Ideologie Liberální Ekologické Strany v České Republice

Strana zelených má na české politické scéně pevné místo - žádná jiná strana se nedokáže kompetentně zabývat ekologickými problémy. Chceme přispět k tomu, aby se společnost pozvolna proměnila, aby nebylo třeba tolik vyrábět, přepravovat a spotřebovávat - jak nám to diktuje liberální ideologie volného trhu. Tu dnes po privatizaci u nás a po sociálním kolapsu řady států ve světě málokdo bere vážně, ale většina politiků se jí nadále mlčky řídí.

Vize Strany Zelených

Delegáti Strany zelených na sjezdu v Táboře přijali nový politický program strany Vize ekologické demokracie. "Myslíme tím společnost, která se vyznačuje kulturní vyspělostí, sociální citlivostí, politickou otevřeností a hospodářskou stabilitou.

Na konci této cesty stojí Strana zelených jako výrazná a respektovaná parlamentní strana," říká předseda Strany zelených Jan Beránek.

Volby do Evropského parlamentu

Sjezd rovněž přijal usnesení k volbám do Evropského parlamentu, které stanoví mechanismus pro sestavení volební kandidátky. O lídrech, kteří kandidátní listinu povedou, rozhodne republiková rada do konce listopadu letošního roku. "Evropské volby pokládám za důležitý krok na delší cestě, jako obrovskou příležitost oslovit veřejnost a posílit Stranu zelených.

Struktura Strany

Delegáti přijali také návrh nových stanov, podle kterých vznikla a byla také ihned zvolena Republiková rada Strany zelených. Mezi známými osobnostmi v ní budou pracovat například Jakub Patočka, šéfredaktor Literárních novin, Miroslav Rokos, bývalý předseda Zelených, brněnský zastupitel a ekologická aktivistka Neela Heyrovská-Winkelmannová.

Čtěte také: O Liberálně ekologické straně

Do Republikové rady Zelených bylo zvoleno 12 žen ze 30 členů - podle nově přijatých stanov musí totiž být v orgánech Strany zelených nejméně třetinové zastoupení žen.

Ideologické Rozpory a Směřování

Čeští Zelení se podobají opilému korábu, jejž nechá posádka bezcílně bloumat mořem a unášet větry, zatímco se válí omámená alkoholem nebo hašišem v podpalubí a čeká na srážku s útesem. O vizi Zelených nejlépe vypovídá hollywoodský snímek režiséra katastrofických filmů Rolanda Emmericha Den poté (2004), kde globální superbouře způsobená změnami klimatu promění celou planetu v ledovou kouli.

Zelení se stále snaží tlumočit svůj program městským liberálům neoliberálním jazykem, městští liberálové ani nikdo jiný mu však nerozumí a volí jiné strany.

Revoluce přijde - věřili kdysi ortodoxní marxisté - a naším úkolem je budovat stranu a čekat, až pro ni dozrají objektivní podmínky. Těmi podmínkami měli na mysli krizi nebo válku. Čím hůře, tím lépe. Ekologická katastrofa přijde - věří dnes čeští Zelení - a naším úkolem je budovat stranu a čekat, až pro ni dozrají klimatické podmínky. Čím hůře, tím lépe. Doufají, že teprve katastrofa přiměje je samé k aktivitě a hledání řešení a přeživší budou probuzeni k zelenému cítění a životnímu stylu.

Víra ortodoxních marxistů i českých Zelených ve scénář katastrofy podmíněné ekonomicky nebo ekologicky není nic jiného než světskou verzí židokřesťanské víry v příchod konce a vykoupení, způsobeného božským zásahem. Víra v to, že se vše zase vrátí na svůj počátek, zlo bude poraženo a pravda a láska zvítězí.

Čtěte také: LES: Program

Jaká je ideologie Strany zelených? A čí zájmy tato strana hájí?

V roce 2006 přijali Zelení ekonomický program, vypracovaný generálním stratégem ČSOB a předním českým apoštolem protestantské etiky dluhu Tomášem Sedláčkem. Program pochválil také analytik finanční skupiny PPF Pavel Kohout: „Vypadá to, že se Zelení alespoň zčásti inspirovali tradičním programem ‚aristokratické‘ části britské Konzervativní strany, která též velmi dbá o přírodu a krajinu.“

Cílem nemá být růst, ale „trvale udržitelný rozvoj“. Ten dokape k ostatním skrze drobné a střední podnikatele, budou-li motivováni k environmentální šetrnosti ekologickou daní a k vytváření pracovních míst snížením sociálního a zdravotního pojištění.

Program zelených se v podstatě neliší od programu komunistů z roku 1946, kteří tehdy hájili především zájmy živnostníků, rolníků a inteligence, nebo od programu ODS devadesátých let, apelující na tytéž skupiny. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že jak komunistům, tak ODS se v historicky převratných dobách podařilo skrze podporu středních vrstev stát se vůdčí politickou silou a svou ideologii prosadit jako dominantní. Na něco takového Zelení nemají, a tak se aspoň snaží přizpůsobit svou ideologii té vládnoucí.

Ještě v roce 2006 se Zeleným v čele s Martinem Bursíkem podařilo vkročit do parlamentu a vytvořit koalici s ODS a KDU-ČSL. O dva roky později vypukla světová ekonomická krize a za další dva roky po Zelených neštěkl ani pes.

Čtěte také: Ekologické strany

Neoliberalismus, který nikde na světě nefunguje a nefungoval, prožívá krizi legitimity a všichni, vlevo i vpravo, hledají nové alternativy. Kromě českých stran Zelených a Svobodných.

Zelení se tak stávají stranou bez voličů, bez budoucnosti a sebevědomí.

Zatímco pardubičtí Zelení v čele s Jiřím Čáslavkou se v komunálních volbách s výsledkem 2,77 procenta do zastupitelstva nedostali, na Praze 3 Zelení vytvořili koalici, v níž se stali hlavním tahounem, a s 27,29 procenta se stali vítězi voleb. Stačilo málo a mohli ovládnout radnici.

Příklad Prahy 3 ukazuje, že Zelení nemusí být jen podržtaškou někoho silnějšího, ale sami se mohou ujmout vedoucí politické úlohy.

Toto srovnání ukazuje také na poměr sil jak uvnitř strany, tak ve společnosti. Čáslavka, vedoucí ekonomické sekce Zelených, je militantním představitelem dosud dominantního neoliberálního mainstreamu. Matěj Stropnický, lídr žižkovské koalice, je naopak představitelem radikálně demokratického, socialistického směru.

Rozpor ideologie této strany spočívá v tom, že nejneúspěšnější politik je představitel většiny, zatímco ten nejúspěšnější tvoří stále marginální proud. To může vyústit buďto ve vnitrostranický střet, při němž dojde k reflexi silových poměrů, nebo ve zhroucení, kdy bude strana pomalu umírat v bolestech.

Prvním nezbytným krokem bude sundat si klapky z očí. Uvědomit si, že Václav Havel zemřel, a nechat ho zemřít podruhé - ve svých srdcích. Teprve vraždou otce, vzpourou proti svým rodičům, mohou z dětí vyrůst dospělí. Teprve vraždou Havla, vzpourou proti svým modlám, mohou Zelení dospět v demokratickou stranu.

Další autoritou, která je však z rodičovské dvojice vytěsněna, je Václav Klaus. Zelení chápou Klause jako odpůrce Havla. Musí si však uvědomit, že je jejich nepřítelem především jakožto ideolog volného trhu a kapitalismu.

Až zabijí dva symboly devadesátých let, až se zbaví fetiše liberální demokracie a kapitalismu, budou moci konečně komunikovat svobodně a srozumitelně.

Zkrátka, až přestanou Zelení mluvit jazykem neoliberalismu, možná dostanou šanci, jakou získali komunisté po roce 1945 nebo ODS po roce 1989 - formulovat společenský program a přesvědčit většinu, že je v jejím zájmu.

Ekologii není nadále možné vysvětlovat jako ekologickou daň pro podnikatele, ale například jako přírodní zdroje, které jsou obecně sdíleným statkem. O lidských právech není nadále možné mluvit selektivně jako o právech politických a občanských, ale také sociálních a hospodářských, bez kterých jsou ta první k ničemu. Demokracii není nadále možné definovat pouze jako zastupitelskou, ale je třeba rozšířit ji a prohloubit, včetně demokracie na pracovišti, kde se šéfové zodpovídají svým zaměstnancům.

Taková ekologie, taková práva a taková demokracie však nutně překračují rámec kapitalismu, v kterém jsou dlouhodobě neuskutečnitelné.

Liberálně Ekologická Strana (LES)

Liberálně ekologická strana, která vznikla v srpnu 2013 z iniciativy bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka, občanského aktivisty Matěje Hollana, bývalého ministra životního prostředí Ladislava Mika, režisérky Olgy Sommerové a sociálního ekologa Ivana Ryndy, vstupuje aktivně do politického života.

Strana se hlásí k hodnotám prosazovaným Václavem Havlem, je proti relativizaci zločinů minulosti a komunismus je pro ni - stejně jako ostatní totalitní ideologie - s demokracií z povahy věci neslučitelný.

Ustavující sněm, na kterém strana zvolí své vedení, se bude konat v neděli 16. února v Praze. Sněm bude jednodenní a naváže na programovou konferenci, konanou o den dříve. Ta schválí jednotlivé programové okruhy a Manifest. Spoluautorem Manifestu je textař Michal Horáček, který vznik LES podporuje.

„Manifest dává příležitost lidem, kteří mají zájem o liberální a ekologickou politiku, seznámit se s hlavními principy této politiky a připojit se.

Strana také zveřejnila nové logo, jehož autorem je grafik Pavel Beneš. „Logo bylo vytvářeno pro moderní stranu s inteligentní voličskou základnou,“ uvádí Pavel Beneš. „Symbolizuje přímost, rovnost, ale také nesmlouvavost a tvrdost, kterých je občas potřeba.

Klíčové osobnosti LES:

• RNDr. Martin Bursík: přírodovědec, držitel ceny Josefa Vavrouška, bývalý ministr životního prostředí (1998 - Tošovského úřednická vláda; 2007-2009 - Topolánkova vláda) a někdejší předseda Strany zelených (2005 - 2009).
• doc. Pavel Beneš: uznávaný designér, ilustrátor, grafik a typografik, vedoucí Ateliéru vizuálního designu na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Autor desítek známých log, publikací, plakátů.

tags: #liberální #ekologická #strana #ideologie

Oblíbené příspěvky:

• Projekty ochránců přírody Třebíč
• Vliv ekologie na Tiské stěny
• Vliv větrné energie na klima
• Montované železobetonové sloupy: Bezpečné skladování
• Co je digitální asistent Greenpeace?