Aktuálně se New York na několik dní stal centrem světové klimatické debaty. Climate Week 2025 přilákal tisíce účastníků - politiků, podnikatelů, vědců, investorů i zástupců občanských iniciativ. Atmosféra je odlišná od těžkopádných vyjednávacích fór COP. Město NYC, které nikdy nespí, se tak stalo živou laboratoří, kde se diskutuje nejen o cílech a vizích, ale především o konkrétních krocích - od dekarbonizace těžkého průmyslu přes energetické inovace až po cirkulární modely.
Výrazným momentem zahájení byl projev výkonného tajemníka UNFCCC Simona Stiella, který jasně pojmenoval problém nerovnoměrné transformace: „Čistá energetická transformace bují téměř ve všech hlavních ekonomikách, ale její boom je nerovný a ohromné výhody nejsou všemi sdíleny“. Tato slova přesně vystihují paradox současného vývoje: technologický pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů, akumulace energie, elektromobility nebo recyklace materiálů je rychlý, ale jeho distribuce je omezená na několik regionů světa. Zatímco Evropa a Severní Amerika experimentují se zeleným vodíkem nebo uhlíkovou neutralitou ve stavebnictví, velká část světa se stále potýká s nedostatkem základní infrastruktury.
Tento rozměr zdůraznil i premiér Antiguy a Barbudy Gaston Browne, který připomněl, že klimatická změna je pro malé ostrovní státy otázkou každodenní reality. „Každá silnější bouře podle něj představuje ekonomickou katastrofu, která dokáže během několika hodin zničit roky rozvoje,“ uvedl premiér. Taková slova působí jako důležitá protiváha mnohdy abstraktních grafů o emisních křivkách. Právě zde se ukazuje, že průmyslová ekologie nemůže být jen disciplínou zaměřenou na efektivní využívání zdrojů a optimalizaci procesů.
Vedle apelů ale Climate Week přinesl i konkrétní ukázky toho, jak může vypadat průmysl budoucnosti. Diskutovalo se o nových postupech v ocelářství, kde se testují technologie snižující emise CO₂ prostřednictvím vodíkové redukce rudy, kdy železná ruda je redukována vodíkem místo uhlíku. Výsledkem je pak železo a voda, nikoli oxid uhličitý. Velkou pozornost vzbudily projekty chemických firem, které zkoušejí takzvané cirkulární polymery. Energetika ukázala pilotní projekty akumulace v bateriových systémech nové generace, které umožňují stabilizaci sítí při vysokém podílu obnovitelných zdrojů. A městské laboratoře představily plány na elektrifikaci veřejné dopravy včetně těžkých autobusových linek a nákladní logistiky.
V kontrastu s tím se už nyní upírá pozornost k listopadové konferenci COP30, která se uskuteční v brazilském Belému. Tam budou státy opět jednat o závazných cílech a právních rámcích, jež mají nasměrovat svět k dosažení Pařížské dohody. Climate Week se k těmto procesům staví spíše jako zrcadlo reality: zatímco COP stanovuje cíle, v New Yorku se ukazuje, zda je možné je naplnit konkrétními technologiemi, investicemi a společenskou podporou. Tato dvojkolejnost - diplomatická a implementační - se ukazuje jako stále důležitější.
Čtěte také: Funkční odpadkové koše: Inspirace New York
Pro odborníky na průmyslovou ekologii je Climate Week 2025 cenný především tím, že propojuje teoretické koncepty s praxí. Climate Week 2025 tak není už jen vedlejší událostí v kalendáři mezinárodních klimatických jednání. Stává se důležitou scénou, kde se testuje životaschopnost myšlenek, jež se na konferencích COP formulují do podoby závazků. Climate Week NYC 2025 potrvá až do 28. září 2025. Tato akce se koná každoročně v New Yorku a letos se uskuteční více jak 1 000 událostí, což je rekordní počet. I přes politické tlaky a změny v americké klimatické politice se letos událost těší nebývalému zájmu veřejnosti, firem a nevládních organizací.
Mezi klíčovými tématy letošního ročníku jsou energetická transformace, zelené finance, udržitelné městské systémy a klimatická spravedlnost.
New York City jako vlajková loď ekologického urbanismu?
Město New York jako vlajková loď ekologického urbanismu? Těžko si představit náročnější projekt. „Velké jablko“ je nejhustěji osídlená metropole severoamerického kontinentu. Žije tu přibližně 8,5 milionů obyvatel ve stovkách čtvrtí na ploše 1200 kilometrů čtverečních. Starosta New Yorku, Michael Bloomberg, vytýčil svému městu nový cíl. Proměnit stávající koncept hromadné dopravy a otevřít mnohamilionové velkoměsto cyklistům, elektromobilům a ekologické hromadné dopravě. Boj za lepší klima ve městě bere opravdu z gruntu.
„Změnu dosavadního konceptu transportu obyvatel a celé dopravní sítě zahájíme letos v létě,“ potvrzuje Bloomberg. „Prvním krokem bude zahájení provozu největšího systému zapůjčování kol v oblasti. Bloomberg ale konceptuálních změn plánuje nad mapou City více. Podstatné je podle něj především zlepšení kvality ovzduší ve městě. Proto ruku v ruce s programem půjčoven kol jde i technologický přerod žlutých taxíků.
Město New York disponuje obrovskou flotilou taxíků, které představují páteřní systém městské dopravy. Jedna věc jde s druhou - společně s dobíjecími místy pro taxíky by se ve stejném termínu mělo na území města vybudovat dalších 10 000 dobíjecích míst pro elektromobily, hned celé pětina všech parkovišť ve městě bude uzpůsobena pro dobíjení elektromobilů. Podle Bloomberga je jedno, jestli věříte na globální oteplování a změny klimatu - jisté je, že v čistém vzduchu budete prostě žít déle.
Čtěte také: Bezdotykové koše New York: Detaily
Dopad letecké dopravy na životní prostředí
Zatímco před dvěma desítkami let bylo létání stále ještě něco neobvyklého, i v České republice se stalo normální si na víkend někam zaletět, „užít si eurovíkend“. I stále více zboží je přepravováno letadly. Letecká doprava je nejvíce poškozující způsob dopravy. Letecká doprava se podílí na celkových celosvětových emisích CO2 asi 2 %. Průměrné emise komerčních letů na celém světě jsou asi 75 až 95 g CO2 osobokilometr, přičemž u regionálních letů do 500 km rostou až na téměř 160 g CO2 na osobokilometr. V samotné Evropě to je téměř 100 g oxidu uhličitého na osobokilometr.
Na klima mají vliv i další emise, nejen oxid uhličitý. Patří sem např. oxidy dusíku, částice (sazí a síranů), oxidy síry, oxid uhelnatý, nedokonale spálené uhlovodíky, tetraethylolovo. Letadly vypouštěné další látky v součtu způsobují, že celkové klimatické dopady letectví, tzv. radiační působení, jsou přibližně dvojnásobek až čtyřnásobek přímých emisí CO2. Hlavní příčiny růstu letectví spočívají v „špatném“ individuálním chování, ale i v uměle nízkých cenách, které neodrážejí skutečné náklady na létání, v síle leteckého průmyslu a v podpoře vlád ve formě velkých dotací. Například na rozdíl od automobilového paliva není letecké palivo zdaněno.
Pokud letíme letadlem, máme uhlíkovou stopu až třikrát větší, než když stejnou vzdálenost podnikneme sami v osobním autě. Zásadní rozdíl dělá cestovní vzdálenost. Konkrétní uhlíková stopa mého letu záleží na řadě faktorů: letadle, obsazenosti, volbě cestovní třídy, cílové destinaci. Celkový klimatický dopad dálkového letu je kolem 200 až 320 g ekv. CO2 na kilometr a osobu. Například zpáteční let Praha-New York, což je asi 13 000 km, může mít uhlíkovou stopu asi 2,8 tuny CO2 na jednoho pasažéra v ekonomické třídě a 3,3 tuny CO2 dle německé organizace atmosfair.de.
Uhlíková stopa ruzyňského letiště je relativně nízká, tvoří jen 0,04 procent celkových českých emisí oxidu uhličitého. Je to ovšem tím, že ruzyňská stopa nezahrnuje letadla, která v Praze přistávají a odlétají. Letecká doprava je přitom v tomto ohledu nejméně ekologickým způsobem cestování. Při plánovaném snižování emisí oxidu uhličitého by ovšem mělo časem dojít i na letadla.
Za pomoci letadel se denně přepravuje okolo 9,5 miliónu lidí. Na světě existuje více jak 49 000 letišť, což znamená průměrně 237 letišť v každém státě, za předpokladu, že je na světe 206 států. Každou sekundu se ve vzdušném prostoru pohybuje okolo 4 000 letadel, která převážejí zhruba 61 000 cestujících. Počet přepravených pasažéru se v porovnání s rokem 2005 více než zdvojnásobil.
Čtěte také: Ekonomika třídění odpadu v New Yorku
V sektoru letecké dopravy se díky rostoucím číslům očekává nárůst emisí skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší, mezi které patří například oxid uhličitý (CO2) a oxidy dusíku. V současné době má letecká doprava 12% podíl na celkových emisích CO2. Uhlíková stopa udává množství emisí CO2 vyprodukovaných během jednotlivých lidských aktivit.
Jeden cestující během krátkého letu (do 463 km) po Evropě vyprodukuje celkem 257 g CO2 na jeden kilometr. Podle jedné německé studie je ekologická stopa, zanechaná jedním cestujícím v důsledku dálkového letu, stejná jako znečištění, které způsobí motorista za 2 měsíce. V případě letu Praha-Bergamo (Milán), je produkce CO2 za zpáteční let cca 145 kg na jednoho cestujícího. Za předpokladu, že v letadle cestuje 150 cestujících, je produkce CO2 za zpáteční let celkem 21 750kg.
Plasty a jejich uhlíková stopa
Plasty jsou všude, v produktech, obalech i odpadu. A právě jejich všudypřítomnost z nich dělá jednu z největších environmentálních výzev současnosti. Uhlíková stopa plastů už dávno není jen téma pro odpadové hospodářství. Týká se designu, dodavatelských řetězců i firemní strategie. Plasty formují moderní svět už víc než století. Od prvního použití v roce 1860 a rozmachu průmyslové výroby začátkem 20. století se jejich přítomnost v našem životě neustále zvyšuje a jen stěží se nám představí prožít byť jen jeden den bez plastů. Za posledních čtyřicet let se jejich celosvětová produkce více než čtyřnásobně zvýšila a překročila tak hranici 400 milionů tun ročně a toto číslo dál strmě roste. Do roku 2050 by mělo být dokonce dvojnásobné! Není se čemu divit, v běžném životě i ve firemním prostředí se s plasty setkáváme prakticky na každém kroku. Ať už jako součást samotného výrobku, jako obaly nebo jako odpad vznikající při výrobě či spotřebě.
Právě všudypřítomnost plastů znamená, že jejich uhlíkovou stopu dnes nemůže opomíjet žádná firma. Pokud řešíte udržitelnost, řešíte i plasty. Zároveň regulační tlak v EU roste, od zákazu jednorázových plastů, rozšířené odpovědnosti výrobců po povinného vykazování obalové stopy. Na globální úrovni se navíc připravuje závazná úmluva OSN o plastech, která má ambici například výrazně omezit produkci nových (virgin) plastů nebo více zasahovat do designových provedení produktů tak, aby byly snáze recyklovatelné. Zároveň se mění i očekávání zákazníků.
Aby bylo možné s emisemi plastů efektivně a odpovědně pracovat, je nezbytné porozumět jejich různým druhům a specifikům. Ne každý plast je stejný a ne každý plast podléhá stejným vlastnostem, z hlediska zpracování i dopadu na životní prostředí. Základní dělení rozlišuje mezi termoplasty a termosety. Termoplasty lze opakovaně tavit a tvarovat bez ztráty vlastností, což je činí vhodnějšími pro recyklaci. Termosety naproti tomu po vytvrzení již nelze přetvořit a recyklace je u nich velmi omezená nebo nemožná.
Jednotlivé druhy plastů se od sebe liší fyzikálními vlastnostmi, využitím, emisní náročností i recyklovatelností. Například polyethylen (PE) se používá v plastových taškách, fóliích a flexibilních obalech. Je lehký a levný, ale obtížně recyklovatelný zejména ve své tenké podobě. Polypropylen (PP) se vyskytuje v pevných obalech, víčkách nebo kuchyňském nádobí a je považován za relativně dobře recyklovatelný plast s nižší uhlíkovou stopou. Polystyren (PS) se využívá například v jednorázovém nádobí, tepelných izolacích a obalech. Je křehký, levný, ale ekonomicky obtížně recyklovatelný.
Aby bylo možné se v oblasti plastů posunout od obecných závazků k reálným dopadům, je nezbytné začít u přesného měření. Výpočet uhlíkové stopy plastů totiž firmám umožňuje nejen pochopit vlastní environmentální dopad, ale také jej strategicky řídit, sledovat v čase a prokazatelně snižovat. Významná část emisí pochází ze Scope 3, tedy z dodavatelského řetězce, například z nákupu obalových materiálů, produktových komponent nebo distribučních procesů. U výrobních firem a retailu mohou plasty tvořit podstatnou část celkové uhlíkové stopy. Ale i ve firmách, které s plasty přímo nepracují, jako jsou služby, eventy nebo digitální ekonomika, může jít o překvapivě významný zdroj emisí.
Jedním z klíčových opatření zůstává zajištění snadné recyklovatelnosti, kterou významně ovlivňuje právě rozmanitost použitých plastů. Mísení různých typů plastů, nebo jejich kombinace s jinými materiály, například vícevrstvé obaly, kde se spojuje plast s hliníkem či papírem, výrazně zkomplikuje třídění i zpracování odpadu. Takové kompozity, běžné třeba u obalů na sušenky nebo kávu, končí často ve spalovnách nebo na skládkách, i když jsou technicky recyklovatelné.
Dalším krokem je využití recyklovaného obsahu. Náhrada primárního plastu recyklátem, jako je například rPET, výrazně snižuje emise, protože odpadá těžba fosilních surovin i energeticky náročná výroba nového polymeru. V některých případech může přechod na recyklát snížit uhlíkovou stopu obalu až o 30-50 %. Výsledný dopad však závisí na typu recyklace, logistice i požadované kvalitě materiálu. Ne každý rPET má stejnou environmentální bilanci.
Důležitou strategií pro snižování uhlíkové stopy plastů firmy může být snižování hmotnosti plastových výrobků. Tenkostěnné obaly a optimalizované komponenty vedou k nižší spotřebě materiálu a tak i nižším emisím při výrobě i přepravě. Firmy, které chtějí snižovat uhlíkovou stopu plastů dlouhodobě a systematicky, musí přemýšlet o tom, jak budou jejich výrobky a obaly fungovat v reálném recyklačním systému, tedy jaký materiál použijí, kolik druhů materiálů zkombinují a zda je možné je snadno oddělit nebo znovu využít.
Plasty jsou a pravděpodobně ještě dlouho budou pevnou součástí moderní společnosti, proto je důležité věnovat pozornost jejich environmentálním dopadům.
Oranžová obloha nad New Yorkem: Důsledek lesních požárů a znečištění ovzduší
New York se v minulých dnech zahalil do oranžové - do dusivé peřiny z toxického kouře. Tu nad východní pobřeží odvál vítr až z Kanady, kde v tuto chvíli zuří stovky lesních požárů. Úřady Newyorčanům doporučily nevycházet, školy rušily venkovní aktivity a lidé se uchýlili zpět k respirátorům, které metropoli zaplavily v takové míře naposledy při koronavirové pandemii.
Takhle znečištěné ovzduší New York ještě nezažil. „Je to dosud vůbec nejhorší (znečištění), tedy… Kriste, bylo to fakt špatné,“ hledal slova environmentalista Marshall Burke ze Stanford University. Se svým týmem čtyřikrát ověřovali výsledky měření, aby se ujistili, že jsou skutečně správné. „Něco takového - ani nic, co by se tomu blížilo - jsme na východním pobřeží dosud nezaznamenali. Je to historická událost,“ dodal.
Podle Světové zdravotnické organizace žije naprostá většina obyvatel Země v oblastech s nízkou kvalitou vzduchu. Newyorčané ale zdaleka nejsou jediní, kteří v poslední době dýchali špatný vzduch. Lidé v Dillí nebo třeba ve vietnamské Hanoji takovému problému čelí dennodenně a dlouhodobě.
Ovzduší v NYC se pomalu zlepšuje. Lze ale už teď říct, zda několikadenní znečištění bude mít pro město a jeho obyvatelstvo dlouhodobější následky? V tuto chvíli se to říct nedá, předpokládal bych ale, že spíše ne. Tento typ znečištění se na zdraví může projevit v dlouhodobém hledisku, kdy se ale bavíme o tom, že někdo takovou koncentraci dýchá řadu let. Což může vést samozřejmě k řadě zdravotních potíží, které hrozí zejména náchylné části populace. Nicméně, jde o individuální případy a nelze dopady na zdraví Newyorčanů vyloučit. Nemyslím si ovšem, že by teď v metropoli hrozil nějaký zásadní problém. Zatím k tomu ale nemáme dostatek informací.
Dá se tedy říct, že ona na pohled hrozivá situace by vlastně na většinovou populaci nemusela mít žádný další dopad, protože jde o jednorázovou událost? No, zdravotníci by vám řekli, že i krátkodobé vystavení vysokým koncentracím není žádoucí v podstatě pro nikoho. V Česku tohle řešíme třeba při novoročních oslavách, kdy evidujeme ve městech velmi vysokou míru znečištění kvůli odpalování ohňostrojů. A ačkoliv jsou při nich koncentrace velmi vysoké, stále nejsou extrémní.
V Česku jsou dominantním zdrojem znečišťování ovzduší domácnosti, čímž mám na mysli zejména vytápění starými kotli na pevná paliva - dřevo i uhlí. Přestože si většina lidí za špatným ovzduším představí hlavně auta a průmysl, tak i když v žádném případě neříkám, že na tom nemají svůj podíl, největším znečišťovatelem jsou právě domácnosti.
Když se na téma podíváme ještě šířeji: jak je na tom svět, co se kvality vzduchu týče? Jaký vzduch dýcháme? Podíváme-li se na Severní Ameriku nebo Evropu, tam je ovzduší relativně kvalitnější, což do značné míry souvisí se stavem rozvoje dané země. Záleží také na tom, na jaké látky se díváme. Pokud se v Evropě zaměříme na oxidy dusíku, nejvyšší koncentrace najdeme v Beneluxu a severní Itálii. U částic benzo[a]pyrenu (karcinogenu a mutagenu) bude nejhůř vycházet oblast Polska a ideální hodnoty neevidujeme ani na severovýchodě Česka, tedy v Moravskoslezském kraji. V Evropě je ale kvalita ovzduší obecně relativně dobrá a zlepšuje se.
Z globálního monitoringu kvality vzduchu pak vycházejí nepříznivě právě země jako Indie, Mongolsko a další státy. Problémem ale je, že z řady míst data ani nemáme. Jde například o různé africké země, kde se rozsáhlejší monitoring neprovádí, a není se tak čeho chytit - můžeme vycházet pouze z odhadů. Osobně vkládám velké naděje do družicového snímání, u kterého sice data nejsou tak přesná a rozlišení je nižší, ale pro získání alespoň orientačních hodnot je to ideální. Jde plošná data pro rozsáhlou oblast, kde nemusí probíhat monitoring pozemními stanicemi.
Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) jde o naprostou většinu světové populace. Kromě toho, že máme nějaké znečištění z průmyslové činnosti, dalším významným znečištěním je přízemní ozon, jehož výskyt do značné míry koreluje s teplotou. Čím je vyšší, tím bývají vyšší i koncentrace přízemního ozonu - což se v současnosti komplikuje, neboť se otepluje, a tím se zvyšují i koncentrace této látky.
Ovzduší se v České republice zlepšuje, děje se tak již celé dekády - koncentrace naprosté většiny znečišťujících látek v dlouhodobém pohledu klesají. Když ale sledujeme trendy, je potřeba dívat se na období delší než jeden rok. Meziroční variabilita je totiž dána zejména počasím, které kvalitu ovzduší ovlivňuje velmi výrazně. Teplejší zima znamená nižší míru vytápění, a tedy nižší emise, které z něho vzejdou. Stejně tak kvalitě ovzduší prospívají srážky nebo větší vítr. Naopak nepříznivě působí bezvětří či výskyt přízemní teplotní inverze.
Epidemie koronaviru se u nás na kvalitě ovzduší podepsala, ale nelze říci, zda pozitivně, či negativně. Zatímco klesly emise z dopravy a s nimi i koncentrace oxidů dusíku, tím, že lidé trávili více času doma, se ale zvýšila právě míra vytápění ve starých kotlích na pevná paliva.
S oteplováním lidé méně topí - nižší emise z vytápění znamenají lepší kvalitu ovzduší. Samozřejmě tím ale neříkám, že globální oteplování je žádoucí. Je třeba ho brzdit a zároveň hledat cesty ke zlepšování kvality ovzduší.
V české legislativě jsou stanoveny imisní limity ve dvou kategoriích - na ochranu zdraví a ochranu ekosystému. Existují látky, na něž jsou ekosystémy velmi citlivé, třeba na oxidy dusíku a síry, které typicky způsobují kyselé deště. V zákoně máme stanoven tedy i imisní limit pro ekosystémy.
New York investuje do zelené ekonomiky a technologických inovací
Metropolitní oblast New Yorku patří k devíti největším ekonomikám na světě. Ve městě pracují 4 miliony lidí, přičemž podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí je nadprůměrný. Po útlumu způsobeném pandemií covidu-19 začala ekonomika opět ožívat. Město New York investuje do rozvoje tří klíčových sektorů. New York City (NYC) je domovem jak pro velké technologické společnosti, tak pro více než 25 tisíc technologických a AI startupů. Město také hostí přes 100 technologických inkubátorů, které podporují startupy poskytováním zdrojů, mentoringu a infrastruktury. Na konci roku 2023 byla v NYC otevřena Civic Hall, která slouží jako komunitní a technologické centrum. Tento komplex nabízí prostory pro technologické inovátory a školicí organizace. V budově jsou k dispozici školicí programy, pracovní místa i prostory pro pořádání různých akcí.
NYC je rovněž rodícím se centrem pro umělou inteligenci. Město se zaměřuje na posílení své pozice lídra v oblasti AI a usiluje o podporu prosperujícího ekosystému umělé inteligence. Cílem je také rozvíjet různorodou pracovní sílu, která bude připravena na nástup AI a její vliv na různé sektory. New York byl prvním městem v USA, které přijalo Akční plán pro umělou inteligenci.
I přes odstoupení USA od Pařížské dohody stát New York nadále podporuje zelenou ekonomiku. Je lídrem v oblasti zelené legislativy a metropolitní oblast New Yorku se řadí mezi tři největší ekosystémy klimatických technologií a inovací. Součástí plánu je i otevření Climate Innovation Hub v Brooklyn Army Terminal, který urychlí komercializaci klimatických technologií a poskytne podporu pro 150 startupů během následujících deseti let. Prostory v Brooklyn Army Terminal jsou už nyní k dispozici k pronájmu.
V prosinci 2024 guvernérka Státu New York Kathy Hochul podepsala nový zákon na podporu boje s klimatickou změnou. Zákon Climate Change Superfund Act požaduje, aby velcí znečišťovatelé přispívali částkou 3 miliardy dolarů ročně po dobu 25 let na zmírnění dopadů klimatických změn. Tyto prostředky budou použity na projekty zaměřené na obnovu pobřeží, modernizaci systémů pro odvod dešťové vody, energeticky účinné chladicí systémy a řešení zdravotních problémů spojených s klimatickou změnou.
Třetím významným sektorem, na který se město New York chce do budoucna zaměřit, jsou přírodní vědy. V metropolitní oblasti se nachází devět akademických lékařských center, více než deset inkubátorů a přes 600 společností ve fázi výzkumu a vývoje. Město a stát do tohoto sektoru investují více než 1,6 miliardy dolarů. Americká vládní agentura National Institutes of Health (NIH) navíc každoročně investuje více než 2,7 miliardy dolarů do tohoto sektoru v New Yorku.
K podpoře hospodářského rozvoje ve městě přispívá i organizace New York City Economic Development Corporation (NYCEDC). V rámci své podpory obchodního rozvoje NYCEDC nabízí firmám a obchodním delegacím možnost navštívit své kanceláře a využít poradenství zaměřené na úspěšnou expanzi do New York City.
Závěr
New York se se stal jedním z epicenter současné celoplanetární ekologické krize. Příčiny jsou jasné, řešení také. Opustíme konečně ropu, plyn a uhlí, nebo budeme muset čekat na další katastrofické události? New York se probudil do pekla klimatické krize a na chvíli se stal jedním z epicenter současné celoplanetární ekologické krize. Můžeme jen doufat, že tato událost probudí veřejnost ve Spojených státech i po celém světě k rychlé akci směřující ke konci fosilních paliv. Opustit ropu, plyn a uhlí jsme totiž měli už předevčírem.
Metropole východního pobřeží nenechává čištění ovzduší jen na rostlinách, vedení podporuje převedení všech nových aut na hybridy nebo elektromobily do roku 2035.
Zeleň ve městě
Více než 30 % plochy velkoměsta čistí vzduch od produktů dopravy. Přes léto jsou absorbovány veškeré emise osobních vozidel, autobusů i nákladních aut. Podle jejích kolegů koruny stromů pokrývají asi 22 % města, zatímco keře a trávy zabírají dalších 12 % ploch. Rostlinám prospívá sluneční svit, tudíž sytě zelenají v období letních měsíců, kdy zároveň absorbují největší množství oxidu uhličitého. Rostlé prvky doslova vysávají emise zatěžovaného New Yorku. „Je tu mnohem více zeleně, než jsme si mysleli. Je to důvod našeho závěru,“ okomentovala prospěch nejen stromů vedoucí studie Dandan Wei. V návaznosti na podložená fakta připomenula důležitost rozmanitých ekosystémů všude jinde ve světě.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]