde obývá převážně tropické deštné pralesy, výjimečně se objevuje v bažinatých oblastech, v savanách nebo na mořském pobřeží. Jeho výskyt se rozšířil i na Floridu a Havajské ostrovy, ale zde byl vysazen uměle.
Leguán zelený je aktivní hlavně ve dne, na zem slézá pouze k večeru za potravou. Zpravidla žije skryt mezi větvemi a listím hluboko v pralese. Odpočívá na nezastíněných větvích a vyhřívá se na slunci. I přes svou značnou hmotnost je leguán zelený schopen lehce se pohybovat po tenkých větvích.
Jak vidíte na mapě, leguán zelený se vyskytuje asi od středu Mexika až po sever Bolívie a Paraguaye přímo v těchto zemích: Mexiko, Guatemala, Belize, Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Guyana, Surinam, Francouzská Guyana, Ekvádor, Peru, Brazílie, Bolívie, Paraguay - obývá tedy obrovské území.
Tropický deštný prales je nejproduktivnější, nejsložitější a velmi starý ekosystém na světě. Rozkládá se mezi obratníky Raka a Kozoroha, v pásmu tropů, což jsou trvale nejteplejší části světa. Deštné pralesy můžeme nalézt i v některých částech subtropického a mírného pásu. Patří sem střední a velká část jižní Ameriky, většina rovníkové Afriky, jižní Asie a severní Austrálie.
Čtěte také: Ochrana leguánů
Teplota zde kolísá mezi 20°C až 30°C a roční souhrn srážek je díky vydatným dešťům velmi bohatý, pohybuje se od 400 do 1000 cm. Rozdíly v délce dne v různých ročních období jsou malé, nepatrné. Tyto dlouhodobé a neměnné podmínky vedou k úžasné pestrosti živočichů a rostlin i přestože tropické pralesy zaujímají pouhých 7% zemského povrchu. Žije zde mnohem více druhů než v jakémkoliv jiném prostředí. Udává se až 2/3 všech rostlin a živočichů. Voda je také neodmyslitelnou součástí džungle - bažiny, říční břehy a pravidelně zaplavovaná území umožňují vznik deštných pralesů. Jednou z nejteplejších a nejvlhčejších oblastí deštných pralesů je povodí Amazonky - Amazonie je jedním z nejvýznamnějších kyslíkových zdrojů a zároveň největší na Zemi.
Korunové (nižší) patro je vysoké 15 - 30 metrů a tvoří ho koruny rostlin, které vytvářejí hustě propojenou klenbu s bujným listovím. Ne všechny populace leguánů zelených však žijí v srdci tropického deštného pralesa. Žijí i v zeměpisných šířkách, kde se střídá období dešťů s obdobím sucha.
Střední amerika - světlý tropický opadavý les: období dešťů začíná obvykle během června do října-listopadu, kdy dochází ke zvýšení teplot a samozřejmě rel. vlhkosti vzduchu.
Východní Bolívie, jižní Brazílie - zde jsou rozdíly mezi obdobím dešťů a sucha minimální. V těchto oblastech hodně prší a průměrné teploty mohou přesáhnout až 30°. Severovýchodní vítr přináší srážky, které mají na svědomí časté povodně (jako např. JV Bolívíe, sev. Paraguay a jihozápadní část výskytu v Brazílii - v této oblasti panují podmínky o něco složitější. Od prosince do března (tedy v létě) přináší severovýchodní větry hutné deště, teploty jsou přes den vysoké. V zímních měsících (duben - listopad) je sucho s horkými dny a studenými noci.
Leguán mangrovový je endemický druh obývající plochu pouze 8 km2. Vyskytuje se jen na ostrově Utila, který najdeme severně od Hondurasu v Karibském moři. Je jediným druhem leguána obývající brakické mangrovové bažiny. Leguán mangrovový je v důsledku rozvoje infrastruktury a cestovního ruchu ohrožen ztrátou přirozeného prostředí. Dochází k odlesňování, degradaci a fragmentaci mangrovů. Populaci leguánů snižuje také nelegální lov. U tohoto druhu neznáme přesný počet jedinců žijících ve volné přírodě. Populace je odhadnuta na 3000-6000 jedinců.
Čtěte také: Klub Tygrů a leguán
V chovu leguána se nabízí dvě možnosti: leguána umístit do velmi prostorného terária orientovaného na výšku, nebo menší terárium, taktéž orientované na výšku, s možnostmi procházek po pokoji. Leguán si brzy zvykne se vracet do terária. A jaké jsou ideální rozměry? Mláděti leguána do věku 12 - 18 měsíců postačí terárium o velikosti 60x50x80 cm (DxŠxV), tříletý jedinec už potřebuje nádrž velikou 100x60x100 cm. Pro pohlavně dospělého leguána se obstarává terárium s minimálními rozměry 200x100x200 cm.
Každé terárium musí obsahovat propracovaný systém větracích mřížek. Mřížky se umisťují do horní a dolní části terária, čímž se zajistí cirkulace čerstvého vzduchu pro jedince a zároveň se zamezí vzniku průvanu. Podklad terária lze zvolit z libovolného materiálu. Někteří chovatelé, kteří mají rádi přirozený vzhled, vysypávají dno namíchanou čistou hlínou bez chemických úprav s pískem v poměru 3:1. Jiní často sáhnou po tolik oblíbené rašelině, lignocelu či písku, avšak potrava nesmí přijít do kontaktu se substrátem, jelikož leguán při krmení může pozřít i kousek substrátu, a tak vznikají nejrůznější trávicí problémy. U těchto substrátu se také provádí pravidelná kontrola, zda nikde nevzniká plíseň, a odstraňují se exkrementy. Poslední skupina chovatelů leguánů se uchýlí k hygieničtější variantě, kteréžto jsou linolea, novinové papíry, hygienické podložky nebo umělý terarijní trávník, protože se rychle a snadno čistí vyměněním za nové anebo propláchnutím horkou vodou.
Jako výborní šplhavci potřebují leguáni ve svém teráriu dostatečné množství pevných a hrubých větví, na nichž se budou nejenom vyhřívat a odpočívat, ale přirozenou cestou si tak zbrousí drápy. Nesežene-li chovatel větve s členitou kůrou, může větve omotat konopnými provazy. Větve se přidělávají v teráriu napevno a neměly by se křížit. Kdyby náhodou leguán spadl z větve, tak aby si nezahákl nohu nebo ocas, což by vedlo ke zranění. Používají se větve z ovocných a listnatých stromů, pozor se však dává, aby větve nebyly jedovaté a příliš aromatické (cedrové dřevo). Každý chovatel se vyvaruje větvím ze šeříku a akátů. Nedostatek větví se nahrazuje množstvím pletených žebříků a prolézaček.
Živé rostliny v nádrži napomůžou udržet dobré klima, vlhkost (pohybuje se mezi 60 - 100%) a poskytnou šupinatému tvorovi dostatek úkrytu. Na druhou stranu leguán svým pohybem po teráriu dost kytek poničí. Zamezit tomu jde vysázením silnolistých kytek, banánovníků a různých druhů palem.
Leguáni milují vodu, a proto ve svém teritoriu potřebují prostornou vodní nádrž, v níž se můžou cachtat, ale i napít. Stejně tak si užívají i lázeň ve vaně každý den. Dává se pozor na teplotu vody, jestliže se leguán koupe ráno, aniž by měl možnost se nahřát. Teplota vody by se měla pohybovat kolem 20 - 25 °C, což nebude pro ještěra takový šok. Naproti tomu nahřátý leguán potřebuje mnohem teplejší vodu, maximálně 40 °C.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Leguáni jako mnozí terarijní živočichové jsou závislí na okolní teplotě. Jen tak dokážou nastartovat svůj organismus a prosperovat. Světlo a teplo se jim dodává v podobě lokálních žárovek, kdy se teplota pod nimi přesahuje i 40 °C po dobu 8 - 10 hodin denně. Topné kameny se v chovu nepoužívají, jelikož vyšší teplota zezdola ničí jejich střevní činnost a i ve volné přírodě jsou zvyklí přijímat teplo ze shora. Okolní teplota v nádrži se pohybuje kolem 30 °C s nočním poklesem na 20 - 25 °C. Sluneční záření se nahrazuje kvalitní UVB zářivkou, k níž by se ještěr měl umět vyšplhat. Stačí 50 cm rozdíl mezi UVB a plazem a jakoby tam žádné UVB neměl.
Jídelníček těchto chovanců by měl být rozmanitý, ale vyvážený co se vápníku a fosforu týče. Jsou převážně býložraví, i když mláďata nemusí pohrdnout cvrčkem či jiným hmyzem. Leguáni si nejvíce pochutnají na listech stromů (ovocných, lípa, bříza), v menší míře se zkrmují květy a ovoce. Přes léto se krmí sezónním zeleným listí, které roste všude, akorát se vyvaruje sběru blízko silnic a míst, kam chodí pejskaři se svými chlupatými miláčky. Miska leguána se plní listy a květy pampelišky, vojtěšky, jetele, jahodníku i růže. Přes zimu se leguáni krmí senem i sušenými listy a květy. Jídelníček se obohacuje o strouhanou kořenovou zeleninu a čínské zelí, každopádně nelze tím leguána krmit denně.
Cyclura nubila - Iguanidae
Ačkoliv se dají s úspěchem držet i v menších teráriích, pro rozmnožovací chov páru nebo chovné skupiny se jeví jako optimální ubikace s podlahovou plochou 2 - 4 m2 a vyšší vrstvou písčitého substrátu pro kladení vajec. Součástí zařízení je bytelná skalka nebo několik velkých kamenů a miska s vodou k napití. Vzhledem k jejich pohybové aktivitě je ovšem možné rozčlenit prostor terária také širší dřevěnou policí nebo šikmo zapřenou silnou větví. Denní teploty udržujeme na 26 - 28 °C s možností lokálního vyhřátí na 40 - 45 °C. Důležitá je vyšší intenzita osvětlení zajišťovaná nejčastěji výbojkami, zároveň s tím nesmíme opomíjet ani UV záření, jehož nedostatek vede ke zdravotním problémům. Pokud jde o krmení, jsou tito leguáni z větší části býložraví, jen tu a tam si v přírodě zpestřují jídelníček drobnými mršinami nebo lovem měkýšů, korýšů a bezobratlých. V zajetí jim předkládáme rozličné druhy travin a plevelných i kulturních rostlin, květů a plodů. Samičky snáší kolem 8 vajec, podle některých údajů až 30 vajec, která zahrabávají. Inkubace při průměrných 31 °C trvá asi 75 dní a mladí se líhnou ve velikosti kolem 22 cm. Chov tohoto druhu je podřízen registraci CITES a povolení k chovu nebezp. zvířat.
tags: #leguán #v #přírodě #výskyt