Když Příroda Chybí: Vliv Environmentální Krize na Duševní Zdraví

Lidé na celém světě mohou prostřednictvím sociálních sítí a médií stále častěji sledovat téměř v přímém přenosu nepříznivé důsledky současné klimatické změny, kterými jsou extrémní výkyvy počasí, nedostatek vody, oteplování oceánů nebo vyhynutí řady živočišných a rostlinných druhů. Uvedené důsledky jsou zároveň velkým náporem na naše duševní zdraví. Nejedná se pouze o případy, kdy jsme přímými svědky přírodních katastrof. Jde také o situace, kdy jsme ovlivněni nepřímo.

Americká asociace psychologů dokonce klimatickou změnu vnímá jako největší hrozbu duševního zdraví v 21. století. Zároveň je v posledních letech zaznamenán nárůst traumatu způsobeného katastrofami spojenými s klimatem a úzkostí a strachu z tlaku současného systému na planetu a její limity.

Psychologické dopady klimatické změny lze rozdělit do tří oblastí. Přímé, což jsou například akutní nebo traumatické účinky změny prostředí a extrémních povětrnostních vlivů. Mezi nepřímé počítáme například emoční nápor založený na pozorování dopadů, obavy nebo nejistoty spjaté s budoucími riziky.

Klimatická změna před nás staví výzvu, která vyžaduje zvýšenou ekologickou gramotnost, rozšířenou etickou odpovědnost, zkoumání různých psychologických a sociálních adaptací, přidělení zdrojů a školení s cílem zlepšit kompetence psychologů při řešení dopadů souvisejících se změnou klimatu.

Environmentální žal (ekologická úzkost)

Tento strach z budoucnosti planety a smutek z jejího zániku se nazývá environmentální žal (nebo ekologická úzkost). Pro environmentální žal je typické hluboké prožívání, silné emoce, kterými může být smutek, strach, bezmoc, úzkost, vztek nebo ztráta smyslu života. Odložený smutek vyúsťuje v depresi. Potlačený strach vyúsťuje v hněv.

Čtěte také: Nerůstová ekonomika a společnost

Jedná se o strach z poškození životního prostředí nebo ekologické katastrofy. Tento pocit úzkosti je do značné míry založen na současném a předvídaném budoucím stavu životního prostředí, změně klimatu vyvolané člověkem.

Úzkost kolem otázek životního prostředí může pramenit z vědomí rostoucího rizika extrémních povětrnostních jevů, ztrát na živobytí nebo bydlení, obav z budoucích generací a pocitů bezmoci. Termín „environmentální žal“ popisuje chronickou nebo těžkou úzkost související se vztahem člověka k životnímu prostředí.

V roce 2017 popsala Americká psychiatrická asociace (APA) ekologickou úzkost jako „chronický strach z environmentálního zkázy“. Ekologická úzkost není v současné době uvedena v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5). Na druhou stranu v oblasti ekopsychologie (odvětví, které se zabývá psychologickými vztahy lidí se zbytkem přírody a tím, jak to ovlivňuje jejich identitu, pohodu a zdraví) je používání termínů “environmentálního žalu” zcela běžné a přínosné pro orientaci.

Poškození životního prostředí nemá vliv na všechny lidi stejně. Některé části světa jsou zranitelnější vůči účinkům extrémního počasí jako jsou pobřežní komunity a nízko položené oblasti. Nejpravděpodobněji budou zasaženi zejména lidé, jejichž živobytí závisí na životním prostředí, například ti, kteří mají zaměstnání v rybolovu, cestovním ruchu a zemědělství. Také lidé, kteří žijí v domorodých komunitách, často spoléhají na přírodní zdroje a mají tendenci pobývat ve zranitelnějších geografických oblastech.

Lidé, kteří pracují v oblasti životního prostředí nebo jako první respondenti a pracovníci v pohotovostních zdravotnických zařízeních, mohou být také náchylnější k ekologické úzkosti. Kromě místa bydliště, druhu práce či samotného vystavení klimatické změně mohou být někteří náchylnější na základě své osobnosti. Příkladem může být zvýšená citlivost, kdy se každý z nás nachází někde na škále emoční stability a nestálosti nebo, nacházíme-li se v nějaké zátěžové životní situaci.

Čtěte také: Příroda a lidé: propojení

Projevy environmentálního žalu jsou vesměs velmi obdobné projevům úzkosti, proto se environmentální žal také někdy nazývá ekologickou úzkostí. K úzkosti tak jakoby přidáváme příčinu: strach o planetu. V tomto případě je známý zastřešující předmět naší úzkosti, který je však neuchopitelný a zároveň nevyhnutelný, jako kdybychom se obávali neúspěchu a zároveň tušili, že je neúspěch za dveřmi, přičemž se nám na neúspěch úplně nedaří připravit, protože nevíme, v čem neuspějeme.

Ekologická úzkost tedy není stejná jako klinická úzkostná porucha, ačkoli lékaři tvrdí, že obavy z klimatu mohou zhoršit nebo vyvolat již existující problémy duševního zdraví. Ve skutečnosti je pro většinu lidí ekologická úzkost odpovídající reakcí na klimatickou krizi.

Pro lidi v zemích jako Maledivy úzkost pramení z existenciální hrozby např. Pro ty v bohatších zemích severní polokoule však environmentální žal nevyplývá z bezprostředního dopadu změny klimatu, ale z nejistoty ohledně toho, co má přijít. Nejistota je pro lidské bytosti nesnesitelná. Cítíme se bezmocní.

Pro vypořádání se s touto ztrátou kontroly, promítáme do budoucnosti apokalyptické myšlení, z toho důvodu některé děti ve Velké Británii věří, že v příštích několika letech zemřou v důsledku změny klimatu nebo že se rodiče obávají plného společenského kolapsu během několika desetiletí.

Jak se vypořádat s enviromentálním žalem

Strach a úzkost mohou vést také k individuálnímu jednání a kolektivnímu aktivismu, který je účinným prostředkem k úlevě od stresu spojeného s klimatem. Příkladem, jak se s enviromentálním žalem vypořádat je Greta Thunbergová. V jedenácti letech trpěla depresemi, obávala se globálního oteplování, její úzkost uspíšila problémy duševního zdraví.

Čtěte také: Život s ohledem na druhé

Truchlení nemusí být nahlíženo pouze jako přítěž. Truchlení je také formou lásky, náklonnosti. Truchlíme nad ztrátou toho, co nás spojuje, nad vidinou budoucnosti s našimi vnoučaty. Jeden z pohledů na prostředí, ve kterém žijeme, zmiňuje, že planetu nedědíme po našich předcích, ale půjčujeme si ji od svých dětí.

Nedostatek přírody a jeho dopad na psychiku

Lidé se za poslední staletí vzdálili od přírody více než kdykoliv předtím v dějinách, tvrdí nový výzkum. Stačilo 220 let a propojení s přírodou se podle této studie snížilo o celých 60 procent. A pokud lze věřit počítačovým modelům, jež vědci využili, tak toto propojení bude klesat i nadále.

Studie Milese Richardsona z univerzity v britském Derby našla důkazů rovnou několik: v datech o urbanizaci, v údajích o úbytku zvířat v okolí lidí, ale také přímo v naší komunikaci.

Richardson se mimo jiné snažil pomocí modelů strojového učení najít v knihách publikovaných v letech 1800 až 2020 slova věnovaná přírodě, a pak sledovat, jak se jejich výskyt mění. Veškerá data se věnovala situaci ve Velké Británii.

Výzkumníci tam viděli dramatický pokles, který vyvrcholil v devadesátých letech minulého století, kdy pokles dosáhl 60,6 procenta. Když se pokoušeli pomocí stejných metod podívat na očekávaný vývoj, což sami autoři připouštějí, že není úplně spolehlivé, viděli pokračování tohoto trendu i v dalších letech.

Autoři na základě těchto dat předpovídají, že bude pokračovat fenomén, který označují jako „vymírání zkušenosti“ - tedy to, že rodiče už toho budou vědět o přírodě tak málo, že budou schopní svým potomkům předat jen minimum příslušných informací nebo vztahu k přírodě. A děti pak budou tento „dluh“ přenášet zase na své potomky. Vědci přitom vycházejí z jiných výzkumů, které opakovaně potvrdily, že právě vliv rodiče a výchovy je klíčový pro to, jaký vztah bude mladý člověk k přírodě mít.

„Spojení s přírodou se dnes považuje za klíčovou příčinu environmentální krize,“ uvedl pro deník The Guardian Richardson. „Je to ale také velmi důležité pro naše duševní zdraví. V něm se spojuje blahobyt přírody a ten náš. Pokud chceme změnit vztah společnosti k přírodě, je nutná transformační změna,“ doporučuje expert.

Autoři se také snažili hledat způsoby, jak lidem blízkost k přírodě alespoň částečně vrátit. Ale vzhledem k tomu, jak moderní civilizace vytlačila přírodu na okraj zájmu a daleko od běžných životů, to podle nich nebude snadné.

Richardson popsal, že když v modelu testoval různé politické a městské environmentální změny, byl překvapen tím, jak velký by musel být rozsah opatření, aby to stačilo ke zvrácení ztráty spojení s přírodou. Nabízí se možnost „zazelenit města“, ale podle modelů by v tomto případě bylo nutné, aby se města stala více než desetkrát zelenějšími, než jsou v současnosti.

Nefungují dokonce ani charitativní organizace, které se snaží lidem svět přírody přiblížit. Ty mají sice silný pozitivní vliv na duševní zdraví, ale nedokáží prý zabránit mezigeneračnímu úbytku spojení populace s přírodou.

Zdaleka nejsilnější efekt měla v této studii opatření, která cílila na malé děti, například takzvané lesní školky. Ale jejich pozitivní vliv hatí další predikce: aby tato opatření zabrala, musela by být opravdu masivně rozšířená a musela by proběhnout během dalších 25 let.

„Klíčové je spolupracovat s rodinami a rodiči, aby se děti zapojily do přírody, se skutečným zaměřením na mezigenerační přenos. Již nyní se klade velký důraz na propojení dětí s přírodou, ale já raději říkám - neodpojujte je,“ glosuje Richardson. „Novorozenec nyní je v podstatě stejný jako dítě narozené v roce 1800. Děti jsou fascinovány přírodním světem. Je důležité, aby si tuto fascinaci udržely během dětství a školní docházky. A to spolu s ozeleněním měst,“ nastínil vědec.

Richardson totiž také zjistil, že alespoň část výše popsaného trendu se začala měnit sama, bez zapojení aktivních opatření. Jeho studie totiž ukázala, že počet slov souvisejících s přírodou v knihách začal po devadesátých letech opět růst. Z maximálního doloženého poklesu 60,6 procenta z roku 1990 se změnil na dnešních 52,4 procenta.

Není ale jasné, proč k tomu došlo. Lidé se reálně s přírodou setkávají stále méně, takže by mělo ubýt i podobných zážitků.

Péče o duševní zdraví a příroda

Péče o duševní zdraví nemusí být složitá ani nákladná - často stačí malé změny v každodenním životě. Tvořivá činnost, hudba, pobyt v přírodě, nové koníčky i kontakt se zvířaty jsou jednoduché, a přitom účinné cesty k lepší psychické pohodě. Odborníci potvrzují, že tyto aktivity snižují stres, podporují sebevědomí a zlepšují celkový well-being.

Pobyt v přírodní krajině má výrazný pozitivní efekt na mentální zdraví. Během práce s klienty v krajině vytvářím prostor pro vnímání přírodního světa či krátkou meditaci. Již to samo o sobě často dodává lidem novou energii a zdravý odstup od tématu.

Řada studií ukázala, že pobyt v přírodě vyvolává pozitivní pocity, jako je přátelskost, sounáležitost a radost. Nejde jen o to, že při procházce venku potkáme více lidí než doma. Pobyt v přírodě v nás také zanechává pocit, že jsme součástí většího celku, který přesahuje nejen nás samotné, ale i lidstvo jako takové.

Zatímco technologický svět se zaměřuje na neustálé upoutávání naší pozornosti, čímž trochu paradoxně zhoršuje naši schopnost soustředit se, u přírodních scenérií je tomu naopak. Podle Bermana působí ozdravně i zvuky přírody.

Studie z Michiganské univerzity pod vedením Dr. Mary Carol Hunterové odhalila, že už pouhých 20 minut strávených v přírodním prostředí dokáže výrazně snížit hladinu kortizolu, hormonu spojeného se stresem. Kromě snížení stresu příroda pomáhá také lidem trpícím depresí.

Léčebné účinky pobytu v přírodě na lidské zdraví jsou natolik evidentní, že na nich staví i zvláštní forma terapie, tzv. ekoterapie. Základem ekopsychologie a z ní vycházející ekoterapie je myšlenka, že člověk a příroda jsou neodmyslitelně spjati.

Ekoterapie může probíhat ve venkovském i městském prostředí, včetně parků, zahrad nebo lesů. Jednotlivá sezení mohou zahrnovat meditaci, zahradnictví nebo aktivity spojené s ochranou přírody. Ekoterapie prokázala svůj potenciál snižovat stres, krevní tlak a srdeční frekvenci, a to díky schopnosti redukovat hladinu kortizolu.

Jestli vám však čas procházku nedovolí, zkuste si práci přemístit ven. Máte home office? Vezměte si notebook na zahradu. Musíte na pracovní oběd? Naplánujte ho někde v blízkosti parku. V nejhorším případě se řiďte heslem, „když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi“, a doneste si přírodu k sobě domů. Nemusíte mít celoročně vystavený vánoční stromeček ani přenášet kyblíčkem hlínu z parku. Pořízením pokojové rostliny prospějete svému duševnímu zdraví i pracovnímu výkonu. A máte-li možnost, zkuste zahradničení. Péče o rostliny, případně i pěstování vlastních potravin, posiluje pocit propojení s přírodou a má blahodárný vliv na duševní zdraví.

Pobyt v přírodě pomáhá také téměř polovině respondentů při udržování duševního zdraví. Téměř třetina se pak snaží odpočívat bez fyzické námahy a 30 % své péči o duši opět napomáhá prostřednictvím vitamínů a doplňků stravy.

Tipy pro zlepšení duševního zdraví

• Zkuste strávit nějaký čas v přírodě každý den.
• I malá procházka po cestě do školy nebo do práce může být dostačující.
• Uvědomění si vlastních myšlenek, pocitů, toho, co je kolem nás, přijetí přítomného okamžiku, nám ale může pomoci významně zlepšit naše duševní zdraví a pohodu.
• Kvalitní spánek má velký vliv na to, jak se cítíme psychicky i fyzicky.
• Čas trávený s přáteli nebo rodinou, rozhovor s někým o tom, jak se cítíme, nebo hledání způsobů, jak pomoci druhým lidem, to vše může pomoci zabránit pocitu osamělosti a zlepšit vaše duševní zdraví a pohodu.
• Je důležité si uvědomit, že naše fyzické zdraví ovlivňuje naše duševní zdraví a naopak.
• Učení a rozvíjení nových dovedností a dělání věcí, které nám dávají pocit úspěchu, jsou opravdu dobré pro naše duševní zdraví, zejména když se cítíme ve stresu.
• Pozitivní mysl, zvládání stresu a celkový životní styl má na udržení psychické pohody obrovský podíl.

Péče o naše duševní zdraví není něco, co bychom měli dělat jen tehdy, když máme potíže nebo se cítíme na dně, úzkostní či vystresovaní.

tags: #lidem #chybi #priroda #dusevni #zdravi

Oblíbené příspěvky:

• Emisní normy: Pro a proti
• Instalace myčky nádobí – návod
• Čistič Odpadů Tiret Professional
• Udržitelná hydratace
• Seznam ekologických známek