Likvidace odpadu z autoservisu a legislativa v České republice

Už vás někdy trápila otázka, co udělat se starým olejem, když jste si vybrali a koupili motorový olej nový a provedli jeho výměnu ve vozidle? Měníte si doma sami olej u auta nebo u motorky? Nebo u jiného zařízení, třeba u sekačky? Objevili jste v garáži zapomenutý barel se starým použitým olejem? Přemýšlíte, jak se ho zbavit? Láká vás vypustit jej do kanalizace, postupně jej vyhodit se směsným olejem nebo s ním dokonce topit?

V každém autoservisu proudí denně desítky až stovky litrů motorových a převodových olejů. Jejich správné skladování, manipulace i likvidace přitom nejsou jen otázkou pořádku. Jde o regulovanou zákonnou povinnost, bezpečnost práce a ochranu životního prostředí. Olejové hospodářství znamená kompletní systém evidence, skladování, manipulace a likvidace olejů v rámci provozu servisu. Cílem je mít každou kapku pod kontrolou.

Legislativa týkající se likvidace odpadu z autoservisu

Fáze využívání a následnou likvidaci průmyslových maziv řeší zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, a to celkem striktním způsobem. Ustanovení § 3 a § 28 tohoto zákona řadí použitý motorový olej mezi odpad, který je možné likvidovat pouze ekologicky. Takovou likvidaci může provádět výhradně k tomu oprávněná osoba, která má souhlas s provozem zařízení na likvidaci či další využití oleje od krajského úřadu. Pokud se toho přesto dopustíte, hrozí vám, jako fyzické osobě, pokuta až 1 milion korun a je jedno, jestli jste prvotním původcem odpadu nebo pouze jeho příjemcem, který ho chtěl likvidovat.

• Zákon č.
• Vyhláška č.
• Nařízení vlády č.

Stejně jako všechna odvětví podnikání i ekologická likvidace autovraků se podřizuje konkrétním zákonům a vyhláškám, které upravují práva a povinnosti subjektů působících v daném odvětví.

Jak správně nakládat s odpadními oleji

Vyjetý olej je chemický koktejl. Motorové, technické a jiné průmyslové oleje tvoří samostatnou kategorii chemikálií, se kterými je po jejich použití potřeba nakládat zvláštním způsobem. Tyto oleje splňují předepsané normy pro jejich využití a často jsou obohaceny o další příměsi, které zlepšují jejich vlastnosti a prodlužují jejich životnost. Olej nasycený těmito složkami ztrácí po určité době své mazací a další schopnosti a je nutné jej vyměnit za nový. Vypuštěním tohoto oleje z přístroje však práce a starost s ním nekončí.

Čtěte také: Milovice: Kompletní Průvodce Likvidací Odpadu

Oleje nelze likvidovat vyléváním do přírody ani do kanalizace. Na trhu existuje řada kotlů a kamen, jejichž palivem je olej, ale nikoli starý vyjetý, ale speciálně upravený. K vytápění nebo volnému spalování by bylo třeba vyjetý olej nejprve přepracovat na palivo dle normy ČSN 656690.

Postup pro autoservisy:

1. Shromažďovat použitý olej v oddělených nádobách. Použitý olej je podle zákona nebezpečný odpad.
2. Nové oleje musí být skladovány v uzavřených nádobách (nejčastěji 20-200 l sudy) v suchém prostoru chráněném před mrazem, přímým sluncem a vlhkostí. Každý typ oleje by měl být označen štítkem. Doporučuje se mít sklad oddělen od servisní části.
3. Při výměně oleje v autě rozhoduje přesnost, čistota a bezpečnost. Použitý motorový a převodový olej je odpad se značkou „N“ - Nebezpečný. Musí být ukládán do speciálních sběrných nádob. Například do plechových sudů s víkem, IBC kontejnerů nebo olejových nádrží. Nesmí se míchat s brzdovou kapalinou, nemrznoucími směsmi, palivy apod.
4. Místo, kde jsou nádoby s použitým olejem umístěny, musí mít nepropustnou podlahu a musí být vybaveno záchytnou vanou nebo jímkou (tzv. havarijní jímka) o objemu schopném pojmout minimálně 10 % z celkového shromažďovaného objemu, nebo objem největší shromažďovací nádoby.
5. Musíte vyhledat společnost, která má povolení k nakládání s nebezpečným odpadem (kód 13 02 05* a další oleje) a která provádí sběr a přepravu použitých olejů. Mnoho firem, které dodávají nové oleje, se zároveň zabývá i sběrem použitých.
6. Musíte s touto firmou uzavřít smlouvu o nakládání s odpady.
7. Při každém převzetí odpadu od vás musí oprávněná firma vystavit a podepsat dokumentaci, která prokazuje, že jste odpad řádně předali.
8. Tuto dokumentaci si musíte pečlivě archivovat (po dobu minimálně 5 let). Nikdy nemíchejte použité oleje s jiným odpadem (např.

Co dělat, pokud jste soukromník?

Pokud jste soukromník, máte to o něco těžší než firma, která produkuje odpadu hodně, třeba právě takový autoservis. Musíte si ve svém okolí vyhledat specializovanou firmu, která likvidaci oleje zajišťuje, tam jej donést a za jeho likvidaci zaplatit. Určitým řešením mohou být i tak zvané sběrné dvory, které jsou provozovány obcemi nebo městskými částmi. I zde počítejte s tím, že budete muset hradit nějaké poplatky, ale není tomu tak vždy. Některá sběrná střediska mají svou činnost dotovanou a poplatky tak nevybírají. Nebo umí nasbírat takové množství odpadu, že jej likvidační firma odebere bez úhrady.

Likvidace pneumatik

S narůstající dopravou a s tím spojenou zvýšenou spotřebou pneumatik, vyvstává důležitá otázka jejich likvidace. Nejšetrnější k životnímu prostředí je recyklace a opětovné začlenění do výroby. Obecně se dá říci, že pneumatika má díky recyklaci dva životy. Stejně jako u jiných druhů odpadů určených k recyklaci je hlavním problémem recyklace pneumatik více materiálů, které je potřeba od sebe oddělit. Pneumatika obsahuje přibližně 70 % pryže, 15 % textilu a 15 % ocelových drátů.

Při recyklaci dochází nejdříve k rozsekání na kousky o velikosti cca 60 - 80 mm. Při zpracování pneumatik z nákladních aut se provádí podélné půlení a vytrhávání ocelových lan, které se předávají ke zpracovávání v hutích. Pak přichází na řadu mechanické nebo tzv. kryogenní drcení. Při kryogenním drcení se pneumatiky zmrazí ( - 80 ° C), následně se stávají křehkými, proto je lze snadno rozsekat sekacím strojem. Odstraňování nežádoucích částic (textil spojený s gumou) se provádí několika metodami.

Produktem obou postupů drcení je gumový granulát různé velikosti, který se z části vrací zpět do automobilového průmyslu a slouží k výrobě nárazníků, těsnění a pneumatik. Velké využití nachází ve stavebnictví jako příměs do asfaltu při budování silnic, jelikož výrazně prodlužuje trvanlivost povrchu a snižuje hlučnost. Další uplatnění nalézá při úpravě povrchů dětských a sportovních hřišť, nebo k výrobě bezpečnostních prahů na železničních přejezdech. Vzhledem k častým krádežím kovových poklopů se nejedno město a obce rozhodlo je nahradit jiným materiálem, nejčastěji plastem nebo právě pryžem. K výrobě jedné pryžové mříže či poklopu se využije 5 - 6 ojetých pneumatik.

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Pro úspěšnou recyklaci je nutný dostatek vstupních surovin (ojetých pneumatik). Obyvatelé ČR, tedy i Pardubického kraje, mají hned několik možností, jak se legálně zbavit tohoto odpadu. Je to buď cestou systému zpětného odběru, který představuje individuální odpovědnost výrobce nebo dovozce pneumatik zabezpečit nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Dále v rámci sběrných míst pneuservisů a autoservisů, které provádí odbornou výměnu pneumatik.

Ekologická likvidace autovraků

Majitelům silničních vozidel, kteří se jich chtějí pro jejich stáří nebo fyzický stav zbavit a zároveň potřebují vyřídit jejich trvalé vyřazení z evidence motorových vozidel, ukládá zákon povinnost nechat provést jejich ekologickou likvidaci. Po převzetí autovraku je oprávněnou firmou vystaveno potvrzení o ekologické likvidaci - Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků.

Nakládání s autovraky se řídí především zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb. Tento zákon silně ovlivňuje a řídí služby v oblasti likvidace autovraků, a tak pomáhá lépe chránit životní prostředí. Dle tohoto zákona se autovraky řadí do kategorie nebezpečných odpadů. Nepoužívané vozidlo nebo odstavený autovrak se stává odpadem. Každý, kdo se zbavuje takového automobilu = odpadu, je povinen jej odevzdat pouze osobám, které jsou pověřenými provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.

Majitel motorového nebo přípojného vozidla je povinen doložit způsob jeho zániku. I přesto, že zákon ukládá povinnost majitelům motorových vozidel žádajících o trvalé vyřazení z evidence provést takzvanou ekologickou likvidaci na vlastní náklady, tak s námi se dalších finančních výdajů obávat nemusíte.

Ekologická likvidace vozidel je proces vyřazování vozidel z provozu (technologická část) a evidence (administrativní část). Hlavním účelem ekologické likvidace je efektivní stahování nebezpečných odpadů z životního prostředí.

Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?

Legislativa v oblasti sběru a zpracování autovraků vychází z požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, která byla implementována do české legislativy zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Tyto dva dokumenty jsou základními a stěžejními dokumenty ekologické likvidace vozidel. Vozidla s ukončenou životností jsou touto legislativou řazeny do kategorie nebezpečných odpadů. Majitelé autovraků za ekologickou likvidaci neplatí. Zákon zakazuje zpracovatelům ukládat poplatek za jejich ekologickou likvidaci, ale to platí pouze u kompletních vozidel. U nekompletního vraku může provozovatel ekologické likvidace požadovat po jeho majiteli finanční náhradu za důležité chybějící části. Zde jsou řešeny ty chybějící části, které jsou nebezpečným odpadem nebo jsou nebezpečným odpadem znečištěny.

Olejové hospodářství v autoservisu

Efektivní olejové hospodářství není jen o dodržování zákonů. Díky správně nastavenému olejovému hospodářství pracujete rychleji, čistěji a bez rizika pokut. Je to také znak profesionálního servisu.

• TIP: Evidence olejů se často vede elektronicky. Každá nádoba (např. sud) má své ID číslo, datum plnění a vývozu.
• Ekologický tip: Použitý olej může být po vyčištění dále energeticky využit (např. spalováním v olejových kotlích se speciální certifikací). Dle aktuální hierarchie nakládání s odpady je ale nutné upřednostnit regeneraci (přepracování na základový olej) použitých olejů před jejich energetickým využitím (spalováním), pokud je regenerace technicky proveditelná.
• Moderní autoservisy dnes běžně používají centrální olejové hospodářství. Jde o systém rozvodů, který umožňuje čerpání a odsávání oleje z jednoho místa.

Povinnosti výrobců a distributorů

Zákon zavádí tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce, pokud uvádějí na ČR trh vybrané výrobky, za které jsou zákonem považovány elektrozařízení, přenosné, automobilové a průmyslové baterie a akumulátory nebo pneumatiky vč. některých „toků" protektorovaných pneumatik.

Znamená to, že „výrobce" musí na své náklady zajistit jejich zpětný odběr, zpracování, využití, odstranění v zákonem stanovené míře a informování konečných uživatelů o tom, jak se mají zachovat, když se budou chtít výrobku na konci jeho životnosti zbavit. Tuto povinnost může výrobce splnit samostatně v tzv. individuálním systému nebo společně s jinými výrobci v kolektivním systému, a za tím účelem musí být zapsán v Seznamu výrobců.

Zákon se netýká jenom těch osob, které uvádějí na trh jednotlivé kusy vybraných výrobků, ale také těch, kteří uvádějí na trh funkční celky, ve kterých jsou zabudovány nebo ke kterým jsou přiloženy. Znamená to například, že firma, která dováží do ČR čtyřkolky, se stává při jejich prodeji další osobě tzv. výrobcem akumulátorů nebo pneumatik zabudovaných ve čtyřkolce a musí tedy plnit k těmto vybraným výrobkům celý rozsah povinností stanovený zákonem.

Dalšími subjekty, na které klade zákon povinnosti, jsou distributoři a poslední prodejci, kteří vybrané výrobky buď samostatně anebo jako součást funkčního celku, uvádějí dál do oběhu a distribuují je k jejich konečným uživatelům. Pokud by prodávali vybraný výrobek od „výrobce", který není zapsán v Seznamu výrobců (veřejně dostupný seznam), propadají všechny povinnosti z tohoto zákona na distributory.

Významnou povinností všech osob při prodeji vybraných výrobků - výrobců, distributorů, posledních prodejců - je viditelné uvádění recyklačního příspěvku (oddělené uvádění nákladů na zpětný odběr a zpracování vybraných výrobků na konci životnosti) na daňovém dokladu odděleně od ceny elektrozařízení a pneumatik (baterií a akumulátorů se tato povinnost netýká).

Například každý autoservis nebo pneuservis by měl při prodeji nebo při použití těchto výrobků při opravě vozidla, uvádět viditelně na faktuře nejen cenu služby a jednotlivých prodaných dílů, ale v případě baterií a pneumatik také jednotkovou sazbu recyklačního příspěvku a jeho celkové výši. Tuto povinnost už nelze splnit pouze sdělením, že recyklační příspěvek je součástí ceny, jak tomu bylo v minulosti.

Evropská legislativa

Potřeba redefinování pravidel nakládání s autovraky v rámci Evropské unie byla diskutována již od roku 1997. Opatření však byla přijata až se směrnicí 2000/53/ES. V současnosti se Evropská unie snaží vydávat právě takové nařízení a směrnice, které jsou členskými státy přímo aplikovatelné a implementovatelné, přičemž hlavní pozornost Evropské unie je kladena na tzv. Stěžejním dokumentem je již zmíněná směrnice evropského parlamentu a rady 2000/53/ES, o vozidlech s ukončenou životností (dále jen směrnice 2000/53/ES).

Je harmonizujícím a závazným právním předpisem a členské státy jsou povinny mu přizpůsobit své vnitrostátní úpravy. Hlavním důvodem pro její vytvoření byla potřeba snížit zatížení životního prostředí vozidly s ukončenou životností, harmonizovat opatření ohledně této problematiky v rámci všech členských států a zajistit funkci vnitřního trhu a konkurenceschopnosti. Kromě snahy vyhnout se v co největší míře produkci odpadu (§ 4), jsou ve směrnici zdůrazňovány i snahy o zavedení sběrných míst s návazností na zpracování a využití vozidel s ukončenou životností (§ 6).

V tradici odpadové hierarchie je dáván přednost opětovnému využití a recyklaci před tepelným využitím či skládkováním (§ 5), přičemž dle § 12 této směrnice by „recyklace všech plastů z vozidel s ukončenou životností by měla být trvale zlepšována“ (směrnice 2000/53/ES, § 12). Zde je stěžejní především článek 6, Zpracování, a článek 7, Opětné použití a využití, směrnice 2000/53/ES. Jelikož je zde řečeno, že autovraky musí být před zpracováním či jiným využitím rozebrány (popř. jsou provedena jiná opatření, která v maximální možné míře omezí negativní dopady na životní prostředí).

V čl. 7., odst. 2a a 2b jsou zmíněny dvě skutečnosti, které v současnosti způsobují zásadní obrat v náplni práce zpracovatelů vozidel s ukončenou životností a dávají prostor pro hledání nových metod nakládání s odpady vzniklých z autovraků. Přesné znění obou požadavků je řečeno níže (směrnice 2000/53/ES, čl. 7., odst. „Nejpozději dne 1. ledna 2006 bude pro všechna vozidla s ukončenou životností míra opětného použití a využití stanovena na nejméně 85 % průměrné hmotnosti vozidla a rok. „Nejpozději dne 1. ledna 2015 bude pro všechna vozidla s ukončenou životností míra opětného použití a využití zvýšena na nejméně 95 % průměrné hmotnosti vozidla a rok.

Tato pasáž byla přenesena i do novely zákona o odpadech. Její český překlad stěžejní části pasáže je „míra opětného použití a využití stanovena na nejméně 85 % průměrné hmotnosti vozidla a rok“ a „míra opětného použití a recyklace zvýšena na nejméně 80 % průměrné hmotnosti vozidla a rok“ (zákon o odpadech, § 37, odst. 7a, 7b). Významově formulace znamená, že celková míra plnění zpracování opětovným použitím a využitím v sobě zahrnuje i možnost energetického využití (např. spalování pneumatik v cementárnách).

Neméně důležitým dokumentem je směrnice evropského parlamentu a rady 2005/64/ES o schvalování typu motorových vozidel z hlediska jejich opětné použitelnosti, recyklovatelnosti a využitelnosti (dále jen směrnice 2005/64/ES). Cíle této směrnice je kromě jiného definovat recyklovatelnost a využitelnost vozidel a stanovit míru recyklovatelnosti, neboli Rcyc, a míru využitelnosti vozidla, neboli Rcov. Tyto dva pojmy zákon definuje jako „podíl nového vozidla v procentech hmotnosti, který může být opětně použit a recyklován“ (Rcyc; směrnice 2005/64/ES, Čl. 4, odst. 16) a jako „podíl nového vozidla v procentech hmotnosti, který může být opětně použit a využit“ (Rcov; směrnice 2005/64/ES, Čl. 5, odst.

Příloha I této směrnice uvádí požadavek pro nově vyráběné automobily, aby jejich konstrukce byla z materiálů, jež je možné po vyřazení vozidla z užívání opětně použít či recyklovat nejméně v rozsahu 85 % hmotnosti vozidla, resp. v rozsahu 95 % hmotnosti vozidla (GHK, 2006). Zároveň tedy u těchto nových vozidel odpadá „starost“ s řešením, na kolik je daný typ automobilu opětovně použitelný či recyklovatelný (směrnice výrobci ukládá povinnost zpracovat informační dokument pro ES schválení typu vozidla[3], jehož součástí je právě i zmiňovaný výpočet Rcyc a Rcov.

Dalšími důležitými právními předpisy jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES, o odpadech, či nařízení č. 1013/2006, o přepravě odpadů nebo tzv. [1] Česká republika na tuto skutečnost reagovala přepracováním zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (např. [4] Patří sem např. airbagy, sedadla, katalyzátory, nebo tlumiče výfuku, atd.

tags: #likvidace #odpadu #z #autoservisu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Definice nelegální skládky odpadu
• Studie o vývoji klimatu
• Ekologie v Městském divadle Zlín
• Zkušenosti s pobytem v Kořenově
• Vytiskněte si formulář pro školu v přírodě