Obecní systém odpadového hospodářství je stanoven obecně závaznou vyhláškou OZV č. 7/2023 o stanovení obecního systému odpadového hospodářství.
Termíny svozu komunálního odpadu v roce 2026 (každý sudý týden ve středu):
Pro občany: Poplatek za svoz komunálního odpadu pro trvale žijící obyvatele městyse i chataře 700 Kč/rok.
OZV č. 7/2023 o místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství.
Poplatek lze uhradit do 31.03, daného roku, možnosti úhrady: zde.
Čtěte také: Škola v přírodě: Trhanov – recenze
Od 01.01.2025 platí pravidla pro vydávání známek na popelnice u fyzických osob zde.
Trvale hlášení obyvatelé:
| Počet známek na komunální odpad |
|---|
| 0 |
| 1-3 |
| 4-6 |
| 7-9 |
| 3 |
Pro firmy: Výše poplatku je uvedena v níže uvedené příloze vyhlášky.
Chránit dřevo je nutné ihned po jeho pokácení před různými škůdci a houbami až do doby, než bude zpracováno na konkrétní výrobek.
Jednou z rozšířených metod je mokrá ochrana dřeva, která se často využívá i v dnešní době, kdy v našich lesích řádí kůrovec. Přečtěte si v článku více o principu této metody.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Způsobů, jak chránit dřevo a dřevěné konstrukce, existuje celá řada.
Podstata všech způsobů ochrany dřeva spočívá ve vytvoření nepříznivých podmínek pro život jeho biotických škůdců (dřevokazné houby a hmyz).
Pokud mají škůdci pro svůj život ideální podmínky, dřevo znehodnocují.
Těmito určujícími podmínkami jsou především teplota vzduchu a vlhkost dřeva.
Podstata mokré ochrany dřeva spočívá ve zvýšení vlhkosti ve dřevě, pomocí které se vytěsní ze dřeva kyslík.
Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování
Ten je důležitou podmínkou pro rozvoj hub a plísní.
Pokud má tato ochrana dřeva správně fungovat, musí být dřevo dostatečně nasyceno vodou do takové míry, aby ve dřevě zůstalo maximálně 10-15 % vzduchu, čímž se znemožní rozvoj škůdců.
Postřik je nejpoužívanějším způsobem mokré ochrany dřeva v našich dřevozpracujících závodech.
Využívá se pouze v teplém období roku při teplotách nad 15 °C.
Dřevo je uloženo do těsných hrání bez prokladů a jeho povrch a především čelní plochy jsou trvale v kontaktu vodou.
Takto uskladněné a ošetřené dřevo vydrží několik měsíců a závisí také na druhu dřeviny.
Druhou variantou je máčení neboli uložení dřeva pod hladinu vody, které se u nás využívá.
Skladovat takto dřevo pod vodou je možné až několik let, vždy je ale podmíněna okolními podmínkami, ve kterých bude dřevo dlouhodobě umístěno.
Pro skladování dřeva pod vodou se hodí jenom ty dřeviny, které mají dostatečnou trvanlivost.
Dřevo musí být také čerstvě pokácené a nemělo by vykazovat větší viditelné poškození.
Pak také rozlišujeme, jestli dřevo uložíme do sladké, nebo slané mořské vody.
V našich zemích je ochrana dřeva pod vodou používána pouze ojediněle.
Její využití ale najdeme například ve Švédsku nebo Finsku.
Kůrovcové dřevo je z pohledu skladování ve vodě vyhovující pouze takové, které bylo vytříděno a vyhodnoceno jako nezávadné pro další zpracování.
Toto dřevo lze využít pro běžné použití formou například stavebního řeziva.
S umístěním dřeva ve vodě úzce souvisí také přeprava kmenů stromů po vodním toku, která se nazývá plavení dřeva.
Ta má na území České republiky velkou tradici.
V průběhu dvacátého století tyto plavební trasy začaly postupně zanikat s příchodem železniční dopravy a také následným budováním kaskád na českých řekách.
Samotné plavení dřeva byla náročná práce, která vyžadovala velké soustředění a časovou náročnost.
Plavení dřeva po řece se provádělo formou vorů.
Jedná se o svázané kmeny stromů k sobě v několika řadách.
Suchá ochrana dřevařských výrobků a konstrukcí v době jejich služby úzce souvisí s expozičními podmínkami dřeva zabudovaného v každém konkrétním místě, které musejí být pokud možno takové, aby vlhkost dřeva nemohla nikdy (ani krátkodobě) převýšit 10 až 20 %.
Rozvoj biotických škůdců lze podstatně omezit řádnou údržbou a konstrukční ochranou, jejíž podstatou je zamezení dlouhodobé vysoké vlhkosti dřevěných konstrukcí.
To znamená, aby dřevo bylo uloženo v takové expozici, ve které je působení biotických činitelů omezené nebo vyloučené.
Ve stavbách se prakticky vždy jedná o zajištění takových podmínek, aby byla vlhkost dřeva nižší než kritická.
Důležitá je již vlhkost zabudovaného materiálu.
Pro každý druh materiálu používaného pro stavební účely - tedy i pro dřevo a aglomerované materiály na bázi dřeva - je předepsána jeho výrobní vlhkost.
V průběhu transportu a uskladnění je třeba dbát na to, aby nedošlo ke zvýšení vlhkosti.
Zvýšení vlhkosti na volném prostranství může být způsobeno zemní vlhkostí a vlhkostí vzduchu.
Dále je nutné zabránit dodatečnému zvlhnutí zabudovaných dřevěných konstrukcí.
U dřevěných konstrukcí vystavených přímému dešti je nutné zabránit zatékání, zadržování vody a umožnit její odtok.
Vlhké a mokré prostory musí mít stálou možnost větrání za účelem snížení vysoké relativní vlhkosti vzduchu.
Dalším nebezpečím je vlhnutí dřevěných konstrukcí při styku s jinými stavebními materiály, zejména se zdivem.
Vhodné je oddělit dřevo od stavebního materiálu (zdiva) vzduchovou mezerou.
Např. při zabudování stropních nosných trámů by měl mít vzduch k trámům přístup mezerou širokou 1-2 cm, a to seshora i z obou bočních stran.
Vlhnutí dřevěných konstrukcí způsobuje též kondenzovaná voda.
tags: #trhanov #skladka #oteviraci #doba