Lékař léčí, příroda uzdravuje: Význam přísloví v kontextu moderní medicíny

Klasická medicína je čím dál vyzbrojenější a účinnější, zároveň však roste popularita medicíny alternativní.

Alternativní medicína: Mince o dvou stranách

Přísloví „Každá mince má dvě strany“ platí pro alternativní medicínu bezezbytku. Pohled na její rub odhaluje, že často může představovat nemalá rizika. Zaprvé využívá i metod, jež si s vědou zrovna netykají. Zadruhé ji mohou provozovat laičtí léčitelé, jejichž služby neskýtají odborné garance a jejich odpovědnost je definována pouze občansko-právně. A protože lidé toho obecně o předcházení nemocem a medicíně vědí velmi málo, snadno podléhají svodům vyložených šarlatánů.

Obrátíme-li však alternativní medicínu nahoru lícovou stranou, uvidíme, jak její oblíbenost po celém světě roste, aniž by za sebou zanechávala nenapravitelně poškozené pacienty, natož mrtvé.

Komplementární a alternativní medicína (CAM)

Pomyslné obracení mince alternativní medicíny při hledání, ke které z jejích stran se přiklonit, však ukazuje ještě jednu věc. Tenhle peníz má ještě něco jako třetí stranu. Jestliže se v něm na jedné straně scházejí veškeré postupy stojící mimo klasickou neboli konvenční medicínu, na straně druhé v něm lze narazit na pojem, který zdánlivě zmatenou situaci pomáhá vyjasnit - „komplementární a alternativní medicína“. Jde o překlad anglického termínu complementary and alternative medicine, ve zkratce CAM.

Určitě nezahrnuje takové postupy, jako je psychotronická diagnostika, scientologie, naturopatie, psychická „chirurgie filipínského typu“, léčba dotykem, kovy, drahokamy, tzv. magnetizovanou, mrtvou, živou, respektive pí-vodou, pyramidovými tvary, keltskými a jinými magickými symboly, talismany nebo barvami.

Čtěte také: Přírodní léčba

Co do CAM naopak určitě spadá, je akupunktura, aromaterapie, masáže, chiropraxe (manipulační výkony při vertebrogenních potížích), aplikace některých rostlinných drog či podávání tělu vlastních látek. Určujícím prvkem je zde ovšem skutečnost, že CAM není v rukou šarlatánů, ale lékařů či jiných odborníků, a je tedy součástí vědecké medicíny. Katedry a oddělení CAM jsou součástí předních amerických i evropských univerzit. Například prestižní americká Mayo Clinic má takto zaměřená střediska ve dvou státech, a v USA dokonce působí národní středisko pro tuto terapeutickou oblast.

Čemu je pak ještě nutné věnovat pozornost, je fakt, že i ty postupy, jež spadají pod hlavičku CAM, jsou občas označovány pouze nálepkou „alternativní“. Nejčastěji se to stává v zařízeních, kde pracují s prvky tradiční čínské medicíny.

Smysl a cíl CAM

Nejdůležitější je však u CAM její smysl a cíl. Smyslem je povzbuzování a určité moderování vlastních sebeúzdravných sil a procesů pacientova organismu. Cíl pak spočívá v obnově homeostázy neboli fyziologického stavu organismu, který je zárukou, že člověk zůstává zdravý a jen tak neonemocní.

Konvenční medicína řeší nemoc, ale nikoli návrat ke zdraví, jejž považuje za něco automatického. Navíc u většiny zdravotních obtíží pouze odstraňuje příznaky, ne však jejich příčiny. Klasický lékař nasadí léky, počká, až symptomy odezní, a poté je pacient z jeho pohledu zdráv. Má pravdu v tom, že každý organismus o obnovu fyziologického stavu automaticky usiluje - odtud známé „lékař léčí, příroda uzdravuje“.

Avšak klasický pan doktor pomíjí, že se to tělu zdaleka ne vždy plně daří, třebaže stav, kvůli němuž jej pacient navštívil, je zažehnán. Častým výsledkem pak je, že pacient je sice bezpříznakový nebo se symptomy podařilo výrazně utlumit, ale stav plného zdraví u něj nastolen není, což platí zejména pro civilizační choroby.

Čtěte také: Léčení těla i duše

CAM a onkologická onemocnění

Nejilustrativnější ukázkou fungování CAM jsou onkologická onemocnění. „Dva nádory prsu téhož typu i stupně, s totožnou genetikou, histologií, buněčnými receptory, přičemž jeden se podaří vyléčit a druhý ne. Jeho odborná zkušenost ukazuje, kdeže se vedle přímé operační, cytostatické či radiační palby na nádor rozprostírá druhé bitevní pole - je to pacientova imunita. Je to právě její oslabení, co dovolilo zmutovaným buňkám unikat jejímu dohledu a ničení a množit se natolik, že se vyvinul nádor.

Přirozená obranyschopnost je navíc oslabena nejen v souvislosti se samotnou nemocí: „Standardní léčba, používání kortikoidů a opiátů, většina těchto postupů působí imunosupresivně. U všech onkologických pacientů bez ohledu na příčinu jejich onemocnění nacházíme imunodeficienci, otevírající cestu dalšímu šíření choroby. Stejně tak všichni onkologičtí pacienti trpí obtížemi způsobenými ztrátou energie v souvislosti s metabolismem a zánětlivou reakcí nádoru,“ konstatoval dr.

Jeden z nejúčinnějších povzbuzovačů oslabené imunity je vitamin C. Jako nejdůležitější regulátor toku elektronů v těle činí hladšími veškeré v organismu probíhající biochemické děje, zvyšuje tedy prosperitu každé buňky lidského těla včetně imunitních. Dnes je podpůrná terapie zhoubných nádorů na bázi vysokých, nitrožilně podávaných dávek vitaminu C nejrozšířenější v USA, kde za dlouhá léta nabyla na propracovanosti. A doznala nejednoho vylepšení, kdy se pacientům podává například ještě glutathion. Jde opět o tělu vlastní látku, odborníky přezdívanou „master antioxidant“.

Od 70. let minulého století, kdy se začalo s infuzemi vitaminu C, se objevily další základní léčbu doplňující způsoby, jak pomocí tělu vlastních látek zlepšit imunitní kondici a kvalitu života onkologického pacienta. Výrazně se například prosadily přípravky na bázi fyziologických dávek cytokinů. Jde o signální molekuly, které spouštějí děje obnovující homeostázu. Další metodou je mikroimunoterapie (MI). Vychází ze skutečnosti, že častým doprovodným jevem chorobných stavů jako silných imunitních podnětů je, že nevyvolají imunitní odpověď.

Podávání zmíněných komplementárních neboli podpůrných terapií základní onkologické léčby má dle dr. Ferriho jasné oprávnění: „Léčba těchto onemocnění musí probíhat i na buněčné úrovni. Velmi častá praxe, omezení terapie na odstranění nádoru sama o sobě nestačí; často následuje recidiva, nejčastěji u zhoubných nádorů prsu, střeva a ovarií. Mezi pacienty s pouze základní léčbou a nemocnými, u nichž došlo také na komplementární terapii, je významný rozdíl.

Čtěte také: Lékař léčí, příroda uzdravuje

Podle italského onkologa „navíc nemalé množství pacientů ukončuje chemoterapii předčasně, protože ji velmi špatně snášejí, a pak zbytečně umírají. Pokud by tato terapie byla doplněna vhodnou komplementární léčbou, např.

Slovo „naděje“ má pro onkologického pacienta osudovou váhu. „Mám dlouholetou zkušenost, že když jsou vyčerpány všechny možnosti základní onkologické léčby, pacienta, jejž lékaři vydali napospas jeho nemoci, ovládne panika. Přišla ke mně pacientka s karcinomem prsu s tím, že v komplexním onkologickém centru ukončili její terapii a poslali ji domů umřít. Byla ve velmi špatném psychickém stavu. Naordinoval jsem jí tzv. metronomickou chemoterapii, podávání malých dávek cytostatik. Ta žena se s léčbou ohromně zvedla, jak psychicky, tak fyzicky, kdy dokonce došlo k regresi jaterních metastáz. Třebaže za půl roku zemřela, prožila tuto dobu úplně jinak, než kdyby žila pouze se svou rakovinou,“ uvedl na výše zmíněném semináři přední onkolog a bývalý ministr zdravotnictví prof.

Podle něj „onkologický pacient žije nadějí na vyléčení, spojenou s tím, že po vyčerpání jedné léčebné modality je vždy něco dalšího, co lze ještě zkusit. Je-li mu tato naděje lékaři vzata, často pak narazí na léčitele, leckdy šarlatány, za jejich ‚péči‘ je ochoten platit horentní sumy“.

Právě proto prof. Zahrnuje-li terapie onkologického pacienta vše, co bylo dosud uvedeno, tedy základní léčbu, CAM terapii i péči o jeho psychiku, včetně např. psychoterapie apod., objevuje se pojem „integrativní“. Hovoří se pak o tzv. integrativní medicíně, integrativní léčbě, integrativním přístupu.

Bohužel občas se objeví případ, kdy se onkologický pacient začne chovat „dezintegrativně“. Avšak nemoc, jako je zhoubné bujení, ani samotný vitamin C, natož scientologie či magické symboly nevyléčí. V případě závažných, život ohrožujících chorob je třeba termín „alternativa“ vyškrtnout ze slovníku. Tady žádná „alternativní medicína“ neexistuje, protože není s to klasickou vědeckou medicínu nahradit.

CAM a civilizační nemoci

CAM, jak je patrné z její povahy, může pomáhat i sama. Daří se jí to u obtíží, kterých je dnes nejvíce - civilizačních nemocí a veškerých zdravotních následků nezdravého životního stylu. Typickým případem je pacient, u něhož lékař např. při periodické prohlídce odhalil prediabetes. Jde o stav, kdy je koncentrace glukózy v krvi trvale zvýšena nad normál, avšak ještě nedosahuje hodnot cukrovky. Když lékař zjistí, že jde o nakročení k diabetu 2. Tato fáze je pro oba, pacienta i lékaře, kruciální.

Když náš milý prediabetik na radu pana doktora nedá („mám přece lék, tak co si budu utrhovat“), bude sice pomalu stoupající hyperglykémii brzdit, ale po letech poškození cév, očí, ledvin, nervů a riziku propuknutí kardiovaskulárních a nádorových onemocnění s největší pravděpodobností neuteče. Když naopak poslechne, vrátí se jeho hyperglykémie s vysokou pravděpodobností brzy k normálním, zdravým hodnotám i bez léků a jejich nežádoucích účinků. Leč aby pacient poslechl, přestal se přecpávat tuky a cukry a začal se hýbat, je namístě, aby ho lékař vybavil nejenom radou, ale také něčím, co ho o nutnosti se jí také řídit opravdu přesvědčí, přičemž s antidiabetiky může v oné fázi ještě počkat.

„Skvěle se mi osvědčily rostlinné extrakty. Mám pacienta, u něhož se glykémie běžně pohybovala od 14 do 20 mmol/l. Dostal fytopřípravek s vitaminy skupiny B obohacenými o dimethylglycin a betain, aby nepřešel navěky na inzulin s vágním výsledkem. Během tří dnů se u člověka, který byl opravdu nekompenzovaný, objevil vyrovnaný profil pod 10,“ hovoří o svých zkušenostech MUDr. Dagmar Kusáková.

Obecně pak lze říci, že zde leží obrovský potenciál CAM. Je totiž nejen doplňkem, ale tím, že její převážná část pomáhá uzdravovat, je velice účinným nástrojem prevence, a to nástrojem univerzálním. Pomáhá chorobám předcházet, lépe se jich zbavovat, a jak ukázal příklad s jejím využitím v onkologické léčbě, také lépe čelit riziku jejich znovupropuknutí. Také proto CAM proniká téměř do všech oblastí medicíny, jak bylo zmíněno na začátku, také proto pomáhá v prevenci a navracení zdraví.

Příroda jako lékárna

Příroda nás uzdravuje prostřednictvím pozitivní energie i léčivých rostlin, kterých je opravdu spousta a není snadné se v nich vyznat. Léčivé bylinky se používaly především v lidové medicíně, ájurvédě nebo tradičním čínském lékařství.

Léčivé byliny produkují řadu chemických sloučenin, takzvaných fytochemikálií, které jim dávají evoluční výhodu. Jedná se o biologicky aktivní látky, jejichž funkcí často bývá ochrana před škůdci nebo chorobami. Tyto fytochemikálie mají zároveň léčivý potenciál a stávají se tak základem mnoha medikamentů. Nejčastěji jsou to alkaloidy, terpeny, glykosidy a polyfenoly. Někdy se léčivé látky vyskytují v celé rostlině v přibližně stejném množství, jindy je potřeba sbírat pouze vybranou část, která jich obsahuje nejvíce.

Kromě léčiv se z těchto rostlin vyrábí také masti, tinktury, čaje nebo doplňky stravy. Ideálním řešením je zařadit léčivé rostliny do svého jídelníčku - a to tak, že si je dopřejete například ve formě pokrmů. Jsou k tomu nicméně zapotřebí určité vědomosti o léčivkách.

Význam mentální výživy

S příchodem nového roku se hodně mluví o dlouhověkosti, péči o zdraví, o tělo, mysl i duši, o celkovém well being, ale zapomíná se na to nejdůležitější - jak na to. Jak se mít rád? Jak o sebe pečovat? Jak vybrat v přemíře potravinových doplňků, remedií, léčiv, zdravé stravy a nápojů to, co je pro mne tím správným?

Řešením je tzv. „MENTAL NUTRITION JE MOTOR EPIGENETIKY“ říká Helena Neumannová. „To se Vám pak změní život o 365°, jak říkají moji klienti. A léčení jde samo a vy víte, jak začít naslouchat svému tělu a duši i mysli. Jde o výživu mozku, těla i duše. Mentální výživa zahrnuje určité postupy zaměřené na péči o mysl a duši. To zahrnuje vybírání si informací, které přijímáme, zapojení se do zdravých myšlenkových vzorců a podporu emocionálního i fyzického zdraví. V podstatě jde o vytváření prostředí, ve kterém je nám dobře, které podporuje naše mentální schopnosti a emocionální stabilitu. V oblasti mental nutrition jde tedy také o to, jak potraviny, které jíme, ovlivňují naše duševní zdraví a sílu pro každý den. Jak lze volbou potravin regenerovat neurony a neurotransmitery, které jsou klíčem ke zdraví.

Serotonin je neurotransmiter, který ovlivňuje spánek a chuť k jídlu, řídí nálady a tlumí bolest, je to tedy nosič štěstí. Funkce těchto neuronů - a produkce neurotransmiterů, jako je serotonin - je silně ovlivněna miliardami „dobrých“ bakterií, které tvoří vaši střevní mikroflóru. Tyto bakterie hrají zásadní roli v našem zdraví. Neovlivňují jen tvorbu serotoninu, ale třeba i dopaminu, nezbytného hormonu pro kognitivní funkce.

Naturopatie: Spojení vědy a přírody

Co je vlastně naturopatie? Bylinkářství je široký pojem. Naturopatie v německy mluvících zemích často používaná fytoterapie však vyžaduje znalost bylin, super plodin, minerálů a procedur i postupů stejně jako znalost lidského těla, jeho chemického i energetického fungování, spojení nebo naopak odpojení mysli, těla a duše.

Naturopatie je právě krásnou vědou a disciplínou, protože správné byliny jsou jen třetinovou záležitostí v celé pomoci. První je epigenetická analýza a já mám třeba v této oblasti patentovanou unikátní metodu a musím říci, že s našimi kolegy, které jsem proškolila a uznalosti a zkušenosti metody předala, máme výjimečné výsledky. Protože nemoc - z čeho se slovo skládá NE MOCI - nemohu - je důsledkem mnoha let, chování, starostí, emočních šoků, nastavení svého života, mitochondrií i neuronů, a to vše je právě epigenetika. Vždyť dochází k revoluci v medicíně. My jsme se ještě učili, že 95 % naší nemoci je důsledkem buďto infekce nebo genetiky nebo úrazu.

Každodenní moudrou péčí. Minimem jedů do těla v jakékoliv formě. Jsou GMO potraviny, junk food, léky, parfémy a kosmetika plná toxinů, za které lidé nechávají šílené peníze v obchodech, a pak se diví, že přijde rakovina, stres, blbá nálada ve společnosti, minimum pohybu, duševní nepohoda, neumět se mít rád, nechat se strašit - strach je strašlivý nástroj zla.

Kdy se svěřit do péče naturopatovi?

Víte, v tomto případě bychom apelovali na dvě základní cesty pomoci. První pomoc je, povězte sousedovi i sami sobě - co kdybychom ten trávník nehnojili, ani ty muškáty nemusí být tak obrovské, a co kdybychom neměli anglický trávník, ale zato bychom mohli my i vaše děti jíst skvělou vlastní zeleninu, byliny a ovoce. A začneme ozdravovat půdu a tuto zemi. Druhou cestou je ovšem chodit k lékaři při akutních obtížích a k neuropatovi při těch chronických a pro prevenci. „Lékař léčí, příroda uzdravuje.“ Tento citát kdysi vyslovil Hippokratés, autor tzv. Hippokratovy přísahy. A my můžeme jen souhlasit. Příroda nás uzdravuje prostřednictvím pozitivní energie i léčivých rostlin, kterých je opravdu spousta a není snadné se v nich vyznat. Léčivé bylinky se používaly především v lidové medicíně, ájurvédě nebo tradičním čínském lékařství.

Léčivé byliny produkují řadu chemických sloučenin, takzvaných fytochemikálií, které jim dávají evoluční výhodu. Jedná se o biologicky aktivní látky, jejichž funkcí často bývá ochrana před škůdci nebo chorobami. Tyto fytochemikálie mají zároveň léčivý potenciál a stávají se tak základem mnoha medikamentů. Nejčastěji jsou to alkaloidy, terpeny, glykosidy a polyfenoly. Někdy se léčivé látky vyskytují v celé rostlině v přibližně stejném množství, jindy je potřeba sbírat pouze vybranou část, která jich obsahuje nejvíce.

Kromě léčiv se z těchto rostlin vyrábí také masti, tinktury, čaje nebo doplňky stravy. Ideálním řešením je zařadit léčivé rostliny do svého jídelníčku - a to tak, že si je dopřejete například ve formě pokrmů. Jsou k tomu nicméně zapotřebí určité vědomosti o léčivkách. Nejjednodušším způsobem zásobování těla léčivými látkami rostlin tak stále zůstává konzumace doplňků stravy.

Příklady léčivých rostlin:

• Aloe: Patří mezi nejstarší léčivé rostliny používané lidstvem.
• Andělika: Pěstovali ji středověcí mniši jako lék proti moru.
• Bazalka: Ve starověkém Řecku ji užívali jako vzácné koření a lék.
• Benedikt: Ve středověku nazýván „požehnaný bodlák“, čistí krev a ničí hnilobu.
• Bez černý: V lidovém léčitelství se dříve ojediněle používala i kůra a listy.
• Borůvka: Jako léčivou rostlinu poprvé uvádí abatyše Hildegarda už ve 12. století.
• Bříza: Keltové věřili v zázračnou moc břízy.
• Brutnák: Matthioli ho doporučoval při bušení srdce a k utišení blouznění.
• Bukvice: Egypťané věřili, že bukvice zahání všechno zlo.
• Čekanka: Pro Římany byla zase čekanka osvědčeným prostředkem na všechny nemoci jater.
• Devětsil: Nejstarší zmínka o devětsilu jako léčivu pochází z Anglie z druhé poloviny 16. století.
• Divizna: Do jejich velkých listů se v římských dobách balily fíky, aby zůstaly dlouho čerstvé.
• Dobromysl: Už staří Egypťané používali dobromysl jako dezinfekční prostředek.
• Dub: Jako symbol síly zasvětili staří Slované nejvyššímu bohu Perunovi.
• Eleuterokok: Je novou a velmi perspektivní rostlinou, která roste a na velkých plochách se i pěstuje hlavně v Rusku.
• Fazole: Jsou prastarou kulturní rostlinou jihoamerických indiánů.
• Hloh: Keř hlohu se dožívá už pěti set let.
• Chmel: Je základní surovinou na výrobu piva.
• Jablečník: Jablečník patří mezi nejstarší léčivé rostliny.
• Jalovčinky: V dobách morových epidemií hořely před branami měst hranice z jalovčinkových kořenů, aby zabránily vstupu nemoci.
• Jaterník: Byl pojmenován podle řeckého hepar - játra, v souladu s tzv. naukou o signatuře, neboť jeho listy mají tvar podobný játrům.
• Jehlice trnitá: Lidový název babí hněv, pod kterým je jehlice všeobecně známa, vychází ze skutečnosti, že metlami z tohoto trnitého polokeře byly na pranýři veřejně mrskány nevěrné ženy.
• Jetel: Žije v symbióze s bakteriemi, které přijímají ze vzduchu dusík, proto se stává dobrou rostlinou na zelené hnojivo.
• Jinan: Pochází z Číny a Japonska, kde ho s oblibou vysazovali před chrámy.
• Jírovec maďal: Do Evropy se jírovec maďal dostal v 16. Století z Turecka, kde už tehdy sloužil při léčbě dýchavičnosti koní.
• Jitrocel: Druhé slovo latinského názvu jitrocele lanceolata znamená kopí, což symbolizuje kopijovitý tvar listů.
• Jmelí: Jmelí bylo odnepaměti magickou rostlinou, připisovala se mu zázračná moc.
• Kakost: V antických dobách věřili, že odvar z kmínu je uchrání před čarodějnicemi.
• Kmín: V antických dobách věřili, že odvar z kmínu je uchrání před čarodějnicemi.
• Kokoška: Jako léčivou rostlinu používal kokošku už otec lékařství Hippokrates na problémy s dělohou.
• Komonice: Pomoci komonice prý můžeme usmířit i na smrt rozhněvané lidi.
• Konvalinka: Byla velmi populární v 15. století, kdy nemohla chybět v žádném tehdejším herbáři.
• Kopřiva: Kopřiva nasbíraná na sv. Jana se kladla do oken a za prahy domů, aby chránila před zlými silami.
• Kostival: Obsahuje proteiny a látku alantoin, která podporuje růst a dělení buněk.
• Kopr: V biblických dobách byl kopr platidlem daní.
• Krušina: Mezi léčivé rostliny se dostala ve středověku jako náhražka drahé rebarbory.
• Kukuřice: Pravlast kukuřice jsou Bolívie a Peru, kde byla důležitou potravou Inků a indiánů.
• Křen: Byl populární mezi všemi starověkými lékaři.
• Len: Je užitečná rostlina, kterou znali už staří Egypťané.
• Levandule: Matthioli radil přidávat levanduli do vína a doporučoval ji pít hlavně starším lidem, protože navracela paměť.
• Libeček: Ve středověku jej hojně pěstovali v klášterních zahradách a vyráběli z něj extrakt proti uštknutí hadem.
• Lichořeřišnice: Ještě dříve, než se lichořeřišnice používala k léčebným účelům, pěstovala se jako okrasná rostlina pod názvem „krvavý květ z Peru“.
• Lípa: Je posvátným stromem Slovanů.
• Lopuch: V Japonsku se lopuch pěstuje pod jménem „Gogo“ jako kulturní rostlina.
• Vlčí mák: Sumerové ho pro mírně narkotické účinky nazývali „rostlinou radosti“.
• Mateřídouška: Mniši odpradávna znali uklidňující účinky mateřídoušky, nazvali ji „boží bylina“.
• Meduňka: Pojmenování meduňky melissa pochází z řeckého včela.
• Medvědice: Domovem medvědice jsou chladná území za polárním kruhem, její plody Laponci s oblibou konzumují a používají je jako tmavé barvivo.
• Měsíček: Staří Egypťané používali měsíček jako omlazující prostředek, možná proto byly mnohé ženy starého Egypta tak krásné.
• Mochna: Ráda roste na místech, kde se pasou husy, což se přeneslo do jejího názvu.
• Mydlice: Její pěnivý kořen se v minulosti používal k praní jemných hedvábných látek a jako náhražka mýdla.
• Oman: Kořen omanu má podle lidových pověr magické vlastnosti.
• Ostropestřec: Kvůli své trnitosti dostal ostropestřec lidový název „Kristova koruna“ a je spojen s historií ukřižování Krista.
• Ořešák: O jeho rozšíření do Evropy se zasloužil Karel Veliký.
• Oves: Ve středověku si ovsa vážili jako významné součásti stravování, farář Kneipp doporučoval oves při stavech fyzické a psychické vyčerpanosti.
• Pampeliška: V antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži.
• Pelyněk: Sloužila jako osvědčené afrodiziakum.

tags: #lekar #leci #priroda #uzdravuje #prislovi #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana ovzduší a kotle
• Studijní programy pro školy
• Článek o rozdělení prachu
• Ochrana životního prostředí v souvislosti se skládkou Senec
• Podívejte se na Ekologický přírodopis: Pracovní sešit