Lyrické vyznání přírodě

Už po mnoha letech žiji v tomto zapomenutém kraji, kde mi dělají společnost pouze zvířata. Žiji zde, protože nesnáším společnost, kde existuje pouhá nenávist a klam, ve které vládnou lidi s největším obnosem peněz a ne ten, jenž je moudrý a zvládl by tento úkol rozhodně lépe.

Dům, v němž pobývám, je dvoupatrový celkem velký srub. Ve srubu jsem si nechala postavit velkou pec, z níž když ležím, mohu hledět z okna a koukat se na úchvatnou přírodu, které jsem součástí. V dálce se rozprostírají hory, jež jsou tak vysoké, že na jejich vrcholcích se třpytí sníh i v parném létě.

Uprostřed hor pramení řeka, která velmi rychle sílí, až se z ní stane dosti nebezpečný proud, který teče nedaleko mého obydlí. Když zrovna neprší, i tento proud má svůj půvab. Křišťálově čistá voda narážející do ohromných balvanů pokrytých hustým porostem tmavě zelených řas. Občas mohu zahlédnout nějakého lososa snažícího se přemoci neúprosný proud či dokonce medvěda, který se snaží mohutnou tlapou nějakého chudáka ulovit.

Kvůli proudu se ani já ani medvěd neodvážíme do vody vstoupit, protože by nás mohla zabít. Naštěstí je blízko zátoka, kde proud ztrácí svou moc a já mohu do vody vejít a umýt se. U kamenitého břehu se na mělčině tyčí přes dva metry vysoký rákos, v němž nachází úkryt mnoho vodních ptáků, a dokonce v něm hnízdí pár labutí, který vyvádí své mladé každý rok.

Někdy mi bohužel brání ve spánku kvákání žab nebo otravný komár, který mi bzučí kolem uší, a tak vyjdu ven, lehnu si do trávy a hledím na měsíc a doufám, že zahlédnu padající hvězdu a budu si moci něco přát. Hledím na tu kupu hvězd, přemýšlím při tom, jestli skutečně existuje Bůh či jestli někde ve vesmíru jsou nějaké živé bytosti, jako jsem já, nebo jsme v celičkém vesmíru úplně sami.

Čtěte také: Jarní inspirace

Ve dne také občas pohlédnu na nebe a prohlížím si mraky bílé, černé, všemožných tvarů. Dělám to však jen málokdy, protože když zahlédnu letadlo, zkazí mi to náladu na celý den. Uvědomím si totiž, že místo abych přírodě pomohla od lidí, zbaběle jsem utekla do její náruče. Jak jí ale mohu pomoci? U svého domu mám zahrádku, kde pěstuji, co potřebuji, a za ním jsem si postavila několik ohrádek, v nichž chovám několik králíků, koz, ovcí a prasat.

Mým nejlepším přítelem je československý vlčák jménem Vlk, který si velmi rád poleží v chladném stínu lípy rostoucí hned u mého srubu. Kdybych řekla, že mi tu nic nechybí, lhala bych. Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody.

Letní idylka

Vždy když začne léto, je nejlepší najít si své místečko v přírodě, kde je krásně a klid. Já takové místo mám. Je to daleko od lidí a od všech starostí. Z tohoto místa mi pohled na rozkvetlou louku, rybník odrážející paprsky slunce a pestrobarevné ptáky v korunách stromů vždy připomene, že je tu léto.

Nad celou krajinou se vznáší usměvavá tvář slunce, která sem přináší jasné a tolik vítané světlo. Sytě zelená pokrývka trávy rozprostírající se po celém okolí je poseta milióny kytek různých barev a velikostí. Nejhezčí je pro mne pohled na rybník na konci rozkvetlé louky, na jehož modré hladině se odráží stín stařičké vrby, která roste u břehu.

Jednou jsem šla kousek po proudu potůčku vytékajícího z rybníka, který se mi ztratil v puklině velké skály. Kam asi odtéká? Možná do další malebné krajiny, kde někdo jiný má své nejlepší místečko. Když stojím na břehu rybníka, vidím, jak se v dáli rýsuje jediný veliký kopec na jehož vrcholku stojí kostelík.

Čtěte také: Havaj: Ráj pro milovníky přírody

Do uklidňujícího ticha se najednou ozvou podivné zvuky. Aha, to jen dvě žáby se rozhodly osvěžit vodou z rybníka. I ony mají radost z léta, po jejich žblunknutí do vody se hladina rozčeřila a po žábách zbyla jen zvětšující se kolečka na povrchu vody. Na vrbě se probouzí pestrý ptáček a začíná zpívat velmi veselou melodii.

O čem tak asi zpívá? Určitě o tom, jak je rád, že mu letní sluníčko ohřívá peříčka na křídlech. I včelky vylétly z úlů a létají z květiny na květinu a poctivě je opylovávají. Pomalu se stmívá a trochu se ochladilo. Ano, nastal letní večer s chladivým vánkem. Květiny již zavírají své květy, aby se také uložily ke spánku.

Ptáci už zalétli do svých hnízd a včely se vrátily do úlů. Náhle se dostavila paní TMA a pokryla celý kraj závojem tmy. Nastala doba, kdy i já odcházím domů. Nejsem smutná, protože vím, že to nebylo naposledy, co jsem navštívila své místečko. Léto je přece dlouhé a během prázdnin sem určitě ještě mnohokrát zavítám.

Škola v přírodě

Ve dnech 23. - 27. května jsme se s nejmladšími žáky ZŠ 1. - 3. třídy, vypravili na školu v přírodě na Bílou. Byli jsme ubytovaní v bývalém internátu VSC Bílá ve třílůžkových pokojích. Abychom dostáli slova - ŠKOLA v přírodě, opravdu jsme se v dopoledních hodinách učili. Výuka probíhala různě, někdy uvnitř v klubovně, jindy venku v přírodě.

V odpoledních a večerních hodinách si pro děti přicházeli zkušení instruktoři, kteří měli na každý den připravený pestrý tematický program, buď v dětském letním parku, nebo v přilehlém okolí. Pomocí úvodních seznamovacích her byly děti rozděleny do čtyř smíšených skupin, v nichž plnily úkoly po celých pět dnů. Jednotlivé týmy si vymyslely svůj název, originální pokřik a vlajku.

Čtěte také: Příroda v průběhu roku

První slunečné odpoledne se neslo v duchu „Bílámpiády“. Děti společně s instruktory poznávaly okolí vesničky Bílá. Tematická procházka byla doplněna o sportovní disciplíny, jako jsou skok do dálky, hod polenem, lukostřelba a další.

Druhý den se nesl v indiánském stylu. Díky zkušeným Indiánům byl dětem představen pravý indiánský život. Stavěla se týpí, pořádal se lov zvěře pomocí luku a šípu, zdolávaly se lanové překážky. Děti také zjistily, jak probíhaly indiánské obřady a oslavy kolem totemu, naučily se indiánské písně, tance a zahrály si na indiánské hudební nástroje. Samozřejmě nechybělo indiánské líčení a výroba čelenek.

Ve středu nás zradilo deštivé počasí, ale instruktoři měli připraven náhradní program, který proběhl v tělocvičně internátu. V podvečer se již vyčasilo, a tak nic nebránilo tomu, aby se program: Hádej známá přísloví, konal venku v lese.

Ve čtvrtek na děti čekal výšlap na Vyhlídku na Bílé. Výšlap sám o sobě není pro děti zrovna atraktivní disciplínou, ale když se při něm hledají pašeráci, to už stoupá na ceně. Čtvrteční podvečer nechyběl závěrečný táborák s opékáním špekáčků.

Páteční dopoledne patřilo vyhodnocování, udělování diplomů, balení věcí a posledním chvilkám v letním zábavném parku a po obědě již návrat do svých domovů ke svým rodičům.

I když odloučení od rodičů bylo pro mnohé děti těžké, věřím, že si každý odnesl alespoň hrstku nezapomenutelných zážitků a zkušeností, na které si vzpomene i za nějakou řádku let.

Ohlasy dětí na školu v přírodě

• Isabellka S. B. 1.tř.: „Mně se líbil stánek s hračkama.“
• Terezka P. 1.tř.: „Nejlepší byl stánek s hračkama a jezdění na tubách.“
• Katrinka K. 1.tř.: „Nejvíce se mi líbili králíčci a tuby, jak se na nich jezdilo.“
• Kristiánek L. 1.tř.: „Když jsme stavěli týpí.“
• Damiánek B. 1.tř.: „Líbily se mi ty hry, jak jsme tam hráli.“
• Lukášek M. 1.tř.: „Nejlepší bylo, jak jsme jezdili na gumových kruzích.“
• Adélka N. 1.tř.: „Stánek“
• Ríša N. 2.tř.: „Hledání pašeráků“
• Filda T. 2.tř.: „Mě nejvíce bavilo, jak jsme spali na pokoji.“
• Lili G. 2.tř.: „Mně se vybaví tajné večerní schůzky před spaním a hraní s holkama na pokoji.“
• Klárka P. 3.tř.: „Nejlepší tam byly ty atrakce.“
• Verča A. 3.tř.: „Instruktoři byli nejlepší!“
• Kačka F. 3.tř.: „Na škole v přírodě se mi líbilo, jak tam byli králíčci a instruktoři 😊.“
• Tonda M. 3.tř.: „Bylo to tam dobré, jak jsme byli s instruktory venku a hráli ty hry.“
• Dominik J.

Procházka lesem

Procházím lesní pěšinkou. Nade mnou se sklání mohutné stromy, jejichž listy šumí, jako by mi chtěly něco říct. Jakoby měly nějaké tajemství. Větve se prohání ve větru, mávají ze strany na stranu a snaží se mě jemně pohladit ve vlasech.

Hebký mechový koberec se prostírá přes celý lesní ráj. Kráčejí po něm všechna živočišná stvoření jako na módní přehlídce a náramně se všem ukazují. Zaposlouchej se do krásného zpěvu ptačího sboru. Jejich druhým hlasem je potůček, jež pospíchá skrz nekonečný les, ke své matce- velkolepé řece, která obíhá podél lesa. Voda s sebou bere kamínky a omílá břehy.

Ve vzduchu je cítit příjemná vlhkost. Aroma trávy a borovicového jehličí se line všemi směry. Opodál se svou vůní chlubí bílá peřina sněženek. Jedna sedí vedle druhé, mlčky se na sebe usmívají a snaží se udělat zasněžený háj zase o něco krásnější. Jsou tak nevinné. Bílá barva však není v tomto lese dominantní. Paleta barev je nadmíru rozmanitá.

tags: #liceni #slova #o #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Seznam potřeb pro pobyt v přírodě
• Změny v ochraně přírody
• Praktické řešení pro třídění odpadu
• Odpadové hospodářství v Trhanově
• Návrhy tetování přírody