Vývoj klimatu v minulosti: studie a poznatky

11.03.2026

Politika, společnost, klima - vzájemně provázané fenomény, které přispívají k pozitivním změnám, ale jsou i příčinou rozsáhlých krizí.

Vliv klimatu na germánské osídlení

Germánské kmeny obývaly během prvních čtyř století našeho letopočtu rozsáhlá území Evropy včetně dnešní Moravy, Rakouska a Slovenska.

Společný výzkum vědců z Archeologického ústavu AV ČR, Brno, a CzechGlobe - Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ukazuje, jak klimatické podmínky a také vztahy s Římskou říší formovaly v prvních čtyřech stoletích našeho letopočtu vývoj germánských společností, obývajících střední Evropu.

Článek, který byl publikován v časopise PLOS ONE, kombinuje data získaná archeologickým výzkumem s poznatky o klimatu ve starověku.

Nejvyšší nárůst osídlení se odehrál v době příznivých klimatických podmínek tzv. římského klimatického optima během 1. a 2. století.

Čtěte také: Vývoj znečištění moří v Evropě

Studie uvádí, že první výrazný pokles germánského osídlení je patrný během druhé poloviny 2. století.

V průběhu následujícího, 3. století se osídlení překrývá s obecně příznivými klimatickými podmínkami a houstne.

Později přišel další výkyv - hlavním důvodem tentokrát nebyly války, ale výrazně nepříznivý vývoj klimatu od konce 3. století.

Pro většinu germánských sídlišť, která v té době zanikla, se podstatně zhoršily podmínky pro zemědělství.

Na přelomu 4. a 5. století nastal další pokles.

Čtěte také: Český dluhopisový trh: Přehled

„Spolupráce archeologie a environmentálních věd je klíčová pro pochopení dlouhodobých vztahů mezi člověkem a přírodou,“ uvádí Miroslav Trnka.

„Naše práce ukazuje, že i předindustriální společnosti reagovaly na klimatické výzvy způsobem, který lze dnes vědecky zkoumat.

Tento výzkum představuje významný pokrok ve studiu klimatické odolnosti předindustriálních populací doby římské a přináší cenné poznatky i pro současné globální výzvy.“

Moderní vědecké poznání a historie klimatu

Cílem diskuze bylo přiblížit současnou, moderní změnu klimatu ve světle přirozených změn klimatu v minulosti.

Diskuze se zaměřila na vysvětlení naléhavosti, s jakou je či není potřebné řešit globální oteplování.

Čtěte také: Vliv prostředí na vývoj

Existuje celá řada publikací, které se zabývají analýzou globální teploty v geologické minulosti planety.

Aktuální poznání vývoje přirozených změn klimatu (tj. bez vlivu člověka) sumarizuje práce Carolyn Snyder z roku 2016.

Opět dochází ke střídání teplých a studených období, posunu podnebných pásem… poznatky, které dnes paleoklimatologové, což nejsem já, k dispozici mají, tak většinou pochází ze Severní polokoule.

Výkyvy na Severní polokouli byly vždycky vyšší než na té Jižní, a je to dáno zejména procentuálním zastoupením pevniny a oceánů.

Zdá se, že konstatování Jan Pretla o "třech významných teplých periodách" pochází z paleoklimatologické analýzy pro stanici GISP 2 z centrálního Grónska, kde lze takovýto charakter "podnebí" detekovat.

Mnohé publikace analyzující změny klimatu v holocénu, ať již starší, nebo novější, velmi přesvědčivé dokládají, že pro současný rozsah ale zejména rychlost změny teploty, lze hledat srovnání pouze těžko.

Samozřejmě nárůst teploty, který tady dnes je, může být do jisté míry vyvolán právě antropogenními vlivy.

Jenomže ty antropogenní vlivy (činnost člověka) mohou pouze zesílit anebo zeslabit rozsah klimatické změny a její dopady.

Fakt je, že boj s klimatem vyhrát nelze.

S tvrzením, že člověk má rozhodující vliv při současném globálním oteplování souhlasí víc jak 97 % klimatologů a klimatických vědců.

Lze konstatovat, že bez vlivu člověka by se za posledních asi 150 let neoteplovalo, anebo dokonce velmi mírně ochlazovalo.

Tudíž veškeré zvýšení teploty, které za toto období pozorujeme, je následkem činnosti člověka, tj. spalování fosilních paliv a změna využívání krajiny.

Rovněž cíl omezit antropogenní oteplení do hranice 2 °C (nebo 1,5 °C) je výsledkem podrobného studia změn v živých i neživých (eko)systémech, které by vlivem pokračujícího oteplování nastaly nebo už nastávají.

„Boj s klimatem“ opravdu vyhrát nelze, protože nějaké podnebí bude vždy.

Podnebí jako takové se nám zničit nepodaří.

Zmiňovaná událost Mladšího dryasu přinesla pokles globální teploty asi pouze o 0,6 °C, přičemž i na Severní polokouli byly oblasti s mírným oteplením.

Na některých místech průměrná roční teplota opravdu poklesla i o 8 °C.

I když se globální teplota zvýšila zatím “pouze“ o 1 °C, pro některá místa planety platí 2 až 4 násobný nárůst.

Diskutující rovněž několikrát zmiňovali termíny jako “teplotní optimum“ či “optimální teplota“ s nejméně jednou vysloveným náznakem, že toto optimum bude postupně dosaženo v průběhu tohoto století.

Diskuze o “optimální teplotě“ je zavádějící, protože tato teplota byla jiná pro středověké civilizace, a je jiná pro tu naši.

Klíčová je skutečnost, že optimální teplota je ta, na kterou je společnost dlouhodobě přizpůsobena (tj. v našem případě před-industriální teplota).

Problémy nastanou v případě, jakmile se teplota začne rychle měnit jakýmkoliv směrem, ať už nahoru, nebo dolů, jak již ostatně můžeme pozorovat.

Teplotní anomálie a referenční období

Graf zobrazuje vývoj teplotní anomálie vzhledem k referenčnímu období 1850-1900 v uplynulých 144 letech.

Teplotní anomálie pro daný rok udává, o kolik byl svět teplejší než průměrná teplota ve vybraném referenčním období.

Z grafu můžeme také vidět, že rok 2024 byl nejteplejším v historii měření, kdy teplotní anomálie dosáhla hodnoty 1,47 °C.

V první dvacítce nejteplejších let není žádný z minulého století, všechny rekordní roky jsou ze století jednadvacátého.

Světová teplotní anomálie je pouze průměrnou hodnotou - z grafu tedy přímo nevidíme, že severní polokoule se otepluje rychleji než jižní a místa na souši se oteplují rychleji než oceány.

V Evropě a severní Asii jsou současné teploty o 2-3 °C teplejší než před sto lety, v arktických oblastech až o 4 °C.

Tempo, kterým oteplení v posledním století probíhá, je asi desetkrát rychlejší, než změny teplot planety kdykoliv v historii lidstva.

Například v celosvětovém průměru byl rok 2016 o 1,2 °C teplejší než průměr z let 1850-1900, ale jen o 0,6 °C teplejší než průměr z let 1981-2010.

Na těchto stránkách používáme jako referenční období roky 1850-1900, protože např. Pařížská dohoda, ale i většina vědeckých publikací, vztahuje hodnoty dosaženého nebo předpokládaného oteplení planety právě k touto období.

Toto období se označuje se jako pre-industriální, což znamená před průmyslovou revolucí.

Z období před rokem 1850 však nemáme k dispozici dostatek teplotních záznamů a do roku 1900 se koncentrace CO2 v atmosféře se pohybovaly okolo 280-300 ppm - a tedy teplota planety ještě nebyla příliš ovlivněna zesilujícím se skleníkovým efektem.

Místní teplotní anomálie pro daný rok udává, o kolik bylo dané místo teplejší než normálně, tedy než průměrná roční teplota ve vybraném referenčním období.

Světová teplotní anomálie je pak vypočtena jako vážený průměr místních teplotních anomálií pro jednotlivé měřicí stanice.

Například teplotní anomálie pro rok 2016 byla 1,2 °C - to znamená, že v celoplanetárním průměru byl rok 2016 o 1,2 °C teplejší než období 1850-1900.

tags: #vývoj #klimatu #v #minulosti #studie