Lenka a Textile Mountain: Recyklace oblečení jako cesta k udržitelnější módě

Textilní průmysl patří k největším znečišťovatelům na světě. Ročně se vyrobí zhruba 150 miliard kusů oděvů. Vyřazené tuny oblečení, oděvních doplňků i látek přitom častokrát skončí ve spalovnách a na skládkách. Lenka Vacková se proto rozhodla přispět k větší systémové změně.

Lenka Vacková díky svému projektu Textile Mountain zachraňuje kvalitní textilní metráž, která by jinak skončila na recyklaci nebo ještě hůř na skládce či ve spalovně. A tak se nevyužité látky ze zrušené výroby nebo třeba z exkluzivních návrhářských studií dostanou k tvůrcům, kteří jim vdechnou nový život.

Se sympatickou Lenkou jsme si povídali o myšlence a provedení jejího projektu Textile Mountain, obecně o byznysu s módou nebo o kreativitě. Přišlo mi to takové nejvýstižnější. Všude jsou hory hadrů a je to i dobře zapamatovatelné. Nějak to samo vyplynulo.

Jak Textile Mountain funguje?

Spolupracujeme se společnostmi nebo i s jedinci, kteří nějakým způsobem zužitkovávají látky a galanterii, ale někdy z jejich produkce zůstávají materiály, které se nevyužijí, přestože je to kvalitní metráž. A než aby skončily někde zahrabané nebo na skládkách a ve spalovnách, tak je odkupujeme my a nabízíme dál k prodeji. Je to fakt různé. Spolupracujeme i se studii a českými návrháři, kteří pořád tvoří.

Ale odebíráme také ze skladů, které mají český metrový textil vyráběný ještě ve zkrachovalých továrnách původní výroby. Tam jsou k nalezení poklady, které se už jinde nedají dostat. A ty pak spadají do kategorie látky s příběhem.

Čtěte také: Brunclíková a archeologie v Praze

Ne vždy jsou to ale celé role metráže. Je to případ od případu, když jsou to fakt malé kousky, tak je sice nevykoupíme, ale nabídneme, že je tu dáme do krabice a návštěvníci si je mohou vzít zdarma, pokud je využijí. Například pro šití hraček. (úsměv) Nebo se nám někdo ozve sám, jestli náhodou nemáme přebytky textilních odstřižků.

Pro ty, kdo šijí, jsou starší látky cennější, protože jsou mnohdy kvalitnější. Když už do tvorby investuje svou práci a čas, tak raději pracuje s materiálem, o kterém ví, že se hned neošoupe. Běžně dostupné látky jsou pro dnešní konfekční módu dělané tak, aby moc nevydržely, aby aktuální modely brzo nahradily nové trendy a my utráceli víc peněz. Všechno si to jde ruku v ruce.

Vznik Textile Mountain a rychlá móda

Je rychlá móda něco, co vás vedlo k vytvoření Textile Mountain? Studovala jsem oděvní návrhářství v Praze na UMPRUMce (Vysoká škola uměleckoprůmyslová). Původně jsem tam byla v ateliéru malby, a když jsem přešla na návrhářství, tak jsem to pozorovala víc s nadhledem a rozčilovalo mě, jak je móda marnivá. Nakonec mě to dovedlo sem.

V rámci mé diplomky jsem navázala spolupráci s firmou v Klatovech, která recykluje textilní přebytky. Určitě je to lepší, než kdyby skončily rozšmelcované na vlákna, a tento materiál by se se pak objevil někde na stavbě jako výplň nebo jako geotextilie. Na to je těchto látek opravdu škoda. Hlavně jsou z české výroby, co se týká továren, ať už zavřených nebo ne. Když máme něco jiného, tak se snažíme zůstat v rozmezí Evropy.

Prodáváme normální, základní materiály, a potom i ty, které jsou originálnější. Většinou jsou brzo prodané. Naše cenotvorba závisí i na tom, za kolik se nám podaří materiály odkoupit. Je to velmi různorodé a z toho mám radost. Jsou to studenti, maminky na mateřské, ale chodí k nám třeba i divadelníci a filmaři. Žádnou typickou větší skupinu nemáme.

Čtěte také: Greenpeace a radar v Brdech

Nemáme kapacitu brát všechny látky, abychom uspokojili poptávku všech. Myslím si, že jo. Lidé, kterým jde i o šetrnost k životnímu prostředí, většinou přemýšlí jinak. Často si nejdříve najdou materiál, a až pak z něj něco vymyslí, takže je to obrácený postup. Nejde o vidinu dokonalého kousku oblečení, je to i o určitých kompromisech.

Jednou jsme odkoupili jeden a půl tuny luxusních německých bytovek. Zatarasilo nám to celou jednu místnost a nemohli jsme se tam ani hnout. (smích) A tak jsme měli obrovskou várku látek, které běžně nejsou dostupné. Prodávají se jenom ve studiích a metr stojí 2,5 nebo klidně 5 tisíc. Já se to snažím dělat jinak, protože s tím nesouhlasím. A je to taky o kvalitě, když člověk trochu rozumí řemeslu a textilu, tak je takové smutné se na to dívat.

Látky z druhé ruky, oblečení z druhé ruky, všechno to souvisí se snahou omezit odpad. Je to takové dvousečné. Je skvělé, že to existuje, zároveň mi přijde, že spousta lidí tento koncept špatně chápe. Najednou vyměnili oblečení nebo věci, co měli, za nové kousky, ale to je vlastně jen další spotřeba. A tak se to míjí účinkem. Nejvíc, co může člověk udělat, je donosit to, co má, nebo nakupovat věci z druhé ruky a zbytečně neprodukovat nové.

Šicí workshopy a e-shop

Ve svém showroomu v Praze pořádáte také šicí workshopy. Kurzy u nás dělá Bára Procházková, vytváří autorské střihy, které jsou jednoduché, aby si je mohl ušít úplně každý, i začátečník. Já ráda šiju a pletu, ale při práci kolem obchodu jsem se už dlouho k ničemu nedostala a strašně mi to chybí.

Vlastně mi to přišlo jako nezbytné. Sice jsem přemýšlela, jestli se budou vůbec látky prodávat online, protože je to haptická věc, kterou si lidi chtějí osahat. Nakonec to fungovalo od první chvíle, nečekala jsem to. Myslela jsem si, že e-shop bude spíš takový doplněk a ono se to úplně převrátilo. Lidé často vnímají látky a galanterii jako něco, co se chodí vybírat „na živo“ do prodejny.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

U nás převažuje e-shop, bez něj by to nešlo. Dokonce si myslím, že bychom kvůli covidu podnikání byli zavřeli, kdybych neměla e-shop. Původně jsme ho postavili na WordPressu a to bylo šílené. Můj partner pracuje v IT, takže mi to napojoval na Zásilkovnu a podobně, ale to tam jen vyskakovaly různé chyby. Byli jsme z toho na nervy a hledali jsme jiné řešení, až jsme dospěli k Shoptetu. Ta úleva se nedá ani popsat!

Bylo pro nás důležité, že jsme mohli rovnou mít i Pokladní systém, že je to na jednom místě a že to nemusíme složitě kombinovat. Provozovat kamennou prodejnu má svá specifika, máme tam sklady a tak. Takže nám shoptetí systém přišel hezky vymyšlený a udělaný. Zadali jsme to jednomu pánovi, který nám všechno přetáhl ze starého řešení na Shoptet. Zabralo to několik měsíců.

Tým a budoucnost Textile Mountain

Když nepočítám externí účetní nebo grafika, tak to děláme s přítelem sami. On mi pomáhá s těmi techničtějšími věcmi a jediní zaměstnanci, co mám a co jsou spíš brigádníci, obsluhují kamennou prodejnu a připravují objednávky z e-shopu. Už jsem si prošla vyhořením, kdy jsem si říkala, že s tím seknu. Myslím si, že to bylo i tím, že přišel covid a my jsme přemýšleli, z čeho zaplatíme nájem. Bylo to vidět, i když přišla válka na Ukrajině, najednou bylo nula objednávek. Prostě když je někdo živnostník, tak to není tak, že přijde z práce a odpočine si, ale že pořád něco řeší. Je pravda, že poslední roky nás všechny hodně zkouší. Strašně moc, když si porovnám, kde jsem byla předtím. Když mě „vyplivla“ umělecká škola, tak jsem neuměla ani vystavit fakturu. Teď si přijdu taková použitelnější. (smích) Jsem za tyto zkušenosti strašně ráda.

Podle mě je to hlavně o tom, jak si to člověk v sobě nastaví. Jde o to si to zdravě vyvážit a to se teď učím nejvíc. Že můžeme dávat život kvalitním materiálům, které by jinak byly zbytečně zničeny. Líbí se mi na tom také to, že kolem sebe tvoříme spřízněnou komunitu lidí. A je hrozně hezký vidět fotky hotových výrobků, které nám zákaznice nebo zákazníci posílají.

Nemám vysoké nároky, byla bych hlavně ráda, kdyby bylo Textile Mountain pořád naživu. (úsměv) Nepotřebuju, abychom závratně rostli, byla bych ráda, kdybychom fungovali a byli schopní pokrýt náklady a uživilo mě to. Nic dalšího nepotřebuju. Zároveň ale mám nové nápady, třeba sortiment rozšířit o materiály, které by byly ekologické nebo vyráběné v Čechách. Nebo bychom mohli prodávat také výrobky našich zákazníků, bylo by hezký komunitu víc propojit.

Řekla bych mu, že bych se na jeho místě zamyslela nad tím, jestli to dává smysl. Jestli má zamýšlený koncept nějaký zajímavý přesah a není to jen další přeprodej věcí. Toho je tady už dost.

Problematika separace textilu v ČR

Separace textilu probíhá v Česku prostřednictvím kontejnerů na textil. Ročně se takto v ČR sebere cca 30 000 tun textilu. V domácnostech přitom zůstává nejméně stejné množství nepotřebného textilu. Na skládkách pak končí až 90 % námi nechtěného oblečení.

„Největší bariérou při separaci textilu je obrovská pracnost, díky závislosti na lidské pracovní síle. Oblečení v kontejnerech má velmi malou až zápornou ekonomickou hodnotu. Převažují, podobně jako u plastů, směsové materiály, kdy je recyklace téměř nemožná. Textil je tak třeba ručně pracně vytřídit. Roli hraje také hygienický stav - ne všechny obleky jsou čisté. Další bariérou, kromě vysokých mzdových nákladů, je nárok na prostor, neboť textil je objemná komodita. Je třeba obrovských prostor při vysokých cenách nájmů. Celý proces separace je ekonomicky téměř neudržitelný,” říká Lenka Harcubová.

Složení a využití separovaného textilu

Pokud jde o složení složení separovaného textilu dle kvality a jeho použití, jedná se jednak o oděvy slušné kvality vhodné k umístění do charitativních obchůdků či k domácímu prodeji, dále pak o oděvy pro klienty neziskových organizací - především lidi bez domova, o oděvy pro rozvojové trhy, o suroviny k čištění a recyklaci a dále o odpad. Do charitativních center se po vytřídění dostane cca 10 % oblečení, dle potřeb klientů a sezonnosti.

Textil, který již není použitelný k nošení a je příliš poničený, slouží často dále jako čistící hadry, vlákna, výplně do autosedaček, přídavek do bankovek a jako izolační materiál ve stavebnictví. Vždy však musí splňovat konkrétní kritéria a mít specifické vlastnosti.

Povinné třídění textilu od roku 2025

I když třídění odpadního textilu bude od roku 2025 povinné, tak jako u ostatních odpadů, které procházejí recyklací, o recyklát musí být zájem, aby našel uplatnění na trhu.

„Třídění odpadního textilu bude od roku 2025 povinné.”

„Řešením by podle nás bylo zavedení recyklačního poplatku i v oblasti textilu. Ve chvíli, kdy dojde k separaci, bude třeba nějaká ekonomická pobídka pro firmy zabývající se recyklací. Rádi bychom zařadili tuto činnost do snížené sazby DPH a dosáhli toho, aby zde byly státní pobídky pro firmy používající recyklát,” sdělila Lenka Harcubová a dodala: „Rádi bychom také pracovali na tom, aby se zvýšilo termické zpracování textilního odpadu, neboť má výhřevnost jako hnědé uhlí. ZEVO však u nás jedou na hranici možností.”

Asociace recyklace použitého textilu (ARETEX)

Asociace recyklace použitého textilu byla založena na jaře letošního roku a jejím posláním je především naplňování společného zájmu, kterým je podpora separace, sběru, využití a recyklace použitého textilu s cílem odklonění tohoto materiálu z odpadového toku. již 13 let zabývá sběrem a tříděním použitého, ale stále nositelného textilu.

Až 97 % textilu končí na skládkách. Pojďme s tím něco udělat. „Každý kousek oblečení, který vhodíme do kontejneru na textil, dostává další život a také pomáhá!

Textil vyhozený do komunálního odpadu se buď spaluje, nebo skládkuje. Oblečení z textilních kontejnerů je různými subjekty tříděno a potom buď znovu prodáno v ČR, vyvezeno k prodeji mimo ČR, recyklováno nebo spíš downcyklováno (jednorázově použito) do nových produktů.

Lenka Harcubová z pražské firmy Potex zmínila, že pro třídění textilního odpadu je nejlepší, když lidé vhazují oblečení do kontejnerů na textil v igelitových pytlích. "Bohužel velká část lidí vysype volně oblečení, což chápeme. V kontejnerech na textilní odpad se objevují i jiné věci než oblečení, uvedla Andrea Strnadová ze společnosti Dimatex, která sídlí ve Stráži nad Nisou na Liberecku.

Malá část z oblečení se skutečně vytřídí k dalšímu nošení, řekla. Povinnost třídit textilní odpad v obcích bude platit od roku 2025 a bude na obecní náklady. Tato povinnost se zavede ve všech členských státech EU. Nicméně například podle Dimatexu ale kvůli tomu bude na trhu obrovské množství textilu velmi nízké kvality, pro které nebude uplatnění. Harcubová míní, že nová legislativa bude mít obrovský vliv, ale její dopady ještě není možné s jistotou říct.

Veselá vnímá povinný sběr jako krok správným směrem. "Bude to například více motivovat spotřebitele vyhodit textil do kontejneru, který tam přímo na něj je, než do komunálního odpadu," řekla analytička. Ročně se podle dat v EU vyprodukuje 12,6 milionu tun textilního odpadu, z toho je pět milionů tun oděvní textil. To je v průměru 12 kilogramů oblečení na osobu ročně, které končí v textilních nebo komunálních kontejnerech.

Textile Mountain a továrna Klatex

„Nechtěla jsem pracovat na další malé kolekci ve svém ateliéru. Šlo mi o to, přispět k větší systémové změně,“ říká Lenka Vacková. Po dánské stáži u Henrika Vibskova a absolvování prestižní pražské UMPRUM zamířila do továrny v Klatovech, kde se recykluje textil. Setkáváme se na dvoře areálu, který má typické rysy českých industriálů z přelomu 19. a 20. století. Červené cihly, velká okna poskládaná z desítek malých tabulek v kovových rámech, historizující hlavní budova s věží a cimbuřím.

„Když jsem poslední rok na UMPRUM pracovala na diplomce, hledala jsem možnosti, jak spolupracovat s českým průmyslem. Z továrny Klatex v Klatovech|Vymýšlí nové produkty, které by se z recyklovaného textilu daly vyrobit, ale i to, jak by mohla továrna a její budova dál fungovat. Inspiruje ji přitom jak místo a historie, tak dánská stáž u Henrika Vibskova: „Líbilo se mi, jak multifunkční ateliér Henrika Vibskova byl. Nědělali jsme jen módu, ale také interiéry a různé instalace. A přímo v budově jsme měli vlastní kavárnu, kterou jsme provozovali. To bych ráda zkusila i tady v Klatovech. V budově, která je orientovaná do ulice, je pro kavárnu ideální volný prostor.“

Jak recyklace v klatovské továrně prakticky funguje?

Továrna odebírá vytříděný textil z různých zdrojů, od textilních kontejnerů až po odstřižky, zbytky nebo nepovedené produkty z textilních továren. Materiál se roztřídí podle materiálů a způsobu užití a rozmělní se na malé kousíčky ve speciáních strojích.

Lenka Vacková zatím realizuje interiérovou metráž, koberce a minimalistické yogamatky s abstraktními vzory. Podařilo se jí najít využití i pro odpad, který se nedá recyklovat: „Než se textil naloží do strojů, musíme ho zbavit všech tvrdých částí, které by mohly zničit jehly strojů. Při procesu, kterému se říká odknoflíkování, se dostraňují všechny knoflíky, korálky, aplikace, zipy a podobně. Když si je jdete jako nové koupit do galanterie, zaplatíte za ně dost peněz. Přišlo mi škoda, že se vyhazují.“ Výsledkem jsou extravagantní svetry s nádechem glamu a osmdesátkového lesku nebo elegantní kabelky L&V, které ironicky komentují styl a branding luxusních módních značek.

Klatovský Klatex navazuje na více než stoletou lokální tradici. V minulosti se tu pod značkou J. J. Bruml a spol. vyráběly žíněné látky, vata, vatelín nebo pokrývky. Lenka Vacková by do továrny ráda vrátila i oděvní produkci. „Dříve tu byla velká šicí dílna, kde se šily pracovní oděvy. Zkrachovala kvůli velké čínské produkci, ale rádi bychom ji zkusili znovu rozjet.

Nové využití starých materiálů je širší trend, který v posledních letech zajímá čím dál tím víc designérů. Řada českých autorských značek vytvořila v posledních dvou letech upcyklované kolekce, od velkých zavedených jmen jako Jakub Polanka nebo Monika Drápalová, až po mladé talenty jako Daniela Pešková nebo Jan Černý.

Jednou z nejnovějších kolekcí na tohle téma, které vznikly ve spolupráci s Klatexem, je vedle diplomky Lenky Vackové i kolekce Markéty Martiškové. Česká designérka usazená v Antwerpách hledá nové způsoby ve využití recyklované vlny.

Textile Mountain znamená v překladu "hora hadrů" a má poukazovat na to, jak obrovským problémem textilní průmysl vlastně je. "Cílovým zákazníkem je každý z nás, protože všichni nosíme oblečení a vždy je prostor k tomu, dělat to ještě udržitelněji a zodpovědněji. Zároveň příjemnou a zábavnou formou. Letenský obchod totiž bude fungovat i jako místo, kam si lidé mohou své oblečení přijít upravit. Ať už se bude jednat o drobné díry, nebo větší zásahy.

Po škole jsem pracovala v továrně, která recykluje textil. Tam mi to došlo: nepotřebujeme nové materiály, když jich je plno kolem, vyhazuje se nevyužité a plýtváme tak drahocennými zdroji! Pojďte to změnit společně, zkusme to jinak a podpořte třeba náš projekt Textile Mountain koupí jedné z exkluzivních odměn, ve kterých možná zase něco zítra přibyde!

Kromě spolupráce se společnostmi, nebo obchodem LUV-1, plánuje designérka spojit síly také se studenty oděvního návrhářství na UMPRUM. Podle ní by se o ekologii a uvědomělé nákupy oblečení mělo zajímat více lidí. Šokovala ji například zpráva o příchodu Primarku na český trh. "V dnešní době, kdy se řeší udržitelnost a ekologie přijde taková zpráva a člověku nezbude nic než pocit bezmoci, protože s tímto kolosem nikdo nic neudělá. Sama nejčastěji nakupuje v second handech, kousky z druhé ruky pak obohacuje o výrobky svých přátel-designérů.

Zároveň přiznává, že má velkou slabost pro výrobky dánského návrháře Henrika Vibskova, kde byla na stáži. "Dánsko je bráno jako zelená země, v reálném životě jsem ale vypozorovala, že běžní občané spoléhají na to, že odpad za ně vyřeší vláda a ve svém vlastním chování na to tolik nedbají. A kde se v ní vzal zájem o textilní tvorbu a udržitelnost? Může za to její dědeček. Ten byl totiž opravářem šicích strojů a absolventka UMPRUM mu často koukala pod ruce. Kromě toho spolu také šili nebo chodili hledat různé kousky strojů na skládku.

Lidé příliš nakupují, zvykli jsme si, že máme všechno k dispozici, upozorňuje Jiří Kalfař, který představí kolekci na Fashion Weeku v New Yorku.

tags: #lenka #recyklace #oblečení #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší: Srovnání letadel a aut
• Kam s vysloužilým CD?
• Výskyt sodíku
• Materiály plastových košů
• Výskyt krkavce velkého v přírodě