Kniha Lexikon ohrožených druhů strašidel lesních, lučních a domácích získala srdce mnoha čtenářů. Její kouzlo spočívá v nádherných ilustracích a vtipných textech. Mnozí si ji pamatují z dětství a rádi se k ní vracejí. Příběhy podněcují fantazii a přinášejí nostalgii. Čtenáři oceňují, jak kniha dokáže oživit vzpomínky na bezstarostné dětství a tajemství skřítků a strašidel. Je to skvělý dárek pro děti i dospělé, kteří si chtějí připomenout magické chvíle z minulosti.
Člověk počátku třetího tisíciletí se jaksi stydí přiznat k víře ve víly, skřítky a čarodějnice a připadal by si jako blázen, kdyby ho oslovil třeba strom, přestože naši předkové po tisíce let běžně komunikovali s rostlinami, zvířaty a všemožnými viditelnými i ne viditelnými bytostmi. Minulé století naučilo lidi věřit jen tomu, co se dá vypočítat, na co si člověk může sáhnout a pokud možno to i zužitkovat. Vědeckotechnická revoluce z nás zkrátka udělala exaktní lidi. Ovšem ne všechno v našem životě je možno exaktně poznat a vědecky uchopit. Tato racionalita je jen zdánlivá a je člověku zrovna tak škodlivá, jako znečištěná voda, nedýchatelný vzduch či zamořená příroda.
Aniž člověk tuší proč, stále více se pídí po starých a krásných věcech, vytvořených řemeslníky a umělci v dobách našich dědečků a pradědečků. Na první pohled by se zdálo, že tak činí (ve snaze investovat do nich kapitál) jen pro jejich cenu. Zčásti je to jistě pravda, ale skutečná příčina spočívá v tom, že se každý snaží získat s věcí i její minulost, esenci života jejího tvůrce i životů jejích bývalých majitelů, jejich ducha, smích, slzy, příběh, a tak obohatit svůj vlastní život. V neposlední řadě může člověk získat i své vlastní strašidlo (např. Dopisníčka tichého při koupi starého foliantu, nebo Skřítka hospodáříčka, jestliže se podaří koupit starý dům, ve kterém hnízdí). A tato kniha nabízí jejich úsměvná vyobrazení i popis jejich aktivit.
V lexikonu je 89 druhů strašidel rozdělených do pěti skupin - lesní, luční, vodomilná, domácí a městská. Jsou tu známá strašidla - Bludička, Hejkal, Divoženka, Jezinka, Skřítek, Ozvěna, Meluzína, Prskavec, Polednice, Vodník, Raráš a Noční Můra. Psáno humorně ve stylu popisů jaké jsou běžné u botanických nebo zoologických atlasů.
Tato zajímavá, ale nepříliš půvabná rusalka nepůsobí na první pohled zrovna přitažlivě. Přesto je dosti přítulná, a pokud se s ní člověk sblíží, těžko se jí zbavuje. Je velmi přilnavá, ale pouze ve vlhkém prostředí, suché a teplé nesnáší. Je obojživelná. Průměrná velikost 100 až 140 cm, podle druhu bahna, ve kterém žije. Bahnem je také výrazně cítit. Postavy je kypré až baculaté. Živí se vodními živočichy a rostlinami (nejraději puškvorec a okřehek). Má tichý pisklavý hlas a nejčastěji se ukazuje na březích močálů a tůněk při jarních záplavách. Nesnáší se s rusalkou Kuňkou a vždycky se poperou, jestliže náhodou obsadí stejný močál nebo tůň. Člověku není nebezpečná. Není agresivní a lidi netopí.
Čtěte také: Vítězslava Klimtová: Lexikon
Čtěte také: Lexikon: Čarodějnice – ohrožený druh?
Čtěte také: Lexikon z roku 1994
tags: #lexikon #ohrožených #druhů #strašidel #šustilka