Hora Plešivec je nádherná v každém ročním období. Cesta na Plešivec nás vede nejdříve po břehu říčky Litavky. Zurčící voda přeskakuje kameny a mizí někde v dáli. Jen co přejdeme lávku přes vodu, zmizíme pod korunami stromů. Vítá nás zpěv ptáků a šumění větru ve větvích. Projdeme lesíkem a už vidíme horu Plešivec, majestátně se tyčící v krajině. Cestou na vrchol procházíme okolo Smaragdového jezírka. Jeho temně zelená hladina se třpytí v paprscích slunce, které pronikají přes koruny vysokých smrků. Na chvilku zůstaneme stát ve stínu stromů lemujících jezírko. Možná budeme mít štěstí a zahlédneme koutkem oka hadí královnu, která se tu usídlila. Štěstí jsme neměli, zřejmě je na svém druhém sídle na Krkavčích skalách a tak pokračujeme ve výstupu na vrchol hory Plešivec. Lesní pěšina se klikatí kolem Fabiánovy zahrádky. Nečekejte kytičky, tady se slétají čarodějnice. Konečně přijdeme na vrchol hory Plešivec, nejpůvabnější místo naší procházky, na Čertovu kazatelnu. Stojíme na okraji strmé skály, odkud je ten výhled v Čechách. Dole teče kamenné moře, nad hlavou poletují ptáci. Vítr nám čechrá vlasy. Je čas návratu. Cesta zpět nás vede kolem velkého kamene viklanu. Pár okamžiků si odpočineme na kamenech, porostlých zeleným mechem. Les pomalu utichá i vítr šel už spát. Pomalu odcházíme po cestě plné kořenů a za zády se nám ukládá ke spánku i celá magická hora Plešivec, se všemi svými záhadami a tajemnými bytostmi.
Jaro je tu. Počasí nám to ohlašuje již delší dobu, a tak jsme toto roční období využili v 8. třídách v hodinách slohu jako námět k líčení. Typickým rysem líčení je vyjádření pocitů a atmosféry. I když líčení klade velké nároky na slovní zásobu, myslím si, že se to žákům rozhodně povedlo. Posuďte sami.Mgr. Jaroslava Jirsová, vyučující českého jazyka
Jaro jsem si vybrala, protože se sluníčko konečně probouzí. Protahuje se po dlouhé zimě a natahuje své zářivé paprsky, aby všechno kolem zahřálo. Travička se zase zelená a už se neschovává pod sametově bílou sněhovou peřinou. První kvítí stydlivě vykukuje nad zem. Kolem poletují včelky odpočinuté po zimě. Třepotají malými křidélky a vybírají si ty nejvoňavější kytičky. Stromy se krášlí jarními květy, napínají své větve a ukazují světu, kdo je na zahradě nejhezčí. Okouzlují mě i zlatavé narcisky, které v záhonku září jako hvězdy na nebi. Jaro považuji za nejkrásnější roční období, a proto se celou zimu těším na teplé a barevné jarní dny.
Jaro jsme si vybrali, protože je to naše oblíbené období. Všechna bílá peřina se mění ve vodu, která zvlažuje rozsvícenou louku. I slzy deště krásně probouzejí jarní kytičky. Ptáčci začínají zpívat a koruny stromů nádherně kvést. V každém jarním ránu nás sluníčko probouzí a dobrou náladu nám přináší. Teplé jarní počasí probouzí i zvířátka z dlouhé studené zimy. Včelky vylétají z úlů na louky, kde opilují čerstvě rozkvetlé květinky. Pestrobarevní motýlci se za letu pyšní svými nádhernými křídly, které ladí s jarními barvami. Mravenci se těší, až zase začnou pracovat na svých obydlích. Zkrátka jaro je nejlepší roční období.
Jaro jsme si vybraly, protože je to naše nejoblíbenější roční období. Je to období, kdy se příroda probouzí po dlouhé mrazivé zimě. Lidem do očí svítí zlaté paprsky hřejivého sluníčka. Zvířátka se probouzí z dlouhého zimního spánku. Slzy deště dopadají na sněženky a petrklíče, které vykukují z krásné zelené travičky. Včeličky vylétají ze svých úlů na louky, plné čerstvě rozkvetlých kytiček, které se s láskou usmívají na svět. Sbírají lahodný pyl z barevných květů, aby utišily svůj hlad. Ptáčci se pohupují ve větvích rozkvetlých stromů a zpívají si milostné písničky. Mírný větřík si hraje s větvičkami stromů. Počasí je často jako na houpačce a nechává nás v rozpacích, jaké bude dál. I po uplynutí několika jar v našem životě se stále těšíme na nové, které každoročně přichází.
Čtěte také: Jarní inspirace
Po skončení krutého zimního období začíná překrásné jaro. První sněženky a krokusy stydlivě pomalu nakukují na zem, ptáčci se rozkoukávají a začínají si zpívat svoje písničky o lásce. Pilné včely začínají opylovat kvetoucí stromy, jež jsou plné pylu. Zlatavá sluníčka pampelišek vykukují z pralesa travin a dělají starosti majitelům upravených a rozkvetlých zahrádek. Vzduchem se nesou tisíce stříbrných paraplíček a tiše se snáší dolů, kde se chystají založit novou rostlinu. Rána už nejsou tak temná a chladná. Zlatá nekonečná moře řepky začínají silně až dráždivě vonět. Jaro je lásky čas, proto se zvířata konečně probudila a samci se začali dvořit samičkám.
Vládce léto už je konečně na trůně. Mé oči vidí hodně rozkvetlých květin a červeného ovoce, jako třeba jahůdky a třešně. Úplně mi dělají chutě. Jelikož už nastaly dlouho očekávané prázdniny, slyším šplouchání řeky, ve které se koupou děti. Potom jsem si lehla do trávy a na dlaních jsem cítila, jak mě šimrá. Lesy šumí, svítí sluníčko a cítím krásnou vůni pylu, který roznáší malé pomocnice včelky. Léto je super.
Ráno mě probudí krásný zpěv ptáků. Když slyším ty líbezné hlásky, hned se mi chce vstát z postele a jít ven. Když vyjdu ze dveří, cítím, jak mě hladí teplý vánek. Mám rád, když si lehnu na lehátko a zavřu oči. Nade mnou si lístečky povídají a větve se houpají. Po odpočinku jdu k vodě pozorovat ty ladné vlnky. Po chvíli si vlezu do vody a užívám si pohody. Po obědě jsem se vydal na procházku. Na cestě se škvaří asfalt, sluníčko se usmívá. Ptáčci pořád létají a o svá mláďata se starají. U rybníka jsem si sedl na lavičku a pozoroval, jak vlnky běhají po hladině. Navečer sluníčko pomalu zapadá, červánky se pyšní svou krásou. Polárka už na mě hledí, po chvíli přijdou její kamarádky a společně udělají magickou oblohu. Když už i měsíček vyleze, nastala už pravá noc. V noci můžeme slyšet houkání sýčka, které je příjemné, ale zároveň strašidelné. Vlezu si do hamaku a pozoruji hvězdy. Už se těším na další letní den, protože nikdy nevím, co mě potká.
Naše zahrada se během roku ráda převléká do různých šatů. Do zahrady se začali stěhovat ptáci, kteří ji kdysi opustili. Zeleň už rozkvetla, žluté slunce praží, jak nejlépe umí. Neznám nic příjemnějšího a krásnějšího než jemnou hedvábnou travičku a rozkvetlé letní květinky.
Podzim, to je období, které je barevné jako barvičky na malířské paletě. Jednou jsem sáhla do listí a hmatem jsem ucítila nějaké píchnutí do ruky. Bylo to jako jehlička. Odkryju listí a co tam nevidím, ježek. Zahrabala jsem ho zpátky a šla pryč. Člověk v tichu slyší jen padající listí, které na zimu musí dolů jít spát na trávu. Vidím na stromě kaštany. U sousedů, kde mají také hodně opadajících stromů, byla jablíčka červená jako obarvená krví. Hned bych je ochutnala. I vlaštovky letěly pryč. Cítila jsem čerstvý horský vzduch.
Čtěte také: Havaj: Ráj pro milovníky přírody
Na podzim se příroda připravuje na dlouhý spánek. Přípravy na zimu jsou vždy plné spěchu. Radost, energie a štěstí se někam poděly.
Příroda hraje všemi barvami. Zelené listy se mění na oranžové, hnědé, žluté a červené. Veverky netrpělivě hledají mezi spadaným listím žaludy, neboť si chtějí včas připravit zásoby na zimu. Ptáčci se loučí se svým domovem a odlétají za sluníčkem do teplých krajin.
A je tady podzim, vítr mi šlehá do obličeje a ohýbá větve stromů, ten hukot nárazového větru s ničivou silou. Stromy hrají překrásnou paletou barev, až mi přechází zrak. Po době tepla konečně přichází chladný vánek.
Když nastane zima, ve vzduchu poletují vločky jako bílí motýli. Smrky jsou zachumlané do zářivě bílé peřiny a spokojeně odpočívají. Namrzlý třpytivý sníh pokryl celou zahradu. Zpozorovala jsem, jak buk usilovně drží svůj list, ale stejně ho opustil. Všichni se někam schovali.
Zima, to je období, kdy je venku zima jako v ledničce. Když vidím padající sníh, hned si vzpomenu na Vánoce. Na dlaních cítím jen studené vločky a slyším radující se děti, které jezdí na saních. Když jsem byla malá, tak jsem vyplázla jazyk a člověk cítí v puse jen zmrzlou vodu, která se potom rozpustí. Nosem, no to je horší, člověk nic necítí, protože žádné květiny nerostou. Jen sněží a ze stromů jde slyšet padající sníh.
Čtěte také: Návod k poznávání přírody
Brzy se na zem snese sněhová peřina. Mezi stromy prosvítají sluneční paprsky a všechno se díky tomu nádherně třpytí.
Slunce, které ještě z mraků vykouklo, ozařuje sníh, který pokrývá louky i cesty.
Za vesnicí, ve které jsem strávila většinu mého dětstí, se nachází velikánský les, který je místními občany nazýván „nekonečný“. Vnější obal tohoto lesa oplývá temnou vizáží, která chrání veškerou lesní krásu před myslivci a dřevorubci, kteří ji chtějí poničit. Když do lesa vkročím prvními třemi krůčky, můj nos ucítí vůni letního a čerstvě přírodního vzdoušku, jak čistí moji hlavu od zlých myšlenek. Za chvíli do mých očí praští krása lesní krajiny a zeleného mechového koberečku, měkkého jako polštářek. Při mé cestě mě doprovází šepot stromů a melodie zpěvu ptáčků, v němž se schovává nerozluštitelná hádanka. O pár kilometrů dál dorazím na své oblíbené místo, u nějž se schází rodinky srnek, zajíčků a veverek. Tohle bylo období léta, kdy je zároveň v lese nejvíc zvířat, zato na podzim se zvířátka připravují k zimnímu spánku a listnaté stromy se zbarvují svých barevných kabátů. Les nabírá teplé barvy, ale zároveň se jeho atmosféra mění v chladné a deštivé období. Přichází čas si vzít teplou bundu, sněhule a pokrývku hlavy a vyrazit na další prohlídku, tentokrát do bíle zabarveného lesa. Povrch je teď přikrytý bílou přikrývkou třpytící se mrazivými krystalky. Po mrazivém a poněkud depresivním období přichází nejkrásnější část v roce, jaro. Sníh dává krajině zase sbohem a uvolňuje svoji pozici slunečním paprskům, aby usedly na lesní plochu. Les se opět probouzí k životu, zvířátka vylézají z nor, ptáčci se vrací z teplých krajů a stromy oplývají překrásnými květy. Jak jste se mohli díky mému líčení všimnout, les je překrásný v jakémkoli ročním období. No jen si představte, jak procházíte vyšlapané pěšinky, dýcháte čerstvý vzduch a cítíte uvolnění v celém těle, jako kdybyste se vznášeli.
tags: #liceni #prirody #v #rocnim #obodbi