Nakládání s odpady ze staveb v České republice

11.03.2026

Stavební a demoliční odpady (SDO) v ČR představují přibližně polovinu všech produkovaných odpadů vůbec. Ať se jedná o liniové stavby silnic a železnic nebo o stavby domů, kanceláří, průmyslových či jiných objektů. Toto je skupina odpadů, kterých ročně vzniká vůbec nejvíce. Zároveň lze však u tohoto druhu odpadu dosáhnout vysoké míry recyklace a přímo na staveništích se s úpravou nebo bez ní tento odpad opětovně využívá. Většina z nich (téměř 98 %) se dále využívá, to znamená, že se třídí, upravují a potom opět využijí ve výrobě, na stavbách či při úpravách terénu.

Při stavebních a demoličních činnostech vznikají odpady, které jsou podle vyhlášky č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů, zařazeny do skupiny 17 Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst). V roce 2018 bylo vyprodukováno celkem téměř 16 mil. t stavebních a demoličních odpadů.

Legislativa a cíle v odpadovém hospodářství

Zákon o odpadech uvádí jako prioritu nakládání s odpady předcházení jejich vzniku. V případech, jako je například právě demoliční činnost, kdy nelze vzniku odpadu předcházet, je žádoucí jeho materiálové využití. Plán odpadového hospodářství České republiky pro období 2015-2024 si stanovuje tento cíl: Zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti míru přípravy k opětovnému použití a míru recyklace stavebních a demoličních odpadů a jiných druhů jejich materiálového využití, včetně zásypů, při nichž jsou materiály nahrazeny v souladu s platnou legislativou stavebním a demoličním odpadem kategorie ostatní s výjimkou v přírodě se vyskytujících materiálů uvedených v Katalogu odpadů pod katalogovým číslem 17 05 04 (zemina a kamení).

Tento cíl vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a je finančně podporován ze strany státu. V rámci podpory recyklace a opětovného použití surovin jsou vyhlašovány různé dotační výzvy, jako například pravidelné výzvy Ministerstva průmyslu a obchodu v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost s názvem Nízkouhlíkové technologie - druhotné suroviny.

Druhy stavebních odpadů

Škála stavebních odpadů je velmi široká. Při rekonstrukci domu či bytu lze vidět kusy betonu, cihly, omítky, tašky, keramické výrobky, sádrokarton, různé druhy izolačních materiálů, dřevo, sklo, plasty, kovový odpad, kabely, zeminy atd. Ve stavebním odpadu se může vyskytovat řada nebezpečných odpadů, jejich příkladem jsou materiály obsahující azbest. Problematická může být i likvidace plastů, protože to často bývá PVC.

Čtěte také: Milovice: Kompletní Průvodce Likvidací Odpadu

Způsoby likvidace stavebního odpadu

Způsob likvidace stavebního odpadu ovlivňuje rozsah prací, který je prováděn. V případě menší rekonstrukce, která nevyžaduje stavební povolení, obvykle vzniká jen menší množství stavebního odpadu. Jeho likvidaci si může zajistit stavitel sám (odvoz na sběrný dvůr), případně si u oprávněné firmy může objednat kontejner na likvidaci tohoto odpadu. V případě větší stavby, zajišťuje likvidaci stavebního odpadu stavební firma. Stavební úřad při kolaudaci provádí kontrolu, jak s odpady bylo naloženo.

Podle odpadového zákona č. 185/2001 Sb. nemají obce povinnost zajistit místa pro odložení stavebních odpadů a nemusí je ani likvidovat. Pokud tak činí, tak pouze v omezeném množství a často i za úplatu (liší se region od regionu). Podmínky, za jakých to obec činí, jsou obvykle uvedeny v obecně závazné vyhlášce, která řídí nakládání s odpady v obci. Omezen může být rozsah přijímaných odpadů, jejich množství, služba může být zpoplatněna.

Stavební odpady nepatří do popelnice, protože ty jsou určeny pouze pro směsný komunální odpad. Mohlo by dojít k poškození svozové techniky, případně lisu, pokud je směsný odpad překládán a lisován do velkých kontejnerů na překladišti.

Řada materiálů ze stavby lze využít a recyklovat. To je ale možné jen tehdy, pokud je materiál roztříděn. Pokud vše naházíme do jednoho kontejneru, potom je nutné odvézt vše na skládku. To, jakým způsobem jsou odpady roztříděny, rozhoduje o výši poplatku, který za jejich likvidaci zaplatíme. Obvykle platí, že za dobře roztříděné odpady méně zaplatíte.

Podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí stavební a demoliční odpady neupravené do podoby recyklátu nelze také používat na povrchu terénu (s výjimkou zemin, které neobsahují nebezpečné látky).

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Hierarchie nakládání s odpady

Dělení stavebních odpadů dle Vyhlášky č. 93/2016 Sb., tzv. Hierarchie nakládání s odpady říká, že nejlepší je odpadům předcházet nebo alespoň prodloužit životnost výrobků či materiálů. I rekonstrukci domu lze provádět tak, že opatrně demontujete díly a prvky, které bude možné dále využít. Řada prvků lze opět použít či prodat. Takovéto nakládání s materiály je obecně méně náročné na energii a suroviny ve srovnání s recyklací.

Při stavbě a rekonstrukci nemovitostí mohou i občanům vznikat stavební odpady. Je dobré si uvědomit, že tyto odpady nejsou komunálními a obec nemá povinnost se o ně postarat. Přesto většina obcí raději povolí odkládání omezeného množství ve sběrných dvorech, než aby z tohoto odpadu vznikaly černé skládky.

Recyklace stavebních a demoličních odpadů

Materiálové využití demoličních odpadů vyžaduje použití technického a technologického vybavení v odpovídající úrovni, což je značně finančně nákladné. Pro získání potřebného vybavení je v současnosti možné využít například dotační výzvy, které podporují nové technologie, uplatňující principy oběhového hospodářství a environmentální šetrnost. Pro hodnocení environmentální šetrnosti lze použít způsob porovnání konkrétní techniky s nejlepší dostupnou technikou (BAT, angl. Best Available Techniques).

Stavebními a demoličními odpady (SDO) jsou odpady vznikající při uskutečňování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb, nazývané v souladu s názvem podskupiny odpadů v Katalogu odpadů jako stavební a demoliční odpady. Stavebními odpady jsou odpady vznikající při stavebních činnostech souvisejících s uskutečňováním nových staveb a se změnami dokončených staveb. Demoličními odpady se rozumějí odpady vznikající odstraňováním staveb. V místě demolice vzniká nehomogenní směs veškerých stavebních prvků, ze kterých je stavba určená k demolici konstruována. Nejedná se však pouze o odpady z demolic budov, ale i jiných staveb včetně cest, silnic, železnic, vodních děl apod. Stavební prvky z demolované stavby lze v určitých případech znovu použít.

Pro následnou úpravu odpadů a jejich efektivnější využití je vhodná separace jednotlivých druhů odpadů již v místě jejich vzniku. Separované SDO jednotlivých katalogových čísel skupiny 17 jsou přijímány do zařízení pro úpravu odpadů. Následuje hrubé třídění, při kterém jsou separovány nežádoucí příměsi a monolitické kusy, jež mohou být předupraveny bouracími kladivy a nůžkami. Dalším krokem je mechanická úprava odpadů drcením. Drticí technologie se liší podle požadavků na výkon i velikost vstupního odpadu. Drtič lze přímo napojit na třídič. Třídič člení nadrcený odpad na požadované zrnitostní frakce a může být opatřen magnetickým separátorem kovových částic.

Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?

Úprava stavebního a demoličního odpadu umožňuje jeho širší využití. Problematikou upravených SDO a definicí recyklátu i jeho vlastnostmi se zabývá Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi, vydaný v srpnu roku 2018. V něm je definován recyklát ze stavebního a demoličního odpadu jako materiálový výstup ze zařízení k využívání a úpravě stavebních a demoličních odpadů kategorie Ostatní odpad a odpadů podobných stavebním a demoličním odpadům, spočívající ve změně zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce recyklovaného umělého kameniva v zařízeních k tomu určených (recyklačních linkách), který může být uváděn na trh jako výrobek v souladu se zvláštními právními předpisy nebo využit jako upravený odpad na povrchu terénu v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, a vyhláškou č.

Pokud recyklát nebude certifikován jako výrobek v souladu se zvláštními právními předpisy, je nutné s ním nakládat jako s odpadem podle platné legislativy, předávat jej tedy lze pouze oprávněné osobě. V případě vzniku výrobku v souladu se zvláštními právními předpisy je využití recyklátu širší a ekonomicky výhodnější. Zvláštními právními předpisy jsou podle výkladu Ministerstva životního prostředí zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

Výrobek tedy musí splňovat podmínky pro obsah škodlivin podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. a zároveň i technické požadavky na kvalitu vycházející z technických norem (např. ČSN EN 13242+A1 (72 1504) Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace, ČSN EN 13450 (72 1506) Kamenivo pro kolejové lože, ČSN EN 12620+A1 (72 1502) Kamenivo do betonu. Podle normy ČSN EN 13450 (72 1506) Kamenivo pro kolejové lože lze jako recyklované kamenivo používat jen přírodní, ačkoliv již jednou použité kamenivo, a nikoliv např. recyklovaný stavební odpad.

Výše uvedené normy navíc běžně zavedený a používaný pojem „recyklát“ neobsahují, definují však kamenivo recyklované. Aby bylo možné označit materiálové využití recyklátu za recyklaci, je třeba dbát na definici pojmu recyklace podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, kdy se rozumí recyklací odpadů jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů. Recyklací odpadů není energetické využití a zpracování na výrobky, materiály nebo látky, které mají být použity jako palivo nebo zásypový materiál.

V praxi je tedy recyklací SDO buď přímé použití celých stavebních prvků bez úpravy nebo použití recyklátu jako náhrady za přírodní kamenivo. Recykláty mohou být použity v obalovnách asfaltových směsí nebo pro výrobu betonu.

Nejlepší dostupné techniky (BAT)

Termín nejlepší dostupné techniky (BAT) je zaveden do řady mezinárodních dokumentů zabývajících se problematikou ochrany životního prostředí, protože právě použitím BAT v praxi je dosahováno vysokého stupně ochrany životního prostředí. Podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, jsou nejlepšími dostupnými technikami nejúčinnější a nejpokročilejší stadia vývoje technologií a způsobů jejich provozování, která ukazují praktickou vhodnost určitých technik jako základu pro stanovení emisních limitů a dalších závazných podmínek provozu zařízení, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, nebo pokud to není možné, omezit emise a jejich nepříznivé dopady na životní prostředí jako celek.

Z toho důvodu lze vyhodnocení souladu s BAT považovat za univerzální ověření šetrnosti výrobních procesů k životnímu prostředí. Je nutné zdůraznit, že posouzení nepodléhá pouze samotná technologie (strojové vybavení), ale i celý proces včetně způsobu provozování technologie. Vzhledem ke stále se zdokonalujícím technologiím musí být BAT ve své podstatě vždy o krok napřed a snahou provozovatelů zařízení je taková míra souladu s BAT, která je v současné chvíli dostupná technologicky i finančně.

Pro hodnocení komplexního přínosu recyklačních technologií k ochraně životního prostředí lze využít hodnocení hledisek BAT, které je aplikovatelné na širokou škálu zařízení i v případě, že svou činností přímo nenaplňují kategorie v příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění. Pro splnění hledisek BAT je zásadní použití technologií šetrných ke všem složkám životního prostředí. V případě, že zařízení produkuje jakékoliv emise, je nutné je čistit, popřípadě jim předcházet a omezovat jejich množství.

Nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb.

Na konci minulého roku byl schválen nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. a začala tak platit nová pravidla pro nakládání s odpady, včetně těch, které vznikají při stavební činnosti nebo při odstraňování stavebních objektů (demolic).

Kdo je původce stavebních odpadů?

Původcem stavebního odpadu je primárně ten, jehož činností tento odpad vzniká. To znamená, že se zpravidla jedná o stavební firmu. Podle nového zákona však může zadavatel stavby a stavební firma smluvně dohodnout, kdo je původcem a komu ve vlastnictví odpad zůstává.

Může být stavební odpad vedlejším produktem?

Ano, i podle nového zákona lze využít institutu vedlejšího produktu. Platí zde však jasná pravidla, kdy věc, která vzniká při provádění stavby, není odpadem, ale vedlejším produktem. Nesmí se jednat o odstraňování stavby (demolici), protože to není výrobní činnost. Naopak při stavbě základových pasů domu, nebo při výkopových pracích souvisejících se stavbou potrubí, silnic, mostů atd. vzniká např. zemina nebo kamení a může se tak jednat o vedlejší produkt, pokud splňuje všechny zákonné podmínky a stanovená kritéria v prováděcích předpisech.

Pokud vybourám ze stavby trám, traverzu nebo cihlu, je to odpad?

Přímo z definice odpadu a smyslu nového zákona lze jednoznačně odpovědět, že jestliže stavební prvek může sloužit k původnímu účelu, tzn. opět jako stavební materiál se stejnými vlastnostmi, pak je žádoucí, aby jako odpad neskončil. Podle nového zákona dokonce mezi primární povinnosti patří, že při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby je nutné dodržet postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, vedlejšími produkty a stavebními a demoličními odpady tak, aby byla zajištěna nejvyšší možná míra jejich opětovného použití a recyklace.

Patří odpad ze stavby do komunálních odpadů, když je původcem občan?

Ne. Stavební odpady nepatří do komunálních odpadů, ani když je produkuje občan. SDO se zařazují dle Katalogu odpadů do skupiny 17. Stavební odpady by tedy nikdy neměly končit v popelnicích. Obec může v rámci svého systému určit obecně závaznou vyhláškou místa pro odkládání stavebních a demoličních odpadů od svých občanů např. na sběrných dvorech. Pokud tak obec neučiní, musí občan odpady předat pouze oprávněné osobě (viz Registr zařízení v ISOH). Nový zákon navíc pravidla pro nakládání s SDO původcům oproti předchozí právní úpravě výrazně zpřísnil, a to i pro nepodnikající fyzické osoby. Nově platí, že původce SDO musí mít ještě před samotným vznikem SDO uzavřenou písemnou smlouvu s oprávněnou osobou zajišťující převzetí těchto odpadů a to v odpovídajícím množství. Pouze v případě, že občan může předat určité množství v rámci obecního systému přímo obci, pak pro něj tato povinnost neplatí.

Mohu odpad ze stavby převážet na jinou stavbu či svou provozovnu?

Protože se jedná o odpady, je nutné nejprve vysvětlit určité pojmy podle nového zákona. Myslím tím soustřeďování resp. shromažďování odpadů. Platí, že odpady můžete shromažďovat tj. soustřeďovat v místě vzniku maximálně po dobu jednoho roku. Obecně lze konstatovat, že by se odpady neměly nikde povalovat nebo převážet na různá místa, ale že by se měly co nejdříve odvézt a předat oprávněným osobám k jejich zpracování.

Jak mám vést průběžnou evidenci odpadů podle nového zákona o odpadech?

Odpověď na tuto otázku lze nalézt v metodickém pokynu MŽP ze dne 23.12.2020 (MŽP povinnosti původců a provozovatelů). Rovněž ještě není v době psaní tohoto článku schválená prováděcí vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady podle nového zákona. Proto v roce 2021 se průběžná evidence odpadů vede stejně a ve stejném rozsahu jako v předchozích letech.

Skládkování odpadů

Před uložením odpadů na skládku musí být zvolen takový způsob úpravy, případně kombinace způsobů úpravy, který zajistí nejnižší možný dopad uložených odpadů na životní prostředí a lidské zdraví. Za účelem splnění tohoto požadavku musí být úprava odpadů v souladu s nejlepšími dostupnými technikami. V případě nebezpečných odpadů musí být odstraněny jejich nebezpečné vlastnosti, je-li to technicky možné. Výjimkou jsou případy, kdy celkové nepříznivé dopady odstranění nebezpečných vlastností daného odpadu na životní prostředí převyšují příznivé dopady jejich odstranění. Odpady se na skládky ukládají s ohledem na jejich vzájemnou mísitelnost podle přílohy č.

Odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože mohou mít při uložení na skládku negativní dopad na životní prostředí nebo zdraví lidí, jsou vymezeny v bodě A přílohy č. Nebezpečné odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože je technicky možné je zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v zařízeních pro materiálové nebo energetické využití odpadu provozovaných na území České republiky, jsou vymezeny v bodě C přílohy č. 4 k této vyhlášce. Výjimku představují odpady, které spadají do druhu odpadu vymezeného v bodě C přílohy č. 4 k této vyhlášce, ale s ohledem na jejich vlastnosti je není možné přijmout do zařízení podle věty první. Biologicky rozložitelné odpady a výstupy z jejich úpravy nebo zpracování, které je možné ukládat na skládku, jsou vymezeny v bodě D přílohy č.

Odpady, které je zakázáno ukládat od roku 2030 na skládku, protože je možné je za stávajícího stavu vědeckého a technického pokroku účelně recyklovat, jsou vymezeny v tabulce v bodě E přílohy č. 4 k této vyhlášce. Výjimku představují odpady, jejichž zpracování jiným způsobem není s ohledem na jejich vlastnosti v souladu s právními předpisy.

Odpady použité jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky musí odpovídat požadavkům na odpady, které mohou být uloženy na příslušnou skupinu skládek. Použití odpadů jako technologického materiálu na technické zabezpečení skládky nebo při uzavírání a rekultivaci skládky musí být popsáno v provozním řádu skládky. Odpady, které nesmí být použity jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky nebo při uzavírání a rekultivaci skládky, jsou vymezeny v bodě A přílohy č.

Přeprava odpadů

Motorová vozidla a jízdní soupravy přepravující odpad po veřejně přístupných pozemních komunikacích musí být označeny dvěma pravoúhlými reflexními bílými výstražnými tabulkami o šířce 40 cm a výšce minimálně 30 cm s černým nápisem „A“ o výšce písmene 20 cm a tloušťce 2 cm.