Lezení po stěně v přírodě: Techniky a bezpečnost

Posílení a dokonalé propojení těla s myslí. Přesně to v sobě spojuje sportovní lezení, a i to je jedním z důvodů, proč je tento sport čím dál tím oblíbenější.

Začínáme s lezením

Chcete s lezením začít i vy? Ideálním startem pro začínající lezce - ať už se chcete věnovat klasickému lezení či boulderingu - jsou lezecké stěny. Vzhledem k oblíbenosti tohoto sportu se nemusíte bát, že byste ve svém okolí žádnou nenašli. Na začátku nepotřebujete žádné vybavení. Zvlášť na indoorových stěnách dostanete vše potřebné. V tom lepším případě i s trenérem, který vás naučí základům.

Lezení, a nejen to sportovní, je společenskou aktivitou. Možná vás právě přátelé nalákali, abyste stěnám a skalám dali také šanci. A právě to je ten nejlepší způsob, jak se do sportovního lezení vrhnout. Ujistěte se však, že vaši přátelé skutečně znají správné lezecké techniky, abyste od nich nepochytili špatné návyky. K těm patří nejen schopnost správně se navázat na lano, ale také ovládnout základní uzly. To všechno vás mohou naučit zkušení přátelé, ale ještě lepší je naučit se základy v lezeckých kurzech. Ty jsou skvělé také v případě, že v okolí žádné lezce nemáte, a přesto byste s tímto sportem rádi začali.

Jak už jsme zmínili v úvodu článku, své první lezecké krůčky byste měli směřovat na umělou stěnu. Na té se (ideálně pod dohledem zkušeného trenéra) naučíte lezeckým základům, partnerské kontrole i základům slaňování. Obecně se zde dozvíte vše o bezpečnosti při lezení. Kam zajít na stěnu ve svém okolí, kde si všechnu teorii vyzkoušíte i v praxi?

Poté, co se naučíte základům, osaháte si jak na to a možná i párkrát spadnete, můžete konečně s přáteli vyrazit i do terénu. Pro začátečníky je ideální lokalita Českého krasu.

Čtěte také: Lezení a bouldering v Česku

Základní vybavení

Jak už jsme zmínili, pokud vyrážíte poprvé na stěnu, výbavu potřebovat nebudete. Do začátku vám bude stačit trochu síly v rukách a odhodlání. Už víte, že se budete sportovnímu lezení věnovat dlouhodobě? Pak už se bez výbavy neobejdete.

• Lezeček - boty na lezení mají svá specifika a obyčejnými pohorkami je nenahradíte.
• Sedacího úvazku pro sportovní lezení.
• Lano si můžete na stěně půjčit.
• Lezecká přilba, která vás v terénu ochrání před zraněním.

Pokud tě láká lezení, nejjednodušší způsob, jak začít, je najmout si instruktora. Ten tě seznámí s potřebnou výbavou, jako je jistítko s karabinou, sedák, lano, lezečky a pytlík s magneziem. A co je nejdůležitější, naučí tě správným základům lezení a pohybu v prostorách stěny, kde může snadno dojít k úrazu kvůli chybě či nepozornosti. Aby se tento sport stal pro tebe naprosto bezpečným, je nutné se naučit, jak správně jistit prvolezce, jak uvázat základní uzly nezbytné k lezení. Taky se naučíš padat do lana, a hlavně zachytit případný pád tvého lezeckého parťáka.

S instruktorem projdeš, jaký druh jistítka bude pro tebe ten nejvhodnější. Mezi nejuniverzálnější z nich patří kyblík vycházející ze Stichtovy brzdy. Jistit můžeš i s celou řadou poloautomatických pomůcek různých výrobců. Ty ti pomohou se zachycením pádu prvolezce s využitím principu vačky nebo samosvoru.

Pokud tě výšky zatím nelákají nebo nemáš lezeckého parťáka na lano, můžeš nejprve zkusit takzvaný bouldering, což je lezení bez lana na nižších stěnách s dopadem do žíněnky. Boulderováním se naučíš koordinaci lezeckých pohybů a nabydeš jistotu na menších stupech. Na boulderovkách najdeš různorodé profily. Mohou být i převislé, což využiješ k budování fyzičky.

Nepodceňuj rozcvičku a zahřátí těla, především tedy prstů, před samotným lezením. Předejdeš tím případným zraněním. Na bouldering ti stačí pouze lezečky a pytlík s magneziem.

Čtěte také: Návod: Zajištění stanoviště s řetězem

Pokud nemáš s kým lézt na laně a bouldering tě moc neoslovil, můžeš využít takzvaných samonavijáků, které tě automaticky jistí a po odsednutí tě bezpečně a opatrně spustí na zem. Stačí si od obsluhy stěny nechat ukázat správné zacvaknutí karabiny do sedáku, která je součástí samojisticího zařízení. Začít s lezením na samonavijácích je ten nejjednodušší způsob, jak si představit co vlastně lezení na stěně znamená. Budeš potřebovat pouze lezečky, sedák a pytlík s magneziem. I zde se cesty pravidelně obměňují a můžeš využívat různé obtížnosti. Jediné riziko, které teoreticky hrozí, je nesprávné zacvaknutí karabiny do sedáku. Proto je důležité, aby byly děti pod kontrolou rodiče či odpovědné osoby.

Stěny jsou často vybaveny i dětským lezeckým sektorem, kde se vyřádí i ti opravdu nejmenší. Jedná se o krátké a lehké cesty, kde je lano nataženo svrchu - top rope. Na lezeckých stěnách je samozřejmostí, že si můžeš veškeré potřebné vybavení zapůjčit. Můžeš si tu vyzkoušet, jaké typy lezeček ti budou vyhovovat, ať už se zapínáním na suchý zip, s klasickým šněrováním, či nazouvací. Je lepší si je nejdříve vyzkoušet, aby ti opravdu padly. Z hygienických důvodů si do zapůjčených lezeček ber vždy raději ponožky.

Součástí tradiční výbavy je magnezium, bílý prášek, který si lezec nanáší před každou cestou nebo i během lezení na ruce. Magnezium vysuší pot a prsty na chytech lépe drží. Na lezeckých stěnách by se mělo využívat, aby nedocházelo k oklouzání chytů. Pokud narazíš na příliš zaprášené a uklouzané chyty, snadno je očistíš kartáčkem a tím zajistíš opět optimální přilnavost. Pokud by ti magnezium došlo, dá se na stěně dokoupit buď ve formě prášku či koule, zaleží, co ti bude více vyhovovat. Pokud tě lezení začne bavit a chceš se mu věnovat, je nejlepší si časem koupit vlastní vybavení. Poradí ti certifikovaný instruktor nebo proškolený prodejce v lezeckých speciálkách v síti prodejen HUDY.

Stěny nejsou jen prostor, kde se sportuje. Konají se tu i nejrůznější akce, jako jsou lezecké závody nebo přednášky známých lezců. Součástí bývá i bar s kavárnou, kde můžeš s ostatními lezci probrat nápady na kroky nebo si nechat poradit, jak přelézt zvolený projekt.

Bezpečnost

Před vstupem na stěnu si svažte dlouhé vlasy a sundejte si veškeré šperky, především prstýnky. Úplně nejzákladnějším uzlem, který musí každý lezec zmáknout i ve spánku, je osmičkový uzel. Jedná se o kotvící uzel, který slouží k ukotvení lana k úvazku.

Čtěte také: Založení lezeckého stanoviště

Strach není slabost, ale přirozený ochranný mechanismus. U začátečníků je běžný, ale trápí i zkušené lezce. Cílem není ho odstranit, ale naučit se s ním pracovat.

Opotřebované vybavení na lezení je jedním z největších rizik, které si mnoho lezců neuvědomuje. Přitom může jít o život. Karabiny, lana i sedák tě doslova drží nad propastí, a jakákoliv vada může znamenat riziko zranění či horší. Opotřebení není vždy na první pohled patrné, ale jeho podcenění se nemusí vyplatit.

Správná komunikace při lezení je jedním ze základních kamenů bezpečného pohybu na stěně i ve skalách. Ať už lezeš s kamarádem, nebo s někým neznámým, musíte se domluvit. Stačí totiž jediné nedorozumění a může dojít k pádu nebo zranění. Proto je klíčové osvojit si základní signály a povely, které se používají mezi lezcem a jističem.

Lezecké techniky

Špatnou techniku nemusí mít jen začátečníci. Týkat se může i zkušených lezců, kteří si vypěstovali nesprávné pohybové stereotypy nebo se třeba učili lézt na jiném typu skály. Strach, nedostatek síly, ale také nesprávně zvolené vybavení nebo špatné počasí mohou zapříčinit to, že váš lezecký styl bude trpět. Když se řekne lezecký styl, můžete si představovat sedák ladící s lanem a dostatečně ladné pohyby. Stylové vybavení je samozřejmě potřeba a to, jak u lezení vypadáte, je vlastně také důležité. Jen možná ne tak, jak jste si mysleli. Ladnost a správná technika při lezení znamenají zejména úsporu síly a efektivnější pohyb po skále či stěně. Přes to, co se říká, při lezení prostě záleží na tom, jak u toho vypadáte.

Navzdory tomu, co si myslí většina lidí, lezení není jen o silných rukách. Velké bicepsy sice mohou být výhodou, mnohem důležitější je ale síla v prstech, dobrá technika nohou a to, že se ve stěně prostě umíte hýbat. Pokud jste v lezeckém světě noví, určitě vám někdo řekne, že máte lézt „z natažených rukou“. Chybou, které se totiž nováčci nejčastěji dopouštějí je přílišné krčení loktů a křečovité svírání chytů. To totiž vede k rychlejší ztrátě sil a únavě svalů. Až příště polezete, zkuste myslet na to, že pohyb by měl vycházet primárně z ramene.

Další chybou je vystrkování zadku od stěny, posunování chodidel a otáčení nohou sem a tam. Aby byl pohyb po stěně co nejefektivnější, držte těžiště co nejblíž u stěny, snažte se dělat kontrolované pohyby a našlapujte na špičky.

Každý lezec vám jistě řekne, že technika nohou je alfou a omegou lezení. V položených plotnách, v kolmých stěnách i v převisech vám správné používání nohou může pomoci víc, než byste čekali. Začátečníci často pokládají nohu na stup středem chodidla, „tancují“ na něm s vidinou lepšího umístění nohy nebo pro jistotu vůbec nestojí a nohy za sebou vláčí po stěně. Při lezení se snažte našlapovat na špičky. Lezečky jsou navržené tak, aby směřovaly hmotnost lezce do co nejmenšího bodu a umožnily tak stání i na těch nejtitěrnějších stupech. Věřte jim. Zatěžujte botu v oblasti palce a co nejméně s ní potom na stupu hýbejte.

Abyste předešli malým i velkým zraněním, naučte se padat. K nejzávažnějším zraněním při lezení totiž dochází právě při nezvládnutí pádu. Ať už chodíte na boulder nebo lezete pouze na laně, správná technika pádu vám může zachránit kotníky, ale i život. Pokud si nejste jistí, slezte dolů. Na laně nacvičujte nejdříve krátké pády z malé výšky a postupně se propracujte k dlouhým „poletům“. Při bouldrování se snažte doskakovat oběma nohama na rovný povrch. Vzájemně se s kamarády „spotujte“ a hlídejte, aby lezec při pádu nespadl na hlavu. Existuje nepřeberné množství kurzů lezení, mezi něž patří i kurzy padání a chytání pádů. Pokud se padání bojíte, přihlašte se.

Trénování techniky je nekonečný proces. Nestyďte se, pokud něco děláte špatně. Nechejte si poradit a uvidíte, že se vám poleze lépe a nebude to ani tolik bolet. Zařaďte cvičení správné techniky na začátek každého tréninku - budete překvapení, jak vám nenápadné změny pomohou s překonáváním těch nejnáročnějších kroků.

Lezení v přírodě

Když poprvé vyrazíte z umělé stěny do přírody na opravdové skály, asi vás nejdříve překvapí absence barevných chytů. V přírodě po barvách lézt nebudete, orientovat se začnete kromě očí i citem a hmatem. Dále počítejte s tím, že na skalách je jenom málo věcí podle normy. Postupové jištění může být rozmístěno nepravidelně. Nebo vůbec. Slaňáky mohou být za hranou a budete se asi muset naučit i slaňovat.

Vyberte si pro začátek vhodnou oblast. Nastudujte si v průvodci četnost jednotlivých obtížností tak, abyste si v oblasti vůbec zalezli. Nejdříve lezte jednodélkové cesty, dlouhé 10 až 25 metrů, které jsou dobře odjištěny. Podle popisu v průvodci nebo názvu na skále najděte cestu, kterou chcete lézt. Prohlédněte si celou linii. Najděte očima fixní jištění.

Stejně jako na stěně i ve skalách praktikujte vzájemnou kontrolu lezců (Partner check): řádné zapnutí úvazku, správné a úplné navázání, založení lana do jistící pomůcky, zajištění karabiny a uzel na konci lana.

Jistič by si měl najít vhodné místo na jištění. Místo pod nástupem by mělo být co nejrovnější. Prodlužujte mezijištění tak, aby lano vedlo co nejpříměji. Tření lana může lezce zle potrápit. Naučte se zřetelné a jasné komunikaci. Ne vždycky se dá na skalách domlouvat v průběhu lezení. Lezec může odlézt tak, že ho nevidíte, u delších cest někdy ani pořádně neslyšíte. Povely si proto ujasněte ještě před vlastním lezením.

Nestyďte se lézt s helmou. Moderní přilby jsou lehoučké a prakticky ani nevíte, že je máte na hlavě. Helmu používá i jistič! Mějte do cesty dostatek materiálu (expresek a karabin). Používejte lano délky alespoň 60 m, na kterém můžete lézt cesty dlouhé až 30 metrů. Dělejte na konci lana uzel. Používejte na lano ochranný vak či plachtu. Važte si svého lana! Lano čas od času přemotávejte a dejte pozor na zauzlování.

Typy skal

• Vápenec: Většinou jde o silové lezení. Na často lezených cestách nižší obtížnosti musíme počítat s hodně uklouzanými stupy.
• Žula: Můžeme většinou počítat s drsnou, nekluzkou skálou. Na rozdíl od strmých vápencových útesů přináší granit a žula velmi často ukloněné plotny pro „pohodové“ lezení. Skvělé lezení po žule je ve slovenských Tatrách.
• Pískovec: Lezení na pískovcových skalách a věžích má u nás velkou tradici a vysokou úroveň. Přísně se dodržují specifická pravidla pískovcového lezení. Potřebujete-li zlepšit techniku lezení i odvahu - vyrazte na písky.

Doporučení

Hlavně pro začínající skalní lezce platí, že by neměli být zklamaní, když nějakou cestu nevylezou, přestože na ni papírově podle cest v tělocvičně měli. Lezte dál, nechte si poradit a pomoci od zkušenějších (třeba horských vůdců), vyzkoušejte jiné cesty, objevujte nové oblasti a zkrátka si lezení v přírodě užívejte.

A mějte na paměti, že když se pohybujeme v přírodě, měli bychom být ohleduplní a respektovat pravidla chování v lezeckých oblastech. To znamená, že dodržujeme dobu lezeckých omezení, parkujeme na povolených místech, udržujeme pořádek, na písku nepoužíváme magnezium apod.

Žádný učený z nebe nespadl, ze skály ale může spadnout úplně každý. Nezáleží na tom, jestli jste na laně navázaní poprvé, nebo si sedák sundáváte jen na spaní. Chybování se týká nás všech. Když uděláte chybu v tenisu nebo v kartách, prohrajete, chyba při lezení vás však může stát mnohem víc. Některé omyly mohou vést k rychlému opotřebování vybavení, jiné vás ale mohou stát zlomenou nohu nebo mnohem horší problémy.

tags: #lezeni #po #stene #v #prirode #techniky

Oblíbené příspěvky:

• Z Oslavice do světa
• Zkušenosti s kompostováním
• Příroda v zimě a v létě
• Pěstování vybraných plodin
• Typy béžových odpadkových košů