Cestování je nedílnou součástí našich životů, ať už se jedná o dojíždění do práce, do školy, na výlety nebo dovolenou. Při výběru dopravního prostředku ovšem často nebereme ohled na jeho ekologické dopady. Pojďte se proto podívat na srovnání emisí a uhlíkové stopy - vlaku, autobusu, letadla a auta.
Než se pustíme do porovnávání jednotlivých dopravních prostředků, je důležité si ujasnit několik pojmů. Emise jsou látky, které se uvolňují do ovzduší při spalování fosilních paliv. Mezi nejznámější patří oxid uhličitý (CO2), oxidy dusíku (NOx) a pevné částice (PM). Uhlíková stopa pak představuje celkové množství emisí CO2, které jsou výsledkem lidských aktivit, a to včetně cestování.
Množství uvolněných emisí má přímý vliv na kvalitu ovzduší a zdraví lidí, zvířat a stav přírody jako takové. Jak nejspíš víte, zvýšené koncentrace CO2 přispívají ke globálnímu oteplování a změně klimatu. Proto je klíčové emise sledovat a snažit se je snižovat nejen u dopravních aktivit.
Vlaky jsou v oblasti cestování, zvlášť toho dálkového, jednou z nejvíc šetrných možností. Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) produkují vlaky přibližně 14 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, což je výrazně méně než u ostatních dopravních prostředků.
Jedním z důvodů nízkých emisí vlaků je jejich elektrifikace. Mnoho evropských zemí investuje do elektrických železnic, což znamená, že vlaky mohou být poháněny elektřinou z obnovitelných zdrojů. Například ve Švédsku je více než 75 % železniční sítě elektrifikováno a z velké části využívá energii z vodních elektráren.
Čtěte také: Dopad dopravy na klima
Dalším ekologickým aspektem je kapacita vlaků. Vlak může přepravit velký počet cestujících najednou, což snižuje emise na jednotlivé cestující. Moderní vlaky také využívají technologie, jako je rekuperace brzdné energie, která umožňuje vracet energii zpět do sítě a dále snižovat spotřebu energie.
Další příklady zvyšování efektivity vlakové dopravy zahrnují použití lehkých materiálů při stavbě vlakových souprav a zlepšení aerodynamiky, což snižuje spotřebu energie.
Autobusová doprava představuje další relativně ekologický způsob cestování, zejména pokud jde o městskou a příměstskou dopravu. Emise autobusů jsou vyšší než u vlaků, ale stále nižší než u osobních automobilů. Průměrné emise autobusu činí přibližně 68 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.
Mnoho měst se snaží modernizovat své autobusové flotily a přecházet na ekologičtější technologie. Například Londýn plánuje do roku 2037 své autobusy kompletně elektrifikovat. Elektrické autobusy mají nulové emise výfukových plynů, což výrazně přispívá ke zlepšení kvality ovzduší ve městech.
Dalším trendem je využívání hybridních autobusů, které kombinují spalovací motor s elektrickým pohonem. Tyto autobusy jsou schopny snižovat spotřebu paliva a emise až o 30 % ve srovnání s autobusy s tradičními dieselovými motory. V některých městech jsou také testovány vodíkové autobusy, které emitují pouze vodní páru a mohou být velmi ekologickým řešením, pokud se vodík získává z obnovitelných zdrojů.
Čtěte také: Stanoviště řídícího létání: Co to je?
Hezkým příkladem udržitelné městské dopravy je díky svému zaměření na ekologické inovace například Ostrava. Dopravní podnik Ostrava (DPO) postupně zavádí elektrobusy i hybridní autobusy. V plánu byly dokonce i autobusy vodíkové, ale tendr se v roce 2024 odložil. Kromě modernizace vozového parku město investuje i do infrastruktury pro nabíjení a plnění těchto ekologických autobusů.
Letecká doprava je z ekologického hlediska největší výzvou, protože produkují opravdu značné množství emisí, což z nich činí nejméně ekologický dopravní prostředek. Průměrné emise letadla dosahují přibližně 285 gramů CO2 na kilometr a cestujícího a i přes vysoké emise letecká doprava neustále roste. Letecké společnosti sice zavádějí novější, šetrnější modely letadel, ale i přes tento fakt je v provozu stále velké množství starší modelů.
Letecké společnosti a výrobci letadel se neustále snaží zlepšovat účinnost motorů, což vede k nižším emisím a snížení uhlíkové stopy. Například moderní letadla, jako je Airbus A320neo, mají oproti starším modelům, jako je Airbus A320ceo, výrazně lepší palivovou účinnost. A320neo využívá nové generace motorů a vylepšené aerodynamické vlastnosti, což umožňuje snížení spotřeby paliva až o 20 % ve srovnání s předchozím modelem. To vede ke snížení emisí CO2 na kilometr a cestujícího. Zatímco starší modely, jako je A320ceo, produkují přibližně 101 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, A320neo snižuje tuto hodnotu na přibližně 85 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.
Dalším trendem je vývoj elektrických letadel. Například společnost Airbus plánuje do roku 2035 představit první komerční letadlo s nulovými emisemi. I když je projekt stále ve fázi vývoje, elektrická letadla mají potenciál výrazně snížit ekologický dopad letecké dopravy.
Automobilová doprava je nejrozšířenějším způsobem cestování, avšak její ekologické dopady jsou značné. Emise automobilů se liší podle typu pohonu. Benzinové a naftové automobily produkují přibližně 192 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, zatímco hybridní vozy produkují asi 110 gramů CO2 na kilometr.
Čtěte také: Olovo a životní prostředí
Elektromobily mají potenciál výrazně snížit emise, protože jejich provoz neprodukuje žádné výfukové plyny. Nicméně ekologický dopad elektrických aut závisí na zdroji energie, kterou se nabíjí. Pokud jde o elektřinu vyrobenou z fosilních paliv, je jejich uhlíková stopa stále značná. Naopak, pokud jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů, mohou být elektrická auta velmi ekologická.
Další ekologickou výhodou elektrických aut je jejich energetická účinnost. Elektrické motory jsou výrazně účinnější než spalovací motory, což znamená, že pro stejný výkon spotřebují méně energie. Například Tesly a další moderní elektromobily mají dojezd na jedno nabití až 600 km, což z nich činí velmi atraktivní volbu pro dlouhé cesty.
Každopádně elektromobily jsou v současnosti velmi diskutovaným tématem, zejména v kontextu Evropské unie a jejího ambiciózního Green Dealu, který se zaměřuje na dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Přestože elektrická vozidla nabízejí řadu ekologických výhod, jejich pořizovací cena je pro mnoho občanů České republiky stále vysoká. Mezi další nevýhody patří omezená síť nabíjecích stanic, delší doba nabíjení ve srovnání s tankováním benzínu nebo nafty a omezený dojezd, který může být problémem pro delší cesty. Na druhou stranu, elektromobily nabízejí nižší provozní náklady, tišší provoz a možnost využití různých státních dotací a pobídek na podporu ekologické dopravy.
Pozn. 1.: Důležité je ovšem také zvážit další faktory, jako je energetická náročnost výroby jednotlivých dopravních prostředků a jejich likvidace až doslouží.
Pozn. 2.: I přes čísla uvedená v tabulce mají letadla jako celek větší ekologický dopad než benzínová auta, zejména kvůli vysokým emisím na kratší vzdálenosti a při vzletu a přistání. Starší modely letadel, jako je Boeing 747-400, mají velmi vysoké emise CO2 na kilometr a cestujícího. Modernější letadla jako A320neo sice produkují méně emisí, ale stále jsou emise z letecké dopravy celkově vysoké kvůli frekvenci letů a spotřebě paliva. Benzínová auta mají naopak konstantní vysoké emise, ale jejich dopad se často rozděluje na kratší cesty s menší spotřebou na cestujícího.
Rychlovlaky jsou výrazně ekologičtějším dopravním prostředkem než letadlo při vysokém vytížení tratě. Uvádí to studie španělské státní společnosti Ineco, o které informoval deník El País. Studie se zaměřila na srovnání emisí mezi některými železničními a leteckými spoji ve Španělsku.
U vysokorychlostní železnice velká část emisí připadá na výstavbu infrastruktury, zatímco u letecké dopravy převážnou část znečištění způsobuje provoz letadel samotných. Podle odhadu Ineco u vysokorychlostních tratí tvoří 95 procent celkových emisí výstavba, čtyři procenta provoz vlaků a jedno procento údržba. Čím více se trať používá, tím rychleji se podaří počáteční emise amortizovat. U letišť je situace přesně opačná. Jen tři procenta emisí v životním cyklu připadají na fázi budování infrastruktury, zbytek pak na provoz a údržbu.
Dopad na životní prostředí tak u železnice výrazně ovlivňuje vytíženost tratě a také terén, kudy vede. Emise při výstavbě totiž výrazně zvyšují některé inženýrské stavby, například tunely.
Ineco se proto snaží i odhadnout, ve kterých případech se vlak stává na střední a dlouhé vzdálenosti ekologičtějším dopravním prostředkem než letadlo. Studie společnosti přináší také srovnání emisí mezi některými vnitrostátními vysokorychlostními tratěmi a leteckými spoji na střední vzdálenost. V případě trati z Madridu do Sevilly, která funguje od začátku 90. let, průměrná emise na cestujícího ve vlaku je zhruba poloviční ve srovnání s letadlem - a to díky délce provozu trati i její velké vytíženosti.
U spojení z Madridu do Barcelony, kde trať začala plně fungovat v roce 2008 a zároveň snížila letecký provoz mezi oběma městy, je průměrná emise na cestujícího ve vlaku stále o deset procent vyšší než u letadla. Badatelé ale předpokládají, že díky vysoké vytíženosti trati se brzy tento poměr obrátí ve prospěch železnice.
Snížit znečištění vytvářené dopravou podle studie vyžaduje zaměřit se na oblasti, které generují největší množství emisí. Vzestup letecké dopravy má podle badatelů z prestižního Massachusettského technologického institutu (MIT) dvakrát horší dopady na kvalitu ovzduší než na klima. Autoři studie ale zároveň upozorňují, že když se zasáhne proti jednomu typu emisí z letecké dopravy, rostou emise jiné.
Analýza vědců z Massachusetts poukazuje na velké dilema, kterému čelí konstruktéři letadel, ale i aut a lodí. Jak vyrobit motor, aby produkoval co nejméně emisí, které ovlivňují klima, a způsobil přitom co nejmenší škody v ovzduší? Kvalitnější motory s nižšími emisemi oxidů dusíku spotřebovávají více paliva a letadlo proto vyprodukuje větší množství emisí, které negativně působí na klima.
Miroslav Šuta, lékař a odborník na vztah životního prostředí a zdraví, připomíná, že ačkoliv letecká doprava má na emisích jen pětiprocentní podíl, jde zároveň o nejrychleji rostoucí zdroj emisí skleníkových plynů. V Evropě za posledních pět let vzrostly emise o 25 % a rostou o 5 % ročně.
Výsledky studie z MIT ukazují, že zmíněné tři látky jsou odpovědné za 97 % všech klimatických škod i znečištění ovzduší. Vědci se prý shodují, že pokud bude chtít lidstvo s klimatem něco udělat, problematice letecké dopravy se věnovat musí.
Autoři výzkumu dávají výrobcům motorů konkrétní návod ekologického postupu. „Analýza říká, že by se opravdu vyplatilo snížit v průběhu letu teplotu spalování v motorech. O malé procento by se zvýšily klimatické dopady - množství oxidu uhličitého - ale snížily by se výrazněji oxidy dusíku,” cituje ze studie Miroslav Šuta.
Variantou, kterou lidstvo zkouší jsou biopaliva. Letectvo Spojených států dokonce výzkum financuje. Šuta upozorňuje, že pokračují také zkoušky elektroletadel a existuje i možnost emise z dopravy alespoň částečně vyvažovat ekologičtějším životním stylem.
„Když se rodina rozhodne letět do Ameriky nebo Afriky na dovolenou, může to vyvážit třeba tím, že investuje do lepšího zateplení svého domu, nebo omezí konzumaci některých typů masa, třeba místo hovězího konzumuje drůbeží.”
Evropská agentura pro životní prostředí zveřejnila dvě studie zabývající se dopravou a životním prostředím. Vyplývá z nich, že z hlediska emisí skleníkových plynů, je jeden druh motorizované osobní dopravy v Evropě výrazně ekologičtější, než ostatní.
Nejnovější výroční zpráva o dopravě a životním prostředí (tzv. zpráva TERM) za rok 2020 se zabývá posouzením hodnoty železniční a letecké dopravy.
"Jedním z cílů této dohody je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů z dopravy v porovnání s rokem 1990 o 90 %. K dosažení tohoto cíle může významně přispět přechod k udržitelnější dopravě. Podle zprávy by v případě osobní dopravy mohl hrát klíčovou roli přechod z letecké na železniční dopravu," uvádí Evropská agentura pro životní prostředí (EEA).
Podle zprávy EEA se v roce 2018 doprava na emisích skleníkových plynů v EU podílela 25 %. "Emise z tohoto odvětví pocházejí především ze silniční dopravy 72 %, zatímco námořní doprava se na emisích z dopravy podílí 14 %, letecká doprava 13 % a železniční doprava 0,4 % - emise pouze z dieselových vlaků," doplňuje EEA.
Data nezohledňují pouze emise, které přímo přispívají ke globálnímu oteplování a znečišťování ovzduší, ale i emise, k nimž dochází při výrobě, přenosu a distribuci energie využívané vlaky a letadly.
Letecká doprava je zodpovědná za 2,6 % globálních emisí (anebo 11,6 % ze všech emisí v odvětví dopravy). Přesvědčivě největší díl tohoto transportního koláče upečeného z komplikací tvoří osobní vozy a autobusy, které se podílí na 45,1 %. Za nimi pak následují vozy nákladní (29,4 %) převážející zboží, a mezinárodní lodní přeprava zboží (údajně 10,6 %). Také je tu doprava zboží a lidí po železnici, která se na celkové emisní bilanci přepravovaným objemům navzdory podílí vlastně jen velmi skromně (1 %).
I když se jedná o sektor, v němž v posledních dekádách emise navzdory nárůstu frekvence letů dynamicky snižují, považujeme jej, možná trochu nepochopitelně, za nejpalčivější společenský a environmentální problém. Proč? Protože většina obyvatel planety Země, přes 80 % z našich 7,7 miliard, nikdy nikam neletěla. Létání v globalizovaném světě není požitkem, ale funkční nutností.
Při kritice leteckých společností obvykle nezaznívá, že od 70. let dokázaly spotřebu paliv zefektivněním provozu utáhnout u vnitrostátních letů o 74 %, že se celková efektivita leteckého provozu zvýšila o 45 % (podle údajů ICCT), že dnes letadla u těchto letů bývají kapacitně naplněna z 84 %. Letadla spotřebují až 25 % svého paliva během manévrů přistávání a vzletu. Čím déle je ale necháte letět, tím se jejich provoz vlastně stává úspornějším.
Rozumná letecká přeprava osob, zvlášť v mezinárodním a mezikontinentálním měřítku, by neměla skončit jako obětní beránek mezi fosilními dinosaury.
tags: #letani #ekologie #dopad #na #životní #prostředí